autor: Raiju
Maskované požehnání
Svit slunce z pokoje zmizel už před dobou, nechal ho temný a pochmurný, až na světlo přicházející z chodby. Zelená, modrá a červená LED světla z různých přístrojů okolo postele vytvářela jakousi duhu na bílé peřině na Billově těle. Okolo nich bylo ticho, přerušené pouze hlasitým pípáním srdečního monitoru. Před nějakou dobou Billovi sundali kyslíkovou masku a tak syčení přístroje už pokoj nenaplňovalo, teď tu byly jen tiché, stálé výdechy.
Zpěvákův dech je ukolíbal ke spánku, oba dva je uklidnil stejně, jako by je Bill objímal, ujišťoval Toma s Adamem, že je v pořádku. Poslouchali ho, co nejdéle to šlo, měli zavřené oči, jejich těla byla připravená vzdát se po tak dlouhém vyčerpání, účinky kávy na ně už nezabíraly.
Tom seděl, opíral se o stranu křesla, rukou si podepíral tvář a spánek, jako by byl stále vzhůru, ale vědomí ho opustilo už před hodinou. Stres a vyčerpání mu vybarvily černé kruhy pod očima, udělaly mu vrásky na obličeji, vypadal o moc starší.
„Budou to muset pochopit.“
„To kvůli tomu klukovi ukončíš zbytek turné? Adame, vím, že ti na něm záleží, ale…“
„Jestli to bude trvat tak dlouho, dokud se nezlepší, a nebudu vědět, že je v pořádku, pak ano. To je, co udělám.“
„To je šílený! Uvědomuješ si, kolik je to koncertů? Lidé tě budou nenávidět!“
„Víš co?“ zpěvák se podíval na dveře koupelny, mluvil tiše, aby nebyl za dveřmi slyšet. „Já…“ začal se smát, skoro sarkasticky. „Je mi to fuk. Teď je to něco, na čem nezáleží. Mimo to, moji opravdoví fanoušci to pochopí, vědí, jak je pro mě důležité, abych tu zůstal.“
„Je to společenská sebevražda, Adame…“
„Já vím.“
„Promyslel sis to vůbec? Co ten kluk dělá s tvým životem? Znáš ho týden, a už si málem o polovinu svého bankovního konta chudší. Opustil jsi pro něj celý svůj život, máš proti sobě žalobce, které si nemůžeš dovolit…“
„Promluvíme si později. Musím se vrátit.“
„Počkej, nezavěšuj mi! Ještě jsem s tebou neskončil!“
„Čau.“
Nejstarší ležel se zkříženýma rukama opřenýma na kraji postele, hlavou se o ně opíral, aby Billa viděl do poslední chvíle, dokud byl ještě vzhůru. Rukou držel zpěvákovu, nemohl se ho pustit. Po tak dlouhé době bez odpočinku jeho tělo konečně vzdalo boj, a i když se Adam chtěl na svého milence dívat, nemohl už udržet oči otevřené. Nechal spánek, aby ho přemohl.
Poprvé za několik dní spali, ale stále byli ve střehu. Kdyby někdo přišel do pokoje, kdyby se Billovo dýchání o trochu změnilo, oba dva by byli okamžitě vzhůru. Kdyby na něco odpověděl, věděli by o tom, i ve snu ho hlídali.
Hodiny pomalu ubíhaly, v pokoji bylo stále ticho, dokonce i mimo pokoj, bylo tu teplo a známá vůně, když se tmavé řasy zachvěly a začaly se pomalu zvedat, byly přivítány bílo šedivým stropem. Po stranách postele cítil jejich přítomnost. Ohnul konečky prstů, semknul prsty, když se mu do nich začal vracet cit. Pootevřené oči se podívaly doprava, viděly IV pytlík čisté tekutiny vedle něj a další, který v sobě měl bílou tekutinu. Hadičky z nich vedly do jeho ruky, do jehly, která byla v jeho ruce a připevněná náplastí.
Oči zvedl ještě trochu víc k obličeji zpola schovaném v Adamových rukách, přes uši a obličej mu padaly mastné, špinavé černé vlasy. Slyšel těžké pravidelné oddechy z Adamova nosu do rukávu, viděl, jak se zvedají a klesají jeho ramena, jak se třou o jeho ucho. Jeho pohyby byly pomalé, opatrné, slabé. Billovy prsty se znovu trochu ohnuly a kloubky mu přejel po tváři, jen potřeboval vědět, že tu opravdu je.
Mladík tiše vydechl a opřel se do doteku, když se mu začalo vracet vědomí, dokonce i když spal, jeho instinkty rozpoznaly ty ruce a znaly ty lehké doteky. Unavené modré oči se začaly otevírat, jeho rozostřené vidění se začalo zaostřovat, stalo se ostrým a on opravdu nečekal, že se na něj budou dívat hnědé oči. Na chvíli skoro nepoznal člověka, který se na něj díval, někoho, kdo byl naprosto nehybný a neodpovídal po tu nejdelší dobu. Část jeho byla přesvědčena, že se nikdy neprobudí, že se bude muset dívat na jeho spící obličej až do konce svých dní. Krůček po krůčku jeho mysl začínala pracovat, začala si dávat dohromady, co viděl a co to znamenalo. Zpěvák pomalu zvedl hlavu z rukou, díval se na mladíka skoro až šokovaně a zmateně. Vypadal, jako by měl spoustu otázek, ale ani jedna z nich nechtěla vyjít ven.
Adam zhluboka vydechl, povzdychl si a chytil Billovu ruku pevněji, cítil, jak ho zpěvák jemně stiskl. Ten malý reflex všechno udělal reálnějším, jako by se mu konečně ulevilo. „Ahoj.“ I když mu po tvářích tekly slzy, na obličeji se mu objevil srdceryvný úsměv, který nedokázal zadržet. Když už se začínal bát, že to Bill nezvládne, byl tady. Zvládl to.
„Přišel jsi…“ Billův hlas byl tak slabý oproti tomu, jak zněl normálně. Prsty mu trochu ztuhly, ale palcem dokázal přejet po Adamově dlani, neměl sílu na víc, ale potřeboval kontakt.
„Samozřejmě.“ Hlas ho málem zradil a dech se mu zadrhl v krku. „Bože, tolik jsi mě vyděsil…“ neodtrhával oči od Billa, zvedl se a naklonil se, aby mu byl blíž. „
Všichni jsme se tolik báli.“
„Omlouvám se…“
„Neomlouvej se.“ Opatrně se čelem opřel o zpěvákovo a zavřel oči, snažil se zoufale znovu spojit s duší, která mu tolik chyběla. Znovu Billa cítil, cítil jeho teplo, jeho přítomnost, jeho světlo tam, kde předtím když spal, nebylo nic než temnota a chlad.
„Pokazil jsem to.“ Zamrkal rychleji, aby zadržel slzy, polkl vinu, která se mu vtírala do myšlenek. „Já-„
„To je v pořádku, shh…“ když se v Billových očích začaly objevovat první slzy, Adam mu je utřel, nedal jim ani šanci skutálet se dolů. Na jeho obličeji se objevil úlevný úsměv, všechno mu odpustil. Strach a mizérie, kterými si Adam prošel, lži, závislost, dokonce i ty hrozné dny, které teprve přijdou, všechno mu to vmžiku odpustil, když uviděl ty slzy. „Odpouštím ti. Nemusíš se za nic omlouvat, jen jsi udělal chybu. Jsi jen člověk.“
„Ale tentokrát jsem to opravdu pokazil…“
Popotáhl, Adam si hřbetem ruky utřel svoje vlastní slzy, nebyl schopný přestat se usmívat. Kdyby se tolik nebál, že mu ublíží, tak by Billa vzal do náručí a držel ho tak pevně, jak by to jen šlo, líbal ho a vzal ho odsud někam, kde mu nikdy nikdo neublíží. „Ale teď jsi v pořádku, to je všechno, na čem záleží.“ I když jeho oči byly raněné, byla v nich naděje, hledal Billův pohled. „Zvládneme to. Ty to zvládneš. Slibuju.“
Bill sklopil oči ke své ruce, k jehle, která mu dávala léky a tekutiny do žil. Neptal se, co se stalo, proč je tady nebo co se stane, ještě ne. Vzpomínal, jak zpíval, pamatoval si jen na ukrutnou bolest, na to, jak se nemohl nadechnout, a pak tu byla tma. Kousky bolesti a zvuky, chvíle, kdy slyšel povědomé hlasy a viděl jasné světlo. Pamatoval si, jak slyšel, že mu Adam zpívá, jak ho utěšuje.
Když se jejich oči znovu setkaly, a Bill se tentokrát usmál, použil všechnu sílu vůle, kterou v sobě měl, aby zvedl ruku, opatrně ji položil na Adamovu, tiše ho prosil, aby k němu šel blíž. Když zavřel oči, Adam ho jemně chytil za tvář a naklonil se k němu, jen lehce se mu otřel o rty. Část něho tohle už nikdy nečekala, část se toho bála, ale tohle bylo znovu spojení, přivítání zpátky, polibek po tak dlouhé a bolestivé cestě, užíval si to horko a pocity, jako by to byl jejich opětovný první polibek.
Když se Adam konečně postavil, na jeho obličeji byl úlevný úsměv. „Zůstaň ještě vzhůru, ano? Je tu ještě někdo další, komu jsi opravdu chyběl…“ obešel postel, klekl si na jedno koleno a opatrně položil Tomovi ruku na rameno, tak jako předtím David. „Tome. Hej… vzbuď se.“ Jemně s mladíkem zatřásl, snažil se ho probrat. V tu chvíli kytarista otevřel oči, jako by je nikdy nezavřel, okamžitě se otočil k posteli a jeho unavená mysl začínala pracovat. Byl to jeho první instinkt, podívat se na dvojče, zkontrolovat ho a zjistit, jestli je v pořádku, naprosto nevnímal Adama vedle něj, nebyl připravený na to, aby viděl, jak se na něj dívají identické hnědé oči.
Tom nejdříve jen zíral, přemýšlel, jestli se mu to nezdá, jestli to, po čem tak toužil, není jen halucinace. Ale když se Billova víčka přivřela a znovu otevřela, přelila se přes něj vlna úlevy a nejistoty, zvedlo ho to na nohy. „Jsi vzhůru…“
Když se starší z dvojčat naklonil nad postel a začal šeptat bratrovi v němčině, Adam od nich odstoupil, aby jim dal soukromí. Založil ruce a semknul třesoucí se rty, když viděl, jak se Bill hýbe, jak odpovídá, jak se vzduch v pokoji naplňuje něčím, co tu předtím nebylo. Všechno vypadalo v pořádku, všechno znělo v pořádku, ale to bylo jen teď. Co se stane, až přijdou doktoři? Když ho pustí?
„Omlouvám se…“
„O to si budeme dělat starosti až později, ano?“ Tom se doširoka usmíval, potlačoval slzy. Dotkl se nosem bratrova, zavřel oči, když Bill udělal to samé. Znovu se propojili, Tom mu půjčil všechnu sílu, co měl. „Zvládneme to, Bille.“
„Já vím.“ Byli si tak blízko, že cítili dech toho druhého, oba dva potřebovali tuhle blízkost víc, než si uvědomovali. Nechtěl vědět, jak to jeho bratr věděl, nebo kolik toho věděl. Ale poznal v Tomově hlase bolest, a strach v jeho očích, určitě to muselo mít něco společného s tím, proč je teď Bill v posteli, znal důvod, proč se Tomovy prsty chvěly a důvod, proč mu tekly slzy. „Tolik se omlouvám…“
„Shh… jen…“ konečky prstů projížděl Billovy vlasy, které ležely na polštáři. „Odpočiň si.“ Nechtěl, aby se Bill až moc unavil. „Promluvíme si víc později.“
Bill byl tak unavený, tak slabý, ale nechtěl už spát. „Slibuješ…“ podíval se na Adama, „že tu oba budete, až se probudím?“
„Slibuju.“ Zašeptal starší z nich, posadil se na své místo a vzal Billovu ruku do dlaní.
„Slibuju, že tu oba budeme, až se probudíš.“ Nečitelné oči se podívaly přes postel, když Tomovy ruce vzaly k sobě ruku svého bratra, ten samý výraz byl i v očích druhého muže.
V tu chvíli, jako by udělali další slib, tichý slib, který byl jen mezi nimi, od této chvíle, ať se stane cokoliv, Bill je na prvním místě. Ať se mezi nimi stane cokoliv, na minulosti už nezáleželo, jen by se jim stavěla do cesty. Ale od teď, dokud se plně neuzdraví, Bill je na prvním místě.
Přes čas, který spolu strávili, si uvědomili, že jejich priority nebyly taky rozdílné, jen byly jinak pojmenované. Tragédie v lidech vždy probudí to nejlepší i nejhorší, semkne je dohromady tak, jako by to nikdy nezvládlo nic jiného. Tragédie věci vyčistí, vymaže triviální věci z vaší mysli. Ze všech názvů, jak to pojmenovat, to co se stalo Billovou skoro smrtící záležitostí, bylo jen převlečené požehnání.
Teď když bylo vše otevřeno, teď když měli za sebou to nejhorší, možná budou moci začít úplně od začátku.
KONEC
autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Tak, milí drazí, je tady konec téhle úžasné povídky, díky které jsem si tenhle pár zamilovala. Moc děkuju LilKatie, že se ji rozhodla přeložit, protože já bych asi kvůli málo známému páru váhala. Jako vždycky, byla opět skvělá, a už pro vás pracuje na dalším překladu. Ji ani vysoká škola nezastaví, je to nezmar. 😀 Teda do prvních zkoušek, pak se uvidí. 😀
Jak jistě víte, už se o tom mluvilo v komentářích, tahle povídka má sice pokračování, ale nejspíš nikdy nebude dokončené, takže ho překládat zatím nebudeme. Kdyby se náhodou Raiju rozhodla pokračovat, tak uvidíme, ale teď to určitě nebude, radši berte tenhle šťastný konec. Mimochodem, zeptám se jí na to, momentálně mezi Prahou a východním pobřežím USA probíhá čilá komunikace, dělám s Raiju rozhovor pro blog, takže se na tuhle věc určitě zeptám. Těšte se na další její povídku, tentokrát twincestní, a opět to nebude žádná červená knihovna. Zítra v šest uvidíte. 🙂 Pa J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
panebože. na jednu stranu je mi děsně líto, že to končí…na druhou jsem šťastná, že je to dobrý konec….<3 vážně jsme si je oba zamilovala a poslední díly byly šílené v tom, že jsme se fakt bála že bill umře…a nakonec to dopadne dobře. protože všichni potřebujeme dobré konce…
Jani, ty mi chceš říct, že příští Rozhovor tady na blogu bude s božskou Raiju, mojí nejmilovanější autorkou a absolutní Billshido královnou??!!
Já snad umřu…štěstím 🙂 Jestli tomu tak opravdu bude, tak se šíleně těším, protože ona je prostě moje spisovatelská bohyně ♥
A ta další povídka, která tady od ní bude, nejedná se náhodou o "Just To See You Smile"? Jenom hádám, podle toho twincestu a absence červené knihovny 🙂
A teď už k "Sell Your Soul":
Nemůžu uvěřit, že je tady poslední díl…
I když už jsem povídku četla, nepamatuju si, kde přesně byl předěl mezi oběma řadami, takže slovo konec mě docela zaskočilo.
Tak, jak skončila první řada, to vypadá na krásný a šťastný happy end, tak já raději hned zapomenu na děj druhé řady a Billův drsný boj se závislostí a budu si tento nádherný konec naplno užívat 🙂
Tuhle povídku mi kdysi doporučila Janule a kdyby nebylo jí, nejspíše bych ji nikdy nezačala číst a dodnes bych Adama Lamberta měla za "toho" Billova napodobitele a trapného šaška. Dneska už vím, že je tomu úplně jinak, Adam je šílený sympaťák a hlavně úžasný zpěvák a i když celkově jeho hudba není právě můj šálek kávy, jeho famózní pěvecký projev stále nepřestávám obdivovat 🙂
Stejně jako jeho postavu v této povídce, která je tady vylíčená tak neskutečně živě, že odsunula na druhou kolej i postavu Billa, alespoň pro mě byl tady Adam číslem jedna.
Povídka byla celkově nádherná, i když byla plná bolestných věcí, tak jako to bývá v opravdovém životě…
Překrásná a čistá láska Adama a Billa, která přišla jako blesk z čistého nebe, krásný, i když rozporuplný vztah dvojčat, balancující až na hranici slepé důvěry a naprostého majetnictví. Křehká osobnost Billa, těžce poznamenaná drsnými poměry v šoubyznysu, které ji přivedly až na samé dno. Jeho váhání, nedůvěra a strach poddat se lásce a tomu, co cítí, pustit si cizího člověka k tělu a uvěřit, že by ho někdo mohl nezištně a horoucně milovat. To jsou věci, které autorka dokázala úžasně vymyslet a hlavně mistrovsky převést do psané podoby, aby nám potom mohla naservírovat tento skvost, nádhernou věc nabitou emocemi, při níž člověk dobrovolně trpí, aby se potom při dalším čtení mohl odměnit dokonalým zážitkem…
Všechny povídky, které jsem od Raiju četla, byly úžasné a jedinečné, ať už kvůli fantastickému stylu psaní, založenému hlavně na dokonale vyjádřených vnitřních pocitech nebo kvůli zajímavému tématu a ani "Sell Your Soul" v tomto není žádnou výjimkou ♥
Znovu a znovu musím tento úžasný a nenapodobitelný způsob tvorby obdivovat a vyjádřit svůj neskonalý obdiv k autorčinu spisovatelskému umění, díky němuž mě její povídky neskutečně oslovily a vzaly za srdce ♥
Raiju, děkuju ♥
Stejně tak musím poděkovat LilKatii za její skvělý překlad, protože bez ní bych si tuto překrásnou povídku nikdy nemohla vychutnat naplno :)♥
Uf, mě spadl ze srdce táááákový kámen! Opravdu jsem už nedoufala, ale Raiju mě zachránila. Tím že zachránila Billa.
Všechno už bude dobrý, já to vím, Bill má kolem sebe lidi, kteří už nebudou zavírat oči a pomůžou mu…
Raiju píše fantasticky, hraje si s pocity, vnáší do nich realitu, to se mi moc líbí. Možná, že se na další její dílko opět podívám, i když jsem spíš na tu červenou knihovnu.. ale někomu, kdo píše takhle musím dát šanci, to jinak nejde! Věřím, že to bude dokonalé.
Moc děkuju za překlad a zprostředkování Sell Your Soul, byly to úžasné chvíle, strávené při čtení!
[2]: Jojo, Jani, je to tak… :o) něco mě muselo praštit do palice, když mě to napadlo, a už máme tak zhruba jednu třetinu rozhovoru za sebou. Teď bude malinká přestávka díky tomu hurikánu, protože Raiju bydlí hodinu a půl od NY, tudíž je nejspíš bez proudu, ale snad se brzy znovu ozve. Všecho probíhá po e-mailech přes LilKatie, takže je to trošku složitější. Je neskutečně stručná, všechno z ní tahám jak z chlupatý deky :-D, ale moc sympatická a fajn :-), tak snad se mi povede, aby nám řekla o sobě co nejvíc. 🙂 Jestli máš nějakou spešl otázku, na kterou by ses jí chtěla zeptat, 🙂 napiš mi ji do e-mailu, já ji položím tvým jménem. 🙂
Ta další povídka bude Lachrymose. 🙂
[4]: Jani, do palice tě vůbec nic nepraštilo, to tě osvítil duch svatý xD
Tak blízko NY? To mám o ni docela strach, no doufám, že bude všechno v pořádku, musí to tam být strašné. Otázek mám asi milion, ale většinu z nich jí nejspíše stejně položíš ty, tak uvidím, jestli mě nějaká ta spešl napadne 🙂
"Lachrymose" je nádherná povídka, ale přece jenom mi v ní chybí Anis xDD
Já jsem si říkala, že by tím překladem mohla být právě "Just To See You Smile", protože i když v ní Anis je, není tam Billshido a navíc je tam překrásný twincest 🙂 Ale nevadí, těším se i na "Lachrymose", hlavně na Georga, ten tam má úžasnou roli ♥
Je to otevřeny konec,ale ty dva Billa moc milují a udělaj pro něj vše.
nádherná povídka to byla. miluju tenhle pairing čím dál víc!!!
Úžasná povídka. Moc děkuju za překlad.
Nevím ,jestli mám vůbec právo nyní komentovat ,ale myslím že se nic nestane . Tuhle nádhernou povídku jsem objevila náhodou a to už její patnáctý díl a tak mě uchvátila ,že jsem se do ní vrhla od začátku ,ale už jsem nekomentovala ,četla jsem však každý díl a tak musím alespoň u posledního dílu poděkovat za tak nádherné dílo a vůbec nelituji ,že jsem se pustila do jeho čtení.
Tohle je prostě skvostný, od začátku do konce ♥ Jak to uteklo, to je hrozný… Kdyby tak takovýhle krásný věci nikdy nekončily. Úplně jsem se rozslzela, když se Bill probouzel :') Zajímalo by mě, jak to pokračuje, škoda, že to není dokončené. Třeba jednou…
Tisíceré díky ♥
tuhle povidku sem zacala cist v den, kdy tu byl posledni dil a musim rict ze sem si ji zamilovala. miluju tenhle par.. Adam je skvelej a opravdu me mrzi ze mel smulu na samii drogove zavisly.. waaaaw nechtela sem uverit tomu ze Bill neco bral, BILL… BILL asi sem byla jako Tom.. Ale Adam byl vazne skvelej, ze se nevzdal a podporovala sem ho v tom ze sel za Tomem..
probrecela sem par poslednich dilu. Bylo sileny s Adamem prozivat tu nevedomost o Billove stavu, chudacek malej se. to dozvidal o fanynek na twitteru, jeste ze jsme takovy stouralove a vsechno vime okamzite… vlastne to je na skodu, Adamovy to akorat ublizilo v kariere, kdyby si to neprecetl nemel by na krku obzalobu.. ja kdybych mela koupenej listek na Adamuv koncert a kdyby to odvolal z tohohle duvodu tak bych se na nej nezlobila a ty prachy bych si nechala na dalsi listek.. doufam ze z toho nebude mit veliky problemy…
sem tak moc rada ze se Adam a Tom usmirili, pro Billa to musel byt hned lepsi pocit, kdyz kolem nej nebyla hnusna atmosfera a kdyz si spolu normalne promluvili..
sem tak moc rada ze kdyz se Bill probudil tak u nej byl jako prvni Adam, kdyby to bylo naopak tak by jejich privitani vubec neprobehlo takhle, si myslim… Na Toma se musi pomalejc huh?
byla bych moc stastna, kdyby si dopsala druhou radu tehle dokonale povidky, protoze tahle skoncila az moc otevrene, ale i za tenhle konec sem rada, Bill se. probral a bude s Adamem.. a Tom a Adam se uz nenenavidi..
huh jsou 2:39 a ja jeste nespim, tohle se mi uz dlouho nestalo ze bych neco cetla takhle do rana..
jeste chci podekovat LilKatie za nadherny preklad a Januli za opravu textu a fakt se tedim na rozhovor s Raiju. doufam se se nejak dokope k pokracovani v druhe rade…
Tak, když jsem se konečně dostala k tomu, abych tuhle naprosto dokonalou povídku dočetla, říkala jsem si, že by si to zasloužilo nějaký extra dlouhý komentář, zvlášť když jsem tady na blogu nějak pořádně nekomentovala už tak dlouho 😀 Ale když se tak koukám na komentář od Janči – no fůha, tak dlouhý komentář asi vážně nedám 😀 Ale tak co už 😀
Protože jsem doháněla resty už někdy od 33. dílu, mám toho na srdci opravdu hodně, tedy měla jsem, než jsem se pustila do tohohle dílu, který mi všechna slova a všechny pocity vzal, pohrál si s nimi a proměnil je na něco úplně jiného. Jeden z nich (dobře, možná dva, ale ten jeden je vážně důležitý :D) ale přetrvává – a to neskonalý obdiv vůči Raiju i LilKatii. Obě na téhle povídce odvedly neuvěřitelnou práci a já jim za to oběma chci hrozně moc poděkovat, protože tahle povídka, i když jsem ke konci už neměla tolik času na její čtení, pro mě znamenala hrozně moc. Nikdy jsem nečetla povídku Bill/Adam, která by nevznikala pod mojí rukou, protože i když jsem jich pár viděla při svých prvních návštěvách na THF, moje angličtina není zase tak dobrá, abych vůbec rozuměla tomu, co vlastně čtu. Takže jsem hrozně dlouho čekala a doufala, že se objeví někdo, kdo se tohohle páru chopí – a obě holky se toho chopily s pořádnou ctí a vykouzlily tak naprosto mistrovské dílo.
Z téhle povídky jsem měla už od začátku naprosto smíšené pocity a největší vrásky mi dělal vztah twins – na začátku tak krásně čistý, ale pomalu se měnil v trosku, do které stačilo trochu zafoukat, aby se zhroutila úplně. Bylo těžké číst, jak velká je vlastně propast mezi dvojčaty, kolik toho o sobě neví, i když jsou to věci, které by vědět měli. Vždyť i Georg věděl to, že Bill bere kokain, dřív než Tom! Až do poslední dílů mi pro tenhle poničený vztah krvácelo srdce, protože i když tady byl jejich vztah vymezený bratrskou hranicí, pořád jsou to oni, naše milovaná dvojčátka, která by se měla milovat a vědět o tom druhém všechno – a ne být k sobě už skoro jako cizí. Navíc v téhle povídce mi ani nesedlo, jak se Tom choval. Samozřejmě kdyby se choval zodpovědně a nenechal se zaslepit žárlivostí, nejspíš by nikdy k ničemu nedošlo, ale já bych mu prostě občas nejradši nafackovala 😀
V obou povídkách, které od Raiju čtu (SYS a teď konečně opět i Obloquy), se mi hrozně líbí Bushido… a nemůžu si odpustit to sem napsat. Protože moje srdce nebije jen pro twc a Billam, ale pro Billshido samozřejmě taky. A nemůžu jen tak přehlížet, když z něj někdo udělá člověka, kterého v něm snad ještě nikdy nikdo neviděl. Proto se nebojím říct, že Bu pro mě byl v téhle povídce rozhodně ta nejcharismatičtější postava, i když oproti ostatním se tam mihl jen párkrát. Nemám za sebou moc Billshida, ale s tak krásnou duší a takovým charismatem jsem ho snad ještě nikde neviděla. Mám pocit, že kdykoliv o něm jen padla zmínka, měla jsem v očích srdíčka 😀
A abych ukončila tenhle výčet postav, největší můj dík Raiju patří za to, že viděla Adama jako člověka, který miluje, a ne jako člověka, který nemá dostatek nápadů, takže musí kopírovat styl od jiného zpěváka – přesně tak, jak ho vidí většina Aliens. Stejně jako Bu měl Adam v téhle povídce krásnou duši, tak obětavého člověka v dnešní době jeden nenajde, ale věřím tomu, že to, jak ho Raiju popsala, se moc neliší od skutečnosti. Nepochybuji o tom, že kdyby se Saulimu stalo něco podobného jako Billovi, bez váhání by kvůli němu překonal takovou vzdálenost a seděl by u jeho postele, dokud by neotevřel oči.
K ději téhle povídky snad nemám co říct, to, že mám pořád ještě slzy v očích, mluví za vše =))
Strašně moc děkuju, že jsem (jsme) si tuhle úchvatnou povídku mohla (mohli :D) přečíst v češtině =')). A snad (kéž by!) jednou přibude i to pokračování =))
Tak tuhle povídku jsem si ohromně užila. Jsem velká fanynka Adama Lamberta, takže o to víc jsem z povídky nadšená. :-DDD
A navíc… happyend a velký prostor pro fantazii, co bude dál… 😀
Nádhera. Moc nádherná povídka, jsem moc ráda, že jsem si ni mohla přečíst. Děkuji moc 🙂
Tohle bylo to nejbolestnější co jsem kdy četla. První povídka u které jsem fakt brečela a lámalo se mi srdce.
Po pravdě jsem tuhle povídku začala číst už před pár měsíci ale byla tak reálná že mě to vyděsilo a nemohla jsem číst dál. Pak jsme si o ní psali s Januli a ona mi řekla, že patří k jejím oblíbeným, takže jsem se nakonec dokopala k tomu abych ji přečetla. Myslím že jsem ještě nikdy nečetla nic co by bylo takhle brilantně napsané. Tak skutečné, procítěné. Čert vem to, že dávám přednost povídkam jen o Tomovi a Billovi, tohle je neuvěřitelné.
Teď to budu muset jít někam rozdýchat. Wow..
Tak to bylo kurevsky drsný a ze ja opravdu nemivam ve zvyku používat ve svem písemném projevu vulgarismy! Uplne mi z toho vseho mrazi v kostech… Na tehle povídce je asi nejlepsi a zaroven nejhorší to, jak je reálná. A jeste ke vsemu neuvěřitelně napsána a brilantně přeložena. Jsem v šoku! Whoa to byl proste M.A.S.A.K.R!!!!!!!!!!! Ani nevíte, jak me priserne mrzi, ze druha rada neni dopsana… presto bych si ale tak moc rada precetla alespoň to, co z ni je zveřejněno 😭. Vazne se toho nikdo nechcete ujmout? Mmch hlásím menší chybku na webu – tuhle povídku jsem tu našla u překladu LilKatie, ale ne v seznamu dilek Raiju. Hádám, ze to neni zamer, byt nejde o twincest, ze?
Já ji našla i u překladů podle autorů, je tam od ní všechno, co na blogu je. A krom toho je to i u slashe. 🙂
No.. a k tomu dalšímu, opravdu nemá cenu překládat rozepsanou povídku, to pak člověka daleko víc štve, že to autorka nikdy nedopíše. J. :o)
Už chápu… hledalas to v rozcestníku twincestu, tak tam to není záměrně. Je to slash, takže v twincestních povídkách není, je v rozcestníku slashe a v překladech. 🙂