autor: LilKatie
„Bille, zlato, co ti je?“ povzdychl si Tom, když na něj mladší z nich vůbec nereagoval a ležel v posteli s pohledem připnutým na strop. „Trápí tě něco?“ pokládal mu jemné polibky na čelist, na bradu, na rty. „No tak, mluv se mnou… nebo mě alespoň líbej.“
Bill se slabě pousmál a jeden z polibků mu oplatil.
„Tome…“ líbal ho jemně. „Jde o to, že…“
„O co jde, stalo se snad něco?“ Bill přikývl. „No tak, o co jde? Hm?“
„Myslím, že jsme bratři, Tomi.“ Vydechl Bill mezi polibky a blonďák nad ním ztuhl.
„Cože??“ zamrkal.
„Prostě, Natalie mi vyprávěla o tvé matce a… a o tom, co se jí stalo, a myslím si, že prostě, že právě proto jsem jí tak podobný…“
„O čem to do háje mluvíš?“ mračil se Tom a odtáhl se od něj.
Bill si povzdychl.
„Takže ty se mi tu jako snažíš říct, že moje máma si nechala vzít dítě a nechala ho zabít a neřekla to ani tátovi? Že ho chtěla hodit do moře, ale nějaká šílená mořská panna jí v tom zabránila a vzala si ho a že jsi to ty?“ mračil se na něj Tom, když si vyslechl celý příběh. Bill mlčky přikývl. „To je ta nejstupidnější věc, kterou jsem kdy slyšel! To by nikdy neudělala! A i kdyby ano, tak přeci nemůžeš být můj bratr! To bych, to bychom pak my dva… Oh můj bože!“ zašklebil se znechuceně Tom a zvedl se z postele. „To je strašný! Vždyť je to trestný! Hrozný! Víš, co to udělá s mým životem, jestli se přijde na to, že jsi opravdu můj bratr?“
Bill se na něj jen mlčky díval, neměl ponětí, co mu na to říct. Neznal zákony, sice tu už nějakou domu žil, ale nezajímal se o tak zbytečné věci. Láska byla láska, čistý vzácný cit, nezáleželo na tom mezí kým nebo čím.
„Nekřič na mě…“ vydechl Bill nakonec.
„Nemám na tebe křičet? Ty víš, že jsme bratři a s klidem mě tady svádíš a líbáš, a pak mi řekneš, ať na tebe nekřičím?!“ Bill si povzdychl a sklopil pohled, trochu přikývl. „Jsi blázen! Narušený! Vždyť je to špatný! Jestli jsme bratři, nemůžeme spolu tohle dělat! Kriste pane!“
„Myslel jsem, že mě miluješ.“ Zamumlal Bill.
„Miloval jsem tě, ano! Než jsem se dozvěděl, že jsme bratři! Že jsi mi to zatajoval, a přes to všechno se mě snažil líbat!“
Bill ublíženě zalapal po dechu, když se k jeho uším donesl ten minulý čas, nikdy s ním takhle Tom nemluvil, nikdy. Rychle se vyškrábal z postele a rozutekl se pryč.
„Do hajzlu!“ rozkřikl se Tom a vztekle kopl do postele. „Nenávidím tě, nenávidím!“ vykřikl za ním ještě.
***
Bill vyběhl na pláž, zoufale se složil na kolena a rozvzlykal se. Tom se na něj nikdy nedíval s takovou zlostí v očích, nikdy se na něj nedíval s takovým odporem. S nechutí. Nikdy na něj tak nekřičel. Černovlasý vzlykal, nechával svůj smutek a zklamání, zlost, to všechno vyplout z jeho těla. Tom ho nemiloval, nemiloval ho jen proto, že mu řekl pravdu.
Zvedl pohled a zadíval se na oceán před sebou, roztřeseně zvedl ruku a vydechl. Chytil se kmenu palmy a zvedl se unaveně na nohy. Se vzlyky a srdcem na malé kousky se šoural k tomu, co mělo jeho srdci ulehčit. V uších mu zněl výsměch, slova nenávisti, zavřel zničeně oči a slabě se pousmál. Už brzy bude tam, kam od začátku patří. Neměl žít a brzy se stane tak, jak se mělo stát už před lety.
Udělal pár kroků k vodě a kolena se mu podlomila, nemohl, nemohl to udělat. Něco ho drželo zpátky, nějaká neviditelná síla ho táhla zpátky, držela ho pevně kolem pasu a táhla ho od vody pryč, šeptala mu do ucha slova útěchy a ptala se proč pláče. Bill vzlykal, nebyl schopný slova.
Unaveně otevřel oči a zadíval se nad sebe, přes slzy viděl jen opravdu rozmazaně, silueta nad ním se začala zaostřovat, neviditelná síla, která ho zachránila před sebou samým, začínala nabírat podobu.
„Bille, no tak… klid…“ kapesník jemně stíral pryč jeho slzy, které nepřestávaly téct. Černovlasý roztřeseně vydechl.
„Davide.“ Zašeptal a schoval si obličej do dlaní, Tom ho nechtěl, nemiloval ho. Jeho noční můra se stala skutečností, jen se z ní nedalo probudit.
„Co se stalo, Bille?“ vzal jeho tvář jemně do dlaně a palcem utřel další neposlušnou kapku smutku.
Chlapec ale jen zavrtěl hlavou a znovu sklopil pohled. „Tom…“ vydechl jen a unikl mu další vzlyk.
David se zamračil a přitáhl si ho blíž k hrudníku, klidně ho kolébal v náručí. Nepotřeboval vysvětlení, aby pochopil. Zřejmě došlo k tomu, co od samého začátku očekával. Tom udělal to samé, co udělal vždy. Opět se začal nudit a zlomil srdce dalšímu člověku.
Bill se snažil zhluboka dýchat, aby se uklidnil. „On… n-nemiluje mě…“ vzlykl. „N-nenávidí mě.“ Šeptal roztřeseně, když se mu povedlo uklidnit se dost na to, aby byl schopný řeči.
„To ti řekl?“ Bill malinko přikývl. „Ach Bille,“ přitáhl si ho ještě blíž a jemně ho políbil do vlasů. „Určitě jenom přeháněl, nemá důvod tě nenávidět.“
Bill se ale ještě víc rozvzlykal, srdce se mu lámalo na kousky, toužil po lásce, vzdal se kvůli ní celé své existence, a to jediné, co dostal na oplátku, byla jen nenávist.
„Bille, no tak, neplakej.“ Lámalo mu srdce ho takhle vidět, lámalo mu srdce vidět, jak se chvěje, jak se mu srdce láme na kousky, přesně tohohle se bál, přesně před tímhle se ho snažil varovat. Jeho syn byl, co se lásky týkalo jen pouhé zvíře, nedokázal si udržet vztah, i kdyby člověka sebe víc miloval, nikdy nedokázal vydržet, vždy to nějak pokazil.
„N-nemůžu… n-nemůžu přestat…“ popotáhl černovlasý a snažil se zastavit své slzy. „P-proč… proč jste na mě pořád tak hodný…? Já jsem… vždyť jsem… chtěl jsem Toma, nemáte důvod být na mě tak hodný…“
„Lidé si zaslouží druhou šanci, Bille…“ pousmál se a znovu mu utřel slzu kutálející se po jeho tváři. „Pojď, měl by ses vyspat, odpočinout si, hm?“ vstal a vzal ho do náruče, nesl ho do svojí ložnice, bylo mu jasné, že by nebylo vhodné posílat ho do jeho pokoje, kde teď byl nejspíš Tom.
David Billa položil do postele a s vráskou na čele se na něj podíval. Byl tak křehký, tak překrásný. Nezasloužil si, aby mu někdo ubližoval, zasloužil si jen lásku. Sedl si k němu na postel a vzal ho za ruku, Bill se na něj se slabým úsměvem na rtech podíval, pohladil ho po tváři a i přes všechno, co v sobě cítil, si Tomova otce přitáhl k sobě blíž. Každý člověk si přeci zasloužil druhou šanci.
Mladík se mu s nejistotou a bolestí v srdci vpil do rtů, dlužil mu to, za všechno to, co pro něj udělal, mu toho dlužil tolik, tohle byla ta nejmenší věc, kterou pro něj mohl udělat na oplátku. Nelitoval ničeho, ne, už na ničem nezáleželo, a co mohl ztratit?
David se lehce usmál a přitáhl si ho k sobě blíž, jen jednou v životě cítil něco, co se mohlo vyrovnat tomuto polibku, ale to byla už dávná minulost. Nechtěl se ohlížet, plnými doušky pil z poháru, který mu byl nabízen. A byl to pohár plný toho nejsladšího opojného nápoje, který kdy okusil.
***
Tom rychlostí blesku vyjel ve svém autě pryč ze sídla, musel vypadnout, musel pryč, musel zapít všechnu tu hořkost, kterou cítil v ústech. Jakoby Billovy rty byly plné jedu, který mu pomalu ale jistě rozkládal srdce na kousky. Ano, všechno to byla pravda, všechny ty pohádky. Mořské panny opravdu zabíjely, zabíjely tou nejkrutější možnou cestou.
Dojedl do nejbližšího klubu, utratil pořádný balík peněz na baru za to nejdražší pití, co bylo k dostání, a pak zmizel v temnotě noci s tou nejvíc opilou dívkou, kterou potkal.
Tom cítil neuvěřitelnou bolest na hrudníku a zmateně otevřel oči, rozhlížel se po pokoji, nemohl se pohnout, cítil, jak se mu do zápěstí zařezávají provazy, které ho držely přivázaného k posteli, cítil, jak se mu zařezávaly stejně tak i do kotníků, aby se opravdu nemohl ani pohnout, aby nemohl utéci.
Nad ním se skláněla postava, která přelezla na postel k němu a vtěsnala se mu mezi nohy, byl to Bill. Jen na něm bylo něco jiného, na tváři měl jedovatý úsměv. Uši, které mu vykukovaly zpod vlasů, byly nahoře nebezpečně špičaté a roztrojené do jakéhosi patvaru, který připomínal rybí ploutev.
Až když mu přejel dlouhým, špičatým a ostrým nehtem po hrudníku, Tom si uvědomil, že má na sobě jen spodní prádlo, usykl a znovu se zadíval na svůj hrudník. Za Billovým nehtem se tvořila cestička z krve, prořízl mu kůži.
„C-co to děláš?“ vydechl roztřeseně, celý se chvěl, byl k smrti vyděšený. Bill se na něj však jen usmál, jeho karmínově rudé rty odhalily špičaté zuby. „Bille, c-co se ti to stalo?!“ vyděšeně se na něj díval, začínal litovat všeho toho zlého, co Billovi řekl. Černovlasý na něj ale nepromluvil, jen se usmál a políbil ho jemně na rty, Tom cítil, jak se mu cosi dostává pod kůži, cítil, jak mu krví proutí cosi zvláštního, co ho otupovalo, ne však natolik aby usnul.
V tom ucítil neuvěřitelný tlak v hrudníku, zadíval se na Billův obličej, nadšeně mu zářily oči, doširoka se usmíval a dlouhým špičatým jazykem si přejížděl po rtech. Jako šelma, která se už nemohla dočkat své kořisti. Následoval směr jeho pohledu a dech se mu zadrhl v krku. Bill mu doslova zajížděl dlouhými prsty pod kůži, jako by něco hledal. Netrvalo dlouho a Tom si byl jistý, že našel, co hledal, ozvalo se křupnutí, jeho tělem projela nepopsatelná bolest a Bill v ruce triumfálně držel ještě bijící srdce. Znovu ho políbil na rty a trochu skousl, Tom cítil, jak se mu jeho špičaté zuby zaryly do rtu, jak mu protrhly slabou kůži, a když se znovu odtáhl, cítil, jak mu po bradě stéká jeho vlastní krev.
Bill se znovu olízl a s chutí se do tlukoucího srdce zakousl, spokojeně mručel, olizoval si krvavé rty a požitkářsky okusoval to, o co Toma okradl. „Ummm…“ mručel spokojeně nad svou večeří, netrvalo dlouho a všechno spolykal, rudou rukou přejel Tomovi po tváři a sladce se na něj usmál.
„Ublížils mi, Tomi, tolik jsi mi ublížil. Bolí mě to, víš? Ale neboj, neboj… však už jsi mi skoro splatil svůj dluh…“ usmál se, ten úsměv byl tak plný šílenství, že se Tom málem rozbrečel. Bill se pro něco natáhl vedle postele a zvedl v ruce malý kožený váček, pomalu ho rozvázal, ponořil do něj prst a olízl si ho i s tím, co se mu na něj nabalilo. „Neboj se, Tomi, nebude tě to bolet o nic víc než mě… Myslel jsem, že mě miluješ, ale ne, tak já ti dám důvod, dám ti důvod mě nenávidět, ty jeden malý bezvýznamný hajzle!“ zavrčel a obrátil pytlíček do Tomovy hluboké rány na hrudníku.
Tom vytřeštil oči a prohnul se v zádech, hlasitě vykřikl bolestí, když se mu do hrudníku začala zažírat mořská sůl. Bill se smál, tak hlasitě a šťastně se smál, v očích mu blýskalo.
Tom se s křikem probudil a vymrštil se do sedu, zmateně se rozhlížel po pokoji, roztřeseně si nahmatal hrudník a úlevou vydechl, když zjistil, že je v pořádku. Byl to jen sen, nic víc. Jen ošklivá noční můra.
Jenže v tu samou chvíli se ozval ještě jeden výkřik, mnohem bolestivější křik, plný bolesti a zoufalství. Vycházel zvenčí. Tom rychle vyběhl na balkon, aby se podíval, co se venku děje. To co ale na pobřeží viděl, mu vyrazilo dech.
„Bille, ne.“ Vydechl a rychle se rozeběhl ze svého pokoje pryč.
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
o.O v první části bych Toma nakopala do prdele, ale tak dá se čekat, že bude naštvaný. I když nevím… Záleží na člověku.
Potom zoufalý Bill s Davidem, je mi obou líto. Chudák David v Billovi hledá svou ženu. Líbal se se synem (:D). Nedivím se Billovi, že mu bylo všechno jedno.
Souhlasím se Schmetti, tom by zasloužil nakopat do míst, kde ani slunce nesvítí 😀 docela bych i chápala, že to nevezme dobře, ale tohle jako přehnal…
Chápu, že byl Bill zoufalý, ale mohlo mu dojít, že lidi občas jednají v afektu (žije mezi nimi už dost dlouho) a řeknou věci, které nemyslí vážně, takže by se hned nemusel vrhat do moře. Takže jsem zčásti vděčná Davidovi, že ho strhl zpátky, ale ten polibek… moc jsem si ho neužila, no 😀 od první chvíle nemám Davida ráda 😀
Doufám, že ten Tomův sen nebyla nějaká předpověď, to bych asi neunesla "-.- Bill mořská příšera
A ten konec… děsíš mě! Opravdu 😀 Co to Bill zase vyvádí?
Popravdě řečeno, tak jsem z dnešního dílu trochu rozhozená. Tak ne, jsem hodně rozhozená 🙂 Ne kvůli Tomovi, protože bylo jenom otázkou času, kdy se TO stane a kdy Tomova láska poleví, ale z konce dílu. Já prostě nechápu, jak se mohl Bill líbat s Davidem. Vždyť ví, že je to jeho otec, to mu to nevadí? Jsem z toho nějak vykolejená a nějak to nemůžu skousnout 🙂
Ale jinak to byl krásný díl, Tomova zrada Billa téměř zabila. Myslím ale, že Tom prostě potřebuje trochu času, aby tu novinu mohl vstřebat a vyrovnat se s ní, až si to nechá v hlavě uležet, uvědomí si, že Billa miluje a že na jejich lásce není nic zlého. Naopak, že je čistá a průzračná jako ta mořská voda…
Tomův sen byl tak trochu symbolický, vždyť to byl on, kdo Billovi vyrval srdce z hrudi a roztrhal je na malé kousíčky. A v tom snu se mu to vrátilo. Jenom jsem si myslela, že mu Bill do té prázdné rány po srdci dá kámen, protože ve chvíli, kdy Tom Billa zradil, nic jiného ve své hrudi neměl…
No, příští díl bude hodně očekávaný, alespoň mnou určitě, tak už aby tady byl, jinak umřu zvědavostí a přemýšlením nad tím, co vlastně Tom na pobřeží uviděl 🙂
Tom se teda nezachoval dobře mněli to řešit a neublížovat Billovy.Honem další díl prosím.
Proboha hlavně ať se Tom včas dostane za Billem nebo se stane něco čeho by pak litoval
To jak výbušně a bezhlavě se Tom zachoval, bylo naprosto neodpustitelné, sobecké a hloupé!.. Četla jsem celý díl s mračící grimasou v obličeji a přísahala, že Toma nakopu… potom mě hrozně zklamal Bill, který byl sice ublížený, zlomený a zklamaný, ale nemusel líbat svýho tátu! -.-" Pak celá ta DĚSIVÁ NOČNÍ MŮRA… V PODOBĚ BILLA ZLÉHO MOŘSKÉHO VÍLÁKA.. BYLO NECHUTNÝ!… :'( Bylo mi Toma líto .. i když si to zasloužil.. nevím co si myslet zklamali mě oba.. i když Tom 483x víc 🙁 Já se bojím co bude příště…
Bože, dúfam, že Bill neumrieee!!! :(:(:(: nieeee….Tom sa k nemu hnusne zachovaaal :(:(:(:(
Je mi strašne smutno 🙁 Vadí mi, že Tom Billa odvrhol ale vadí mi aj to ako sa Bill vrhol okamžite do náručia Davidovi. Ako ho mohol bozkávať keď naozaj miluje Toma??? Tomovi tú nočnú moru prajem a nie jednu 🙁