Hey leute, ^^
Vlahý vánek, pohrávající si s peřinami andělů, zamotává jejich konce a zašmodrchává je do jedné velké tmavé peřiny, jež pokrývá oblohu. Obloha se mračí, obloha pláče…
Jen temný anděl s těžkou duší, leč čistou nevinností a sedící na těžkém, kamenném kříži, s očima, jež nevzhlíží, nýbrž se zavírají. Již nechce vidět svět, nechce vidět ten svět kolem…
Přichází však svítání, tiše se krade do našich duší. Jeho tvář se zvedne a on pohlédne do dáli, vidí spoušť, vidí i to zlé na tomto světě, to co je běžným smrtelníkům skryto…
Možná je to tak dobře… jeho oči podlité krví pohledem zavádějí o nápisy na kamenech. Jeden je jako druhý, stereotyp za stereotypem…
Anděl zavrtí hlavou, přetočí svou kosu, kterou bere i dává život, a vzlétne. Neletí však do nebe, ale letí jinam, tam, kde není ani absolutní dobro ani absolutní zlo. Je odsouzen přežívat, a on je s tím… smířený…
Každý z nás hledá lásku. Hledá člověka, kterého může nazvat svou polovičkou… Hledání spřízněné duše, toho krásného anděla s okouzlujícím úsměvem, který by vás vzal pod svá ochranná křídla, je mnohdy neúspěšné a také bolestné. Když zdoláte ty klikaté a zdlouhavé cestičky, zakopnete o každý podělaný kamínek, který se objeví na cestě, a víte, že ta cesta k cíli bolí… nemusíte k tomu cíli ani dojít. Je to pravda a je krutá, stejně jako svět, ve kterém žijeme. Pohádky jsou krásné, ale již přece nejsme děti. Jsme dospělí lidé, kteří by měli mít přehled nad tím, co znamená bojovat o své postavení v životě…
Jen se zamilovaně koukal na fotky v albu a snil o tom, jaké by to mohlo být. Jaké by bylo jej obejmout, políbit, budit se vedle něj nebo se koukat na jeho klidnou tvář, když spí…
Chtěl vidět jeho úsměv, který by mu zpříjemnil den.
Chtěl utřít jeho slzy, aby jej již neviděl plakat, protože by mu to trhalo duši ve dví.
Chtěl jej líbat každou minutu a zahrnovat jej láskou, protože on si to zasloužil.
Chtěl od něj oporu… a to všechno z toho člověka cítil…
Byl to bezpochyby člověk, kterého si uměl představit jako svého partnera na celý svůj život. Byl jako mladý blbý zajíc, který se zamiloval do chlapa, který byl vcelku starší než on. Zamiloval se nešťastně, a to v něm probouzelo úzkost.
Zamžoural do hodin, co poslušně stály na stolku, a zjistil, že jsou dvě v noci. Protřel si oči, a hned na to zabořil hlavu do polštáře, protože jej oči zradily a začaly ukrutně pálit. Pár slz se vpilo do žlutého polštářku. Nebyly to jen slzy z nepříjemného pocitu štípání, ale také slzy z neopětované lásky. Byl nucen ji skrývat, věděl, že má jeho vyvolený několikaletý vztah a nechtěl jim to zkazit. Možná i to mu imponovalo. Byl na dlouhé vztahy, a to si černovlasý chlapec tak moc přál. Neměl nikdy štěstí na lásku ani na vztahy, proto doufal, že si jej jeho vyvolený všimne, i přes ten věkový rozdíl… Doufal v to, i když v tom moc nadějí na úspěch neviděl. Psal si s ním, byl úžasný. Byl pozorný, chytrý, vyzrálý i ochranitelský. To jej tak lákalo, okusit to jeho zakázané ovoce, to bylo nejlepší chuti. Jeho plné rty, které vypadaly skvěle na každé fotce. Jednou mu připadaly jako motýlí křídla, krásně vykrojené a plné. Na jiné fotce zase nevinně úzké. Byly každým coulem dokonalé!
Těžko se odtrhával od jeho tváře, od jeho očí, které byly jak hluboká studánka. Chtěl se v nich utopit… v té hřejivé barvě…
Pořád sledoval chat na Facebooku. Kolikrát zůstal vzhůru i dva nebo tři dny, aby třeba ve 3 ráno odchytil svého prince na pár písmenek. Bylo 2:32 ráno a jeho princ bliknul zeleně. Černovlasý chlapec se zatetelil blahem a hned se mu jal napsat. Potřeboval od něj pár písmenek, pár smajlíků, aby mohl později usnout. Když byla škola, bylo to horší, to potom spal ve škole… byl kolikrát tak unavený, že se mu chtělo brečet, ale nechtěl promarnit ani chvíli, kdy bude jeho úžasný princ online.
Pohladil se na břiše a na své vytetované hvězdě. Musel si přiznat, že každá vytetovaná hvězda pro něj znamenala jisté přání, a to přání čekalo na příběh. Jeho hvězda byla přání toho, aby Anise získal. Aby žili spolu celý život, šťastně a zamilovaně jako malí kluci… To vše si přál. Toužil po společné fotce, kde se láskyplně dotýkají, hledí si zamilovaně do očí a jejich láska a důvěra by čišela i z té fotografie. Stáhnul ještě pár fotek a s popřáním krásných snů se rozloučil s Anisem. Byly 4 hodiny v noci a vstával v 8. Ve světle zářícího monitoru s jeho fotkou si představoval, jak se choulí k jeho mužnému tělu a jeho dech jej ovívá. Žmoulal v rukou peřinu i plyšáky a nechal svou starou mikinu, kterou měl lehce přehozenou přes sebe, aby jej zahřála… zahřála pocitem, že jej někdo objímá a že ho má rád…
Pár dní uteklo jako voda a nastal den D. Bill byl jak na trní, věděl, že je Anis už ve městě a oblítává si své věci do práce. Víc jej těšilo to, že dýchají stejný vzduch a že se zanedlouho potkají. Bill nenechal nic náhodě, musel vypadat prostě dokonale. Domluvili si, že si půjdou někam zapařit, poznat se…
Seděl ve vaně a jeho myšlenky se pořád točily kolem něj. Anis, Anisovy oči, Anisův úsměv…
Už nestíhal letěl na smluvené místo tak tak… stál tam deset minut, dokud nedostal sms, že jeho vyvolený právě vjíždí do Berlína, takže si ještě tak 15 minut počká. Bill se ošil, venku byla zima a on měl na sobě jen tenkou bundičku. Přitáhl si ji více k sobě a zahříval se… Mačkal své zkřehlé prsty a koukal se na hodiny.
Dočkal se. Jeho vyvolený se už v dálce objevoval. Pousmál se a zadržel chuť se za ním rozběhnout. Místo toho počkal, až bude 10 metrů od něj a vyšel mu naproti.
„Anisi, ahuuuj.“ Usmál se a Anis mu pozdrav i úsměv oplatil. Objali se. Anis měl takovou sílu, že to Bill nečekal, tak dobře se cítil v jeho náručí, že když se rozpojili, musel Bill cítit ten pocit znovu a opět se mu vrhl kolem krku. Anis se nebránil. Naopak mu stisk znovu opětoval a Bill neměl daleko k tomu, aby se štěstím rozplakal. Tak dlouho jej objímal a byl tak rád, že jej má u sebe, že se jej může dotýkat, vidět a že má možnost cítit i jeho nádhernou vůni.
„Není ti zima?“ Usmál se, když se podíval, že je Anis jen v bílém tričku, s krátkými rukávy. To tričko bylo tak těsné, že se mu pod ním rýsovaly svaly a jeho bradavky byly tvrdé. To Billa dostávalo. Shlédl jeho tetování na rukou a zatetelil se blahem. Byl prostě dokonalý. Jeho upřímné oči jej zahřívaly a Bill si nepřál nic jiného, než se k němu přilepit lepící páskou a už se nikdy neodlepit. Byl najednou tak šťastný.
„Neboj, jsem tu autem, co máme v plánu?“ Zasmál se a namířil si to směrem k autu i s Billem. Bill za ním ťapkal a koukal se na něj zezadu. Na jeho široká záda, po kterých jej pohladil. Musel se však držet zpátky, tohle nebylo rande, jen přátelské setkání. Sedli si do auta a černovlasý chlapec pozoroval staršího muže. Starší muž si nastavoval GPS. V Berlíně se moc nevyznal a chtěl dorazit do jednoho klubu. Měl se tam sejít ještě s kamarádkama a jít na nějaké koncerty.
„No ještě bych šel něco sníst, co ty na to?“ Zasmál se a Bill jen němě přikývl a ukázal na KFC, který byl naproti nim. Tak zase vystoupili a namířili si to do nezdravé restaurace plné přepálených zbytků kuřat. Bill si nakonec dal jen banánovo-karamelovou zmrzlinu a Anis si vzal něco masitého. Při tom spočítal 8 hralonek v sáčku a ptal se, jestli to je standardní porce. Bill se culil za zády, bylo to tak strašně roztomilé, až se mu rozklepaly kolena.
Posadili se do rohu a pustili se do toho. Bill ujídal zmrzlinu a počítal, kolik kalorií tahle věc má, a s nechutí ji strkal do pusy. Anis se zatím cpal a cpal. Seděli naproti sobě, Bill měl pocit, že se dotýkají koleny pod stolem. Hypnotizoval Anise, jak jí. Přišlo mu to naprosto úžasné a stále nemohl pochopit, že je tady. Naproti němu a cpe se kuřetem. Jeho vůně ho dráždila na nose a Bill si pořád myslel, že je ve snu. Bylo to tak úžasné a motýlci v jeho břiše létali. Posledním střípkem bylo, když si Anis prsty přejížděl rty, tak, jako by si ústa utíral. To Bill musel sklonit pohled ke své zmrzlině. Byl tak zatraceně dokonalý… chtěl být s ním sám a nejít někam do klubu, kde se budou kolem něj točit jeho kamarádky.
Potom co dojedli, šli zase do auta a popojeli na druhou stranu Berlína. Anis si ještě v autě ubaloval cigarety. Měl k tomu úžasnou plničku na 3 cigarety najednou. Bill byl zaujatý plničkou a Anisovýma prstama, že ani nevnímal, že na něj jeho vyvolený mluví.
„Víš, přemýšlel jsem nad tebou.“ Řekl a Bill se zarazil. Anis se zasmál a chlácholil jej tím, že se nemusí bát. Pak se jen usmál. „Znám ještě jednoho kluka, jako jsi ty… ale to byl strašný lhář a přetvařoval se.“ Prohodil a plnička ubalila další tři cigára. Bill přesně věděl, na co naráží, proto byl rád, že jej Anis bere tak, jak je. Kouknul se z okna na velké billboardy. Položil si čelo na chladné sklo. Anis věděl, že jej Bill miluje. Vypáčil to z něj už dříve, když si spolu psali. Bill mu to nakonec přiznal a jeho reakce byla dobrá.
„Tak, půjdeme?“ Usmál se a Billovi nezbylo nic jiného, než se vytetelit z auta a jít do klubu, který už tak nenáviděl. Šel potichu vedle Anise a koukal se na lidi kolem. Všichni tu byli takového zajímavého vzezření, hodně punkerů, metalistů i emařů. Samý underground člověk. Bill se začal cítit lépe. Tady perfektně zapadal. Vlezli do klubu a zaplatili vstupné. Anis hned začal shánět po svých kamarádkách, aby Billa mohl představit. Bill si prozatím prohlížel své razítko s kočičkou na ruce.
„Tak jo, lidi, todle je Bill… Bille, tohle je Katharine, Eva, Lucia a její přítel Edwin.“ Se všema si podal ruku a usmál se. Anis ho za ruku zatahal k baru, měl chuť na pivo, tak si dal taky. Chvíli si říkal, zda Anis může pít, když jsou tu autem, ale nakonec pokrčil rameny. Upíjel své pivo kousek od hloučku a hypnotizoval Anise. Ten jeho úsměv byl odzbrojující. Jen jej trochu bolelo, že se se všema pusinkoval. Bill pozoroval své boty a také kelímek plný piva. Nechutnalo mu, proto jej nabízel komukoliv, kdo se kolem něj ochomýtl.
Tam se Bill cítil o něco lépe, metalová skupina zrovna hrála nějaký re-make a holky se narvaly úplně dopředu k podiu. Zůstal sám jen s Anisem po levém boku. Po pravém boku byla skupinka lidí, co pogovali a rozhazovali rukama a nohama, pokud možno co nejdál od těla. Anis se nasáčkoval za Billa a chytil jej za ramena. Schovával se. Bill neodolal a na chvíli přivřel oči a hlavu položil na jeho rameno. Trvalo to jen chvilku a stiskl jeho ruku na svém ramenu. Byl to tak nádherný a důvěrný jemný dotek, který pro Billa mnoho znamenal. Po chvíli se však role vyměnily a mladší chlapec se schoval za staršího muže. Přilepil se na jeho záda a tiše funěl. Opíral si hlavu o jeho záda a vyťukával do nich rytmus. Později jej však začal škrabkat, nejspíš to bylo Anisovi příjemné, jelikož se napnul a natlačil se Billovi zadečkem do rozkroku, a jeho ruku lehce chytl. Bill tedy přestal škrábat a lehce jej zase ťukal a masíroval. Bill dobře vnímal, každý záchvěv a každé lehké trhnutí jeho těla. Byl spokojený. Avšak každý večer i každá pařba končí a nebylo to jiné. Byli opilí a zase jeli autem, zastavili na jednom z náměstí a Bill doufal, že k němu Anis půjde spát. Tak moc si to přál, aby se mohl zachumlat do jeho náručí a spokojeně usnout.
„Máš to daleko, Bille?“ Zeptal se Anis a kouknul se na Billa, ten zavrtěl hlavou, měl to jen necelých 5km domů na další stranu Berlína. Mrzelo ho, že s ním nejede k němu domů, ale pořád byla šance, že u něj přespí, že přijede. Vystoupil z auta a Anis taky. Otevřel kufr a Bill si vzal svoje věci a oblékl si je. Viděl, jak se Anis drží a klepe se zimou. S úsměvem jej objal a přitiskl své horké tělo na něj. Anis ho objal taky, potom mu dal i sladkou pusu na rty.
„Jestli bys jel od holek zase zpátky, mohli bychom zajít ještě na vyhlídku, jak jsme psali…“ Řekl Bill a trochu se pousmál. Držel Anise za ruce a doufal, že na tu vyhlídku půjdou. Psali si o tom, a proto to chtěl dodržet.
„Nezlob se, ale jsem vážně už death a půjdu spát.“ Usmál se a jemně se vytrhl z Billových rukou. Bill lehce posmutněl, popřáli si dobrou noc a mladší z chlapců se vydal domů. Byla zima, lehce mrholilo, ale jeho to neodradilo, stále cítil tu jemnou pusu na rtech. Byl očarovaný a přejížděl si po nich prsty.
Od té doby už se nikdy nesetkali a jejich cesty se úplně rozdělily…
autor: Davidoff
Víš co, Teddy? 😀 Nevýhodou toho, že po mě chceš názor vždycky hned po přečtení, je to, že si absolutně nepamatuju, co jsem ti psala, takže se omlouvám, pokud se budu opakovat. Snad nikdy jsem od tebe nečetla povídku, ve které by bylo tolik vidět, že je inspirovaná tvým životem, zvlášť když vím, co vím. A abych byla upřímná, tak jak si tvoje povídky vždycky naplno vychutnám, u téhle jsem si spíš představovala, jak to bylo doopravdy (což bylo vidět i na těch následných otázkách, si myslím :D) a jaký to na tebe má nebo bude mít dopad. Neříkám to pro to, že bych to snad myslela nějak špatně, to snad ani nejde! Spíš pro mě to asi tak objektivní, jaké to bude pro kohokoliv nezúčastněného. A mrzí mě to, protože tvoje povídky miluju, to víš. Jen tahle ve mně nevyvolala otázky, co a jak bude dál mezi Billem a Bushidem, ale vyvolala ve mně otázky, jak to bude s tebou. Proto možná bude lepší, když se výjimečně zdržím rozboru obsahu… to probereme v sobotu ;D
Ja to nemela cist .. Jestli tohle je podle skutecne udalosti tak to teda ..
Tvoje povidky sou proste neco neskutecneho a uzasneho 🙂
Chtelo by to napsat pokracko, abych vedela, jak to mezi nimi bude dal ..
Keďže si napísal, že je to príbeh podľa skutočnosti, tak som ho tak brala a absolútne mi nevadilo, že je to bilshido. "Billove" zlomené srdce si opísal desivo vecne. Až tak, že sa mi chce plakať a mrazí ma. Je mi ľúto, že iskra preskočila jednostranne, ale na začiatku boli náznaky, že to zrejme nevyjde. Anis má dlhodobý vzťah, nebolo tam, že ho ukončil,a potom keď prišiel a vzal Billa do spoločnosti, naznačil, že s ním nechce zostať sám 🙁 a na konci… Billa mi je ľúto, ale Anisa si za to, že nepodviedol svojho partnera, aj keď mohol, vážim. Ten alkohol za volantom, na to som alergická:/ ale ako som si všimla tak sa to nepáčilo ani Billovi, čakala som, že niečo naznačí, ale ten len ticho prijímal, čo mu bolo dopriate, nič nevyžadoval, akoby ani nechcel zabojovať. Správal sa naozaj strašne zamilovane a placho. Prajem mu niekoho, kto si ho zaslúži, kto ho zahrnie láskou a pozornosťou, pretože Anis to určite nebol.
Díky holky, že se Vám to líbilo ^^ To autora vždy potěší ^^ Pokračování? Asi ne…kdo ví jak toto skončí a nejspíš by asi nebylo o čem dále psát =3 proto jsem to ukončil tím, že už se nikdy neviděli.^^
Bill má dost nápadníků, ale určitě znáte to přísloví, Milujeme ty, kteří nás odmitají a odmítáme ty, kteří nás skutečně milují. Možná Bill miluje natolik, že se panicky bojí ostatnich vztahů a stále najivně věří, že si jednoho dne, jeho vyvolený najde k němu cestu ^^
Je hrozně těžké napsat komentář, když vím, že je povídka napsaná podle skutečnosti. Tak na to prostě zapomenu a budu ji brát prostě jen jako pouhou povídku 🙂
Tohle byl zvláštní příběh…
Úplně si představuju Billa, sotva opeřené ptáčátko, beznadějně zamilované do svého vysněného prince. Bylo mi ho strašlivě líto, jak byl šťastný, když se s Anisem setkal a jak tajně doufal, že mezi nimi po osobním setkání začne něco víc. Nestalo se a z celého toho splněného snu mu zbylo jenom zlomené srdce…
Nemůžu si pomoct, ale mě osobně Anis strašně zklamal. Vlastně vůbec nevím, proč se s Billem chtěl setkat, vždyť musel vědět, že si Bill bude dělat naděje a že mu tím v podstatě jenom ublíží. V tomto se jako dospělý člověk zachoval absolutně nezodpovědně a to ani nemluvím o tom pití a následném řízení auta. A že Billa nechal jít v noci a v psím počasí pět kilometrů pěšky, tak to už mi šla pára z uší xD
Jak už jsem řekla, byl to zvláštní příběh a jde z něj smutek, smutek a poznání, že ne všechno v životě dopadne tak, jak si to vysníme a že ne každý si naši lásku zaslouží…
Já věřím, že na Billa někde ta pravá láska určitě čeká ♥
A ještě musím říct, jak skvěle jsem se pobavila, když jsem na Billově Facebooku uviděla Tomana, Džeordže a Gugína, u toho jsem měla doslova záchvat smíchu xD
je to úžasná povídka,jako všechny tvé,jen takhle má něco do sebe,už kvůli tomu že je to podle skutečnosti 🙂
určitě by bylo hezčí kdyby to skončilo jinak než takhle,věřím že by si to Bushido přál,přeci jen nějaké city k Billovi měl..
líbí se mi jak tam převažují pocity..je úžasné číst povídku s citama,protože čtenář ví co se v nich odehrává 🙂
ty víš že tvé povídky miluju,nepřestávej psát 🙂
[4]: Možná by si měl Bill konečně uvědomit, že na světě existují i jiní muži, kteří by ho na rukou nosili, kdyby je nechal ;)) Ale bohužel, mám čím dál větší pocit, že Bill se Anise bude držet jako klíště, dokud se sám nespálí ještě daleko víc, než už spálený je…
[7]: Nejspíš se bude držet Anise, přesně jak popisuješ, určitě má v hlavě bordel, je zamilovaný a vidí jen Anise…a vidí i jeho chyby a trpí kvůli tomu. Na světě je milion chlapů,ale Bill se blbě zamiluje a hůř odmilovává =) nepustí si nikoho k tělu, protože ví, že je ted nejzranitelnější =)