Profesor 39.

Už to byl týden od toho, kdy William ztratil práci a společně s Billem nafotili fotografie. Oba napjatě čekali, až jim časopis dojde a oni se budou moct na sebe podívat. Oba byli tak napjatí a plní očekávání. Je to jejich společná velká věc. Ten časopis jistě budou číst stovky lidí. Tolik lidí je bude soudit a komentovat, i když to neuslyší.

Za ten týden se ani jednou nepohádali, nebyli na sebe vůbec zlí. Bill chodil do školy, a buď strávil noc doma, nebo u Willa. Pravda byla však taková, že většinou byl u Williama. Je to celkem logické, že když se dva lidé milují, chtějí spolu strávit co nejvíce času. A oni si skutečně užívali každou volnou chvilku, jak jenom mohli. Jako kdyby měli jenom vymezený čas, který spolu můžou strávit, a pak přijde konec. Skutečný konec sice jen tak nepřijde, ale člověk nikdy neví, kolik času na tomto světě ještě má. Proto je třeba jej plně využít a nenechat si jej protékat mezi prsty.

Bylo zrovna jedno poklidné páteční odpoledne, když už jsou všichni doma ze škol a práce. Připravují se na víkend nebo na nějakou akci, která se bude konat.

Bill se zrovna vrátil ze školy, hodil tašku vedle botníku a zul se. Poté se vydal do obýváku, kde našel svého milovaného Williama s notebookem na klíně. Už celý týden se snažil najít si nové zaměstnání, ale zatím se mu to ani v nejmenším nedařilo, což rozhodně nebylo dobré. Byl z toho potom totiž celý mrzutý a protivný. Bill se to však snažil brát pozitivně a nezlobit se na Williama. Přece jen, do této situace jej dostal také on.

„Ahoj zlato,“ pozdravil jej a políbil. Posadil se vedle něj a William zaklapl notebook.

„Ahoj,“ oplatil mu pozdrav, ale rozhodně ne nijak vesele.

„No tak, nebuď nabručený, něco se určitě najde. Musíš být jenom trpělivý,“ snažil se jej nějak ukonejšit.

„Trpělivý, trpělivý… jenomže mně trpělivost začíná docházet. Jestli to takhle bude pokračovat dál, skončím někde na pracáku a budu pak zametat chodníky.“ Bylo jasné, že Will to všechno viděl moc černě, ale zkrátka neměl náladu na to myslet pozitivně

„Ale jdi, ty trdlo moje. Ono se něco najde, uvidíš. A už na to nemysli. Dneska nás mamka pozvala na večeři. Bude tam i Gordon a…“

„Tom doufám ne?“ přerušil jej hnedka William a sledoval černovláska, který zavrtěl hlavou.

„Neboj, nebude. Jenom ty, já, máma, Gordon a Sam.“ Vyjmenoval mu Bill všechny členy a objal Willa. Přitáhl si jej k sobě a hladil jej ve vlasech.

„Dobře. Nemám Toma rád. Přijde mi jako strašný machr,“ pověděl popravdě černovlasý muž. Skutečně to tak bylo. Nejenom díky tomu, že spal s Billem, ale také díky tomu, že to zkoušel i na něj.

„Hmm… myslím, že by bylo docela dobré jim něco koupit, ať tam nejdeme takhle s prázdnou co?“ zamyslel se William. Spíš uvažoval nahlas.

„No není to nutné, ale tak pokud chceš,“ pokrčil Bill rameny. Nemyslel si, že je to nějak podstatné. Všichni už se navzájem znají, takže to nebude žádné první setkání.

„Tak aspoň Samovi nějakou čokoládu. Jo čokoláda bude dobrá. Má rád Sam čokoládu?“

„Miláčku, neboj se. Sam má rád všechny sladkosti,“ zasmál se Bill a políbil profesora na rty.

Netrvalo dlouho a den se přehoupl ve večer, a proto se oba mladíci vydali k Billově mamce. Vstoupili dovnitř do domu, jelikož měl Bill klíče a přivítali se se všemi. Byl už tam i Gordon a pomohl Simone s přípravou stolu.

„Tak jenom pojďte, kluci, dokud je večeře teplá,“ uvedla je do kuchyně ke stolu a všichni se posadili. Bill se vydal své mamce pomoct a Will s Gordonem si povídali.

„Same, padej z Willa a sedni si na svou židli,“ řekl Bill, když nesl večeři na stůl.

„Ne, já chci jíst s Willem. Můžu s tebou jíst, prosím,“ koukal na něj a dětsky se usmíval a protahoval slovíčka.

„Ne ne, nic takového. Will se potřebuje v klidu najíst. Upaluj na své místo,“ rozhodla Simone a malý chlapec tedy šel.

„Nemohl se tě dočkat. Pořád poskakoval a vykládal, kdy přijedete, a tak podobně,“ pokračovala Simone a profesor se jenom smál.

„Netušil jsem, že jsem tak oblíbený,“ zasmál se a pozoroval malého Sama, který se stále vrtěl na své židli. Bylo to dítě se spoustou energie.

„To víš, máš svoje vnitřní kouzlo a umíš se každému dostat pod kůži,“ uculil se Bill a políbil svého matematického prince.

Nakonec se všichni s popřáním dobré chuti pustili do jídla, které bylo skutečně výborné. Simone byla skvělá kuchařka, ostatně jako většina maminek.

„A co v práci?“ zeptal se Gordon Willa, který jenom tiše polkl a svěsil ramena. Ještě nevěděli o tom, že ho vyhodili. Bill poznal, že je to pro něj potupná chvíle, a tak se rozhodl mluvit za něj.

„Přišli nám na to, že jsme spolu, a tak ho vyhodili. Můžu za to já, měl jsem se prostě ovládat,“ pokrčil rameny. Stále si to dával za vinu. Pořád si myslel, že má na tom větší podíl on.

„Billi, tak to není. Nemůžeš za to jenom ty. Oba na tom máme svůj podíl. To už jsem ti říkal mockrát, tak si to nevyčítej.“

„To se ti lehko řekne, ale ten pocit je ve mně pořád a nic s tím nenadělám. Prostě se za to cítím zodpovědný,“ díval se do čokoládových očí svého miláčka.

„Nerad ruším váš rozhovor, ale mám řešení,“ přerušil je oba Gordon a ve stejnou chvíli na něj oba upřeli své pohledy.

„Jaké řešení?“ zeptal se černovlásek a úplně zapomněl jíst.

„No, je to opravdu ďáblova náhoda, ale zrovna hledám matikáře, fyzikáře na plný úvazek, protože kolegyně je vážně nemocná a vypadá to, že se už asi nevrátí. Neměl bys, Wille, zájem?“ Bylo to snad jako zázrak, když mu Gordon položil rozhodující otázku. Celý týden hledal práci, a přitom stačil jediný večer a už ji má.

„Jistěže bych měl zájem na sto procent. Hledám práci už týden a nic jsem nemohl najít a tohle je opravdu skvělé,“ radostně se usmál. Bylo hned vidět, jak v něm všechno ožilo, jako když černou noc rozzáříte stovkami barevných světýlek. Všechno se v něm zase probralo, když věděl, že dostane práci, protože doma už se skutečně nudil a nevěděl, co dělat.

„Skvělé, tak to všechno vyřídíme až v pondělí, nebudeme si tím teď zatěžovat víkend, jo?“ usmál se Gordon a dal si do úst další sousto.

„Samozřejmě. Děkuju,“ usmíval se William a pustil se s chutí do jídla.

Celý večer byl opět zábavný. Bill hned poznal, že jeho matematický princ opět ožil. Bylo to, jako byste rostlině vrátili slunce, nebo dali žíznivému napít.

„Jo, chtěl jsem vám ještě sdělit, že budeme slavní,“ zasmál se Bill. Trochu přeháněl, ale to bylo tím vínem, které vypil. Will se tentokrát rozhodl nepít, aby se pak mohl autem vrátit domů.

„Slavní? Jak to? Povídej,“ vyzývala je Simone nedočkavě a položila skleničku s vínem na stůl.

„Ale, Bill jenom přehání. Byli jsme udělat jenom pár fotek do jednoho módního časopisu, a už teď někdy by měl vyjít, tak jsme oba napjatí,“ vysvětlil to celé černovlasý muž a napil se své minerálky.

„A jak to, že nic nevím? Já se taky dozvídám všechno až na poslední chvíli. Tak to teda ne, kluci, to si nezvykejte. Mě budete o všem informovat, jasné?“ nakázala jim a usmívala se. Víno jí zvedalo náladu a na Billovi to už pomalu bylo vidět. Malý Sam s nimi seděl na gauči a už se mu pomalu očíčka zavírala, proto se William rozhodl ho jít uložit do postýlky a popřát mu dobrou noc.

Sám tak uvažoval nad chlapcovou postelí, jaké by to asi bylo, mít své vlastní dítě. Přišlo by s tím samozřejmě plno povinností a starostí, ale také velká radost. Jenomže s Billem by si je museli leda tak adoptovat, protože rozhodně nestál o to spát s nějakou ženou. Nicméně to byla hezká představa. Pro něj už je čas založit rodinu, ale pro Billa ještě brzy. Kdo ví, jestli by Bill vůbec nějaké děti kdy chtěl.

Tiše odešel z pokoje a vydal se zpět do obýváku, kde byla rozjetá zábava. Jeho černovlasý bonbónek se pěkně opil společně se svou mámou. Gordon byl jenom lehce v náladě, což znamená, že asi tady přespí.

Bylo to celkem komické, vidět svého malého puberťáka takhle nalitého. To se nestávalo každý den, ale i tak si pomyslel, že už je docela čas jet domů.

„Tak co, broučku, pojedeme domů, hm? Už máš dost,“ usmál se na něj mile a pomohl mu na nohy. Rozloučili se s Gordonem a Simone a společně se vydali do auta.

Bill se motal a někdy byl jako hadrový panák.

„Miláčku, já tě tak miluju, strašně moc tě miluju, ty můj matematický princi,“ pověsil se mu kolem krku a nohy měl jako z gumy.

„To je skvělý, zlato. Já tě taky miluju, ale musíme domů, tak šup do auta,“ byl trochu problém tam Billa dostat, ale nakonec se povedlo a mohl jet domů.

Doma však nastal další úkol, a to dostat Billa do postele. Vzhledem k tomu, že byl jako gumový medvídek, přehodil si jej Will přes rameno jako pytel brambor, zamkl auto a vydal se dovnitř. Černovlásek byl však potvůrka a štípal svého profesora do zadku.

„Nech toho, jinak budeš spát venku,“ napomenul jej Will už asi po páté.

„Máš sexy prdel. Chytl bych tě za ní, a to by ses divil…“ zajel neposednýma ručkama pod Willovy kalhoty a mačkal mu zadek. Chudák profesor to musel vydržet až do ložnice, kde Billa položil na postel. Byl jak dělo, mohl by tvrdit, že takhle opilého jej snad ještě nikdy neviděl.

Černovlásek se pořád něčemu hihňal, a pak dal nohy od sebe a kousal se do nehtu na ukazováčku.

„Bude sexík?“ vycenil na něj zoubky v nevinném gestu a nepřestával jej sledovat. William se musel tomu zasmát. Bylo to vážně vtipné ho takhle vidět.

„Ne, nebude sexík. Půjdeme spinkat,“ začal jej svlékat a nechal ho jenom v boxerkách.

„Už jsi mě svlíknul, tak bude sexík. Já to chci, ty to chceš, my to chceme… dáme grupáč s polštářem, nebo zasunem mezi matrace,“ plácal nesmysly a profesor se jenom smál. Lehl si k němu a stulil si jej do náruče.

„Spinkej,“ políbil ho na čelo. Slyšel už jenom nesmyslné mumlání jeho lásky, a pak klidné oddechování, což bylo důkazem toho, že už usnul a i on se mohl ponořit do říše snů.

autor: Tina