Profesor 35.

„Do háje, já vůbec nevím,“ lamentoval černovlásek u své skříně nacpané oblečením. Dneska se půjde s Willem fotit a vůbec neměl tušení, co si vzít na sebe. William mu sice říkal, že je to jedno, protože on vypadá krásně, i když se probudí, ale Bill chtěl vypadat dokonale.

Nakonec si na sebe vzal bílé tričko s černým potiskem a černou bundu. Doplnil to černými úzkými džínami a bílým páskem se spoustou kamínků. Ještě se zašel namalovat a upravit si vlasy. Už byl téměř dokonale připravený, když zaslechl dole hlasy. Byla to jeho láska a jeho mamka. Rychle se ještě upravil a vydal se za nimi dolů. Prohlédl si svého profesora, kterému to skutečně slušelo. Měl na sobě černé tričko a černou lesklou bundu vyhrnutou k loktům. Bílé kalhoty a černý pásek. Nebyl namalovaný, nikdy se nemaloval na rozdíl od Billa. Vlasy měl opět načesané lehce na stranu a usmíval se takovým krásným úsměvem, až se Billovi podlamovala kolena.

„Vypadáš krásně,“ stále se na černovláska usmíval a položil mu ruce na boky.

„To ty taky, pane profesore. Rozhodně si vyžádám fotku jenom tebe samotného, ať mám nad čím slintat,“ zazubil se Bill a vysloužil si od Willa polibek. Pak se rozloučili s Billovou maminkou a vydali se do auta.

„Tak kolik ti mám dát za to focení?“ zeptal se po chvíli černovlásek, když se rozjeli, směr studio.

„Nic mi nedávej. Můžeš mě leda tak zahrnout spoustou polibků,“ zazubil se profesor.

„To udělám i tak, ale teď vážně, nemůžeš to přece platit všechno sám.“

„Už se stalo, takže to prosím tě neřeš, udělal jsem to rád. Nic od tebe nechci, opravdu, miláčku.“ Ujistil jej a jemně jej pohladil po stehně. Bill položil ruku na tu jeho a věnoval mu hřejivý úsměv.

Brzy byli na místě přesně podle adresy, jakou Ed Willovi nadiktoval. Vystoupili a zamkli auto. Poté se společně ruku v ruce vydali dovnitř do té velké budovy.

„Je to tady velké,“ podotkl černovlásek a rozhlížel se kolem, líbilo se mu tam. Všude po stěnách viselo plno profesionálních fotografií.

Za chvíli se odněkud zpoza rohu objevila postava muže s kratšími nagelovanými vlasy, zelenýma očima, které jenom zářily, a milým obličejem. Usmíval se na oba dva a došel až k nim.

„Wille, sakra, tebe jsem dlouho neviděl, změnil ses,“ potřásl si s ním rukou a ještě se objali.

„To ty vůbec ne,“ zasmál se profesor a zářivě se na svého kamaráda usmíval. „Chtěl bych ti někoho představit. Tohle je můj přítel,“ podíval se na Billa a ten si s Edem potřásl rukou.

„Jsem Bill,“ usmíval se a prohlížel si Williamova kamaráda.

„Těší mě, já Ed. No myslím, že tohle budou vážně skvělé fotky, tak pojďte.“ Vedl je do místnosti, kde už měl všechno připravené.

„Takže, máte nějakou představu, nebo mě necháte si hrát?“ culil se hnědovlasý muž a oba si je prohlížel. Vypadali dobře, klidně by hned mohli dělat modely.

„Myslím, že tě necháme si hrát a uvidíme, co z toho vyjde, doufám, že to bude super,“ odpověděl mu Will.

„To si piš, že to bude super. Ode mě je všechno super. Tak pojďte,“ ukázal před sebe, kde bylo bledě modré pozadí. „Buďte prostě přirození, to jsou pak ty nejlepší fotky, představte si, jako bych vás vůbec nefotil,“ radil jim a oba jenom přikyvovali. Postavili se, kde jim Ed pověděl.

Začali mu pózovat a oba si to užívali. Napřed Will objal Billa kolem pasu zezadu a oba se usmívali. Pak se políbili a objímali. Hodně se u toho smáli a různě blbli, takže fotky budou skutečně stát za to. Potom nahodili pár vážnějších a vášnivějších pohledů.

Bill se zaklonil a odhalil své hrdlo. William jej držel za pas, aby nespadl a políbil jej na hrdlo. Poté se opět změnila póza a profesor se posadil na bílou kostku a Billa si stáhl na klín. Usmívali se na sebe a potom se políbili.

„To je hodně dobré. Bille, zkus si sednout za zem mezi Willovy nohy a chyťte se za ruce,“ poradil jim Ed, ani jim do toho nemusel nějak mluvit, oni to zvládali sami, ale přesto jej poslechli a propletli spolu ruce a druhou položil Bill profesorovi na hřbet ruky. Lokty si položil na profesorova kolena a oba se zadívali do objektivu. Ed je fotil a hodně se mu líbily jejich vášnivé pohledy.

„Skvělé, teď odsuňte pryč tu kostku, a Bille, ty si klekni, a Wille, ty se postav za něj a drže jej za ramena.“ Oba udělali, co po nich Ed chtěl, a dívali se do objektivu.

Téměř celou hodinu takhle zkoušeli různé pózy a dost se u toho bavili. Když bylo hotovo, zapojil Ed foťák k počítači a společně se dívali na fotky.

„Kluci, musím uznat, že to vypadá fakt dobře,“ usmíval se hnědovlasý muž.

„Jo, vypadá to fakt dobře, to bych ani neřekl, že se budu sám sobě na fotkách líbit,“ culil se Bill. Byli tam i vyfocení každý sám a skutečně vypadali jak dva modelové.

Nakonec vybrali několik fotek, které se vytisknou, a Ed jim slíbil, že je potom nechá poslat na Willovu adresu.

„Tak jo, kluci, díky za spolupráci, kdyby bylo víc takových modelů jako vy, bylo by to hned lepší,“ usmíval se a oba objal na rozloučenou.

„Zase moc nepřeháněj, to tady je náš model,“ zasmál se William a pohladil Billa po rameni.

„Tak to vůbec, tys tam byl na těch fotkách daleko krásnější,“ pohlédl na něj černovlásek a musel se usmívat.

„Nechci, nějak prudit, ale líbili jste se mi tam oba,“ vyřešil to Ed a zasmál se. Jeho smích se rozléhal celou místností.

Při cestě domů vládla v autě poklidná a veselá nálada. Mladý pár si povídal o tom, co je večer čeká.

„Musím ještě opravit písemky a připravit další věci na ten ples,“ povzdechl si William, když si uvědomil, co ho všechno ještě čeká.

„No to já mám zase úkol… z matematiky!“ zdůraznil to poslední slovo a udělal u toho pořádný škleb.

„Chudáku, zabije tě vypočítat pár primitivních příkladů,“ zavrtěl profesor hlavou.

„Jo, zabije, a primitivní jsou leda tak pro tebe. Já jsem na matiku hotový antitalent,“ povzdechl si Bill a nafoukl tváře.
„To zvládneš, když tak ti zase pomůžu,“ usmál se a koukal se na cestu. Nechtěl riskovat, že se někde vybourají.

„No lásko, ale budeme muset jet asi ještě k nám domů, protože tam mám veškeré věci.“

„To nebude problém,“ přikývl černovlasý muž a zamířil k Billovi domů.

Byla to jenom chvilička, takže počkal na svého malého puberťáka v autě, než si pobere všechny věci, které bude potřebovat, a brzy jej měl už v autě a mířil k sobě domů.

Jakmile přijeli, oba se hned pustili do plnění svých povinností, aby jim zbyl čas ještě pro sebe. Bill se trápil s matematikou a William jenom kroutil hlavou nad opravováním.

„No to jsou zase perly,“ vrtěl hlavou a škrtal. „Tady podle nějakého borce nemá ani jeden příklad řešení. Proč bych jim to asi takhle zadával?“ nechápal vůbec.

„No tohle snad taky nemá řešení…“ zabručel černovlásek, ale snažil se počítat dál.

Uplynula už skoro hodina a půl. William byl z toho opravování docela podrážděný, protože musel kontrolovat tolik příkladů a většina z nich byla ještě k tomu špatně.

„Já, to nebudu počítat,“ ozval se Bill a hodil s tužkou o stůl. Ta se odrazila a skončila někde na zemi. Proto se rozhodl pro ni zvednout, ale když se chtěl opět narovnat, drcl do stolu tak, až se praštil do hlavy a stůl se trochu nadzvedl.

„Bille, sakra, co děláš?!“ zanadával William, na kterého se vylila jeho horká káva.

„Natahuju se pro tužku, je mi z těch debilních příkladů na nic,“ lamentoval a narovnal se.
„Přestaň se sakra chovat jako malé děcko. To si neumíš poradit s pěti příklady? Pořád musíš každému dávat najevo, jak moc tě to nudí? No tak to nepočítej!“ zvýšil na něj hlas a šel si tu kávu utřít. Ještě, že nebyla úplně vařící, ale stejně se trochu spálil.

Bill na něj zůstal jenom překvapeně hledět a ani nepípl. Ještě se nestalo, aby na něj jeho matematický princ křičel.

autor: Tina