The Equation of Love 3/3

Tom celý poplašený pobíhal po jeho a Gustavově bytě, vůbec nevěděl, co dělat, ale vůbec. V jedné ruce neustále svíral svůj inhalátor, který mu každých pět minut zachraňoval život, a v druhé ruce držel telefon a snažil se dostat Gustava domů. Potřeboval pomoc, potřeboval někoho, kdo byl na rande alespoň jednou, a to Gustav byl, jednou. Bill to bral jako rande, Bill to bral… jako rande! Tom se znovu zhluboka nadechl z inhalátoru a třísknul sebou na svoji postel v pokoji, roztřeseně vydechl a usykl, když se mu brýle zarazily do obličeje. Tohle nedopadne dobře.

Netrvalo dlouho a Gustav přeci jen dorazil domů, v práci řekl, že je to akutní, protož Tom opravdu akutně zněl, zněl, jako kdyby měl každou chvíli umřít. Otevřel tedy dveře do bytu a vešel, změřil si svého spolubydlícího, který se dopoval kávou, pohledem. „Co to máš do prdele na sobě?“ nakrčil obočí a Tom se na něj nejistě podíval.

„Já… tohle… moje nejlepší oblečení?“

„A kam jdeš, na rande s šíleným kloboučníkem?“ krčil čelo ještě víc. „Anebo ses rozhodl přeteleportovat se do jiné dimenze, kde je strašně super vypadat jako, jako… ani nevím, jak to pojmenovat! Kdo kdy viděl, aby sis vzal manšestrovky a k tomu kostkovaný svetr s límečkem a kravatou!“

Tom se začervenal a plaše sklopil pohled, když se na kamaráda znovu podíval, Gustav držel u ucha telefon a někomu volal.

„S kým to mluvíš?“ Gustav však neodpověděl. „Gustave!“

Blonďák položil telefon a usmál se. „Pojď… Pojedeme…“

„Ale kam??“

„Za mojí sestrou…Udělá z tebe člověka…“ protočil blonďák oči, chytl Toma za ruku a táhl ho pryč. Černovlasý jen tak tak stihl chytit svoji tašku, ve které měl všechny doklady a mobil, a už klopýtal pryč za Gustavem.

***

„Tady ho máš Fran,“ usmál se Gustav na svou sestru, když Toma vyhodil z auta. „Já jedu, mám práci!“ šlápl na plyn a zmizel, už dopředu litoval svoji milovanou sestru. Ta tam stála s taškami plnými oblečení, které sebrala mladšímu bratrovi svého chotě. Jen doufala, že to Tomovi bude sedět.

Fran se na Toma podívala a nejistě se pousmála, znala ho od malička, vždycky to byl moc hodný kluk, moc hezký kluk, nechápala, kde se stala chyba. Ale puberta holt občas dokázala být krutá věc.

„Tak pojď, Tome…“ rozešla se s ním do centra města a usmívala se. „Pověz mi, proč chceme tu radikální změnu?“

„Jdu… J-jdu na rande…“ snažil se zhluboka dýchat, svého kamaráda nechal díky Gustavovi doma.

„Na rande, opravdu a s kým?“

„S klukem odnaproti, přes chodbu. Je moc hezký, opravdu… Vypadá jako anděl, nikoho hezčího jsem v životě neviděl! A to beru v úvahu princeznu Leiu, když byla zajatkyní u Jabby Huta,“ přikývl zasněně Tom.

„Oh… No to už musí teda být opravdu něco…“ usmála se, moc dobře věděla, o co jde, jelikož byla od mala trénovaná Gustavem. A vyplatilo se jí to, právě oblečkem princezny Leii otrokyně sbalila na halloweenu svého manžela. „Gustav říkal, že opravdu nejsi jeho typ, tak… tak mi řekni, víš, jaký kluci se mu líbí?“ otevřela dveře do kadeřnictví a společně s Tomem vešla dovnitř.

Tom pokrčil rameny. „Nejspíš sebevědomý, urostlý, sexy drsňáci?“ neměl tušení, co to plácá.

Fran se zasmála a posadila ho před zrcadlo, ve zdejším kadeřnictví pracovala, a tak se o Toma vlastnoručně postará. „Není problém…“

„Nejdřív uděláme něco s tímhle,“ ukázala mu na čelist „Nikdo nechce mít doma kozla s bradkou, to mi věř…“ zasmála se a sáhla po nůžkách, chytila porost na Tomově bradě a jedním stříhnutím bradku ustříhla, Tom zamrkal, to ne, byl na ni hrdý. Když ale sáhla po holicím strojku, radši zavřel oči, na tohle se nechtěl dívat, nechtěl vidět svůj obličej. Strojek začal vrčet a za chvilku ucítil, jak ho škrábe po obličeji, Fran byla obratná, opravdu. Netrvalo dlouho a přejela mu po hladkých čelistích dlaněmi, aby nanesla nějakou tu vodu po holení. Tom ale stále neotvíral oči, moc dobře věděl, že by se mu nelíbilo to, co by viděl, a že se už vůbec nebude líbit Billovi, vždyť měl obličej jizvičku vedle jizvy, nebylo to nic, na co by se člověk chtěl dívat.

Sedačka se s ním položila a ucítil, jak mu je nad očima přikládáno cosi, co neuvěřitelně studilo. „C-Co to děláš?“ vydechl nervózně.

„Je to jen led, neboj se… Neboj… znecitliví to kůži…“

„Měl jsem dojem, že se mi máš starat o vlasy…“ zamračil se trochu.

„Tome, zlato… věř mi je, je na tobě mnohem víc, než vlasy, o co se tady musím postarat…“ usmála se trochu a vzala do ruky pinzetu.

Kdyby tohle byl kreslený film, Tom si byl jistý, že by právě následoval záběr na město a bylo by vidět, jak poplašení ptáci opouští svá hnízda, jak prasklá sklo, jak auta na ulicích houkají, jak lidé emigrují z planety. Tak hlasitě vykřikl bolestí, když se Fran dala znovu do práce. Měl dojem, že umře. K čertu s rýmou, tohle bylo mnohem větší trápení.

„Klid, Tome, ježiši… nebuď baba…“

„Když to bolí!“

„No ano, kdybys to nenechal zajít až sem, tak by to tak nebolelo…“ protočil oči a obratně pokračovala. Ignorovala malé kapičky krve, které sem a tam vyskočily. „Bože můj… tohle jsem ještě neviděla… tak silný kořínky…“

„Tak toho nech!“

„V žádném případě…“ zavrtěla rozhodně hlavou a pokračovala v práci. „Nebudeš chodit po světě jen s jedním normálním obočím…“

„Nech toho, nebo….!“

„Nebo co, Tome? Vytáhneš na mě svou repliku kopí ze Středozemě a zabiješ mě?“

„To bych mohl…“ usykl a znovu vykřikl.

Tom přeci jen zoufale otevřel oči, když Fran odešla pro nějaké věci vedle do místnosti, kde dělala její kamarádka kosmetiku, a zadíval se do sebe do zrcadla. Zamrkal. Měl rudé snad celé čelo a nad očima a… a…vůbec se mu nelíbilo, co viděl. Zadíval se na svoje vlasy. Trochu se bál, že o ně přijde. Jenže to už se Gustavova sestra vracela a všimla si jeho kritického pohledu.

„Co se tak mračíš?“ usmála se na něj. „Neboj se, až vybledneš, tak budeš k nepoznání, dokonalý, překrásný mladík, hm?“

„Jo, jasně…“ protočil oči. „Chápu, že seš šikovná, ale nemyslím si, že bys uměla zázraky. Pokud tedy nejsi nějaká zázračná bohyně…“

Blondýnka protočila oči a položila věci na stolek před zrcadlem. „Zvedni radši zadek… musím ti umýt vlasy…“

„Jako by to mělo cenu…“

„Přestaň být tak negativní, nedá se to poslouchat.“

„Dělám si, co chci.“ Zamračil se na ni s Lokiho hláškou a posadil se k umyvadlu se sprchou, aby jí nechal dělat její práci.

„Tak, ostříháme je?“

„Ne.“

„Hmmm… alespoň trochu.“

„Ne, už jsem řekl.“

„Fajn. Tak ale co s tebou, aby sis to nemusel mýt každý den?“

„Nevím, ale nestříhej je.“

Protočila oči. „No fajn…“ dala mu do nich tužidlo a začala je zaplétat.

„Co to zase děláš? Pleteš mi copánky? Nejsem Viking.“

„Nepovídej… bude to vypadat dobře, uvidíš… a nebude poznat, jak dlouho sis to nemyl…“

„Jestli to nebude vypadat dobře a budu vypadat jako Viking, vezmu si mjölnir a uvidíš tu parádu.“

***

„No tak, podívej se na sebe, sluší ti to, vypadáš opravdu skvěle…“ usmála se, když mu na obličej nanesla i make-up, aby zakryla všechny nedokonalosti, které se na jeho kůži objevovaly. Byla hotová a podle toho, co viděla, odvedla naprosto mistrovskou práci. Tom se na sebe ale nedíval, otočil se na židli zády k zrcadlu a zvedl se z ní.

„Kde je to oblečení?“ venku se začínalo stmívat a on nechtěl přijít pozdě.

„Tady…“ podala mu tašku, Tom si ji vzal, děkovně přikývl a zmizel na záchod, aby se převlékl.

Vyndal z tašky oblečení, které mu bylo vybráno, a s nelibostí se na to podíval. Bude vypadat jak nějaký chuligán, trestanec, feťák, úchyl, násilník… ale… asi neměl na výběr, holt bude muset doufat, že ho po cestě k Billovi nikdo nezatkne.

Tom vyšel z koupelny a odkašlal si, nejistě se pousmál na Fran. Ta se zakuckala svou vodou, kterou popíjela, a valila na něj oči.

„Vypadám jako úchyl…“ zabručel Tom. „Že jo?“

„Vypadáš nádherně, Tome…“ nevěřila svým očím, násilím ho odtlačila k zrcadlu a přinutila se ho na sebe podívat, Tom zamrkal. Ten člověk, co tam stál a díval se na něj. To nebyl on, to byl někdo jiný, naprosto jiné, tohle přeci nemohl být on!

Ten kluk, co se na něj díval, vypadal totiž dost dobře, víc než dobře, vypadal… sexy? Tomovi se zadrhl dech v plicích, rozkašlal se. Dal by za svůj inhalátor všechno zlato světa.

***

Bill nervózně posedával v kavárně a bubnoval prsty o stůl, bylo osm hodin a Tom tu stále ještě nebyl. To bylo víc než divné, Tom vždycky chodil na vteřinu přesně, ne-li dřív. To Bill všude chodil pozdě, tohle se mu nelíbilo. Co když se Tomovi něco stalo? Co když ho přejelo auto, když se snažil přejít po svém oblíbeném přechodu, který nebyl nijak značený? Povzdychl si a pousmál se na servírku, která prošla kolem něj.

Dveře do kavárny se znovu otevřely, zvoneček zazvonil a Bill zvedl pohled. Modlil se, aby to byl Tom, bylo mu trapně sedět tu jen tak bez nikoho.

Ten kdo ale vešel, rozhodně nebyl ten, koho Bill čekal. Párkrát zamrkal, nemohl si protřít oči, protože by si rozmazal líčení, ale… ten mladík mířil přímo k němu, usmíval se na něj nejistým pohledem, a pak se následně posadil přímo proti němu.

„Ahoj, Bille…“ usmál se na něj a Bill na něj stále jen tupě zíral. „C-Co..?“ zeptal se rozpačitě, „Vypadám hrozně, že jo? Já to věděl… já to… já to věděl… neměl jsem jim to dovolit, vypadám jako blázen…!“ začínal panikařit.

Mladík naproti němu ale jen zavrtěl hlavou a vzal ho rychle za ruku.

„Ne… zmlkni. Vypadáš… vypadáš dokonale.“ Přikývl stále ještě trochu otřeseně. „Opravdu… Máš čočky?“

„Joo, to mám, bez nich bych nejspíš netrefil ani k tomuhle stolu…“ zasmál se trochu.

„Jsi překrásný…“ vydechl Bill zase, nemohl uvěřit, že někdo, kdo vypadal tak jako Tom, může vypadat takhle. Tak… dobře.

Tom se začervenal tak moc, že svou barvou kůže připomínal spíše Hellboye a ani make-up mu nedokázal pomoci. „Děkuju…“ kvíknul a plaše sklopil pohled.

„Takže…“ zeptal se Bill, když jim servírka přinesla jejich objednávky. „Tohle je tedy rande?“

Tom ztuhnul. Rande. „Já… Já… n-ne, to… tohle není rande, to…“

„A co to tedy je?“ Napil se Bill horké čokolády a usmál se na něj.

„To je… jen jsme si spolu šli sednout, popovídat si a trochu lépe se poznat a…“

„Tomi, hlupáčku… To je rande.“ Nikdo nikdy Tomovi neřekl hlupáčku, s jeho mozkovou kapacitou to tak opravdu nebylo možné.

„Oh.“ Hlesnul a snažil se utopit svým čajem.

Tomovi na ruce zapípaly hodinky a oznámily desátou hodinu večerní. Bill tu naproti němu seděl, ovíněný popíjením červeného vína, a usmíval se na něj jako měsíček na hnoji. „Asi bychom měli jít domů, Bille….“ Pousmál se. „Je už dost pozdě.“
„Dost pozdě…?“ vyndal mladší z nich z kabelky mobil a zadíval se na něj, mračil se.

„Držíš ho obráceně.“

„Oh!“ zasmál se Bill a otočil ho, „vždyť je teprve deset hodin, co jsi, malé dítě? Nikam nepůjdeme… Chci si s tebou povídat.“

„O čem si chceš povídat?“ podepřel si Tom bradu, usmál se na něj, byl roztomilý, když byl pod vlivem. Roztomilejší než obvykle.

„Já, já nevím…“ zavrtěl Bill trochu hlavou a dopil svou sklenku. „O něčem, čemkoliv…“

„Čemkoliv? No dobře…“

„Kromě té vaší vědy, o tom nevím ani prd.“ Nafoukl Bill tváře a našpulil rozpačitě rty. Tom se tiše zasmál.

Tom chvíli přemýšlel.

„Uhm… co si myslíš o tom, že Disney studia koupili Lucas film? Chci říct, jasně, Lucas to posral, nejnovější tři díly byly fakt strašný… samý zelený plátno, všechno až moc překombinovaný a ztratilo to svoje kouzlo. A navíc, ta úprava původních dílů? Co to mělo být? Han vystřelil první!“

Bill na něj koukal s tupým výrazem ve tváři, po chvíli se nadechl.

„Tak hele… netuším, o čem to tu mluvíš, ale dobře. Jediný, co mi tu tak dává smysl, je ten chlapík, co podle tebe střílel jako první. Toho hrál Harrison Ford a byl zatraceně sexy, že jo? Co záleží na tom, jestli vystřelil první nebo desátej, je to jen film!“

„Je to… to není jen film!“

„No jo, jasně.“ Mávnul rukou Bill. „A ne, nevím, že to odkoupil Disney, co je na tom? Když ti Lucas tak vadil, neměl bys být spíš rád?“

„Tady jde o princip!“

„O princip? Ne, tady jde o prd.“ Ušklíbl se Bill a pohladil ho po ruce. „No tak, hlavně kvůli tomu nebreč…“ zasmál se tiše a zakousl se do zákusku, který se mu ještě nepodařilo dojíst.

***

Tom s Billem šli ruku v ruce zpátky domů, oba dva měli úsměv od ucha k uchu. Nebylo jasné, který z nich je radši, že se věci vyvrbily tak, jak se vyvrbily. Nad nimi svítily pouliční lampy, jednu z nich značkoval nějaký zatoulaný otrhaný pes, vedle nich si krknul na zemi sedící žebrák. Projel kolem nich náklaďák a nešťastně je ohodil špinavou vodou z kaluže. Na ničem z toho ale nezáleželo.

Bill zaklonil hlavu a zadíval se na oblohu nad nimi, která skoro nebyla vidět díky osvětlení města. „Víš, co ti povím?“

„Možná mám IQ 180, ale myšlenky číst nedokážu.“ Zasmál se tiše Tom a přitáhl si ho za bok blíž k sobě.

„Chtěl bych s tebou dělat to samé, co s úkoly na vejšce.“

„A to je co?“

„Praštil bych s tebou o stůl a nechal se celou noc vyjebávat.“ Zasmál se Bill a přitulil se k němu, Tom se tiše zasmál, i když ho to trochu překvapilo, a opřel ho o zeď hned vedle vchodu k nim do domu, jemně ho políbil na rty.

„Jsi tak roztomilý, že způsobuješ kontrakci v mých musculus risorius.“ Bill nechápavě nakrčil čelo. „Smíchové svaly.“ Bill se upřímně rozesmál.

„Bože můj… víš ty co?“ naklonil se mu k uchu a otřel se mu o ně rty. „Kdyby jedna moje noha byla Vánoce a druhá Velikonoce, myslíš, že bys mě teď vzal k sobě do pokoje a strávil se mnou čas mezi svátky?“ ušklíbl se. Tom zrudnul až na zadku a nadšeně přikývl, vzal Billa pevně do náruče a vypravil se s ním dovnitř.

A tak se jejich láska stala takovou, jako je dělení nulou… nebyla definována, tak byla velká. Žili spolu šťastně až do smrti, pokud Bill nezemřel nudou při sledování maratonu Star Wars při sobotní noci…

autor: LilKatie