autor: LilKatie
Hlavním sálem se rozléhala hlasitá hudba, která vycházela z reproduktorů rozmístěných po celém velkém sále, vstupní hale a jídelně. Všechno bylo přizpůsobeno a připraveno na večírek. Spousta lidí plnila dům uprostřed panství, všichni se bavili, tančili, zpívali si a pili. Na zdech visela výzdoba, všechno bylo perfektní. Taneční parket ve vstupní hale osvětlovala halogenová barevná světla. Všichni byli nadšení. Živá hudba byl opravdu skvělý nápad, skupina byla opravdu skvělá, a o to skvělejší, že hrála písničky na přání všech přítomných.
Večírek byl v plném proudu, bylo to velké, muselo to být velké, vždyť Tom slavil své dvacáté narozeniny a ty má člověk jen jednou za život. Mladý dědic se plně věnoval svým hostům, bavil se, ale jedna věc mu tu stále chyběla. Nebo spíš jedna osoba. Bill se stále ještě neukázal.
Mladý víl seděl před zrcadlem u stolku s líčením a díval se na sebe do zrcadla, za ním stála blondýnka, která si mu pohrávala s vlasy. „Měl bys tam jít, Bille, opravdu. Vždyť už tu sedíš dvě hodiny.“
„A-Ale… Já nevím… Já nevím, Nat, já nevím…“
„Co nevíš?“ zasmála se tiše a nastříkala mu na vlasy olejíček pro lesk.
„Jestli vypadám dost dobře.“
„Bille, vypadáš kouzelně, nadpřirozeně kouzelně.“
„Opravdu?“ pousmál se slabě na její odraz v zrcadle.
„Opravdu.“ Usmála se na něj a položila mu ruku na rameno. „Jen ještě chybí jedna věc…“ Bill trochu přikývl a upravil si límec od obleku, povzdychl si a zadíval se na svůj prázdný hrudník, měla pravda, něco tomu chybělo, něco, co udělá jeho vzezření kompletním. Natalie k němu přišla s náhrdelníkem a opatrně mu připnula na krk, usmála se. „Teď jsi perfektní…“ přikývla a Bill se usmál, zvedl se ze stoličky a protáhl si záda. „Držím palce.“
„Proč?“
„Abys Tomovi nepošlapal nohy přece…“ zasmála se a Bill vyšel z pokoje, nervózní jako nikdy předtím. Úplně na ten tanec zapomněl.
Bill nejistě došel ke schodům dolů, chodili po nich rychlými kroky sluhové a služky s jídlem a pitím, různí hosté, kteří si prohlíželi dům, všichni byli tak překrásně oblečení. Tohle nebylo nic, jako co Bill kdy viděl na svých narozeninách na dně oceánu, tohle bylo naprosto jiné, naprosto.
„Je to nádhera, co?“ ozvalo se vedle Billa, ten sebou trhnul a otočil se. Vedle něj stále jakási slečna a usmívala se. Mlčky přikývl. „Vážně jsem se sem těšila, mamka si myslí, že mám šanci si Toma jednou vzít…“
„Opravdu?“ nakrčil Bill obočí. Dívka přikývla.
„Ale já ho nechci…“ mladík se uklidnil a přestal ji zabíjet myšlenkou. „Mám přítele, jenže mamka to neví, nemůžu jí to říct, zbláznila by se, kdyby to věděla… Vlastně je to Tomův nejlepší přítel… A ty jsi kdo?“
„Georg?“ pootevřel Bill pusu.
„Georg? Opravdu? Přesně tak se jmenuje i můj přítel!“
„N-ne, ne! Já nejsem Georg, jsem Bill, ale ty… tvůj přítel je Georg?“
„Uhum,“ přikývla. „Takže, Bille… a co jsi ty zač?“ prohlížela si ho se zájmem. „Promiň, ale původně jsem si myslela, že jsi holka… ale to oblečení, nesedělo mi to, to je fuk…“ zasmála se a mávla rukou. Bill nevěděl, jak si to přebrat a jen se pousmál.
„Já jsem… Jsem Tomův přítel.“ Usmál se znovu a přikývl hlavou, aby tomu dodal na důrazu. Slečna na něj vykulila oči. „No opravdu, nedělám si legraci…“ zasmál se a sevřel jí jemně ruku. „Měl bych ho jít najít…“
„Bille? Jsi opravdu krásný…“ usmála se na něj a skousla si ret. Bill jí úsměv oplatil a vydal se po schodech dolů.
„Tome?“ odkašlal si trochu a poklepal mu na záda, když ho konečně našel. Tom se k němu s úsměvem na tváři otočil.
„Bille, ahoj, no konečně…“ pak se na něj ale pořádně zadíval. Nikdy nevypadal líp. „Bože můj, jsi nádherný!“
„Děkuju…“ začervenal se Bill, sklopil trochu pohled a dal si vlasy z obličeje, Tom mu za bradu zvedl obličej a jemně ho políbil na rty, usmíval se.
„Neděkuj, představím tě.“ Vzal ho za ruku a začal s ním obcházet všechny své nejbližší známé, a tak se stalo, že byl Bill oficiálně představen společnosti. Všichni ho milovali, přirozeně.
Bill se vesele bavil s Miou, Georgovou přítelkyní. Tom se bavil s Georgem, všechno bylo v naprostém pořádku, všechno bylo tak, jak by mělo být. Avšak nikdo z nich ve vnitrozemí nevěděl, co se děje tam, odkud Bill pocházel. Nikdo z nich nevěděl, jak Andreas zuří, jak prodává svou duši.
„Pojď se mnou!“ táhla Mia Billa k malému podiu postavenému pro kapelu, Bill se trošku zmítal a smál se.
„Ne, to ne! To opravdu ne! Nebudu zpívat!“ smál se, styděl se, naposledy před publikem zpíval… před půl rokem na koncertní slavnosti na počest výročí jeho rodičů. Ale to bylo něco jiného!
„Mlč!“ vytáhla ho na podium, kapela měla zrovna přestávku na občerstvení. Namísto toho byl na podiu přistavěn přístroj na karaoke, nikdo ale nezpíval, protože se lidi styděli¨, a tak se zrzka ujala mikrofonu stojícího uprostřed, odkašlala si. „Ehm, slyšíte mě všichni dobře?“ mikrofon trochu zapískal, usmála se. „A-Ahoj… Především, vážně skvělá party, Tome!“ usmála se znovu, doširoka. „Jelikož jsem právě zjistila, že tady Bill naprosto nádherně zpívá, jak mi řekl, zpíval na několika koncertech!“ publikum které se nahromadilo před podiem, zajásalo. „No tak, ukažte mu, že chceme, aby nám zazpíval!“ vzala Billa a postavila ho násilím před stojan, Bill byl bledý, nejistě si kousal ret. Dav lidí ale pulzoval, všichni volali ‚Bill, Bill‘.
„A-Ale já nevím, co mám zpívat…“ zavrtěl hlavou Bill a zmateně se rozhlížel, hledal Tomův pohled. Konečně ho našel, snažil se zezadu prorvat mezi lidi do první řady.
Mia si povzdychla, naklonila se mu k uchu a pošeptala mu. „Opravdu neznáš ani jednu písničku, Bille? Každý snad nějakou zná…“ ušklíbla se, Bill se zamyslel. Měla pravdu, ne jednou poslouchal ve své skrýši gramofonovou desku na přístroji jménem gramofon, který našel ve vraku jedné jachty. Pousmál se trochu a kývl, na odpověď jí pošeptal, co mají v přístroji najít, a modlil se, aby ta píseň vůbec existovala.
Když místnost naplnila jemu povědomá melodie, spadl mu ze srdce obrovský balvan.
Bill se zhluboka nadechl a začal zpívat.
„I’m scared
So afraid to show I care
Will he think me weak
If I tremble when I speak
Oooh – what if
There’s another one he’s thinking of
Maybe he’s in love
I’d feel like a fool
Life can be so cruel
I don’t know what to do.“
So afraid to show I care
Will he think me weak
If I tremble when I speak
Oooh – what if
There’s another one he’s thinking of
Maybe he’s in love
I’d feel like a fool
Life can be so cruel
I don’t know what to do.“
Jeho hlas zněl jako melodie tisíce andělských harf. Zvuk jeho hlasu se linul místností, bylo to to nejsladší, co kdy přítomní slyšeli.
„I’ve been there
With my heart out in my hand
But what you must understand
You can’t let the chance
To love him pass you by“
With my heart out in my hand
But what you must understand
You can’t let the chance
To love him pass you by“
Bylo to jako opojení. Sladké mámení, to nejsilnější ze všech. Bill měl zavřené oči a zpíval, neuvědomoval si, co způsobuje, nevěděl o tom. Oči všech přítomných na něm visely, avšak oči přítomných mužského pohlaví o něco víc. Jako by je někdo praštil palicí do hlavy, jako by přišli o rozum. Všichni do jednoho. Děvčata se po sobě nechápavě rozhlížela, rozzlobeně se dívala na své chlapce, kteří je nechali být a všichni se hrnuli k podiu, všichni mu chtěli být co nejblíž.
„Tell him
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself“
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself“
Jeho hlas jako by se nezastavil tam, kde by to udělal hlas normálního člověka. Ne. On šel dál, jako vůně se linula pod prahy všech pokojů v sídle. Prošel každou skulinou, každým otvorem, každou klíčovou dírkou. Tomův komorník měl však to štěstí, že měl vypnutá naslouchátka, protože nemohl poslouchat ten kravál. Avšak ne každý měl toto štěstí…
„Touch him
With the gentleness you feel inside
Your love can’t be denied
The truth will set you free
You’ll have what’s mean to be
All in time you’ll see“
With the gentleness you feel inside
Your love can’t be denied
The truth will set you free
You’ll have what’s mean to be
All in time you’ll see“
Jakmile Bill začal zpívat, Tom měl pocit, jako by se mu setmělo před očima, jako by svět kolem něj přestal existovat. Jako by melodie, která se mu vlila do uší, vygumovala celou jeho mysl, všechno, co v hlavě kdy měl, a nasadila mu tam jen jednu jedinou myšlenku, jeden jediný obraz. Billa. Celým svým bytím toužil dostat se k němu co nejblíž, chtěl ho líbat, dotýkat se ho, podřídit se mu, dělat cokoliv po něm bude chtít, dokonce pro jeho touhu i zemřít. Nejen Tom to takto cítil, cítili to tak všichni.
Dívky se zoufale a bezvýsledně snažily udržet své chlapce.
„I love him
Of that much I can be sure
I don’t think I could endure
If I let him walk away
When I have so much to say“
Of that much I can be sure
I don’t think I could endure
If I let him walk away
When I have so much to say“
Bill se lehce vlnil v bocích, oběma rukama svíral mikrofon a rty se ho jemně dotýkal. Oči stále zavřené.
„A tady kdybyste mi to prosím podepsal, a bude to všechno…“ usmála se hnědovláska a posunula po stole další papír. Muž proti ní však nevnímal, upřeně zíral kamsi před sebe. „Ehm,“ odkašlala si a podala mu tužku. „Prosím… podepište to.“ Obchodní smlouva pro zakoupení nových rybářských lodí. Nový vědecký ústav, rybáři říkali, že objevili něco opravdu magického.
Nic nebylo magičtější než hlas, který mu protékal myslí. „Promiňte…“ řekl omámeně a zvedl se od stolu.
„Tell him
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself“
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper
Tender words so soft and sweet
Hold him close to feel his heart beat
Love will be the gift you give yourself“
Chlapci se škrábali na podium, Bill na paži ucítil něčí dotek a otevřel oči, rozhlédl se kolem sebe, dívky se na něj nenávistně dívaly a v očích druhého pohlaví byl pouze a jen chtíč. Bill vydechl, nepatrně se usmál a zpíval dál.
„Love is light that surely glows
In the hearts of those who know
It’s a steady flame that grows
Feed the fire with all the passion you can show
Tonight love will assume its plac
This memory time cannot erase
You fight will lead love where it has to go“
In the hearts of those who know
It’s a steady flame that grows
Feed the fire with all the passion you can show
Tonight love will assume its plac
This memory time cannot erase
You fight will lead love where it has to go“
David dorazil do hlavního sálu, s naprosto nepřítomným pohledem se díval na podium postavené dole. Ten hlas, to kouzlo, všechny vzpomínky. Všechna ta bolest. Bolest, strach, smrt.
„Tell him
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper—„
Tell him that the sun and moon
Rise in his eyes
Reach out to him
And whisper—„
Dveře do hlavního sálu se rozrazily. „TAK DOST!!!“ ve dveřích stál hubený blond mladík, oči vykulené dokořán, rudý vzteky. Bill se lekl, upustil mikrofon a ztichl, polkl. Ruce, které se po něm sápaly, zmizely a chlapci jako by jim někdo v hlavě přepnul vypínač, přestali cítit to, co je ještě před chvílí spalovalo ohněm uvnitř jejich těl. Ochranka, která stála u dveří, chlapce okamžitě chytla pevně a zkroutila mu ruce za záda. „Pusťte mě!“ házel sebou, když se ho snažili odvést zpátky ven. „Ne! Ne! Já… musím, musím mluvit s Billem! Prosím!“ křičel.
Bill zamrkal, ten hlas, znal ten hlas, toho člověka však nikdy v životě neviděl.
„Bille!“ ohlížel se po něm zoufale přes rameno. Byl zoufalý.
Mladík seskočil z podia a rozeběhl se tam. „Nechte ho…“ vydechl tiše. „Andreasi, c-co tady děláš?“ zašeptal do hrobového ticha.
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
ty jova Andreasi ty zlato 😀 To bylo úžasné :-* písnička je úžasná a krásně se k tomu hodila 🙂 otevřelo mi to srdíčko 🙂 děkuju :-*
Spev Billa je očarujúci… to všetko vieme 🙂 ale ako je možné, že na ženské nepôsobí? Na mňa teda áno 🙂
Mám o Billa strach, toto nemôže dopadnúť dobre. Andreas to myslel určite dobre, ale… Och som príšerne zvedavá čo sa stane. Perfektná kapitola skvelej poviedky. A obrázok ako vždy – prekrásny.
Juhuu je tam ANDY!.. A ten Bill to rozjel až moc.. mořský víl :3! Zajímalo by mě.. jestli má ten náhrdelník od Toma.. ten s tou mořskou hvězdičkou :)… Moc se těším na další dílek.. 🙂 Ta povídka je kouzelná! 🙂
Co tam děla Andreas.Honem další díl.
[3]: no veď práve… na obrázku má ten s čiernym kameňom to je od Davida.
[5]: Ach joo :/ máš pravdu.. -.-" Jsem zvědavá co se stane příště :((
Teda, Billův zpěv byl úžasný. Pokud se nemýlím, šlo o zpěv sirény, takže se nedivím, že všichni jeho kouzlu naprosto propadli.
A Andreas je tady? To musel nějakým způsobem zaprodat svoji duši, aby se stal člověkem, nebo alespoň mohl jít na zemský povrch. Myslím, že měl o Billa velkou starost a šel ho ochraňovat.
Co se týká toho náhrdelníku, taky mě trošičku zklamalo, že na sobě Bill neměl ten od Toma, ale potom jsem si uvědomila, že tenhle ten s černým diamantem vlastně není tak docela od Davida, ale že je to památka po Lillian, po Tomově matce a že je vlastně jako by od ní 🙂
A obrázek je skvostný :)♥
Juj ♥_♥ Billi se obává, že nebude vypadat dost dobře 😀 jak roztomilé 🙂
Georgova přítelkyně se zdá jako velmi milá dívka 😀 Doufám, že se z ní nakonec nevyklube mrcha, ale tomu nevěřím 😀
Úplně si dokážu představit to Billoušovo vystoupení 🙂 to jak všechny očaroval (což dělá i normálně) 😀 ale co bychom asi tak mohli chtít od víla 😀
Ještě že to Andy zachránil 😀 Nevím, jak by to dopadlo, kdyby nepřišel 😀
A samozřejmě si ani nezapomněla na náznak Davidovi minulosti 😀 Už jsem si celkem jistá, že jeho žena, Tomova matka, byla mořská panna 🙂
P.S.: promiň, že jsem ti to neokomentovala dřív nebo u tebe, ale neměla jsem čas “-.-
Tahle písnička je opravdu dokonalá ♥ A ještě když jsem si ji pustila a představovala si, že by ji Bill zpíval. Tak okouzlující! Vlastně se ani nedivím, že po něm šli všichni chlapi..Bill je okouzlující mladík a tohle byl asi zpěv sirén?
A Andy je na scéně! Jupííí! Musím říct, že se mi po něm už začalo stýskat..jenom mám strach, co všechno musel udělat pro to, aby se stal člověkem..