Tainted Love 2/2

„Dám ti, dám ti.“ Zamumlal Marilyn potichu, vykroutil svou ruku z jeho zoufalého sevření, a konečně vysypal obsah sáčku do své ruky. Rychle zakmital rukou, aby se prášek v jeho dlani rozmístil, a pousmál se pro sebe. „Tak si pojď dát, ať už přestaneš kňučet.“ Zavrčel a Bill zavrtěl odmítavě hlavou.

„Ne.“

„Já se tě neptal, tak dělej.“ Odseknul mu a Bill se odtáhl. Což byla chyba, jelikož kostnatá ruka jej chytila za týl a téměř přirazila do své druhé dlaně. Bill zasténal bolestí a vzlyknul. Jeho poníženost byla téměř nevyslovitelná. „Potáhni si, Bille, no tak. Jen ti to zpříjemní večer, věř tomu.“ Domlouval mu s úsměvem Marilyn a přidržoval mu hlavu silně u jeho dlaně nad práškem. Bill jen třeštil oči před sebe na jedovatou látku, která je schopna oblbnout naprosto váš organismus, a především mozek.

„Vypadá jako čokl, kterého nutíš sežrat granule!“ rozesmál se opět Twiggy a málem se sesunul smíchy, jak se jeho tělo stalo vláčné po droze. Marilyn se ušklíbl.

„Na co čekáš?!“

„Já to nechci, prosím.“ Vzlyknul Bill hlasitě a zavřel oči.

„Dávám ti deset vteřin. Pak mi dojde trpělivost a věř tomu…“ zvedl jeho hlavu, aby na něj dobře viděl, a sklonil se až na nebezpečnou blízkost. „…bude hůř.“ Usmál se a zuby skousnul kousek Billova spodního rtu. Ten sebou jen znechuceně škubnul a zasténal, když stisk zesílil. Strach v něm byl nepopsatelný, když se znova ocitnul přimáčknut u ruky.

Nemělo cenu odporovat, jak zjistil vzápětí Bill, když se pokusil ještě párkrát vymknout ze sevření. Poraženě zavrtěl hlavou, a jelikož ten, kterého měl za tyrana, odpočítal už sedm, zhluboka se nadechnul a nosem nasál dávku prášku. Okamžitě se odtrhnul, když semknutí kolem týlu povolilo, a nepříjemně se ošil. Prášek v nose byl nepříjemný a štípavý a chlapec se jej pokusil mermomocí vyfrknout, ale marně. Droga už kolovala jeho dutinami a krev ji akorát popoháněla. Cítil se absolutně bezmocný a oslabený, vnímal jen pobavený smích obou mužů, kteří celou tu scénu pozorovali.

„Můžu už jít, prosím?“ zavzlykal Bill prosebně. Z očí se mu draly samovolně slzy, jeho obličej byl narudlý, jak se snažil vykašlat nebo alespoň z nosu dostat tu nepříjemnost, vlasy pocuchané, jak se snažil vehementně bránit před rukama.

„Oh ne, máš tu ještě zbytek, mohl bych se urazit, kdybys po sobě nechal.“ Zamručel Marilyn a přidřepnul k Billovi, který se chytil okraje záchodu, jeho tělo se začalo lehce chvět a ze všeho se mu akorát motala hlava. Dlaně nepříjemně lepily, jak se potil. Bill neměl tu sílu už nějak odporovat, a hlavně za tu dobu pochopil, že je to zbytečné. Nechal si na podruhé přistrčit pod nos dlaň s práškem a z posledních sil jej nasál do nosu, hlasitě u toho zasténajíc. Opět ty nepříjemnosti kolem, schoulil se ke zdi a třásl se. Tolik se třásl, aniž by to ovládal.

„Chtěl bys jít?“ kouknul na něj soucitně Marilyn, opět zvedajíc jeho tvář, která značila stopy potupení a byla zamazaná rozteklým líčením díky slzám. Setřel jednu černou slzu, vezoucí se po tváři Billa. Jen přikývl, téměř neznatelně, víc nešlo. „Ale ne, ještě ne. Půjde Twiggy.“ Usmál se a pohlédl do rohu na svého přítele, jehož pobavený úsměv náhle zmizel.

„Proč jako?!“ zamračil se nespokojeně, stále se pohupujíc ze strany na stranu a skrz přimhouřených očí sledoval Billa a Marilyna.

„Prostě vypadni.“

„Ne.“

„Dělej, kurva!“ Marilyn se zvedl, vzal jej za loket a doslova ho vyrazil z kabinky, kterou za ním tentokrát zamknul na zámek. Chvíli se ještě ozývalo vzteklé bouchání do dveří, než se kytarista podél nich svezl a znenadání se něčemu zasmál. Bill táhle zasténal, všechno znělo tak vzdáleně, všechny zvuky. V hlavě mu lítalo několik včel, celý roj. Chytil se za spánky a pevně stisknul. Chtěl se rozhlédnout, ale viděl rozmazaně. Chtěl promluvit, ale jen zasípal. Chtěl se zvednout, jeho nohy se ale akorát bezradně rozklepaly, skončil zpátky a zemi.

„Nemůžu vstát.“ Dostal ze sebe konečně Bill potichu. Pokoušel se několikrát zvednout, ale pokaždé skončil zase na zemi. „Chci vstát.“ Vydechnul vyčerpaně, v rukou drtil stále záchodovou mísu, až jeho klouby bělaly.

„Ukaž, pomůžu ti.“ Nabídl mu Marilyn ruku a vytáhl ho lehce nahoru, přidržujíc ho, aby znova nesletěl na zem.

„Chci pryč.“ Ozval se po chvíli opět Bill. Byl opřený o zeď za sebou, nechával se držet rukama a zavřel pevně oči, půda pod ním se točila. „Dostaneš mě pryč?“ kouknul mžouravě na společníka, který se jen zasmál.

„Uvolni se, bude ti líp, když se uvolníš.“ Mumlal Marilyn, zatímco prsty přejel po chlapcově lanním krku. Bill naklonil hlavu do strany a povzdychnul. „Chceš uvolnit? Chceš, aby ti bylo lépe?“

„Ano.“ Přitakal Bill, jehož mysl byla úplně ztracena. Odpovídal na něco, aniž by věděl na co. Jeho vnímání se každou vteřinou zhoršovalo.

„Bude ti příjemně.“

„Prosím.“

„Bude.“ Zasmál se Marilyn s vědomím, že už má nad Billem plně vyhráno. Díky droze, která v něm začala konečně působit se vším všudy, se tak Bill stal povolným a lehce manipulovatelným. Nebude se moc vzpírat, nebude mít ponětí, co se s ním a kolem něj děje. Možná jen tu slast a bolest postřehne, bude reagovat a odpovídat.

Marilyn se s ničím nezdržoval. Okusujíc Billův krk, hned povoloval jeho pásek, který mu obepínal boky. Tolik už o tomhle zpěvákovi a jeho kapele slyšel. Tolik jeho fotek si prohlédl, že usoudil, že on bude jeho dnešní malé zpestření. Že on jemu večer neuteče.
Když konečně rozepnul složitý pásek a zapínání kalhot, nechal sjet džíny až ke kolenům. Jednou rukou obtáhnul jeho štíhlé tělo, zastavujíc se v rozkroku, který promnul.

„Ah.“ Zavzdychal Bill a přivíral oči, hlavu nakloněnou kamsi do strany. Všechno to zacházení a pocity, které se mu dostávaly, byly rázem příjemné, na rozdíl od toho, jak se s ním jednalo před chvílí. Boky samovolně vystřelily proti dlani, která hnětla jeho rostoucí erekci. Spokojeně zafuněl a oddával se laskání.

„Je ti dobře, ano?“ zašeptal mu do ucha a Bill jen přitakal.

„Moc dobře.“

„Pak je vše v pořádku.“ Zasmál se Marilyn, a konečně stáhnul i spodní prádlo, díky čemuž osvobodil tvrdý penis. Stáhnul rty do úzké linky a bříšky prstů napnutý klín pohladil po celé délce. Tělo sebou škublo a Marilyn jen chlácholivě zamlaskal. „Pěkný.“ Zasyčel pro sebe a obemknul svou bílou ruku kolem něj, kroužíc s ním a laskajíc palcem jeho žalud. Bill zrychleně dýchal, pevně se zachytil za jeho ramena a jeho panenky se až hororově protáčely.

„Líbí se mi to.“ Zaúpěl omámeně Bill.

„Já vím.“ Zavrčel Maryl a přes jeho varlata sjel k jeho vstupu, který začal pomalu masírovat a připravovat na svou přítomnost. Cítil stažení, které u chlapce nastávalo okamžitě. Jenže Marilyn nebyl ten, co si z toho dělal hlavu a soucítil s protějším sexuálním objektem. On si jen potřeboval užít podle svých představ, ukojit své potřeby. Tudíž bez dalšího dlouhého ostýchání vjel rovnou dvěma prsty do úzkého a teplého těla.

Bill zakřičel, zatínajíc nehty do jeho ramenou, a venku za dveřmi se ozvalo obdivné pískání Twiggyho.

„Neřvi.“

„Když to bolí.“

„Tak se uvolni.“ Zavrčel podrážděně Marilyn. Nesnášel zbytečné kňourání a ohledy. Zkroutil prsty, čímž si vysloužil zasyčení od Billa a jemné odstrčení. Přesto, že by měl být v naprosté extázi, docela se bránil a reagoval. Cítil, jak se kolem něj Bill stahuje, jak se ho snaží instinktivně ze sebe vypudit, ale přesto začal prsty narážet do chlapce, ve snaze potěšit trochu jeho rozkoš a najít jeho bod. A především ho tak připravit na sebe.

Přidržoval jej pořád podél zdi jednou rukou, zatímco druhou vjížděl rychlostí do něj a zpátky ven. Bill se začal uklidňovat, bolest přebíjel slastný pocit a z jeho zoufalého křičení se stávaly slastné steny¸ především když bylo konečně natrefeno na jeho prostatu, kterou už dráždily ne dva prsty, ale rovnou čtyři.

„Zkus taky stát sám, kurva!“ zaklel Marilyn, když zatímco drtil Billův malý bod rozkoše, snažil se druhou rukou povolit i své kalhoty. Bill omámen prstěním a drogou v sobě měl tendence padat do stran. Jakmile se mu podařilo, aniž by chlapec skončil na zemi, nechal spadnout i boxerky ke svým kotníkům a opět dodal protějšku oporu. „Budeš mi muset obtočit nohy kolem pasu.“

„Hm…“

„Slyšíš mě?!“ zaprskal Marilyn. Když se ale stále nic nedělo, s protočením očí si jej sám obmotal nějak kolem pasu. Alespoň toho byl Bill schopný a zahákl nohy pevně kolem něj, tříc se jak smyslů zbavený o jeho rozkrok. Hlavu si opřel o rameno a s prosíky mu domlouval, aby jej nešetřil a pořádně si jej vzal. Nemusel pobízet zrovna dvakrát.

Marilynova ruka se obtočila kolem vlastního údu a začal třít svůj penis, aby se ještě vyburcoval na nejvyšší možnou míru. Jakmile usoudil, že jeho tvrdost je dostačující a sám by mohl vyvrcholit po chvíli, nasměroval se proti vstupu a prudce vjel do Billa, který mu jen statečně zavzdychal do ucha, přivíraje oči.

„Ah, ještě.“ Protáhnul Bill a koukal před sebe, aniž by vnímal mžitky, které se mu tvořily před očima. Pevně se jej držel kolem krku, nohama zaklesnutýma kolem jeho pasu a snažil se tělem vytvářet jakési pohyby, aby cítil zase ten příjemný tlak na své prostatě.

Žádné velkorysé vyčkávání, jak si na jeho společnost v sobě Bill zvykne. Žádné počáteční kroužení. Na to byl Marilyn příliš velký hrubián a sobec.

Jeho prudkost se strhla téměř okamžitě, jak se ocitnul v těle po kořen. Drtil jeho boky rukama, vrážejíc svůj naběhlý penis do poddajného těla, které se snažilo vycházet a dosedávat na jeho úd. S každým silným přírazem Bill vyjeknul, držíc se jej pevně, a nejednou skousnul ret natolik, že se na něm objevily krůpěje krve. Hlava se mu motala dvakrát tolik, přesto se dokázal tvářit absolutně blaženě a užívat si tu slast, která se v něm hromadila s každým Marilynovým nárazem. Zvlášť když objevil i správný uhel, kde se nacházel jeho bod.

„Do prdele!“ Zaklel rozrušeně Maryl a zvenčí se ozval opět pobavený smích.

„Tam, přesně tam!“ křiknul Twiggy v záchvatu smíchu. Ani jeden ho ale nevnímal. Oba se nacházeli v absolutně jiné extázi než sjetý kytarista tam venku. Stačilo jedno stáhnutí, aby Marilyn dosáhl svého vytouženého orgasmu a naplno si jej vychutnal, jak Bill nepřestával třít své tělo o jeho. Hluboce zasténal a odtrhnul od sebe chlapce, který mu ve stejnou chvíli smáčel černý kabát svým spermatem. Pustil jej ze sevření a Bill se pomalu podél zdi sesunul na zem, svíjejíc se ještě ve slastné agónii, neschopen slova, jen kňourání

„No vidíš.“ Ušklíbnul se Marilyn, přestože věděl, že jej chlapec absolutně nevnímá. „Se mnou to není nikdy tak příšerné, jak se zdá být. Strach se jen musí překonat.“ Zamručel dál, toaleťákem otírajíc svůj potřísněný kabát. Spláchnul kus papíru a přešel ke dveřím. „Užij si zbytek večírku, rád jsem tě poznal.“ S těmi slovy odemkl, odsunul ode dveří Twiggyho, kterému se podařilo nějak vstát, a oba se vydali ven, ztratit se úplně z akce.

*

„Proboha, Davide, zavolej pomoc!“ vyhrknul šokovaně Tom, když konečně po takové době našel svého bratra, ležícího kolem záchodu, s kalhotami u kolen a pěnou u úst. Chvatně mu pozapínal kalhoty, aby jej nikdo nemusel očumovat kolem, a otřel ústa. Lehce jej popleskal po tváři ve snaze jej dostat zase do vědomí. Po několika pokusech se mu konečně zadařilo a Bill rozlepil oči, mžourajíc nepřítomně kolem sebe.

„Oh, konečně, Bille, co se stalo?!“ pobídnul ho Tom naléhavě, podepírajíc mu hlavu, a upravil mu několik rozcuchaných pramenů vlasů. Chvíli zavládlo ticho, načež se jen Bill pousmál, opět zavřel oči a zhluboka se nadechnul.

„Sex, drogy, alkohol…“

autor: PeTiŠka