Never give up 6.

Už za sebou měli den festivalu a Billovi se tam zalíbilo natolik, že se s nimi rozhodl ještě jeden den a noc strávit. Dopoledne a odpoledne se procházeli po Mnichově a snažili se moc nepít, protože to hlavní, rozlučka s Billem, měla přijít až večer.

„Pij, pij, pij…“ hlučel dav, který obklopoval Sebastiana. Ještě s dalšími třemi, soutěžil o titul zlatý půllitr. Soutěž spočívala v tom, že vyhrává ten, kdo jako první vypije litr piva.

Bill s Andym stáli opodál a pozorovali svého kamaráda.

„Ona ho snad porazí i ta holka,“ valil nevěřícně oči Bill, a usrkl si ze svého piva Když křehká brunetka položila svůj půllitr na stůl, tak bylo jasné, že Sebastiana prohrál. Vypadal ale celkem šťastně, zřejmě to bylo promilemi alkoholu, které mu už i předtím kolovaly v krvi. Nic nevnímal, ani to, že se zrovna zabořil nějaké starší a poněkud obéznější paní do výstřihu. Ta se jen usmála a tiskla si ho blíž. A náramně se u toho bavila.

„Ona ho udusí,“ křikl na Andyho vyděšeně Bill.

„Ale bude mít krásnou smrt,“ řekl závistivě Majk, který se za nimi objevil a objal je kolem ramen.

„M-musíme mu pomoct,“ křikl Bill a rozběhl se za ním. Čísi ruce ho však zadržely.

„Hele, Bille, jde se ještě jedno kolo, no a ty si to užiješ,“ řekl Majk a strčil ho na jakési provizorní podium. Bill byl v šoku, než se stačil vzpamatovat, tak už seděl a před ním plný džbán piva.

„A máme tu dalšího soutěžícího,“ zajásal pořadatel, „jak se jmenuješ?“

„B-bill,“ vykoktal ze sebe, byl ještě pořád v šoku.

„Takže vyhlašuji druhé kolo o pohár zlatý půllitr,“ zakřičel do megafonu pořadatel. Bill jen zoufale kouknul na Andyho, který stál jen pár metrů před ním a podpíral opilého Sebastiana, který vypadal, že se každou chvíli pozvrací.

„Držím ti palce,“ pohnul rty, protože přes rozdováděný dav by ho stejně nebylo slyšet.

„To je omyl,“ protestoval Bill a snažil se vstát, „já tady nemůžu soutěžit,“ postavil se, ale hned ho kdosi zatlačil zpátky do sedačky.

„Připravit, pozor… teď,“ ozval se hlas. Všichni se pustili do své porce piva. Až na Billa. Ten jenom koukal na ostatní, než mu docvaklo, že by měl začít pít taky. Když už jsem tady, tak to aspoň zkusím. Zhluboka se nadechl a ponořil rty do zlatavého nápoje.

Vypil to na ex. Zhluboka dýchal a snažil se neomdlít. Byl první, sám tomu nemohl uvěřit. Dav nadšeně jásal. Nikdo by to do něj neřekl. Soutěžil o prvenství s muži, kteří měli vypěstovaný pivní pupek a pravděpodobně nedělali nic jiného, než že seděli od rána do večera v hospodě. A on, ten který nikdy moc nepil, to vyhrál?! Nikdo to nemohl pochopit, ale hned byl miláčkem obecenstva. Skandovali jeho jméno.

„Takže Bille, můžeš mi říct, jak si to dokázal?“ koukal na něj nadšeně pořadatel. Billovi přišel ten jeho pohled, trochu moc úchylný. Koukal na něj jak na svatej obrázek, a jemu to začínalo vadit. Chtěl se odtud co nejdřív dostat, a tak plácl první věc, co ho napadla.

„No když jsem byl mladší, tak jsem chodil plavat. A instruktor mě nutil držet dech co nedýl,“odpověděl a už se chystal na odchod.

„Počkej, ještě sis nepřevzal cenu,“ stáhl k sobě zpátky černovláska, kterému se už začínaly motat nohy. Jeho tělo nabylo zvyklé na takový nápor alkoholu a pomalu ho začalo zrazovat.

„Teda Bille, to bych do tebe neřekl!“ šťouchla do něj nadšený Majk a vyrval mu zlatý půllitr, který zrovna vyhrál, z ruky a někam s ním odešel.

„Seš v pořádku?“ zeptal se ho Andy a starostlivě si ho prohlížel. Bill na něj jen přiblble koukal. Žaludek měl jakou na houpačce.

„Jo… sem,“ řekl neslyšně, ale nebyl, snažil se odběhnout co nejdál od lidí, ale nestihl to, bohužel se pozvracel na chodník.

„Ty jo, tolik piva mi asi moc nesedlo,“ říkal Andymu, když si od něj bral kapesníček, aby si mohl otřít ústa.

„Budeš v pohodě?“ ptal se ho blonďák a podpíral ho v pase, aby sebou nesekl.

„Už jo,“ mrkl na něj Bill, ale radši bych si někam sedl.

Seděli u stánku s perníkem, protože Bill nemohl alkohol ani cítit, a povídali si s nějakými lidmi, kteří byli také návštěvníky festivalu. Bylo zajímavé, jak se tady k sobě lidi chovali, povídal si každý s každým a nikdo nikoho neodsuzoval. Vládla tu taková uvolněná atmosféra.

Bill už si připadal taky líp. Možná to bylo i tím, jak se na něj Andy pořád tiskl a objímal ho. Nadechl se aby ucítil jeho omamnou vůni. Ale jediné co cítil, byl hořký zápach piva, který tu navazoval magickou atmosféru. Ale jeho žaludku moc magická nepřišla.

„Už nikdy nechci vidět pivo,“ řekl přesvědčeně Bill a Andy se na něj jen pobaveně pousmál.

„To bude asi trochu problém,“ usmál se a přitiskl si ho blíž. Věděl o tom, co mu Bill říkal, a snažil se ho brát jako kamaráda, ale také nemohl potlačit svou tuhu po něm. Potěšilo ho, když si černovlásek položil hlavu na jeho rameno a spokojeně něco zamručel. Všude kolem vládl klid a mír. Sem tam proběhl nějaký ten opilec nebo zatoulaný pes.

Tuto klidnou atmosféru však narušil výkřik už přiopilého Majka, který se šinul za nimi a mlel něco o tom, že ho ignorujou a nechávají napospas osudu.

„To mě tady jako necháváte samotného, jo?“ řekl naštvaně, „co kdyby mě chtěl někdo znásilnit?“ Andy se málem utopil v pivu, které zrovna pil. V záchvatu smíchu pokropil svoje spolusedící deštěm piva.

„Tebe jo?“ koukal na něj pobaveně, „vždyť by se ti to líbilo!“ rejpl do něj.

„Děláš si prdel? Viděl si ty babičky scvrklý? Kdyby se jim zachtělo pořádného fláku masa, tak mě sežerou zaživa, a ještě jim to projde!“ koukal na něj a rozhazoval u toho důležitě rukama, „děkuji, ale nechci! To budu radši držet celibát!!“ odfrkl si. Majk. Andy jen pobaveně kroutil hlavou, protože věděl, že to není možný, aby zrovna Majk držel celibát.

„Kde je Sebastian?“ vložil se do rozhovoru Bill.

„Nevím, někde s tou kozatou brunetou, co ho porazila v pití piva, ty dva se hledali,“ konstatoval nadšeně zrzek. „Ale kvůli tomu tady nejsem,“ řekl a položil na stůl Billův zlatý půllitr.

„Majku? Kde jsi vzal tu vodku?“ zeptal se Andy, když uviděl plný půllitr vodky.

„Ta ženská mi to dala,“ usmál se přiblble a pohodil hlavou.

„Jaká?“ vyzvídal dál Andy

„Copak já vím, podstatný je, že tohle je rozlučka s Billem,“ řekl nadšeně a podstrčil mu půllitr, „teda pokud si zase nerozmyslí, že s námi chce zůstat ještě den,“ koukl na něj a pozvedl obočí.

„Majku, to ne, já nemůžu, odejdu, to sice jo, ale pít už vážně dneska nebudu,“ pokrčil nos černovlásek.

„Proč ne?“ koukl na něj Majk a udělal u toho vtipnou grimasu.

„Protože…“ došla mu slova, když se podíval na Majkův jakoby přísný pohled, „fajn, ale jenom malej přípitek,“ protočil oči v sloup a napil se. Lihovina ho zapálila v krku. Oklepal se a naskočila mu husí kůže. „Teď ty,“ řekl přiškrceně a podstrčil ho Majkovi a pak i Andymu.

Bylo něco po půlnoci a všichni už byli opilí. Majk se vytratil stejně jako ten půllitr vodky. Sebastian byl pořád s tou svou novou holkou a Bill tancoval s Andym. Alkohol způsoboval to, že všichni ztráceli zábrany a bylo jim jedno, co dělají.

Zrovna hrál ploužák a Andymu to tak dávalo možnost se k Billovi víc přitisknout. Ten jen spokojeně zavrněl a položil si hlavu na jeho rameno. Bill pociťoval pocit vzrušení, hraničící s nadržeností.

„Bille?“ špitl mu do ucha.

„Mmm?“ zvědavě se na něj podíval.

„Musím…“ snažil se říct Andy, ale Billovy prsty ho zastavily. Černovlásek už ten pocit nedokázal dál potlačovat.

„Ššš…“ utišil ho Bill a políbil ho na rty. Andy byl v šoku. Tohle nečekal. Bill se probojovával za hradbu jeho zubů a čím dál dravěji ho nutil ke spolupráci. Možná to bylo tím alkoholem, který mu otupil mozek a nechal tak průchod jeho živočišnému chtíči, který se nespoutaně dral na povrch. „Andy, chci tě,“ zaprosil zoufale a táhl ho někam dál od ostatních. Někam, kde by měli soukromí. Andy byl v jakémsi rauši. A poslušně cupital za ním.

První co mu připadalo jako skvělé místo, byly záchodky. Kabinky nebyly sice moc prostorné, ale svůj účel, skrýt je, splňovaly. Bez dalších okolků do nich Andyho zatáhl a zamkl za nimi.

Andy si pořád nedokázal v hlavě srovnat, co se to vůbec děje. Bylo to na něj všechno strašně rychlé. Z prvotního šoku ho probudily až Billovy ledové ruce na břiše. Bill z něj strhl triko a začal laskat jeho bradavky.

Andy jen vzdychl pod návalem slasti, který mu způsobovala ocelová kulička v Billově jazyku, šmátrající po jeho obnažené hrudi. Cítil, jak se jazykem pomalu dostává k lemu kalhot. Vzdychl, tak moc to chtěl, ale nechtěl, aby toho Bill druhý den litoval. Nechtěl využívat jeho zranitelnosti, kterou způsoboval alkohol. Věděl, že kdyby byl střízlivý, tak by to nejspíš neudělal.

„Bille, ne,“ odstrčil ho od sebe Andy. Bill na něj jen nechápavě pohlédl a udělala psí oči.

„Proč ne? Já myslel, že mě chceš,“ koukal na něj nechápavým pohledem Bill.

„Ano chci, ale to neznamená, že tě využiji, zrovna když nejsi při smyslech,“ řekl rozhodně a začal se oblékat.

„Jsem,“ dupl umíněně.

„Ne, Bille, opravdu ne!“ pohladil ho blonďák po tváři. Bill se naštval a vyběhl zpět do víru festivalu.

Běžel, ani nevěděl kam. Nohy se mu motaly a přišlo mu, jako by mohl vzlétnout. Ani si nevšiml, že se mu do cesty připletl nějaký kluk nesoucí krabici.

Vrazil do něj v plné rychlosti a srazil ho na zem. Ten kluk ležel na zemi, krabici pořád držel a vyděšeně koukal na Billa, který se snažil postavit.

„Promiň,“ omlouval se Bill a snažil se udržet rovnováhu. „Já jsem tě neviděl,“ snažil se mu pomoci zvednout, ale byl rád, že se dokáže udržet na nohou sám.

„V pohodě,“ koukl na něj, dredáč, když se konečně zvedl. „Není ti nic?“ koukal na Billa, který tak tak držel rovnováhu a koukal na něj přiblblým výrazem. Musel se pousmát. „Já jsem Tom, a ty?“podal mu ruku.

„Bill,“ chytl ho za ruku a potřásl s ní. Když se jejich pohledy střetly, oběma jako by proběhla vlna nějaké nevysvětlitelné energie, kterou nedokázali popsat. Černovlásek koukal do těch očí a přišlo mu, jako kdyby je někde už viděl, ale nemohl si vzpomenout kde.

Stáli tam a koukali si navzájem do očí. Nevěděli, jak dlouho tak stáli, ale přišlo jim to jako věčnost.

„Nechceš si zajít na pivo?“ prolomil ticho jako první Bill. A úplně zapomněl na to, že se mu z piva zvedá žaludek. Ten kluk ho tak ohromil, že zapomněl snad na všechno. I na to zklamání s Andym.

„Rád bych šel, ale strašně spěchám,“ řekla Tom a mrkl na krabici, která byla ještě pořád na zemi.

„Škoda,“ posmutněl Bill, tenhle kluk ho dokázal něčím pobláznit a sám nevěděl čím.

„Tome,“ prolomil ticho hlas nějakého kluka, který čekal opodál u Mercedesu a nervózně přešlapoval.

„Promiň, už musím, rád jsem tě poznal, Bille,“ řekl s jemným úsměvem a znovu se ponořil do jeho pohledu. Kdyby nemusel, tak by tu s ním klidně zůstal navždy. Bill jen kývl a sledoval jeho vzdalující se záda.

***

Tom nebyl moc nadšený z toho, že musel jet místo Chrise do Mnichova, jeli skoro celý den. Ale teď mu byl vděčný, že ho tam poslal a že měl tu možnost poznat toho tajemného kluka, který v něm dokázal vyvolat už dávno ztracenou touhu po lásce. Cítil se jako nějaká školačka, co se bláznivě zamilovala. Je možné, že by to byla láska na první pohled? Ta, na kterou nevěří? Snažil se to potlačit, ale nešlo to. A o to víc ho ubíjel ten fakt, že už ho třeba nikdy neuvidí. Nechápal, co se to s ním děje. Kdykoliv když zavřel oči, tak viděl jeho.

„Co se to s tebou děje?“ koukl na něj Patrick, který řídil. Byl to nováček v Chrisově gangu a Tom ho měl na starost. Chris mu plně důvěřoval. „Za celou dobu, co jedeme zpátky, tak si nepromluvil.“

„Ne, já jsem v pohodě, akorát přemýšlím,“ odbyl ho Tom. Byl naštvaný sám na sebe, na to, že se takhle nechal rozhodit nějakým opilým puberťákem. „Hele, asi jsem trochu nevyspalej, můžu si chvíli zdřímnout? Zvládneš to?“ radši se ujistil, ale věděl, že Patrick mít žádné námitky nebude.

„Jo, v poho,“ mrkl na něj a pokračoval dál v řízení.

I když se Tom snažil usnout a přestat myslet na Billa, nešlo to. Vkrádal se mu do snů a jako nějaký zloděj mu pomalu ale jistě kradl srdce.

autor: MajKy