And the winner is… 5.

Nastal čas na další přenos. Zbývalo ještě asi půl hodiny a porotci již seděli na svých místech, a až na bledě vypadajícího Toma se všichni dobře bavili a rozebírali soutěžící. Občas prohodili pár slov i s lidmi, co se již usadili na svoje místa jakožto diváci.

Tomovi bylo hrozně. Marně hledal v hlavě vhodná slova, která by dnes měla z jeho strany zaznít jakožto hodnocení mladého Billa. Hlas toho černovlasého anděla byl něco jako balzám na duši. A on to někde hluboko v sobě věděl. Věděl, že se ho nemůže zbavit ani ve snech. Ani v realitě. Doma nevnímal snad nic. Jenom Dannyho nebývale veselé žvanění o tom, co si přeje k Vánocům a podobně. Svou dříve milovanou ženu pustil z hlavy snad úplně.

Jejich konverzace se skládala z několika posunků ruky nebo rychlých odpovědí v co nejstručnějším významu, aby si ani nemuseli pohlédnout do očí. Bylo mu jasné, že už to mezi nimi nebude jako dřív. Věděl to. Ale netušil, jestli je to dobře nebo špatně. Netušil snad nic. Jenom hlásek někde hluboko v jeho srdci mu napovídal, aby šel za tím, co chce. Za svým dlouho hledaným štěstím. Štěstím, v podobě Billa Kaulitze, jehož hlas za několik málo minut znovu zachvátí jeho mysl. Jehož vzhled oslní jeho oči. Jehož vůně ho pohladí po tváři a on se jí potom nebude moci zbavit ani v noci.

Tak se zamyslel, že se ho probrala až vysmátá blondýnka, že přenos už dávno začal.

„Promiň, Britney,“ pousmál se a pozdravil se s lidmi s krátkým pokynutím do kamery. Naučený úsměv zahalil jeho tvář, ale mysl se pořád upírala k onomu okouzlujícímu chlapci. Nemohl si pomoct, ale nesoustředil se o nic víc než kdy předtím. O několik málo okamžiků později se už na pódiu ukázal mladý Dave. Hezky vypadající blonďatý mladík s andělským hlasem. Ne však tak andělským jako ten Billův.

***

Mezítím co přenos začal, Bill nervózně přecházel po hale sem a tam v zákulisí. Dnes byl nervózní jako snad ještě nikdy v životě. Myslel na předchozí setkání s Tomem. V hlavě se mu pořád ozývala jeho slova.

„Nemáš talent… nemáš talent,“ povzdechl si a opřel se o stěnu. Zavřel oči a pokoušel se i přes okolní hluk soustředit. Soustředit se jenom na to, jak zazpívá. Jaký na toho nafoukance udělá dojem. Věděl, že se mu to líbí. Věděl, že jeho zpěv prostě a jednoduše ukradne jeho pozornost pokaždé, když otevře pusu. Viděl mu to v očích. Viděl tam všechny emoce, co v sobě ona nafoukaná superstar na postu porotce zřejmě roky skrývala. Potřeboval by někoho, s kým by mohl všechno vypustit ven. S kým by mohl být sám sebou a ne jenom televizní loutkou na vydělávání peněz.

„Billi, jsi v pořádku?“ přišel k němu Andreas a dal zamyšlenému černovláskovi ruku na rameno. Reakce v podobě pokrčení rameny se mu nelíbila. Bill byl skleslejší než kdy jindy a to se mu nelíbilo. Nelíbila se mu barva jeho obličeje. I přes navršený make-up na něm byla vidět nezvyklá bledost. „No tak, bráško, to zvládneš. Ty víš, že ano. Na nikoho neber ohledy, dnes už rozhodují diváci, hm? A těm se líbíš, a ty to víš,“ snažil se ho blonďáček uklidnit a povzbudivě se na něj usmíval.

„Víš já… nemám pocit, že to dnes zvládnu!“ povzdechnul Bill a zadíval se do modrých očí před sebou. Byl bratrovi neskutečně vděčný, že ho takhle podporuje ve všem, co dělá. Měl ho moc rád. Netušil, co by si bez něj počal.

„Billi, poslouchej,“ vzal ho Andy za ramena a zadíval se do jeho nedůvěřivých hnědých očí. „Ty to zvládneš, slyšíš mě? Budu tam přece s tebou jakožto doprovod, hm? Nezapomínej,“ usmál se blonďáček a pohladil bratra po tváři. Ten nakonec jenom rezignovaně kývl a pokusil se o aspoň slabý úsměv. To Andymu stačilo, aby věděl, že je mu už lépe. Pak vzal kytaru a šli ještě zkoušet písničku, co dnes Bill bude zpívat.

***

Uběhla další půlhodinka, když Bill měl jít na řadu. Už stáli s Andym těsně u pódia, kde na něj bylo i vidět. Moderátor něco žvanil o nich dvou, a když zazněla jejich jména naposledy, celou halou se rozlehl obrovský potlesk a jásot fanynek a fanoušků. S tím doprovodem vešli na pódium a oba oslnili obrovským úsměvem.

Bill se záměrně snažil vyhýbat pohledem Tomovi, aby ho zase nepřepadla tréma. To teď nepotřeboval. Byl jakž takž v klidu a vyrovnaný. Prohodili několik slov s porotou, a pak Andy začal brnkat první tóny písničky pro dnešní večer.

Během těch tří minut, co skladba trvala, se Tomovi v očích snad zrcadlil smutek. Snad v tom cítil něco, co on sám postrádal. Lásku. Celý song byl o citech, zapovězené lásce a zklamání. Tom se v tom viděl. Dokonale se v tom viděl. A to ho jenom čím dál tím více utvrzovalo v tom, že by si s Billem měl promluvit o něco víc.

To už ale černovlásek dozpíval, dozněla kytara a v publiku zavládl opět jásot a potlesk. Všichni stáli a tleskali. Několika mladým slečnám v prvních řadách bylo vidět slzy v očích, jak byly dojaty. Občas se někde sem tam mihl transparent s nápisem „Milujeme tě, Bille!“ nebo „Bill A ANDY DO FINÁLE!“ a podobně. Černovlásek naposledy poděkoval směrem k divákům, a to už k nim přišel moderátor.

„Tak jo, kluci, tohle byl solidní výkon!“ zatleskal a naznačil lehký úklon. Oba poděkovali a usmáli se na sebe. „Tak teď je na čase vyslechnout si výroky porotců, i když od dnešního dne již rozhodují diváci!“ opět další salva potlesku a skandování jejich jmen. Začal Daniel jako vždycky pozitivním hodnocením, a potom pokračovali ostatní, až se dostala řada na stále mlčícího Toma, který doteď seděl jako zařezaný na místě a nebyl schopen ničeho. Snad se ani pohnout. Jenom si rukou podpíral hlavu a propaloval Billa pohledem. Štvalo ho, ani nevěděl proč, že se na něj ani jednou Bill nepodíval. V jeho nitru se odehrávalo tolik věcí naráz, že se mu prostě nedařilo uspořádat si myšlenky do rovnováhy.

„No, Bille. Lepšíš se,“ bylo jediné, co z něj prozatím vypadlo. Nevěděl, co říct. Netušil, zda ho znovu potopit, nebo učinit zlom v jeho mínění. Povzdechl si a napil se vody, co měl před sebou. „Ano zlepšil ses od minula. Dokonce si myslím, že i ty výšky se dnes daly poslouchat… dobrý výkon,“ mrkl na něj a z publika se ozvalo ječení. Tom měl rozpoložené myšlenky a nevěděl, kam s očima, tak se zadíval někam před sebe na velké logo superstar. Moderátor ještě zopakoval jejich tvar smsky a číslo, na které mají diváci hlasy posílat, a poslal je pryč. Bill z pódia doslova utekl a Andy hned za ním.

„Zvládl jsem to! Andy, já to zvládl!“ pištěl nadšením a objímal Andyho kolem krku. Ten se smál a tiskl ho společně s kytarou k sobě.

„No neříkal jsem ti to rovnou?“ usmál se spokojeně a odtáhl brášku od sebe. Ten jenom kývl a spokojeně zamručel.

„No… půjdeme si dát něco k jídlu, ne?“ navrhl černovlásek při pohledu na digitální hodiny na mobilu. Zbývala ještě spousta času do závěrečného oznámení výsledků, proto se oba chlapci usadili do místního bufetu a dali se do občerstvení, které tu jakožto soutěžící měli zcela zdarma. Tak proč to nevyužít?

***

Diváci žhavili telefony, porota se handrkovala kvůli jménům, která dnes padnou, a soutěžící již nervózně cupitali po backstage a přemýšleli nad svými výkony. Někteří byli optimističtí ohledně toho, co dnes podali za výkon, ale na někom bylo vidět, že to zcela jasně, jak se říká, podělali. Takoví jedinci se vyznačovali tím, že se stranili od ostatních, a tak nějak byli barvou bledší než ostatní. No jo, výhra dvou miliónů lákala nejednoho soutěžícího.

To už ale nastala zlomová hodina a všichni byli postupně vyvoláváním jména nahnáni na pódium. Bušící srdce by mohla nahradit slabou hudbu, co tu hrála jako dramatický podtext. Moderátor to celé schválně natahoval kvůli dramatičnosti. To už ale diváci nevydrželi a hlasitým skandováním se začali dožadovat výsledků.

To tedy mladá slečna donesla obálku s výsledky. To znamenalo, že dnes dva nešťastníci odejdou domů. Dva proto, že tu bylo prostě ještě moc lidí. Od příštích dílů už budou vypadávat jenom po jednom.

„Tak další postupující je Karen! Gratuluji, holka! A s tebou nahoru může jít rovnou i Shaun!“ postupně vyvolával jména těch, kteří postoupili, až se jejich počet na pódiu značně zúžil na čtyři lidi. Mezi nimi byli právě i Bill s Andym. Drželi se všichni za ruku a jejich srdce bila jako o život.

„Další postupuje… počkejte si… Paris! Děkujeme, Paris, jdi za ostatními nahoru!“ slzy slečny v minišatech otřásly budovou a ona slečna se s krátkým obejmutím moderátora odporoučela na balkónek za ostatními. Tak… a teď už jenom jeden postoupí.

„A posledním šťastným postupujícím nebo postupujícími… je nebo jsou…“

autor: Iveth Biersack