autor: Kiki
Hola, Hola! To jste nečekali, co?:D Já taky ne.:)) Slíbila jsem, že budu psát jednodílovky s pokračováním WYWH, ale jelikož vůbec nevím, co tam psát, tak jsem se rozhodla, že napíšu jednoduše druhou řadu a vy tak budete v obraze. Alespoň se o to tedy pokusím. 🙂 První díl bude takový… divný, než se do toho opět dostanu, strašně dlouho jsem nepsala, a taky ono se odehrálo pár zásadních věcí, takže… to je hned shrnuto v tomto díle. Přišlo mi vůči vám, čtenářům první řady, nefér, že jsem něco slíbila a nedodržela to… Doufám, že jste na povídku nezapomněli! 😀 Zároveň bych chtěla upozornit, že nevím, jak často povídku budu posílat. Takže, strašně moc děkuju za vaší podporu a teď…? Dejte se do čtení! 🙂 K.
Černovlásek, za tu dobu, co byl na střední škole, což znamenalo rok, si ke spolužákům, tedy ke většině, vypěstoval, dalo by se říct, nenávist. Nevěděl, co proti němu měli, snad to, že byl jiný, oblíkal se jinak, neměl stejné zájmy jako oni, nechodil každý víkend do klubů bavit se a pít alkohol. Neměl to zapotřebí… Anebo mu snad záviděli to, jak mu šly cizí jazyky? Neznal na tuhle otázku odpověď, a ani se ji asi nikdy nedozví. Každopádně, on se nechtěl měnit, nechtěl být jako oni. Všichni byli stejní – falešní, pomlouvační.
Pokaždé, když něco řekl, většina třídy pak na to narážela nebo protáčela panenky. Vždycky si myslel… že na názoru ostatních nezáleží, že je hlavně spokojený on. Vlastně se tím částečně řídil i teď, ale byla tu jedna věc, kterou cítil a neměl ji jak změnit – samota.
Od té doby, co si na facebooku napsal jeden jediný status, se proti němu otočila většina spolužáků. Protože urazil jejich královnu. Byl rád, že tam měl jednoho kamaráda, se kterým mohl pokecat, a bral ho takového, jaký je. A nemohl taky zapomenout na kamarádku, která studovala stejný obor jako on, takže spolu chodili do skupiny. Ostatně, všichni tři.
Kamarádky, co měl mimo školu, dalo by se říct, už taky nemá. Jedna se odstěhovala do sousedního města, takže se téměř vůbec nevídají, protože není kdy, a další…? Ta se pořád jenom zajímala o kluky.
Měl vlastně jen rodinu a jeho. Někdo by si řekl, že to stačí, alespoň něco, ale nebavilo jej pořád sedět doma, protože nebylo jít s kým ven. Během dvou let mu ze života zmizelo hodně lidí… Avšak pořád tu ještě byl… Andreas. Měl k černovláskovi přijet na Nový rok, máma Billovi dokonce povolila je mít doma oba. Toma i Andrease. Jen nevěděl, jak vymyslet spaní. Postel byla jenom jedna, a k tomu pro jednu osobu. To se nějak snad dovymyslí, měl přeci ještě… přibližně dvacet dní.
Tak moc se těšil, až je bude mít oba zase u sebe! Užijí si to, doufal v to! Budou chodit po obchodech, zapínat hračky jako malé děti, a spousty dalších aktivit. Až na to, že bude mít doma ubytované dva kytaristy. On sám má doma kytaru téměř už čtyři roky, ale není schopný se na ni naučit hrát. Jednoduše – vzdal to.
Aby si černovlásek pořád jenom nestěžoval, byla tu další pozitivní věc. Se svým přítelem tento měsíc oslaví 14 měsíců. Nikdy by si nepomyslel, že to s Tomem vyjde a budou spolu tak dlouho! Dobře, od té doby, co Tom poprvé přijel, a poté, co padla jejich první pusa, už něco tušil, doufal v to. A ono to vážně vyšlo! Byl s ním ten nejšťastnější člověk na světě. I když jejich vztah měl i stinné stránky, jako například to, že se nemohli vidět každý den, protože pořád to byl vztah na dálku… avšak převládaly ty pozitivní. Někteří lidé jim dokonce jejich vztah záviděli a oni byli šťastní, že jim to ostatní přejí. Co více si přát? Mají sami sebe.
autor: Kiki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
To je fajn že si napsala druhou řadu.
Už som na Teba myslela, na ten sľub a čakala som, že sa každú chvíľu aspoň jedna poviedka objaví, ale druhú radu som vážne nečakala 🙂 Teším sa z nej a aj keď budú kapitoly pribúdať pomaly, budem na ne čakať. Zaujíma ma ten vzťah na diaľku. Držím palce aby vydržal.