autor: KarlaSka
Tak je to tady 🙂 Neříkejte, že jste to nečekali 😀 Tahle povídka je taková moje srdcovka a napsat slovo konec mě docela bolelo, ale nic nemůže být věčné 🙂 Je to holt taková moje Osudovka 😀 Nejvíc zabrat mi u tohohle dílu dalo vybrat písničku, kterou bych se s Destiny rozloučila, ale nakonec jsem si vybrala jednu z podle mě nejdokonalejších 🙂 Sice je tu z ní jenom pár veršů, ale i tak 😀
Co ještě dodat? 🙂 Snad už jenom, že se teď budu aktivně věnovat mé druhé povídce, 3 mým spoluprácím a mám nápady i na 2 jednodílky a pár vícedílných, ale ty napíšu, až skončím s těmi, co tu už jsou.
Tenhle díl věnuju Ci-Chan, která je pro mě nekonečným zdrojem inspirace, T-KAY, která mi pomohla, když jsem se dostala do stádia, kdy už jsem chtěla jednu povídku pustit, a pak všem, kteří ji četli a kterým se líbila 🙂 Byla bych ráda, kdybyste mi všichni napsali do komentářů, že jste jí dočetli 🙂 Stačí mi pouze ‚přečteno‘, abych věděla, kolik lidí jí četlo 🙂 Děkuju vám všem,
Navždy Vaše KarlaSka
Simone se sama pro sebe usmála a spokojeně zavřela dveře. Dnes tu Bill nejspíš přespí.
Sešla dolů za manželem a usadila se vedle něj na pohovku.
„Co se stalo?“ zeptal se jí Gordon, když si všimnul jejího přihlouplého úsměvu.
„Kluci. Pěkně se k sobě přitulili,“ usmála se na něj, a poté opět stočila pohled k televizi a snažila se věnovat pozornost bezduchému filmu s Jennifer Aniston, ačkoliv její mysl byla stále nahoře v koupelně.
„Co… jo ahá!“ Gordonovy oči se rozzářily pochopením a jeho obličejem se rozlil podobný úsměv, který zdobil i Simoninu tvář. Bral Toma jako vlastního syna a byl šťastný, že je šťastný zase on.
***
„Tomi,“ zakňoural Bill a opřel si čelo o to Tomovo, ruce kolem jeho krku.
„Hm?“ zabručel Tom. Opět vklouzl jazykem dovnitř černovláskových úst, kde si jemně pohrával s jeho kovovou kuličkou.
„Právě tu byla tvoje máma,“ vydechl Bill na rastovy rty a malém spadl z pračky, když se Tom rychle odtáhl a nahý vyběhl z koupelny.
„Počkej!“ zavolal za ním Bill a hodil po něm bílou osušku. Přeci jenom, asi by mu nepřidalo, kdyby před Simone skočil jenom tak na Adama.
„Dík,“ začervenal se Tom a omotal si ručník kolem pasu. Bill mu věnoval shovívavý úsměv a zalezl zpět do koupelny, kde se také zabalil do jedné ze sněhově bílých osušek.
„Mami?“ zeptal se opatrně Tom, když sešel do obývacího pokoje.
„Ano, broučku?“
„Neříkej mi broučku,“ zavrčel naoko uraženě. Nesnášel tohle oslovení a dával to své matce najevo, kdykoliv měl příležitost. Ta to ovšem neřešila a broučka si nikdy neodpustila.
„Jasně zlato. Co to tam nahoře s Billem děláte?“ zeptala se, aniž by odtrhla oči od obrazovky, kde právě hlavní postava vyznávala lásku svému nejlepšímu příteli.
„Bill chodí na stejnou školu jako já. Dokonce bydlíme spolu na intru,“ objasnil jí to, na co se neptala. Cítil potřebu jí to vysvětlit, aby si nemyslela, že je Bill jen další z mnoha jako všechny ty holky před ním. „Je zpěvákem Devilish. Teda, pokud je přejmenujeme.“
„Dobře,“ přikývla Simone, jako by to věděla celou dobu. Toma její zdánlivá netečnost překvapovala, ale jak se říká: darovanému koni na zuby nehleď.
„Tobě… to nevadí?“ zeptal se Tom překvapeně a zároveň nejistě. Kdyby neznal svoji mámu, myslel by si, že si z něj dělá legraci.
„Ne. Hlavně, že jste šťastní,“ usmála se, když konečně odtrhla oči od obrazovky.
„Jsme,“ vrátil jí Tom pokřivený úsměv a s posledním vděčným pohledem opět zmizel nahoru.
„Tak co?“ pípnul nejistě Bill. Seděl u Toma na posteli a na sobě měl jedno z rastových triček. Bylo mu opravdu velké, ale vypadal v něm naprosto rozkošně. Vlasy měl ještě trochu vlhké a vždy pečlivě vymodelovaná vlna byla teď rozcuchaná do všech světových stran.
„Strašně ti to sluší. Měl bys častěji chodit bez líčení,“ usmál se Tom a přisedl si vedle černovláska, který si při jeho slovech schoval obličej do dlaní a odmítal se mu ukázat.
„Nene,“ zahuhňal hravě do dlaní a urputně se bránil Tomovi, který se mu snažil sundat ruce z obličeje.
„Okamžitě je dej dolů!“ poručil mu rasta se smíchem. „Nebo tě zlechtám!“
Bill vykviknul a okamžitě vyskočil na nohy, aby unikl Tomovým nenechavým prstům. Ten ho však hbitě chytil a strhnul zpátky na postel.
„Řekl sis o to!“ zavrčel a vrhnul se na černovláskovo sametově jemné ploché bříško. Bill se jal odhánění Tom rukama, ale obličej tiskl hluboko do polštáře. Přece ho nenechá jen tak snadno vyhrát.
„Thomasi!“ vykřikl pohoršeně, když Tom chytil obě jeho ruce do vlastní a druhou otočil černovláskův obličej k sobě.
„Ano?“ usmál se škádlivě Tom a rychle umlčel Billa sladkým polibkem.
***
„Jsem hrozně nervózní!“ otřásl se Bill. Opravdu byl nervní, a to tak moc, že neměl daleko k tomu, aby vyběhl ven a utíkal někam pryč. Nebo přinejmenším na záchod se vyzvracet.
„Vzmuž se!“ poplácal ho přívětivě po zádech Gustav a sedl si za bubny, kde si procvičoval několik základních rytmů.
„Dost vtipný říkat Billovi něco mužnosti,“ zasmál se Georg, ale ihned za to schytal ránu do ramene od Toma, který až moc dobře věděl, jak je na to Bill citlivý.
„Ty buď radši zticha, Hagene!“ zasmál se a objal třesoucího se černovláska, který neměl daleko k nervovému zhroucení, kolem pasu, aby mu mohl vlepit malý polibek pod ucho. Věděl, že to má Bill rád a že ho to uklidňuje.
„Vždyť já to taky nemyslím zle. Máme Billa moc a moc rádi, protože je to náš lístek ke slávě!“ zaradoval se téměř dětinsky Georg. A šel se stejně jako Gustav připravit na nadcházející zkoušku. Bylo to teď nebo nikdy, protože jiný manažer o ně neprojevil zájem a tohle byla jejich jediná šance. Hlavně proto byl Bill tak hrozně nervózní.
„To zvládneš, Billi,“ zašeptal rasta černovláskovi do ouška a s posledním jemným polibkem se přesunul ke své kytaře.
„Tak! Můžeme začít?“ připojil se k nim hnědovlasý muž okolo třicítky s příjemným úsměvem na rtech. Tři chlapci přikývli, a tak Billovi nezbylo nic jiného, než se podřídit.
S prvními tóny Tomovy kytary se černovláska zmocnil příjemný pocit klidu a bezpečí. S jeho hudbou bylo všechno snadné.
„Přistál jsem někde tady,
nevím, kdo jsem.
Ztratil jsem paměť-„
Billův zpěv byl náhle utnut manažerovým ‚stop‘, což všechny perfektně vyvedlo z míry.
„Tohle mi naprosto stačí!“ prohlásil David Jost razantně a začal se zvedat.
„Dejte nám ještě šanci! Nejsem dneska ve formě!“ začal ho přesvědčovat Bill. Tohle byla příliš velká příležitost, než aby si jí nechal utéct mez prsty, a navíc by nesnesl pomyšlení, že kluky zklamal.
„No… jestli si dneska nejsi ve formě, tak by mě sakra zajímalo, jak zpíváš normálně. Řekl jsem, že mi to stačí, protože víc už slyšet nepotřebuju. Máte obrovský potenciál. Už dlouho se mi nepoštěstilo narazit na tak talentovanou skupinu. Můžeme ihned podepsat smlouvu! A jak že si to říkáte?“
Kluci se na sebe překvapeně podívali. O takhle nadšené reakci se jim ani nesnilo a na chvíli jim to vyrazilo dech.
„No… my ještě žádné jméno nemáme,“ vykoktal Bill. Cítil se opravdu trapně, protože se vší tou nervozitou a přípravami na tuhle zkoušku úplně zapomněli, že se chtěli přejmenovat.
„Co takhle Tokio Hotel?“ navrhnul Tom.
„To jsem plácnul jenom z legrace!“ zasmál se Bill překvapený, že si to rasta zapamatoval. Před pár dny u snídaně se přebíjeli, kdo vymyslí šílenější jméno pro kapelu. Vše skončilo, když Tom vykřikl:
„Hobit, nudista, teplouš a ten sexy kytarista!“ načež se Bill urazil, štěkl na Toma, že je taky zasranej teplouš a několik hodin s ním nemluvil.
„Náhodou je to výborný nápad,“ uznal Jost. „Tak a teď už na tu smlouvu! Vás si utéct nenechám.“
***
Bill se sehnul a položil na tmavou leštěnou žulu malou kytičku fialek. Byla to jedna z mála věcí o jeho rodičích, která mu ulpěla v paměti. Jeho otec nosil mamince každý měsíc tuhle drobnou rostlinku a ona se vždy tak krásně usmívala. S tichým povzdechem zapálil svíčku, kterou vložil do malé lucerničky vedle fotky šťastného páru. Hnědovlasý s přívětivýma očima stejné barvy jako jeho vlasy a zelenooká černovláska se na něj usmívali z rámečku, a v tu chvíli Billovi připadalo, jako by nikdy neodešli. Jako by tu byli stále s ním.
„Pojď sem,“ pobídl ho Tom jemně, když spatřil první slzy, a do široka rozevřel svou náruč. Černovlásek se k němu vděčně přitulil a tiše vzlykal.
„Přál bych si, aby tě poznali. Líbil by ses jim.“
Tom nevěděl, co na to říct, a tak k sobě Billa pouze pevněji přivinul.
„Vím, že jsou pořád tady se mnou. Cítím to. Nikdy mě neopustili.“
„Samozřejmě, Billi,“ řekl měkce Tom a políbil černovláska na spánek. „Jsou a vždycky budou tady!“ Jemně se dotknul místa, kde bilo Billovo srdce.
„A hlavně tam vždycky budeš ty,“ zašeptal Bill a chytl Tomovu ruku do své. Zpod přivřených víček mu steklo pár osamocených slz.
„A ty navždy v mém,“ usmál se Tom.
„Miluju tě.“
„Taky tě miluju, Billi. Moc.“
KONEC
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Já si prostě nedám pokoj, takže pro mě to bylo opět moc rychlé, klidně bych brala dva, možná i tři díly, potenciál na to rozhodně byl 🙂
Ale celkově byla povídka moc pěkná, je příjemné číst o tom, že ještě existuje něco jako nezištnost, obětavost, přátelství a láska ♥
Jsem ráda, že se Tomovi s Billem splnil jejich velký sen a navíc k tomu ještě mají jeden druhého a to je ohromný dar, ten největší ze všech, a já doufám, že se ho nikdy nevzdají…
Takže hodně štěstí, Tokio Hotel :)♥
Škoda že je konec byla to moc hezka povídka.
Moc pěkná povídka:-).
Ja som koniec ešte vôbec nečakala, ale aj takto je to prekrásna poviedka. Určite si ju prečítam znova keď už teraz nemusím čakať na pokračovanie, bude to krása 🙂
Ďakujem za to ako si ich napísala, za to, že si ich zbytočne netrápila a že sa tak krásne milovali.
Ach… je mi z toho tak pekne 🙂
ňuuf 🙁 jsem tak smutná, že je konec! Byl to neuvěřitelný příběh.. moc krásný! A ty si furt nestěžuj! Nám všem se líbil a teď utíkej psát Bloody Beast :D… Nějak se mi vůbec nechce uvěřit, že už nebude Destiny 10… 11.. a další no, ale co se dá dělat? všechno jednou končí, jen Billova a Tomova láska bude věčná :3! Jinak u té věty "Tenhle díl věnuju Ci-Chan, která je pro mě nekonečným zdrojem inspirace." Se má hruď sto násobně zvětšila pýchou.. moc děkujuu Karlí! x)
[1]: děkuju :33 myslím, že jedna z mých příštích povídek bude podobně něžná, protože mě tenhle druh lásky mezi kluky naprosto pohltil. Je něco nádherného to cítit s nimi 🙂
[2]: všechno má svůj konec, ale děkuju 🙂
[3]: děkuju 🙂
[4]: přece bych je už nemohla trápit 😀 a psát o ničem se mi taky nechce 😀 jsem moc ráda, že se ti Destiny líbila až takhle moc, že se k ní vrátíš 🙂 to já mám jenom u jedné povídky 😀 o to víc mě těší, že podobné postavení moje povídka u někoho má 🙂 a nemáš za co 😀
[5]: měla by ses radovat, protože od teď bude jejich život už jenom lepší 🙂 a na co si ztežuju? jo už vim! 😀 BB mám už další 2 díly a kousek třetího 😉 a tak jenom pravda, víš, co? 😀
Tak tahle povídka mě zaujala hnedka prvním dílem a už jsem se od ní nemohla odtrhnout 🙂
Opravdu se mi neuvěřitelně moc líbil ten nápad námětu na povídku 🙂 Nikdy jsem nic podobného nečetla, a strašně moc se mi to líbilo 🙂
Některé chvilky povídky byly vážně smutné, ale jiné byly zase extrémně vtipné a nebo pohodové 🙂 Hrozně moc mě mrzelo, když se Tom jako malý odstěhoval a kluci se neviděli devět let. Strašně mě to mrzelo a měla jsem strach, že pokud se potkají, tak budou oba moc rozdílní a už jejich vztah nepůjde obnovit. Takže mě moc potěšilo, když si kluci hnedka rozuměli a hlavně že nakonec všechno dobře dopadlo 🙂
Za tuhle povídku vážně moc děkuji, moc se mi líbila! ♥
Aj na druhý krát je to krása 🙂 Užívala som si, že nemusím čakať a aj to, že viem ako to dopadne a nemusím sa ničoho báť, tak môžem čítať pomaly a vychutnať si všetko pekné naplno:)