Bloody Beast 10.

„Nechte mě! Okamžitě mě pusťte! No tak!“ křičel Bill na dva upíry, kteří ho na cestě domů chytli, a lehce škubal pažemi. Ve skutečnosti se nechtěl osvobodit, ale musel vzbudit přinejmenším ten dojem.

„Kam mě to vlečete! Nic jsem neprovedl!“

Ve skutečnosti moc dobře věděl, že ho vedou za Otcem, protože si dával moc velký pozor, aby Marcusova mrtvola nesla známky jeho jednání. Nebyl si jistý, jestli ji lidé spolčení s upíry včas najdou, ale zdálo se, že ano. A Simone s Tomem u toho už snad nebyli. A kdyby ano, už dávno by se mu s tím tihle dva pochlubili.

„Hluboce jsi mě zarmoutil, Bille. Myslel jsem, že mi budeš stejně dobrým synem, jako jsem já byl tobě Otcem, ale jsi pouze nevděčné mládě!“ zahřměl síní Jidášův hlas. Bill moc dobře věděl, že už se vrátil, proto taky Toma už nebral zpátky. Kdyby na něj přišel, vysál by ho, jak měl v plánu. A to nemohl dopustit.

Chlapec odhodil veškerou svou opatrnost, protože stejně věděl, jaký trest ho čeká. Každý upír, který se začne bouřit, je zlikvidován, a to opravdu obřadným způsobem – Otec ho přede všemi vysaje do poslední kapky. A to bylo to, co Bill potřeboval k uskutečnění svého plánu.

„Ty a otec? Jsi jenom zasraná nula, která si podmaňuje mysli ostatních a zakazuje jim rozhodovat se! Ale hádej co? Na mě už to neplatí! Nenechám se ovládat někým, jako jsi ty, a ani nikým jiným!“

Otec zatnul ruce v pěsti a v obličeji nabyl křídově bílé barvy.

„Jak se opovažuješ?! Jsem nejsilnější upír na světě! To ty jsi jen pouhá nicka!“

Teď nebyl vhodný čas mu říct, že už dávno o sobě ví, že je nejsilnější upír on. Teď ne. A tak Bill pouze zasyčel a ukázal staršímu upírovi zuby. Tohle byl signál pro jeho takzvané ochránce, kteří černovláska opět chytili a odtáhli ho do ‚vězení‘.

Vlastně to byl jeho pokoj, ale jeho dveře zvenku střežilo několik upírů.

„Pitomci,“ odfrknul si potichu, aby ho neslyšeli a sám pro sebe se usmál. Tohle si plánoval tak dlouho. Stačí odsunout skříň, za kterou je uvolněná cihla. Pak stačí otvor rozšířit a vyskočit ven. Možná si ublíží, ale vše se mu hned zahojí, a tak neměl strach. Už dávno se naučil snášet bolest.

Zrovna se zapřel o stěnu skříně, když se na chodbě ozvaly kroky. Tak tak stihnul vrátit skříň ne své místo, když se dveře do pokoje rozevřely a v nich stál Otec.

Bill hned věděl, že je něco špatně. Otec se samolibě usmíval a vypadal vítězoslavně.

„Jestlipak můj malý slabý Williame víš, kde je právě teď tvůj bratr?“ zeptal se slizce. Billovi se při zmínce o Tomovi zatmělo před očima. Jemu nikdo nesmí ublížit!

„N-ne.“ Pravda se mu zadrhla v krku. Doopravdy netušil, kde je, ale byl si jistý, že se Simone. A ta ho určitě ochrání. Musí!

„Je na základně lovců. S vaší matkou a otcem. Ty hlupáci se chystají na útok na nás,“ zasmál se opovržlivě, v očích mu jiskřilo potěšením. „Teď tam spolu se svými bojovníky půjdu, povraždím lovce a tvého bratra také. Pak se stanu neporazitelným!“

„Ne!“ vykřikl Bill zoufale. Tohle nemohl dovolit. Tomovi ublížit nesmí!

„Co naděláš?“ zasmál se Otec, otočil se na podpatku a zmizel. Ale ne jako normální upír! Prostě se rozplynul.

„Musím tam dorazit první,“ oznámil Bill rozhodně prázdnému pokoji zoufale a vrhnul se proti závěsům v okně. Teď už mu bylo jedno, jestli ho někdo uslyší. Musí tam být první.

Proskočil oknem a se zařinčením rozbitého skla dopadl na dlážděnou ulici, jež v poledním slunci přímo sálala horkem. Otec a jeho poskokové určitě půjdou podzemními chodbami, protože slunce by je spálilo na prach jako Marcuse, ale on mohl přežít i pod přímým slunečním zářením, ačkoliv ho nesmírně oslabovalo.

Tryskem vyrazil k místu, kde tušil loveckou základnu. Kdysi mu Michy ukazoval, kde lovci jsou, aby se jim mohl snáze vyhnout. Teď se mu ty informace opravdu hodily.

Jeho nohy se však zdály těžké jako z olova, s každým dalším krokem mu ubývalo obrovské množství energie, a navíc mu do citlivých očí a kůže pražilo polední slunce.

Naprosto vyčerpaný vběhl do sterilně bílé místnosti, kde ke svému překvapení spatřil Michaela, který se bavil s mladou slečnou v loveckém oděvu.

„Kurva, Bille!“ vyjekl zrzek, jakmile druhého upíra spatřil. Ten klesl vyčerpaně k zemi, panenky se mu protočily.

***

„Opravdu chcete zaútočit?“ zeptal se pochybovačně Tom. Neměl z toho všeho dobrý pocit, protože cítil, že se děje něco špatného. Pak se mu najednou zničehonic bolestně stáhl žaludek, až zalapal po dechu. Něco nebylo správně. Něco se dělo. Něco se dělo Billovi!

Rychlostí blesku vyběhl ven z řídící místnosti a hlava nehlava se hnal ven z budovy. Billovi se něco stalo a on ho musí najít a pomoci mu. On ho potřebuje.

Vběhl do ‚recepce‘, kde byl Michael, o kterém se teprve před půlhodinou dozvěděl, že je špeh. Klečel na zemi a zakrýval mu tak pohled na někoho, kdo ležel před ním.

Srdce mu vynechalo úder, když se upír pohnul a odhalil tak mrtvolně bledého Billa, kterému vléval do krku krev z plastového pytlíku.

„Bille!“ vykřikl dred okamžitě a vrhnul se k němu. Do očí se mu začaly hrnout horké slzy, když ani po dvou sáčcích krve Bill nejevil sebemenší známky života.

„No tak, bráško. Probuď se! Potřebuju tě!“ prosil ho šeptem a hladil Billovi bezkrevné tváře.

„Sakra! Měl by se už probrat,“ mrmlal si Michy, který už nelil do Billa krev, ale nervózně přecházel z jedné strany místnosti na druhou. „Leda, že by byl…“

„Ne!“ přerušil ho zostra Tom, který si nehodlal připustit, že by byl Bill mrtvý.

„T-Tomi!“ vyrazil ze sebe podivný skřek Bill a zprudka otevřel oči. „O-oni přicházejí!“ Pomalu se mu začaly vracet síly, a on byl konečně schopný udělat to, proč přišel. A to ochránit Toma.

Rychle si ho přitáhl za krk, až mu roztrhl matčinu Kedah, která se zakutálela někam pod pohovku, a s doširoka otevřenýma očima mu rozechvěle vydechl do tváře: „Otec si jde pro tebe!“

Toma v tu chvíli nenapadlo nic jiného, než vzít Billa do náruče a položit ho na pohovku, pod níž zmizel jeho talisman. Nebyl schopný cítit jiný strach než ten o Billa.

„Co chce, Bille? Proč já?“ zeptal se roztřeseně. Bál se odpovědi. Hlavně proto, že už ji v hloubi duše dávno znal.

„Když tě zabije, získá nezlomnou sílu. Pak už ho nic nezastaví! Ale já vím, jak tomu zabránit!“ pronesl Bill vítězoslavně. Všechny síly už měl zpátky a byl připravený postavit se čemukoliv, aby Toma ochránil.

„Jak?!“ zeptal se Tom.

Bill se tajemně usmál a místo odpovědi si Toma přitáhl za týl blíž, jako by ho chtěl políbit. Tom se tomu nijak nebránil, ale o to víc ho překvapilo, když se Billovy rty stočily k jeho krku a dva ostré špičáky projely kůží na krku.

Vyděšeně se na svého bratra podíval, ale ten mu věnoval pouze soucitný úsměv.

„Potřebuje tvou lidskou krev. Upíří mu na nic nebude.“ Objasnil mu Bill. Pak Tomovu mysl opanovala temnota.

***

„Nemáme čas. Musíme se rychle připravit!“ začala plánovat Simone, hned jak jí Bill řekl o blížícím se útoku. „Kde je Tom?“

„V bezpečí,“ ujistil ji Bill. Simone zmateně přikývla, ale dál se nevyptávala. Věřila Billovi, a tak se o Toma pro tuhle chvíli nebála.

„Kolik máme času?“ zeptal se Jörg, který se nějakým způsobem dostal k jejich debatě.

„Každou vteřinou tu můžou být,“ řekl mu Bill unaveně. Neunikl mu otcův nedůvěřivý pohled ani jeho roztěkané přikývnutí. „Zkus mi věřit!“

„To je těžké, Bille. Jsi upír!“ povzdychnul si Jörgen, zatímco rozdával rozkazy ostatním lovcům. Tak zatraceně moc chtěl svému synovi důvěřovat, ale všechny jeho lovecké instinkty mu velely opak.

Najednou se dveře řídící místnosti rozletěly a na nějaké úvahy už nebyl žádný čas. Na prahu stál Jidáš, po boku měl čtyři své nejvěrnější a v ruce hlavu lovkyně, která předtím seděla v recepci. Lehce naklonil hlavu na stranu a z pootevřených úst mu splynulo pouhé:

„Baf!“

To byl signál pro obě strany. S bojovými výkřiky se vrhli vpřed. Lovci se střetli s upíry, kteří i přes početní převahu svého nepřítele měli jasně navrch. Lidé padali k zemi jako kuželky při bowlingu, zatímco upíři zdárně postupovali vpřed.

Bill už se na to nemohl dívat. Nechal sílu jeho nitra, aby opanovala jeho tělo a se zuřivým zavrčením se vrhl do víru boje. Odstrčil jednoho z lovců, který se pral s upírem, a převzal jeho místo. Několik rychlých pohybů a u nohou mu ležela upírova hlava. Stejně tak vyřídil i další dva a poslednímu zasadila kůl do srdce Simone.

„No dobře,“ zasmál se Otec, jako by to vše nebylo nic jiného, než velice zábavné divadlo. „A kdepak je Tom? Nepostaví se po boku svého bratra?“

„Jistě, že postaví,“ ozval se někdo za Billovými zády. Ten se pokřiveně usmál a ustoupil stranou, aby si všichni mohli nově příchozího prohlédnout.

Tom vystoupil zpoza svého bratra a vítězoslavně se usmál. Teď už Jidáš neměl šanci. A moc dobře si to uvědomoval. Zlostně zasyčel a rozplynul se jako pára nad hrncem dřív, než kdokoliv stihl něco udělat.

„Kurva!“ zanadával si Bill, který tuto jeho schopnost vypustil z hlavy. Možná si ten Tomův dramatický příchod mohli odpustit.

„Pozor na pusu, Bille,“ napomenula ho Simone automaticky. To trochu odlehčilo situaci, ale i přesto bylo napětí ve vzduchu přímo hmatatelné

„Ty si z Toma udělal upíra?!“ vybuchl Jörgen, kterému až teď došlo, co to všechno vlastně znamená. Jeho mladší syn udělal z toho staršího zrůdu!

„Tati!“ okřikl ho Tom, který s nově nabytou sílou získal i více odvahy. Nikdo nebude na Billa křičet. Nikdo! Jörg ho však vůbec nebral na vědomí a nepříčetně se hnal k Billovi. Chytil ho pod krkem a chtěl ho zvednout do vzduchu. Bill byl tak šokovaný, že se nebyl schopný bránit.

Naštěstí zasáhl Tom. Odstrčil svého otce od Billa dřív, než mu stačil ublížit, a jednou ranou ho srazil k zemi. Jörg si chytil krvácející nos a zlostně zahlížel na oba bratry, kteří se v tu chvíli zdáli hrozivější než kdy dřív.

„Nikdy! Opakuju, už nikdy se ho ani nedotkneš!“ zavrčel Tom hrozivě. Jeho otec ho tímto činem absolutně zklamal. Teď už v něm neviděl nikoho jiného než nepříčetného lovce. Jeho otec byl pro něj tímto okamžikem mrtvý.

„Pojď, Tome!“ pobídl ho jemně Bill a zatahal ho za rukáv. Dredáč, jako by se probral ze snu, zamrkal a s posledním ohlédnutí na otce odešel za Billem.

autor: KarlaSka