And the winner is… 10.

Ticho. Neprostupné ticho a atmosféra, co by se dala krájet. To jediné bylo kolem dvou duší v liduprázdném parku. Netušíc, co se děje kolem nich, vnímali jenom blízkost toho druhého. Rázem zmizely i obavy z paparazzi a ze všech článků, co vyšly. Bylo jim to jedno. Oběma letěla hlavou jenom jediná věc – co bude dál? I kdyby se teď něco mezi nimi stalo, co bude dál? Co se stane? Opravdu by se Tom rozvedl? A co na to média? Myšlenky se kupily na hromadu, která se nedala uspořádat.

„Tomi, já…“ prolomil ticho Bill svým tichým hláskem, ale byl umlčen.

„Nemusíš nic říkat,“ pohladil ho po tváři Tom a pousmál se. Pak mu ale úsměv ztuhl, když na svých rtech cítil lehký a bojácný dotek. Přímo andělský. Zavřel oči a užíval si ten magický moment. Bylo to něco úplně jiného než minulý večer. Něco naprosto jiného.

Bill sebou cukl, když ho Tom objal. Nečekal to. Ale dneska to nechtěl podělat. Zvedl rozklepané ruce a objal ho kolem krku. V tu ránu cítil, jak ho Tom stiskl pevněji. Bylo mu tak nádherně jako snad ještě nikdy. V břiše se mu rozlétlo na statisíce malých motýlků se sametovými křídly a v hlavě měl zmatek. Totálně vymeteno.

„Děkuju,“ šeptl Tom a opřel se hlavou o jeho rameno. Tak nádherně voněl. Po vanilce nebo něčem takovém sladkém.

„Za-za co?“ koktnul černovlásek a upřeně sledoval strom před sebou. Cítil, jak se Tom usmál.

„Za to, že si tu se mnou. Za to, žes neutekl. Za to… že se mnou mluvíš,“ zavřel Tom oči a pořád se mírně usmíval.

„Ale… co tvoje žena?“ při tom slově se musel zakřenit. Nešlo mu to přes srdce. Nemohl snést, že tu vlastně nějakým způsobem svedl ženatého muže. Povzdechl si a odtáhl se od něj. Setkal se tak s jeho nechápavým pohledem.

„Sandra? To je pro mě uzavřená kapitola. Kapitola, kterou bych nejradši přepsal,“ povzdechl a pohladil Billa po havraních vlasech.

„Já… jenom… ale,“ vlastně ani nevěděl, co mu má říct. Na jednu stranu byl rád, že se rozvádí, ale svědomí mu říkalo něco jiného.

„Chci říct, že… mě to mrzí, Tome,“ skousl si ret černovlásek a sklopil pohled k zemi.

„Nemusí… heleď… už je pozdě. Hodím tě domů, hm? Co ty na to?“ usmál se Tom, a když vstal, nabídl mu ruku. Tentokrát už chybu neudělá.

„Jo, to… budeš hodný,“ přijal ruku Bill a usmál se.

***

O něco později už stáli před Billovým baráčkem u branky. Ani jeden se neměl k tomu se rozloučit. Bill si hrál nervózně se svým šátkem a koukal před sebe. Bylo mu s tím člověkem dobře. I když si to odpíral, jak chtěl.

„Tak… já asi půjdu,“ skousl si ret a už už se natahoval po klice od dveří a chtěl vystoupit, když ho Tom předběhl a jako správný gentleman mu otevřel dveře a podal ruku.

„Děkuju za… krásný večer,“ zasekl se trochu Bill, ale usmál se.

„Doufám, že nebyl poslední,“ oplatil úsměv Tom a jenom překvapeně zůstal zírat, když ho Bill sám políbil.

„Tak… dobrou noc,“ šeptl Bill a odběhl domů. Jakmile za ním zaklaply dveře, připadal si rázem hrozně sám. Chtěl ještě vyběhnout ven, ale než se k tomu odhodlal a otevřel dveře, zaslechl kvílení gum a Tom už byl i se svojí bílou Audi někde za humny.

„Zdravím naší malou superstar! Tak co, jak si se měl?“ usmívala se na něj Simone, když přišel do kuchyně. Ona brala jejich skandál s Tomem docela v klidu. Vzala to jako zkrat. Ani to nějak nekomentovala.

„Jo ,jak si se měl?“ přidal se uštěpačně Andreas, který seděl s notebookem u stolu a cpal se buchtou, co Simone upekla.

Černovlásek neměl ani co říct. Nechtěl se s nimi o tom bavit. Byla to jejich první normální schůzka a nehodlal to nějak rozmazávat. Jenom možná potom s Andreasem.

„Dobrý,“ usmál se jenom a už na pokyn Simone zasedl ke stolu a dal se do jídla. Měli domácí lasagne. A cokoliv, co Simone uvařila nebo upekla, byl prostě a jednoduše skvost.

***

„Ale notak, Billíííííí, řekni mi, co se stalo!“ hučel do bratra Andy, když potom později seděli u něj v pokoji. Tedy Andreas se rozvaloval na posteli a Bill seděl se skrčenýma nohama na křesle naproti.

„No… šli jsme se projít. On… ty články nějak neřeší. Jenom to přešel skoro bez komentáře,“ ano byla to narážka na to, jak Andreas dřív na něj vylítnul, div ho těma novinama nezabil.

„No a co dál?!“ Andy byl až nezdravě zvědavý a k Billovu překvapení měl v očích něco jako nadšený zájem o to, co bude dál.

„Dál? Dál nic. Akorát… jsme si povídali a… no… líbali se,“ ano teď Bill zrudnul jako ukázkový rubín.

Andymu se překvapením rozšířily zorničky, až málem spadl z postele, na které ležel.

„Cože ste se?!“ vyjekl spíš překvapeně než naštvaně. Byl fascinován tím, jak je jeho bráška naivní a Tom blbec. Nevěřil svým uším.

„Věděl jsem, že mi to nepřeješ!“ kníkl Bill a schoval obličej do dlaní, aby neviděl pohrdavý pohled svého bratra, a on aby schoval slzy.

Andreas se po pár vteřinách probral a vstal z postele. Srovnával si všechno v hlavě a přešel ke klubíčku neštěstí schoulenému na křesle.

„Ale bráško, já to nemyslel zle,“ špitl a objal ho. Hladil ho po zádech a utěšoval ho jako raněné kotě.

„Já-já ho ale chci,“ popotáhl Bill smutně a zvedl svůj štěněčí pohled k Andymu. Ten hluboko v sobě cítil znovu zažehnutý ochranitelský cit. Nemohl přeci dopustit, aby jeho malému bráškovi někdo ublížil, zvlášť ten pitomec Trümper.

„Andy, on… se rozvádí… ale má dítě… já nevím, co mám dělat, ale… když mě objal, víš… bylo mi tak nádherně jako snad nikdy v životě.

„Zlato, já vím… ale,“ nevěděl, co má dělat. Co mu říct. Zamilovanému srdci se nedá jen tak poručit. Povzdychl si a objal ho.

„Billi, jestli k němu něco cítíš, tak… to na něj nesmíš vybalit rovnou, hm? Uvidíš, jestli se vážně rozvede, a pak uvidíš,“ usmál se blonďák a dal Billovi pusu na čelo. Ten kývl a usmál se.

„Půjdu spát,“ špitl potom Andy a zvedl se. Bill kývl a svlékl se.

„Tak dobrou noc,“ zalehl do postele a počkal, až Andy zavře dveře. Pak pomalu usínal už s klidnějšími myšlenkami.

***

Další den. Ráno. Nový den plný překvapení a zásadních rozhodnutí. Alespoň pro Toma byl dnešek zlomový. Měl jít se Sandrou na úřady vyřídit ten jejich rozvod. O Dannym se domluví později a snad v dobrém, jak Tom pevně doufal. Netušil ale, co na něj osud ještě všechno chystá.

autor: Iveth Biersack