Rivalové 44.

autor: Cincina

Ani nevíte, jak skvěle se mi tenhle díl psal u songů, se kterými mám tolik vzpomínek 🙂

Alex se během onoho večera s klientem nudil, ale nakonec si užil celkem dobrý sex. Jenom místo klientova obličeje viděl ten Billův.

Po skončení akce se vydal za Billem do baru. Neměl tam Billa posílat. Opil se.

„Ahooooj, Alexíí…“ křenil se Bill.

„Bille, proč ses proboha opil?“

Bill se rozesmál. „Chtěl jsem.“

„Pojď, odvedu tě na pokoj.“

„Nééé.“ Odstrkoval ho.

„Bille, neštvi mě, sakra!“

„To ty štveš měěěě.“ Skoro křičel a lidé se na něho dívali se zvýšeným obočím.

„Lidi se koukají. Pojď.“

To už se rozeřval na plno: „SERU NA LIDI! SEREŠ MĚ!“

„Proč?“ Alex se posadil zničeně na židli.

„Protože si šukal s tím chlapem.“

„Tobě to vadí?“

I když byl Bill opilý, začervenal se. Možná měl držet hubu. Ale alkohol mu parádně rozvázal jazyk. Aspoň se Alex konečně dozví, že mu to vadilo celou dobu.

„Jo. Celou dobu mě to neskutečně štve.“ Teď se mu zase chtělo brečet. Neměl by pít.

„Jsi opilý. Nevíš, co povídáš. Pojď.“

„ALE VÍM! CHCI TĚ! NECHCI SE S NĚKÝM O TEBE DĚLIT! CHCI TEBE! TEBE! TEBE!“ Rozbrečel se. Proč musel tak blbě kecat? Byl naštvaný na sebe, na Alexe… na všechny okolo sebe. Nesnášel svůj život. Alex to mohl změnit, ale asi nechtěl.

„Billi.“ Alex vstal, vytáhl Billa na nohy a objal ho. Bill se k němu přitiskl a nechával se unášet tím nádherným pocitem. Z Alexe sálalo teplo a láska. To si ale v tu chvíli neuvědomil. Alex se beze slov odtáhl, chytil ho za ruku a odvedl do pokoje. Tam ho vysvlékl a uložil ho spát. „Odpočiň si, pak si promluvíme.“ A líbl ho na spánek.

Bill chtěl něco namítnout, ale postel ho přímo volala. Byla krásně měkká a on měl na ni dobrou vzpomínku, která se nedávno stala. Ulehl a do pár sekund byl v ráji.

Alex se posadil do nedalekého křesla. Sakra. Kam jsem to jen nechal zajít? Neměl by mě chtít. Nejsem pro něj dost dobrý… vždyť jsem jenom levná děvka, která prodává svoje tělo. A on mě chce? Určitě ne… byl opilý… to nemohl myslet vážně. Ale co když…? Ale ne. A chci ho já?… ANO BOŽE! Moc.

Pousmál se. Konečně si přiznal, že ho chce… Ale co mu to je platné?

POZDĚJI

Bill se probudil. S kocovinou. Hlavu měl sice jako střep, ale prudce se posadil a oddechl si, když zjistil, že je s Alexem. Pamatoval si jen útržky a není si jistý, jestli to, co si myslí, že řekl, opravdu řekl. Pomalu se postavil a vydal se ke křeslu, kde podřimoval Alex. Studenou rukou ho pohladil po obličeji. Alex se probudil téměř okamžitě.

„Bille…“

„Nic neříkej, prosím. Aspoň ne teď.“ Položil mu prst na rty.

Koukali se na sebe. Ten pohled Alex nikdy nezapomene… Ten pohled byl tak jiný. Jiný než všechny, které mu zatím Bill věnoval. Sledoval ho. Bill se pomalu nadechl, vydechl a znovu nadechl.

„Prosím tě. Nejsem si úplně jistý, co jsem ti říkal. Mohl bys mi to teď trochu osvěžit?“

Alex zalapal po dechu. Schválně mu to řeknu. Musel se ušklíbnout, prostě musel. „Říkal si, že se cítíš být holka a že se necháš přeoperovat a necháš si říkat Denisa. A taky, že se staneš prostitutkou, přesně jako já, i když teda jsem gigolo.“

Bill se málem skácel k zemi. Tohle vůbec neví! To nemohl vypustit z pusy. Po chvilce si všiml, že se Alex dusí smíchy.

„Hej!“ Skočil na něj a skoro s ním povalil křeslo.

„Billeeee… au!“ vyjekl Alex, ale musel se smát.

„Co jsem ti teda řekl? A pravdu!“ pohrozil mu prstem.

„Nevím, jestli bych ti to měl říkat.“

„Nedělej drahoty! To jsem ti řekl něco tak děsnýho?“

„To ne. Ale nevím, jestli si to myslel vážně. Byl jsi opravdu dost opilý.“

Bill udělal psí pohled. „Prosííííím.“

„Tomu se nedá odolat.“ Uculil se Alex. „No. Nejprve si mi řekl, že ti vadilo, jak jsem se vyspal s tím chlapem.“

Bill si promnul čelo. „Sakra.“

„To není všechno. Pak jsi začal po celém tom baru řvát, že mě chceš a nechceš se s nikým o mě dělit.“

„Bože!“ to už se praštil do čela. Silně.

„Ehm. Myslel jsi to vážně?“

„Jo, sakra. Nechtěl jsem ti to vůbec říkat. Vždycky když se opiju, tak říkám to, co si chci nechat pro sebe.“

„Celou noc jsem o tom přemýšlel.“

„Jasně, chápu. Já tě nechci do ničeho nutit, své práce se asi nevzdáš. Asi bych měl jít a…“ nedořekl to. Alex se mu přisál na rty. Pomalu ho zpracovával a objímal. Když se odtáhli, Alex okamžitě spustil:

„Blázne. Myslíš, že bych nechal odejít to nejlepší, co mě v životě potkalo?… Trvalo mi, než jsem si přiznal, že se mi líbíš od první chvíle, co jsem tě oslovil. Ale během té noci jsem si to nějak uvědomil a chci být s tebou. Klidně s tím přestanu, pokud ti to vadí. Prostě tak.“

autor: Cincina