autor: B-kay
Tom silně stiskl víčka, tváří se ještě více vnořil do oparu vůně tmavých vlasů a snažil se nevnímat podivné kvílení, které během chvilky, naplnilo celý pokoj.
Ze všech sil se snažil opět usnout, bál se otevřít oči a pohlédnout do reality. Bál se, že kdyby tak udělal, tělo tisknoucí se na to jeho by nepatřilo Billovi. Pokoj, ve kterém se nacházel, postel, ve které ležel, by nepatřily Billovy.
Dokonce ani osoba spící v jeho náručí by nebyla Billem.
Co když to vůbec nebylo skutečné?
Co když se mu zdál pouze krásný sen, kterému naneštěstí uvěřil?
Nebylo by to totiž poprvé, kdy v něco věřil a skutečnost byla nakonec úplně jiná. Ano, kdysi opravdu věřil, že Mia je pro něj tou pravou. Věřil také v to, že se její povýšenecká povaha a nesnášenlivost vůči matce jednoho dně změní. Věřil, že s ní jednoho dne bude šťastný. Že ji bude milovat a její blízkost pro něj bude nezbytností.
Během těch tří let, co byli spolu, však nedosáhlo svého naplnění ani jedno z jeho přesvědčení.
A nyní byl tady.
Cítil nevýslovnou touhu otevřít oči a přesvědčit se, že Bill nebyl pouze imaginárním výplodem jeho mysli, zoufale prahnoucí po skutečné lásce.
Zhluboka se nadechl a opatrně pohnul konečky prstů, čímž se dotkl nejenom hrubé látky velikého trička, ale také dokonale hubených boků, které ukrývala. Na rtech se mu pomalu usazoval veselý úsměv.
Nyní už neměl ani nejmenších pochyb. Po letech zřejmě konečně nastala chvíle, kdy se měla jeho tajná přání vyplnit.
Bill byl skutečný, a stejně tak i večer, který okamžitě zařadil mezi ty nejkrásnější chvíle svého života. Vyznání jeho lásky mělo poprvé hluboké opodstatnění.
Jeho dech byl plytký a nepravidelný, jak otevíral oči, a pohled se mu stáčel na panenku spící v jeho náručí. Sledoval jeho bledou tvář, tmavé, chvějící se řasy a pootevřené rty, které minulou noc líbal snad celé hodiny. Očima sklouzl níž, pohled mu tentokrát padl na jeho ruce. Na ruce, které byly schopny těch nejjemnějších a nejupřímnějších doteků. Když se jej Bill minulou noc dotýkal, když se poprvé seznamoval s jeho tváří jinak než dlaněmi přítele, zdálo se mu, že se svět zastavil. Vpíjel se mu do očí a v tu chvíli věděl, že právě našel osobu, po které tolik toužil. Bill vyplnil všechna prázdná místa v jeho srdci, a Julie, ten malý andílek byl pouze krásný završením toho všeho.
Julie…
Teprve v té chvíli konečně procitl, a co nejopatrněji se posadil a pohlédl směrem k postýlce. Nyní již znal zdroj toho podivného kvílení, a mrzelo jej, že jí nevěnoval pozornost dříve. Děvčátko se drželo dřevěného okraje a neobratně se stavělo na nožičky, ve snaze upoutat pozornost.
„Julie… ošklivý sen… kachna…“sténal Bill proti Tomovým bokům.
Tom nad ním pouze něžně zavrtěl hlavou, pečlivě jej přikryl, a poté konečně vylezl z postele a vrávoravými kroky mířil k Julii, která po něm natahovala drobné dlaně. Byla natolik zaujatá tím, že se jí povedlo Toma probudit, že přestala plakat, na rty jí dokonce vystoupil malý náznak úsměvu.
„Copak se stalo, princezno, hm? Něco ošklivého se ti zdálo?“ Tom si ji vzal na ruce a automaticky ji přitulil ke své rozpálené hrudi. Sklonil hlavu a několikrát ji dlouze políbil do spánkem rozcuchaných vlásků.
Julie jej hravě dloubla do tváře, vzápětí se však odvrátila a pohlédla směrem k postýlce. Jakmile na polštáři spatřila svého nejlepšího přítele, smutně stiskla rty a opět tiše vzlykla.
Tom prolétl její tvář ustaraným pohledem. Prsty jí zlehka přiložil na čelo, protože se opravdu začínal bát toho, že je nemocná. Ohlédl se a přemýšlel, zdali by neměl Billa přeci jen probudit. Julie mu však poskytla odpověď dřív, než stihl otevřít pusu. Hravě se na jeho rukou zavrtěla a několikrát za sebou napodobila zvuk malého káčátka.
„Ou,“ Tom se s pobaveným výrazem na tváři naklonil přes zábradlí, vzal do rukou malou hračku a pošimral jí Julii po baculatém líčku. „Úplně jsem zapomněl,“ zašeptal tiše, sledujíc její rozzářený pohled a šťastný výraz ve tváři. Čím déle jí hračkou šimral, tím spokojenější byla, a tím šťastnější, byl i on sám. Připadalo mu, jakoby měl vše, po čem vždy toužil, na dosah rukou. Svírajíc to malé tělíčko, si uvědomil, že by z něj byl možná skutečně dobrý táta.
A nejenom to.
Uvědomil si také, že málem připustil, aby jej Mia o ten úžasný pocit připravila.
„Kdybys jen věděla, Julie,“ láskyplně ji pohladil po tváři. „Jak moc jste pro mě oba důležití,“ Julie se o něj pohodlně opřela a s chutí se zakousla svému plyšovému příteli do křídla. Tom při pohledu na její roztomilou tvář cítil, jak mu do očí pomalu vstupují slzy. Nikdy nebýval příliš přecitlivělý. Rozplakat jej dokázalo skutečně jenom málo věcí, ale tentokrát si nedokázal pomoct.
Věděl, že je svým chováním ohrozil. Byl si jistý, že Miina facka nebyla tím posledním úderem, který se mu chystala uštědřit. Byl si jistý dokonce i tím, že znala pravdu. Musela to na něm poznat. Jenom slepý člověk by to nepoznal.
Jak si jej bránil. Jak málem zešílel zlostí po tom výstupu. Jak byl schopen se s ní bez hnutí oka rozejít jenom proto, že MU ublížila.
Kdyby se jim něco stalo, nepřežil by to. Nikdy by si neodpustil chyby, které se dopustil. Neposlouchal své rodiče, dokonce ani nejlepšího přítele. V té době tak moc toužil po někom, kdo by jej zbavil té nekonečné samoty, až naivně uvěřil tomu, že by tou osobou mohla být Mia.
Kde jsi byl tak dlouho, Bille?! Kde ses mi ukrýval?!
„Děkuji, Julie,“ šeptl a opět ji políbil do vlásků. „I když vím, že mi zřejmě nerozumíš, nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat za to, že jsi nás svedla dohromady,“ houpal s ní ze strany na stranu a Julii se ten pohyb zalíbil natolik, že když přestal, sama se mu na rukou pohupovala z jedné strany na druhou. „A slibuji, že nedovolím, aby vám někdy ublížila. Se mnou ať si dělá, co chce, ale nedopustím, aby se k vám vůbec přiblížila.“ Julie k němu zvedla tvář, přestala okusovat plyšové křídlo a věnovala mu jeden ze svých rozkošných úsměvů. Dívala se mu do očí, konečky prstů hladila jeho bradu a vypadala, jakoby rozuměla všemu, co jí právě řekl.
„Od této chvíle už budeme jenom spolu. Ty, já a tvůj tatínek. A až budeš větší, já tě naučím hrát na klavír a kreslit a on tě zase naučí krásně tančit. Kouzelné, viď?“zlehka ji pohladil po bříšku a na krátkou chvíli stiskl víčka.
„Kéž by to byla pravda.“
V cestě za štěstím mu ještě nedávno bránily tři veliké balvany.
Tím prvním bylo jeho zasnoubení, tím druhým byl Billův strach a nedůvěra, a tím posledním, a nakonec největším, byla samotná Mia. Všechny tři je zvládli společně odvalit, právě proto nemohl dovolit, aby se ten poslední vrátil na své původní místo a je vrátil zpět na začátek.
„Tata,“ Juliin pisklavý hlásek jej vytrhl z přemýšlení a donutil jej opět jí věnovat pozornost.
„Tata,“ zopakovala, když Tom překvapeným pohledem, prolétl její andělsky nevinnou tvář.
„Tady je kachnička, Julie. Tady, máš ji u sebe,“ vzal hračku do dlaní a opět ji plyšovým křídlem pošimral na tváři.
Oslovení však nebylo věnováno hračce. Poprvé dokonce ani nenapodobovalo hlasy kachen, které Julie tolik obdivovala. Oslovení bylo věnováno osobě zamotané v přikrývkách, která jim nevěnovala ani nejmenší pozornost a nerušeně spala dál.
Julie se však nepřestávala vrtět v Tomově náručí a ukazovat na spícího Billa a Tomovi to v tu chvíli došlo.
Moc dobře si vzpomínal na to, kdy mu Bill se slzami v očích tiše pošeptl své obavy. Bál se, že udělal v její výchově něco špatně. Nevěděl si rady s tím, že i přesto, že se blížily její první narozeniny, nepromluvila ještě ani jediné slovo. Dokonce ani pokus o napodobeninu nějakého slova.
Právě se stal svědkem chvíle, kdy poprvé promluvila.
„Ach princezno,“ šťastně ji pusinkoval po tváři. „Ani nevíš, jakou bude mít tatínek radost,“ zaváhal, zdali by jej opravdu neměl probudit a potěšit jej, avšak vzhledem k tomu, čím si musel přes den projít, usoudil, že by bylo lepší nechat jej pořádně oddechnout.
Srážka s Andreasem, pak Miiny výčitky. Jistě toho měl víc než dost. Dokonce i lékař mu důrazně přikázal, aby se nenamáhal a alespoň první dny poctivě odpočíval.
Právě proto jej nechtěl vyrušovat, ještě chvilku si s Julií hrál, a když nakonec vyčerpáním opět usnula, vrátil se i on do postele.
Opatrně si lehl na matraci, položil své dlaně na původní místo, tudíž na Billovy boky, a sladce si skousl rty, jakmile se k němu Bill přitulil za doprovodu tichého zasténání jeho jména.
Zadíval se na šedivou oblohu za oknem a pomalu zavřel oči. V paměti se mu okamžitě vynořila vzpomínka na jejich první setkání.
Prsty se, vzpomínaje, dotkl místa, kam jej tehdy udeřil osudný míček.
„Moc se omlouvám, tohle ještě nikdy předtím neudělala,“ Tom netušil, jak by měl zareagovat. Ten kluk stál náhle jenom malý kousek od něj, sledoval jeho tvář omluvným pohledem, děvčátko si tiskl pevně ve svém objetí.
„To je v pořádku. Nic se nestalo,“ Tom se naštěstí vzpamatoval z prvotního šoku a dokázal zcela normálně odpovědět. Bylo to sice trochu těžší, jelikož se mu třásl hlas a cítil se nejistý na vlastních nohou, přesto to bylo lepší, než kdyby tam jenom tak stál a zíral na něj.
Jakmile se po něm holčička natáhla, uvědomil si, že ještě pořád svíral mezi prsty její hračku.
„Tady máš,“ zašeptal a vložil jí míček rovnou do malých prstíků. Holčička mu věnovala bezzubý úsměv a opět po něm míček hodila.
„Ještě před chvilkou vypadala, že se jí chce spinkat, a teď by si hrála. Zlatíčko, nesmíš házet hračky na cizí lidi,“ dlouze ji políbil do vlásků a nabízený míček tentokrát vzal pro jistotu on.
„Mně to nevadí. Mám děti moc rád a tahle holčička je obzvlášť roztomilá,“ Tom ji zlehka pohladil po líčku, k jeho vlastnímu překvapení se stydlivě neodtáhla, právě naopak, vypadala opravdu spokojeně.
„To je. I když je to někdy náročné, neumím si představit… no nic,“ Tom mu pohlédl do očí, jejichž hloubka jej naprosto pohltila. Chtěl, aby mu dopověděl. Chtěl ještě jednou slyšet jeho jemný, na kluka skutečně nezvyklý hlas.
„My už půjdeme. Doufám, že jsme tě moc nezdrželi.“ Tom automaticky zavrtěl hlavou, ještě jednou pohladil děvčátko po tváři a dřív, než stihl ještě něco říct, odcházeli pryč. Tom sledoval jeho vzdalující se záda, málem přestal dýchat, jakmile se ten kluk ještě jednou ohlédl a věnoval mu drobný, měkký úsměv. Tom jej rychle opětoval a uvědomil si, že kdyby nebyl zasažen míčkem, zřejmě by se těsně minuli, a možná už nikdy neviděli.
Nechtěl, aby to bylo naposled, co je zahlédl.
Nemohlo být…
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
:') miluju to!!! víc snad ani napsat nemůžu! 😉
Oh, tenhle díl byl báječný!♥
Celý byl takový láskyplný, romantický, plný citu a prostě kouzelný! Ani se pořádně nedokážu vyjádřit, prostě mi došla slova. Tomi je s Julinkou naprosto okouzlující a zcela živě si dokážu představit, jak ji má v náručí a tiše k ní mluví. A ona jak na něho kouká♥ Chtěla bych to někdy vidět i na živo 😀 🙂 Při Tomově vzpomínání na to, jak se setkali a poznali bylo dojemné. Úplně se mi u toho vybavily vzpomínky na prvních pár dílů a pak když jsem si uvědomila, že tohle už je 15.díl, tak jsem nemohla uvěřit vlastním očím! Ten čas vážně rychle letí, ještě k tomu když mi ho zpříjemňuje tak krásná povídka♥ Jsem neskutečně šťastná, že si ti dva naši k sobě cestičku a jsou spolu♥ Sice mám pořád obavy z Mii, ale oni spolu zvládnou všechno. Jen doufám, že nebude Billa nebo Julinku chtít nějak trápit. Oni si to nezaslouží.
Moc se těším na další díl a tenhle opět děkuju!♥
[2]: A já ti zase ze srdce děkuju za krásný komentář :). Moc se mi líbí, že do detailů popisuješ vše, co v tobě povídka vyvolala a těší mě, že jsem ti tímhle dílem udělala radost :).
A ja zbožňujem túto poviedku♥
Chvíle s Júliou sú neskutočne kúzelné. To dievčatko je strašne zlatučké 🙂 a Tom musí byť veľmi šťastný, že je to práve on, pri kom povedala prvé slovo 🙂
Nádherný, naprosto nádherný díl ♥
Miluju Tomovu vlídnou povahu, jeho starostlivost a lásku.
Miluju, když se v myšlenkách zaobírá Billem, uvědomuje si, jak moc ho má rád a že chce být už jenom s ním.
Miluju, když má o něj starost a bojí se, aby mu Mia nebo někdo jiný neublížil.
Miluju, kdy se stará o Julii, když ji něžně opečovává a cítí, že v tu chvíli je opravdu tátou 🙂
Julinčino první slovo je úžasný zážitek a plně chápu, jak velkou radost z něj Tom má. Při jeho dobrotě bych se vůbec nedivila, kdyby Billovi nic neřekl a počkal, až to její první slovo uslyší on sám ♥
Z celé povídky vyzařuje neskutečný klid a pohoda a hlavně čistá a upřímná oddanost a láska a já se jí nemůžu nabažit. Vždycky mi rozzáří celý den ♥
Julie je zlatičko jak reaguje na Toma opět krásně popsane city.Tahle povídka je kouzelna.