autor: B-kay
Silvie nedokázala z neznámého chlapce spustit pohled. Sledovala jeho pohyby, gesta, mimiku jeho tváře, co jí však dostalo ze všeho nejvíce, byl pohled, který Billovi věnoval.
Na tváři se jí usazoval dojatý úsměv, který vzrůstal, pod něhou jeho očí. Byl na ně skutečně krásný pohled. Ještě nikdy předtím neviděla svého vnuka v téhle pozici. S ruměncem ve tváři, stydlivě sklánějícího pohled pokaždé, kdy se k němu Tom přiblížil, aby mu něco šeptl do ucha.
Na jejich pohádku o nečekaně nalezeném přátelství při procházce parkem neskočila. Bylo to tak zjevné.
Náklonnost, probíhající mezi těmi dvěma byla přímo hmatatelná.
Její srdce se po dlouhých letech roztlouklo jako o závod. Sledovala pohledného chlapce před sebou a nyní již neměla nejmenších pochyb.
Byl to on.
Jeden ze sta.
Byl osobou, díky které před několika týdny spatřila v Billových očích náznak zranitelnosti.
Jakmile ucítila na dlani měkké pohlazení, zvedla tvář a pohlédla na svého manžela, který se na rozdíl od ní neusmíval. Ve tváři se mu zračila starost a na čele mu vystoupila vráska jako pokaždé, když se cítil nesvůj. Nepatrně pohlédl na dvojici před sebou, jakmile si však uvědomil, že jim nevěnují ani minimální pozornost, protože tu na sebe strhla Julie, smějící se a prskající svou večeři všude kolem, naklonil hlavu na stranu a sotva slyšitelně zašeptal.
„Nemám z toho dobrý pocit.“
„Filipe,“ zasténala a konečkem prstu jej jemně dloubla do ramene.
„Dej tomu chlapci šanci,“ zadívala se do zářivých očí svého muže, které jí i po tolika letech manželství přišly kouzelné. Nezáleželo jí na tom, že se na něm již podepsalo stáří, a kolem očí mu způsobilo drobné vrásky. Milovala jej stejně oddaně jako ve chvíli, kdy se do něj zamilovala. Právě proto teď nechtěla odepřít stejné potěšení Billovi. Tom pro něj možná nemusel být tím pravým partnerem, ale nemohli jej jenom tak odvrhnout, aniž by dostal možnost přesvědčit je o opaku.
„Co když mu ublíží?“ pokusil se zaprotestovat, sám si však uvědomoval, že se opět nechával unášet svou nejistotou z blízkosti cizích lidí a cítil se kvůli tomu špatně.
Co když mu opravdu křivdil? Nebyl to přeci on, kdo si ze všeho nejvíce přál, aby jeho vnuk již nebyl sám?!
Kámen si nikdy nevybírá svého sochaře. Sochař je tím, který jej nachází, opracovává jej a stará se o něj tak dlouho, dokud mu svými doteky nevdechne život.
Život…
Zvedl hlavu a pohlédl na svého vnuka. Nebyly snad nesmělý úsměv, ruměncem zalité tváře a rozzářené oči znamením života?
Zhluboka se nadechl a opatrně si vložil do úst další sousto.
Večeře byla výborná, a přesto mu vůbec nechutnalo. Neměl hlad. Nedokázal se soustředit na nic jiného než na kluka, který laskavě odpověděl na všechny jejich počáteční otázky, dokonce s úsměvem na tváři, a pomalu se stával důležitou součástí jejich životů.
„A co když ne? Podívej se na ně. Vypadají šťastně,“ opět pohlédla před sebe, a to zrovna ve chvíli, kdy si Bill Julii posadil na klín a Tom ji měkce políbil do vlásků.
„Asi máš pravdu,“ ozvala se tichá odpověď vedle ní a ona si spokojeně oddechla.
„Vypadají šťastně.“
Po zbytek večera už o nedůvěře vůči Tomovi nepadlo jediné slovo…
…
Ztichlým patrem, se nesla pouze ozvěna jejich kroků a Juliino tiché oddechování.
Držet ji v náručí, a zároveň pomáhat Billovi, aby se nezranil ještě víc, Tomovi náhle přišlo náročnější, než si myslel. Tak moc se bál, že jednomu z nich ublíží, že si vůbec neuvědomil, kdy přestal vnímat okolí a soustředil se pouze na zkracující se vzdálenost Billova pokoje.
Už zbývalo pouze několik metrů, když Bill nečekaně zastavil a pustil Tomovo zápěstí. Tom se překvapeně ohlédl, nezahlédl však nic. Nic kromě nekonečné tmy, rozléhající se všude kolem nich, a páru očí, ze kterého se mu roztřásla kolena.
Cítil, jak se chvěje, jak pootevírá rty a zase je zavírá, hledajíc ta správná slova. Chtěl mu pomoct. Opravdu chtěl promluvit, ale jeho blízkost mu nedovolovala vyslovit jediné slovo. Vpíjel se do jeho očí a bojoval s touhou sevřít jej v náručí a líbat jej, až do skonání světa.
Ta představa, že mu patří ještě neobjevené. Že právě on bude objevitelem všech krás, které v sobě Bill ukrývá, naplnila jeho nitro vřící lávou.
Opatrně, aby nevzbudil spící uzlíček ve svém náručí, natáhl dlaň a konečky prstů sklouzl z Billovy tváře na odhalená ramena. Palcem pomalu hladil místečko mezi vyčnívajícími klíčními kostmi. Celá situace mu přišla jako vystřižena z jeho nejtajnějších snů. Bill si sladce skousl rty, udělal vrávoravý krok vpřed a nosem zlehka pohladil špičku Tomova.
„Nevím, jak bych ti měl za to všechno poděkovat,“ zasténal proti Tomovým rtům. „Zachránil jsi mě.“
Tomovo srdce začalo tlouct jako o závod.
„Zachránili jsme se navzájem,“ ta slova ledva vyslovil.
Už déle nedokázal čekat.
Potřeboval jej cítit.
Potřeboval jej líbat a být jím líbán, dokonce víc, než vzduch k dýchání. Téměř bez dechu se přitiskl na Billovy pootevřené rty a líbal jej tak, jako by to měl být jejich poslední den.
Nedokázal tomu uvěřit.
Všechno, co mu chybělo ve vztahu s Miou, se ukrývalo uvnitř křehkého chlapce, který jej pobláznil snad od první chvíle, co jej spatřil. A všechno, čím mu s oblibou ubližovala, Bill jaksi postrádal. Nenašel by na něm nic ošklivého.
Nechtěl jej měnit. Ani přetvářet do jisté podoby, podle svých představ. Miloval jej takového, jaký byl.
Nezáleželo mu na tom, že byl nedotčený a že je čekala dlouhá cesta za vzájemným poznáváním. Dokázal by na něj čekat léta.
„Nechci tě ztratit, Tome,“ vzdychal do vroucných polibků a z posledních sil se dokázal držet na nohou. Nerozuměl tomu, co s ním ten kluk provedl. Nepoznával se. Vždy uvažoval racionálně, srdce jím bylo neustále odsouváno na druhou kolej, a teď?
Teď na něco takového, jako je racionální uvažování, ani nepomyslel. Jeho rozum byl potlačován silou citu, který naplnil každé zákoutí jeho těla. Zmizela bolest, zmizelo trápení. Zůstali jenom oni dva. Oni a Julie, která je v podobě malého zázraku svedla dohromady.
„Zároveň ale vím, že ti nikdy nebudu moct poskytnout to, co ona.“
„Máš pravdu,“ Tom uznale přikývl a Bill smutně sklonil hlavu. Vzápětí se však ocitla v zajetí Tomových dlaní a jeho oči v zajetí jeho smyslného pohledu.
„Nikdy mi nebudeš moct poskytnout to, co ona. Nejsi toho schopný. Zlost, pomstychtivost, opovrhování a pýcha jsou pojmy, které k tobě rozhodně nepatří.“
Bill se tváří opřel o tu Tomovu a dlouze vydechl.
„Myslel jsem to i jinak,“ pípl, jako by jej chtěl ještě jednou upozornit, že jeho tělo a tělo jeho bývalé snoubenky neobsahuje jedinou společnou vlastnost. Pozbývá jakoukoliv ženskost, a i kdyby si moc přál být pro něj dokonalý, tohle jediné pro něj udělat nedokázal.
Tom na to neodpověděl. Opět natáhl svou dlaň směrem k němu, tentokrát však jeho ruka směrovala níž. Dopadla na levou část Billova hrudníku a pomalu klouzala níž. I přes látku obrovského trička dokázal rozeznat obrysy drobné bradavky i extrémně hubeného bříška. Užíval si tu krásně plochou linii, jejíž krásu zdůrazňoval silný tlukot jeho srdce. Bylo to, jako by mu pulzovalo přímo v dlani. Tak křehké, a přitom vytrvalé. Cítil jeho odvahu a touhu být konečně objeveno a pokořeno.
Vnímal, jak se Bill pod dotekem jeho prstů vypjal a přál si, aby mohl cítit to, co v něm vyvolával.
Netušil, jak by mu měl dát najevo, že je pro něj mnohem krásnější, než ona?
Jak mu měl říct, že po něm neskonale touží a že jeho chlapecké tělo, mu přijde kouzelné, aniž by jej vyděsil?
„Miluji tě, Bille. A když člověk někoho skutečně miluje, nezáleží mu na tom, zdali je ten dotyčný chlapcem nebo dívkou. Nezáleží mi na tom, že po téhle stránce nejsi jako ona. Právě naopak. Miluji tě o to víc. A chci, abys mi věřil,“ opět se zlehka vpil mezi Billovy poddajné rty.
„Prosím,“ zasténal do tmy.
Bill omámeně stiskl víčka a vnímal další, silný a přesně mířený úder do svého kamenného nitra. Netušil, co za kouzlo se ukrývalo v Tomových dlaních, když se pod nimi i kámen měnil v poddajnou, rozpadající se látku. S každým dalším polibkem mu uštědřoval další a další drobný úder, a ve chvíli, kdy jejich těla v zajetí láskyplného líbání dopadla na měkkou postel, vytvořili souvislý celek.
První ze dvou křídel již zdobilo svého ztraceného majitele…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Naprosto se tetelím blahem ♥
Nad tím množstvím lásky, něhy a vzájemné důvěry, která z jejich vztahu vyzařuje.
Jsem ráda, že Silvie svou neomylnou ženskou intuicí vycítila, že Tom je pro Billa ten pravý. Jeden ze sta…
Ano, oni dva byli pro sebe stvořeni a nic už je nedokáže rozdělit, umělce a jeho právě zrozené dílo ♥
Naproti tomu chápu i dědečka Filipa. Má o Billa strach, dobře ví, jak křehkou a zranitelnou osobností je a ví, že kdyby mu Tom snad nějak ublížil, nikdy by se z toho nevzpamatoval.
Ale jeho obavy jsou naprosto zbytečné, ti dva k sobě prostě patří, jako noc a den, tajemná, zádumčivá noc Bill a jasný letní den Tom 🙂
Ta chvíle ve tmě byla kouzelná, Tomovo "zachránili jsme se navzájem" mě úplně dojalo…
Zbožňuju, když si Tomi Billa hýčká a když po něm touží. A Bill, hlupáček náš malý, se bojí, že Toma po intimní stránce nepřitahuje, kdyby tak věděl, že opak je pravdou, hned by se cítil líp. Ale myslím, že Tom ho brzy přesvědčí, že je pro něho ten nejatraktivnější a nejvíce vzrušující člověk na světě :)♥
Dnes opět překrásný díl a toho dalšího už se nemůžu dočkat ♥
Billovi starí rodičia Toma ohodnotili 🙂 a nádherne prijali. Chápem, že majú strach, ale páčilo sa mi ako dali Tomovi šancu, pretože videli ako Bill žiari. To bolo veľmi pekné, no ale to, čo nasledovalo potom… znovu si ma obalila mäkučkou bavlnkou a ja si ten úžasný pocit vychutnávam. Prosím, prosím, nikdy neprestaň písať. Zbožňujem Tvoju nehu, ktorú dávaš do poviedok.
Já vůbec nevím čím začít! Tak prve, tuhle povídku miluju snad čím dál víc!♥
Jsem ráda, že se kluci v tomhle díle nemuseli ničím trápit, Miou, prací, prostě čímkoli. Jenom si uživali vzájemné blízkosti a mě tím udělali radost!♥ Celý díl od začítku až do konce byl dokonalý! Už od první věty jsem se musela usmívat a úsměv mi vydržel až do teď, kdy píšu komentář. Pořád si v hlavě přemítám dokola celý děj a je mi z toho krásně. To, co mají ti dva nemá spoustu párů. Je těžké najít toho jednoho, který k Vám patří. Jak řekla Silvie – toho jedno ze sta♥ A oni se našli! Já jsem za ně tak strašně šťastná!♥ A doufám, že Billův dědeček brzy pochopí, že Tom Billimu nechce ublížit, právě naopak 🙂 A Silvie se mi moc líbila 🙂 Taková hodná babička 🙂 Jsem moc ráda, že si Toma oblíbila, když viděla, co s Billem Tom dělá :))) Já jsem po tomhle dílu tak plná pocitů, a dojmů, asi nad tím budu muset přemýšlet celý den! Ale nejkrásnější chvíle byla beztak ta, kdy Tom Billimu vysvětloval, proč se mu líbí!♥ Do puntíku jsem s ním souhlasila. Když se člověk zamiluje, tak je naprosto jedno do koho! A moc se mi líbilo jeho přirovnání, že Bill se Mii nemůže vyrovnat – ale v těch špatných vlastnostech♥
Moc moc děkuju za další nádherný, procítěný díl! Prosvětlilo mi to celý den!♥ ♥
Krásně jsi popsala Toma jak se snaží vysvětlit Billovi proč jej tak miluje.Bil je strašně křehkej človiček.