Slave 7.

Tomovy svaly byly doslova staženy strachem. Opravdu se bál. Bushido od něj odstoupil a došel ke stolu, kde mě pár účinných hraček, přímo stvořených pro mučení a ponižování. Vzal do ruky bič a vrátil se k Tomovi. Ten za sebe neviděl, a o to větší měl strach. Když se sklepem ozval zvuk práskajícího biče, rozklepal se. O chvíli později vykřikl bolestí, když se bič dotkl jeho zad. To byl zvuk, co chtěl Bushido slyšet. Tomův křik byl pro jeho uši rajskou hudbou.

Když se k Aliciným uším donesl Tomův výkřik, polekaně se otočila. Hned jí došlo, co se děje. Bushido si šel zase ukojit svoje chutě mučením Toma. Musela tedy začít jednat. Rychle se oblékla a vyšla z domu. Z hlavy rychle vypudila ty nejhorší scénáře, co asi Bushido Tomovi provádí. Rychle zamířila na autobusovou zastávku a jela na druhý konec města, kde měla podle Tomových slov najít jeho bratra.

Cesta autobusem se jí doslova vlekla. Nakonec ale dojela tam, kam měla. Od autobusové zastávky, kde vystoupila, musela jít pěšky ještě asi kilometr, než se zastavila před velkým domem, kde to žilo. Ale ne tak, jak si všichni myslí. Všichni se snažili vymyslet a najít způsob, jak Toma zachránit. Ale jelikož Bushido byl informován o tom, že pro něj půjdou, tak nemohli riskovat. Alice došla ke dveřím a zaklepala. Chvíli čekala, dokud se dveře neotevřely a v nich uviděla dlouhovlasého bruneta s nepřístupným výrazem ve tváři.

„Kdo jste a co chcete?“ zeptal se jí.

„Jsem Alice a jdu za Billem,“ odpověděla rychle a doufala, že ji pustí.

„Za Billem? Co mu chceš? On si žádnou děvku neobjednal. Nemá na to ani pomyšlení v tuhle dobu,“ odpověděl jí brunet a chystal se zavřít.

„Jde o Toma!“ vyhrkla rychle, doufajíc, že tohle zabere.

„Co? Ten tu není. Laskavě se otoč a vypadni. Není dobré žertovat na účet někoho, kdo se nemůže bránit,“ řekl brunet naštvaně.

„Nežertuju. Jak jsem řekla, jsem Alice a chci vám pomoct Toma zachránit,“ odpověděla mu.

„Zachránit? Ty jsi z Bushidova baráku? Jsi jeho špeh?“ přišel k ní nebezpečně blízko.

„Kdybych byla jeho špeh, tak by o tom Bushido věděl. Jenže on nemá ani ponětí, že jsem pryč. Je tak nechutně zahleděný do sebe a kouká jen na svoje potěšení, že neví, kam lidi, kterým pomohl, mizejí. Prosím. Musím mluvit s Billem. Tom to dlouho nevydrží,“ odpověděla rychle.

V brunetových očích se objevil strach. Měl svého kamaráda opravdu rád a tohle ho vyděsilo.

„Pojď. Pokud je to tak, jak říkáš, musíme jednat. Jinak jsem Georg,“ řekl brunet, chytl jí za ruku a vedl dovnitř.

Všichni na ty dva koukali a nevěděli, co si myslet. Georg s Alicí mířili nahoru, kde byly ložnice. Brunet si myslel, že Bill ještě spí, ale byl na omylu. Bill seděl na posteli, byl zabalený do deky a plakal.

„Počkej tady,“ řekl Georg Alici a vešel do pokoje.

Dveře se za ním ale pořádně nezavřely, takže dívka mohla slyšet, o čem se baví.

„Billy, co je?“ zeptal se ho starostlivě Georg.

„Zase mu ubližuje,“ vzlykl Bill a schoulil se víc do deky, jelikož ho zase něco zaštípalo na zádech.

„Hodně?“ zeptal se jen brunet a chtěl černovláska obejmout, ale marně.

„Něčím ho mlátí. Přes záda. Cítím to taky,“ vzlykl znovu Bill a po jeho tváři putovaly nové a nové slzy.

„Zabiju ho, až odtamtud Toma dostaneme. To mi připomíná… Přišla sem dívka jménem Alice a chce s tebou mluvit,“ hlesl Georg a přešel ke dveřím.

„Nechci žádnou holku. Chci Toma zpátky,“ křikl Bill a pak se kamarádovi pohledem omlouval.

„Ona ví, kde ho Bushido drží,“ snažil se Georg kamaráda přesvědčit.

„Cože????? Jak to ví? Kde je?“ vyjekl Bill a ve tváři se mu objevil záblesk naděje.

„Ona ti to sama poví. Alice, pojď,“ řekl Georg a pustil dívku do pokoje.

Když ji Bill uviděl, přimhouřil oči a sevřel rty do jedné linky. Viděl ji v Bushidově domě.

„Co tu chceš? Ještě mi ublížit? To vám nestačí, že mi ubližujete jen tím, že ponižujete a ničíte mého bratra?“ vyštěkl Bill a doslova ji zabíjel pohledem.

„Bille, jsem tu, abych vám pomohla. Ošetřovala jsem Tomovy rány, které mu Bushido způsobil a způsobuje. Snažila jsem se o to, aby tvůj bratr neumřel hlady, i když to on zakázal. Bojí se o tebe, protože mu Bushido řekl, žes tam byl a že ti vyhrožoval. Sám je ale vyčerpaný. Bushido…“ zalkla se, protože se jí při pohledu na Billa chtělo brečet.

„Ty… ty jsi na naší straně?“ zeptal se nejistě černovlásek.

„Jsem. Kdyby ne, co bych tu jinak dělala? Tom je úžasný člověk a nezaslouží si, aby s ním Bushido takhle jednal,“ odpověděla Alice a přisedla k Billovi na postel.

„To nikdo z lidí tady. Tom by za ně za všechny dal život. Jsou pro nás jako rodina,“ řekl Bill, ale pořád Alici pečlivě sledoval.

„To přesně říkal i on. Jste si tolik podobní. Nejen obličeji a hlavně očima, ale i názory a slovy,“ usmála se dívka a dívala se mu do tváře.

„Jsme dvojčata, Alice. Budeme přemýšlet i mluvit stejně,“ usmál se i Bill. Ta holka mu začínala být sympatická.

„Ne všechna dvojčata si jsou tak strašně ve všem podobná jako vy dva,“ řekla mile Alice a otočila se. Měla pocit, že jí někdo propaluje díru do zad. Setkala se s Georgovým pohledem, který si ji přeměřoval.

„Tak to děkuju, Alice,“ hlesl Bill a pokusil se vstát. Jeho tělem projela neskutečná bolest, takže se černovlásek svezl na podlahu.

Alice i Georg byli hned u něj. Jen brunet tušil, co to zapříčinilo. Podíval se Billovi do očí a okamžitě mu došla příčina.

„Musíme začít jednat,“ hlesl Bill a Georg přikývl.

***

V tu samo chvíli zakřičel Tom bolestí, když do něj Bushido jedním prudkým přírazem vnikl. Bushido ho držel za boky a zběsile přirážel. Po Tomově tváři stékaly spousty slz, které by jinak neuronil. Ne v normálním případě. Bolely ho všechny svaly, jeho tělo doslova protestovalo a snažilo se vypudit Bushidův penis, ale o to víc ho to bolelo. Po stehnech mu stékala nová a nová krev. Bushida jako by nic z toho nezajímalo. Jen přirážel a užíval si vlastní slast.

Všechno to Tomovi přišlo nekonečné. Prosil boha, i když v něj nevěřil, aby to konečně skončilo. Bushidovy přírazy byly ale nekonečné. Měl opravdu výdrž. Po několika, pro Toma opravdu dlouhých, minutách Bushido vyvrcholil. Když se tak stalo, vyšel z něj a o krok ustoupil. Sledoval svoje dílo a usmál se.

Nechal tam Toma viset a odešel ze sklepa. Když Tom konečně uslyšel, že se zavřely dveře do sklepa, jeho svaly se povolily a on jen visel ve vzduchu za zápěstí. Snažil se uklidnit, ale bolest prostupující jeho tělem byla nesnesitelná. Zvedl hlavu, která mu po uvolnění spadla skoro na hrudník, a rozhlídl se. Tenhle kout sklepa byl ještě děsivější, než když ležel na posteli.

Slzy mu stále stékaly po tvářích. Byl zlomený a ponížený. Bushidovi se povedlo zlomit jeho ducha.

***

V domě to žilo. Všichni plánovali, jak se dostat do domu. Bill se snažil být v klidu, ale moc se mu to nedařilo a většinu nápadů zamítl, protože byly pro Toma velice riskantní.

„Jestli můžu něco říct, tak nejlepší čas, kdy zasáhnout, bude tak za tři nebo čtyři dny. Za prvé, Bill tam byl a upozornil na vás, i když neúmyslně. Zadruhé, v tuhle chvíli Bushido zjistí, že jsem pryč a dojde mu, kde asi jsem. Kdybysme vyrazili hned, bude u Toma, a to nám nepomůže. Musíme počkat, až se situace uklidní,“ promluvila Alice, která všechno to dění sledovala a žasla nad jednotností celé party.

„Ale pořád nevíme kudy. Zepředu je to hodně riskantní,“ ozval se blonďatý chlapec jménem Gustav.

„To máš pravdu, ale budeme potřebovat, aby na sebe někdo vepředu upozornil, a zbytek se dostane dovnitř zadem,“ odpověděla Alice.

„Zadem?“ zeptal se udiveně Bill.

„Jasně. Ten barák má vstup přímo do sklepa, kam budeme potřebovat jít. Já ty a Gu-Gustav?! A zbytek půjde dovnitř dveřmi, co vedou na zahradu. Potřebujeme pár lidí, co na sebe upozorní právě zepředu,“ vysvětlila dívka a konejšivě se usmála na Billa.

„Jediní takoví magoři jsou Georg, Steve a Dereck. Ti by mohli, co kluci?“ podíval se Bill na právě jmenované osoby. Všichni přikývli. Byli odhodlaní pro Toma udělat cokoliv.

„Dobře… Já, Alice a Gustav půjdeme pro Toma a vy ostatní se postaráte, abysme mohli zmizet, aniž by nás někdo zadržel,“ řekl Bill a opět vstal. Všichni se na něj podívali, ale on se jen otočil a odešel někam dozadu.

Alice s Gerogem se na sebe podívali, vstali také a vydali se za ním.

autor: T-KAY