autor: GossipGirl
Háj :-). Díky za komenty, dávají mi chuť psát dál a vymejšlet, co by se ještě mohlo stát :D. Doufám, že se vám povídka bude líbit i dál… sakra, tohle stejně nikdo nečte :D. Tak nic. Užijte si čtení a já přestávám zdržovat. GG.
Andreas pozvednul jedno obočí. Tom se mu nezdál. Ze střípků informací už částečně pochopil, kdo je to Josh (bohužel nejen frajer v zelono-bílých hadrech), ale rozhodně neměl páru, kým je pro Toma tahle černovlasá modelka, co nelyžuje. Teda skoro nelyžuje. Užuž se rozcházel k bráně, aby si to ujasnil, když se zarazil. Teď ho nechá být. Ať už mezi sebou mají cokoli, za nervózního (tj. pravděpodobně zraněného) Toma to nestojí.
Chtěl mu říct něco povzbudivého, než se vrhne do parku vstříc překážkám, ale zavrhnul to. Musí to zvládnout sám.
Speaker Luggi ohlásil Tomovu druhou jízdu a všichni otočili zraky ke svahu. Nikdo tomu moc nevěřil. Pády se zachraňují špatně. Natož pády na hlavních skocích.
První dva jiby skočil Tom obstojně, lepší standard. Jenže jakmile se dostal na transfer, klesla Andreasovi čelist. A nejen jemu. Tom předváděl něco, co se dalo nazvat jedině pojízdným šílenstvím. Na jibové platformě vystřihnul salto, na dalších dvou skocích jásal Luggi z povedených switchů 1080 a na posledním boxu vystřihnul další salto. Andreas se ohnul pro svoji ztracenou čelist a připojil se k všeobecnému potlesku.
„Dámy a pánové, mám dojem, že i přes ten pád se tenhle rider do semifinále dostane!!“
„Ty vole, ani nevím, jestli sem se o tebe bál víc teď, nebo když si předtím letěl…“ zasmál se Andreas uvolněně a nacpal si do pusy hranolku.
Kay se pousmál. „Momentálně si mezi váma připadám jako naprostá lama, jste šťastný?“
„To si piš,“ přikývnul Tom a usrknul z koly. „Ale nejel… nejeli jste špatně.“
„No ale co to vidím, pánovi stouplo ego, počkej si, co předvedu dál, to už se budeš moct jen závistivě culit…“ opáčil Andreas na svou obranu.
„Nech si kecy, do zejtra je ještě daleko… třeba se nám do rána zamiluješ a nestihneš to z postele,“ utahoval si z Andrease Tom a až pozdě mu došlo, že udělal chybu.
„Já tu nejsem ten zabouchlej, co, Kaulitzi?“
Tom sklopil oči a zavrtěl hlavou.
Kay se naopak zatvářil zmateně. „Uniklo mi něco?“
„Nic…“ brouknul Tom potichu a radši si zacpal pusu jídlem.
Andreas trhnul ramenem. „Nic zajímavýho, řekl bych.“
„V kolik je vyhlášení?“ Tom rychle změnil téma.
Kay se naklonil, aby viděl na plakátek. „V… v… ve tři! Mimochodem, proč si nikdo z nás nepamatuje program?“
„Protože je nalepenej na každým rohu, kdo by se namáhal.“
Kay si prohrábnul tmavě hnědou hřívu. „A jak vůbec jel ten kretén?“
Josh. Tom skrčil ramena.
Andreas se ozval až po chvilce. „Asi jako ta holka, co vyhrála včera.“
Tom i Kay vyprskli smíchy a tíživé ticho bylo zažehnáno. Pustili se do svých obědů, aby všem v Alpincentru předvedli, jak jedí neandrtálci.
Chvilku před třetí se doloudali do IceCampu. Andreas mávnul na kluka zakrytého dlouhou bundou a helmou. Tom ani Kay neměli nejmenší páru, o koho jde, teda dokud si nesundal přilbu.
„To je Kenworthy?“ šeptnul Tom směrem k Andreasovi.
„Jop… myslel jsem, že se znáte.“
„Asi tě to překvapí, ale my nejsme zase takový hvězdy jako ty…“
Andreas zakroutil hlavou a zasmál se. „Tady v Evropě už docela jo.“
Než se Tom stihnul zeptat, jak to myslel, Gus Kenworthy, Američan s pověstí šíleného rotátora a blázna první kategorie otočil svoje ctěné kroky k nim.
„Čus Andy,“ promluvil chraplavým hlasem a vycenil zuby v úsměvu.
„Čau, dlouho jsem tě neviděl…“
„Naposledy o víkendu, co?“
Oba se zasmáli a Gus se otočil k Tomovi. „Ty jsi Tom, co?“
„Um… jo.“ Tom si připadal, že má kolena z rosolu. Sice si celkem obstojně tykal s Andreasem, ale větší procento světových hvězd tohohle sportu zatím neměl tu čest potkat.
„Viděl sem, co si předvedl, fakt slušný.“
Tom poděkoval a prohlásil, že měl štěstí. Byl nervózní, a ještě si musel lámat hlavu s angličtinou. V tu chvíli zapištěl mikrofon a Erik se jal vyhlásit třicet jmen, která postupují do zítřejšího semifinále.
Andreasovo padlo mezi prvními. Vyskočil na stage, zamával dresem, houknul něco Erikovi do ucha a opřel se o stěnu postavenou ze sněhu. Vedle něj se pomalu začali řadit ostatní postupující. Elias, Gus, Kittler, Oysten a další, už ne tolik známá jména. Dostal se ke dvacátému, když s obdivným hvízdnutím přečetl další jméno. Tom Kaulitz.
Tom si to ani neuvědomil. Kay ho musel praštit do ramene, aby se dal vůbec do pohybu. Ale jakmile mu to došlo, na rtech se mu usadil úsměv a na těch pár minut vypustil všechno. Joshe, Billa, minulost. Jenže jen do chvíle, než se ozvalo poslední jméno. Josh Mahler. Tomovi poklesla čelist. Andreas jenom zíral, jak si ten vypatlanec jde pro gratulaci.
„Neříkal jsi, že byl špatnej?“ syknul Tom k Andreasovi, když za dalších pár minut slezli ze stage.
Andreas bezradně pokrčil ramena. „Asi podržel porotě, jinak si to nedokážu vysvětlit.“
><
„Gratuluju, gájs,“ usmál se na ně Kay u večeře.
Tom se ošil. „Je mi líto, že ti to nevyšlo.“
„Tome, já vím, že na tohle nemám.“
„Možná máš,“ pokrčil Andreas ramena. „Ale musíš to chtít. A musíš lyžovat, lyžovat a lyžovat. Lyžovat víc než všichni ostatní.“
„Tuhle tvojí hlášku miluju,“ zasmál se Tom neupřímně a zvednul se. „Asi si půjdu ještě číst.“
Kay sledoval jeho vzdalující se záda se stále zmatenějším výrazem. „Číst? On to slovo zná?“ Potom si vzpomněl na podivnou narážku u oběda. „Hele, co se stalo při tý kvalifikaci?“
„Tom mluvil s tím černovlasým klukem od Joshe.“
„Cože?“
„Nevím. Teď to jdu zjistit.“
Kay zůstal v jídelně sám. Potlačil povzdechnutí a s ním i špatnou náladu. Už si zvyknul, že Andreas je jiná – a rozhodně ne jejich – liga. Jenže teď se mu ztrácel i Tom. Objednal si kolu s rumem a upřel pohled na golfový turnaj, který vysílal Eurosport.
„Tome?“ Andreas nakouknul do ložnice. Tom ležel na posteli a hrabal něco v kapsách od bundy. Zvednul zrak. Andreas se usadil k němu na postel a zkusil se usmát.
„Jestli chceš něco říct, tak to řekni…“
„Už není co,“ reagoval Tom snad až moc rychle. „Chci to hodit za hlavu.“
Andreas mu vzal bundu z rukou, protože poznal, že stejně nic nehledá. Jen nevěděl, co s rukama. „Ale když to budeš dusit v sobě, tak se přes to nikdy nedostaneš.“
„Ale když to řeknu, tak na to budu muset vzpomínat.“
Andreas zadusil povzdech. „Ale pak ti s tím budu moct helfnout.“
„To bych neřekl.“
Oba zůstali na chvilku zticha. Pootevřeným balkonem sem proudil ledový vzduch z venku a taky ruch místní silnice. Městečko Kaprun žilo i v noci, ale ne nijak vášnivě. Navíc byli i docela mimo z centra.
„Proč…“ začal Andreas, ale hned se zastavil. Tom zvedl hlavu a kývnul na znamení, ať se zeptá. „Proč tak obdivuješ toho černovlasýho modela?“
Tom, připraven téměř na cokoli, zalapal po dechu. „Cože?!“
„Koukáš na něj jak dvanáctiletá holka na Justina Biebera, nebo jak se to jmenuje.“
„To není pravda!“
„A já jsem papež.“
Tom se chtěl znova ohradit, ale výraz v Andreasových očích ho varoval. „Nevěděl jsem, že to tak vypadá.“
„Spíš si nevěděl, že to jde tak vidět.“
Tom pokrčil rameny. „Znal jsem ho, ještě když jsem se snažil dostat k Joshovi do grupy.“
„To si mi toho fakt vysvětlil. Měl si s ním něco?“
Tom mlčel. Prsty žmoulal povlak na peřinu, až skoro rozedral bílou bavlnu. Trhnul hlavou v gestu, které mohlo znamenat cokoli od jo, přes dej mi kurva pokoj, až po razantní ne.
Andreas se rozhodl to zkusit odjinud. „A co s tím má co dělat Josh Mahler?“
Znovu stejné gesto.
„Přestaň mě… vlastně nám všem věšet na nos, že tyhle seky děláš proto, že tě vyhodil a že ti řekl, jak nic neumíš a jak z tebe nikdy nic nebude. To je blbost. Mohl bys…“
„Ne.“
Andreas se zvednul z postele a přešel k balkonu. Zavřel ho a víc se zabalil do mikiny.
„Jak myslíš. Já ti chtěl jenom pomoct, protože to, co si předvedl dneska, by se mohlo opakovat, a mohlo by to dopadnout hůř. Já nechci vidět, jak tě jednoho slunečnýho dne odváží červenej vrtulník.“ Otočil se na patě, minul dveře Tomovy koupelny a vyšel na chodbu. Hned jak za ním zapadly dveře jeho pokoje, svezl se po nich do sedu. Tupě zíral před sebe a přemýšlel, proč jim Tom nikdy neřekl pravdu. Chtěl mu pomoct. Ta potřeba mu svírala žaludek a nechtěla se pustit. Nikdy neměl bráchu a Toma si vybral jako náhradu za to. Za dětství jako jedináček, což mezi jeho vrstevníky bylo dost zvláštní.
A Tom se mu ztrácel z dosahu. I když se neviděli tak často, jak by třeba chtěli, znali se navzájem už od doby, kdy Toma Josh vypakoval. Před třemi lety na něj narazil, jak sedí na startu menší akce, kam byl Andy pozvaný jako čestná hvězda. Našli k sobě cestu jako kamarádi. Andreas nikdy nevěřil, že Toma změní úspěch. Zároveň vždycky věděl – jednoho dne prostě musel přijít den, kdy Tom předvede něco, nad čím ostatní vyvalí oči.
Bill vylezl z vany a zabalil se do osušky. Oklepal se, studený vánek proudící pootevřenými dveřmi z pokoje se zakusoval do jeho těla. Slyšel, jak v pokoji Josh štrachá, slyšel šustění lyžařských kalhot. Zároveň věděl, že bude chtít slavit. Postoupil z kvalifikace. A tušil, že oslava nebude spočívat v pivu dole v restauraci.
Neochotně na sebe natáhnul boxerky a volné černé triko. Vyšel z koupelny a ručníkem si sušil vlasy. Na bílé látce zůstávaly tmavé šmouhy.
„No konečně.“
„Musel jsem si umejt hlavu, promiň,“ zkusil Bill slabě odseknout.
Josh pověsil kalhoty přes židli, aby uschly, a přešel k mladšímu klukovi. „Ani si mi nepogratuloval.“
„Nechávám si to na teď.“
Joshův výraz prozrazoval, jak mu ani za mák nevěří. Ale spokojil se s jedním rychlým a částečně vynuceným polibkem a odebral se taky pod sprchu. Bill zalezl pod svoji hřejivou deku a otevřel si časopis. Ani nevěděl, co čte. Přemýšlel. Možná za to celé mohl on. Možná nezpůsobil problémy jenom sobě. Vybavil si v duchu tvář Toma Kaulitze, jediného člověka, na kterého v životě nekoukal jako na cizího. Proto tolik bolel ten pocit, že pro Toma se teď on cizím vlastně stal.
Klapnutí dveří ho probralo. Josh vyšel z koupelny jen v ručníku a sehnul se k tašce, aby vyhrabal něco na spaní. Nebyl přímo odporný, hnusný nebo slizký. Obyčejné hnědé vlasy, sem tam s nějakým blonďatým pramenem, hnědé oči trochu moc blízko u sebe. Postavu měl jako většina freestyle lyžařů. Vytáhlý a dobrovolně podrobený hodinám v posilovně.
„Joshi?“
Otočil se, když si přetahoval triko přes hlavu.
„Proč jsme sem vlastně jezdili?“
„Cože?“
„No… vždycky si tvrdil, že na tuhle soutěž v životě nepáchneš.“
Josh se otočil k oknu a rozložil mokré rukavice na parapetu. Na Billa se nepodíval.
„Změnil sem názor.“
Bill chvilku mlčel a sbíral odvahu pro to, co chtěl říct.
„Nech ho na pokoji,“ vydechnul konečně.
„CO?!“ Josh se otočil a v obličeji se mu zničehonic objevil výraz krále pomsty. „Koho jako?“
„Nikoho,“ zamumlal Bill a oči zabodnul zpátky k barevné stránce časopisu.
„Nikdy ses nepřenes přes fakt, že je pryč, co? Ten kluk je jako mor! Zapomeň na něj, myslíš si, že by jen špičkou lyže zavadil o děvku, jako si ty?“
Vlna vzteku, která se zvedala v jeho nitru už pár let, se zlomila a začala se valit s ničivou silou tsunami. Vyskočil z postele a popadl první rifle, co našel, mikinu, která patřila Joshovi, jak si po pár vteřinách uvědomil, a bez nejmenšího rozmyslu vyrazil ke dveřím. Jenže ty nešly otevřít. Podíval se nad sebe a uviděl ruku s koženým náramkem, jak je tiskne zpátky do pantů. Cítil za sebou jeho přítomnost jako dech šelmy, která vás chce napadnout.
„Pusť mě kurva!!“
Josh vyloudil na rtech svůj nejhorší úšklebek. „A kam půjdeš?“
Billovo tělo povolilo a opřelo se o dveře. Vztek vyprchal stejně rychle, jako přišel. On vážně neměl kam jít. Musel zůstat tady. Neměl rodinu, kamarády… nikoho. Josh se rozesmál a násilím zajal jeho rty. Dostrkal ho k posteli a Bill se mohl jenom podvolit.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
wow…sem ráda že Tom se dostal dál..je mi líto Billa te si ten grazl s neho udelal kurvu :'( mno tesim se na dalsí díl..jen tak dál 🙂
Strašně dlouhou dobu jsem nic neokomentovala a trochu zmizela z tohoto blogového světa, nicméně tady to pořád navštěvuju. Do háje s tím, tohle je dokonalá a úžasná povídka. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Tome, zachraň Billa a Bille, nejsi děvka! 😀 Josh dostane na prdel. 😀 Musela jsem to napsat. Fakt úžasný, moc se to povedlo. :)))
Už vidím, jak se tady budu pravidelně rozčilovat. Nad tím, jak a proč si Bill nechá od Joshe všechno líbit, vrrr…
Jinak jsem ráda, že se Tomovi jeho jízda povedla a že postoupil a doufám, že naopak Josh si v semifinále pořádně namlátí držku, nebo ještě líp, že mu namlátí Tom 😀
A Bill s Tomem nejspíše bratři nejsou, takže soudím, že bývalí milenci. Než asi přišel Josh a Billa Tomovi přebral.
Takže už se nemůžu dočkat, až si ti dva spolu znovu promluví 🙂
A taky se těším na to semifinále 😀
Tak já se po dlouhé době přijdu podívat na blog a najdu tady takovou dokonalost, v podobě této povídky 🙂
Vážně musím autorku strašně moc pochválit, je to moc zajímavý nápad, a navíc výborně a do příjemné míry vtipně zpracovaný 🙂
Všichni tři kluci tady působí jako klasičtí puberťáci, kteří mají ovšem své cíle a jdou si za nimi, a kteří se vždy navzájem podporují. Bill bude pravděpodobně chudák v zajetí Joshe, který je protivný už od samého začátku. Je jasné, že s Tomem něco prožili a teď se oba bojí si pohlédnout do očí, ale doufám, že se to co nejdříve změní a oni si promluví. Bližší kontakt by mi vůbec nevadil 😉 😀
"Pustili se do svých obědů, aby všem v Alpincentru předvedli, jak jedí neandrtálci." … tak tahle věta mě absolutně dostala, u té jsem se opravdu od srdce zasmála. Tvůj humor dodává povídce takové svěží kouzlo a společně se zimní atmosférou závodů to na mě působí vážně úžasně 🙂
Nepamatuji si přesně, jestli jsem od tebe něco četla, ale touhle povídkou sis mě stoprocentně získala. Moc se těším na další díly 🙂
Tak veľmi som si želala aby Bill utiekol 🙁 a Tom by ho našiel na chodbe… lenže to by potom musel byť koniec a tak jednoducho vzťahy nefungujú. Tak len budem čakať na pokračovanie a nebudem premýšľať nad tým čo zažíva Bill 🙁
Tak že bráchove nejsou,ale ten Jost by potřeboval dostat lekci.Nejlíp od Toma.
Gratulace Tomovi 🙂
a Joshovi bych dala přes držku..kretén jedeen grrr..
těším se na další dílek 🙂
Zatraceny Josh, hned bych mu flakla. Ale dilek je pekne napsany a i to tema na povidku je fakt zajimave, i kdyz o nem nic nevim. No co, aspon se necemu priucim 😀
Som rada, že Tom postúpil, je to super a fakt dúfam, že to Joshovy natre. Dúfala, som, že sa Tom Andymu, zverí, lobo som veľmi zvedavá, čo sa vlastne stalo. Billa mi je celkom ľúto, zatial to vyzerá tak, že nemá ma u Josha lahké. Teším sa ďalej.
Sice polovici slov v tej poviedke nerozumiem, niektore vety citam na dva krat, mam v tom misung ale musim uznat, je fakt skvela.
To "Justin Bieber nebo jak se to jmenuje." ma odrovnalo XcD.
A chudacik Bill, jak strasne zlato poddajny je az je to nefer >w<
Ale inak, milujem tuto poviedku >:D
Musíš ho zachránit Tomi!! A ty Bille nejsi žádná děvka! 🙂 Krásný díl, opět :))*
perfektní díl, už se těším na další pokračování, super téma a atmosféra, krásně napsané, napnutá jak týden před výplatou!!! dávám 1!!!
Moc krásný díl! 🙂 Opravdu, tahle povídka si mě běham tří dílů dokázala zcela získat a já už se třepu na další díl, který si jdu hnedka přečíst 😀 Strašně mě baví se neustále dozvídat nové věco z Tomovy a Billovy minulosti. Jsem ráda, že konečně vím, proč je Bill s Joshem. Jenom ještě nevím, co přesně se stalo, i když začínám tušit. Doufám, že Tomovi docvakne, že nejlepší je, když se svěří opravdovému příteli, pak by to mohl mít snadnější. Vím, že vzpomínat je těžké – hlavně na něco, co člověk chce zapomenout, ale myslím, že by se mu udělalo líp. A Billa je mi líto. Taky není v moc dobré situaci, už je mi jasné, že se nemůže absolutně vyskakovat, tak snad ho Tomi zachrání 😀 🙂
No nic, jdu se vrhnout na další díl :)))