autor: GossipGirl
Hey. Díky za komentáře :). Hádám, že už je nuda tohle číst, tak snad jen tohle. Četla jsem to po sobě snad třikrát, ale i když bych ráda, po čtvrtý už to prostě nemůžu… jinak bych měla zase tendenci předělat celou kapitolu a tím pádem i ty, co mám předepsaný dál :D. Takže snad tam nebudou nějaký logický chyby, či něco podobnýho. GG.
Nakonec se ani nedostali na hodnocení kvality sněhu na zmíněné zadní kotvě, jelikož to zalomili v hroudě sněhu na jejím vrchu. Až když sjížděli, zjistili, o co se připravili, protože sníh byl špičkový. Vzali to přes průsmyk zpátky na šestku a rychle se dostali do IceCampu. „Zase pozdě,“ přivítal je Erik, v ruce mikrofon.
„Opět včas,“ opravil ho Kay a vzal Toma za zápěstí. Dotáhnul ho do hloučku závodníků.
Tom vnímal zkreslený šum kolem sebe. Všichni hádali, kdo bude kolikátý, kdo bude první a kde se umístí Elias, který se tak bravurně natáhnul. Kay podal Tomovi jeho černý dres a doporučil mu, aby si ho oblékl. Neochotně to udělal. Čekali. Bylo už něco po půl čtvrté a pořád se nic nedělo.
„To si ta primadona upravuje vlasy?“ brouknul Tom na Erikovu adresu a stáhnul si helmu.
„Spíš bych řekl, že se převlíká.“
Srocovalo se tu víc a víc lidí. Většina z nich si na tabulích přečetla, kdy že je to velké vyhlašování, a zastavili se tu. Kolem ze sněhu vytesaných stupínků pro vítěze se proto sešel celkem velký dav. Pár lidí si úlevně vydechlo, když na stage vkročil konečně někdo připomínající organizátora. Erik si prohrábnul vlasy a ti zasvěcení protočili oči. Holky poklesly v kolenou a zvedly oddané pohledy.
Tom koukal kolem bez zjevného zájmu, když Erik zdlouhavě popisoval kvalifikace, semifinále, i finále. Když děkoval všem, kteří se na tomhle podíleli, a ostatní kraviny. Na jeho obličeji bylo znát, jak moc ho baví natahovat ty chvíle napětí
Konečně vyhlásil páté, čtvrté, i třetí místo. Třetí skončil Kenworthy.
„Cože?“ vyjeknul Tom. Třetí?
Kay pokrčil rameny. „Porota asi neuznává nový triky.“
„Takže… myslím, že můžeme jít,“ brouknul Tom a zavěsil si helmu na zápěstí.
„Co to kecáš, ještě dvě místa…“
„Z toho jedno je jasný.“
„Tome…“
„Prostě jdeme, okay?“ Popadl Kaye za bundu, že ho odvleče pryč i proti jeho vůli.
„…Tom Kaulitz!“
„Cože?!“
Kay se i přes svou konstantně špatnou náladu rozesmál a strčil Toma do zad. „Jdi! Gratuluju, sakra!“
Tom se jako ve snách otočil a vydal se nejistým krokem k podiu. Erik se na něj zubil. „Říkal jsem ti, ať se hodíš do klidu.“
„Málem jsi mi přivodil infarkt!“
„Rádo se stalo!“
Tom převzal cenu, diplom, medaili a stoupnul si na druhý stupínek. Nemohl tomu uvěřit. Bylo to jako ta euforie, když dojel finále, ale čtyřikrát násobená. Smál se. V hlavě prázdno, až na ten opojný pocit. Dokázal to. Dřina, padání na všechny části těla, omrzlé prsty a tváře, upadající nos ze zimy a namožené svaly ze šplhání kopců a házení sněhu lopatou… stálo to za to. Definitivně ano.
„A první místo není překvapením, obhájce titulu, loňský vítěz Andreas Hatveit!“
A Tom by nikdy neřekl, že lidské nálady se můžou za deset vteřin otočit o sto osmdesát stupňů. Protože jen co o pár minut později slezl ze stupínku a rozhlédnul se po známých i neznámých tvářích, měl pocit …který nedokázal popsat. Bylo to jako ztratit něco, za co byl šťastný. Snad si uvědomil, že tohle vítězství mu rozhodně nepomůže vyřešit nic, co se za celý jeho život posralo.
Rozhlédnul se v davu a hledal Kaye. Andreasovi se vyhnul velkým obloukem, ale ani to nemusel dělat. Blonďák byl obklopen davem fotografů a fanoušků, s úsměvem odpovídal na jejich dotazy. Prostě mílius. Úžasný Andreas. Miláček. Málem se zalknul tím náhlým přívalem pocitů. Co se to sakra děje? Je to pořád Andreas, ten, kdo ho naučil polovinu všeho, co teď umí. Ten, kdo mu pomohl takhle uspět. Chtěl potlačit vlastní myšlenky, chtěl se radovat s ostatními, usmívat se do objektivů… ale nedokázal to. Jako by… Dvě ruce ho popadly a zatáhly za nejbližší ledové iglú. „Co to kurva…“ Zamrkal. Pak znovu. A ještě jednou. I kdyby se štípnul do ruky, viděl by to pořád. Před ním stál Bill s rozhodným výrazem v očích. Tom měl chviličku pocit, že bude všechno v pořádku. Jen na moment. Jenže pak se vzpamatoval a dal se na odchod. Emoce ho přemáhaly a měnily se v konstantní vztek na všechno. Na touhu zmizet. Udělal dva kroky.
Zadržely ho ty stejné ruce, které ho sem dotáhly.
„Poslouchej mě.“ Bill měl v hlase prosebný tón. „Jen mě nech…“
Tom v koutku duše chtěl zůstat. Vážně. Jenže se bál vlastních pocitů, kterým nerozuměl. A tak se radši dál snažil vytrhnout a prostě jít. Jeho snaha se konečně začínala vyplácet, nohy se mu přestaly klepat a byl by možná schopný dojít důstojně až ke stojanu na lyže, kdyby… neucítil na svých rtech jiné, známé, a přesto jiné. Ani nestihnul zalapat po dechu a už byl nevědomky stažen do vášnivého polibku. Kolena se mu znovu podlomila, a ruce, kterými chtěl hubeného Billa odstrčit, ochably. Cítil tu nezaměnitelnou vůni, směsici ani nevěděl čeho. Takhle voněl jen on. Vnímal jazyk, který mu prozkoumával ústa a vnímal i své ruce, které vyhledaly kostnaté boky schované pod teplou bundou. Byl to barevný ohňostroj něčeho tak neočekávaného… že když skončil, svět se ponořil snad do ještě tmavších barev, než které měl původně.
„Co t-to…“ lapal po ztraceném dechu.
Bill sklonil hlavu, snad se i pousmál. „Jak jinak jsem tě tu měl udržet?“ Propletl si prsty a stoupnul si tak, aby Tom musel přes něj, kdyby odcházel. „Tome, prosím… jen jsem u něj přespal. Vím, že to byla blbost, ale neměl jsem kam jít. Já byl…“
„Vlastně mi do toho nic není,“ řekl Tom potichu, oči upřené na bílý sníh pod svýma nohama. Nedokázal by takhle lhát, a ještě se na Billa dívat. Bylo mu do toho všechno. Jenže Bill koukal tak… nevinně.
„Musí. Já… chci, aby ti do toho něco bylo,“ zamumlal Bill a položil ruku na Tomovo rameno. Vynutil si tak pohled do očí. „Odešel jsem od Joshe.“
Špatné téma. Bill si to očividně uvědomil až pozdě.
Změna byla očividná. Tom hlavu zase sklonil a sundal Billovu ruku ze svého ramene. Už ho vůbec neviděl nevinně.
„To jsi měl udělat už dávno, nemyslíš?“ Vzpomínky zaplavily jeho mysl.
„Já jsem… tenkrát jsem neměl kam jít… já…“
„A já snad měl kam jít?“ odseknul Tom a pár kroků poodstoupil. „Taky sem začínal od nuly, a možná by to šlo líp, kdybych na to nebyl sám. Chtěl jsem, abys šel se mnou.“ Zhluboka se nadechl, ale nějaká tmavá část jeho osobnosti se prostě musela prosadit. Neuměl to potlačit. „Ale vlastně, víš, co si myslím? Že si byl u Joshe spokojenej. Měl jsi kde být, s kým být, kupoval ti všechny ty blbosti, co si chtěl, co na tom, že si občas roztáhnul nohy? To je přece malá cena za pohodlnej…“
„Teď vážně doufám, že jsem blbě slyšel!“
„Já zase ráno doufal, že špatně vidím.“
„Musíme řešit furt to samý dokola?“
„Já o tom nezačal.“
„Já zase myslel, že tohle už si pochopil.“
„Já to chápu perfektně.“
„Nic nechápeš.“
„To spíš ty nic nechápeš. Taky si ze mě udělal děvku, než mě vyrazil. Ponižoval mě, vyhodil mě na ulici, a co si udělal ty, hrdino? Koukal si na celou tu scénku jako na divadýlko. A jediný, co mi k tomu řekneš, je „já neměl kam jít“? Říkáš to furt. Jestli je to tvoje omluva pro tvůj posranej život, tak prosím, ale…“
Tomovi se skoro otočila hlava, jakou dostal facku. Upřel na Billa nečitelný pohled a uvědomil si, že musí odejít. Hned. Rychle zamířil někam, kde na něj nebude vidět. Potřeboval se uklidnit… nemohl uvěřit. Sesunul se podél jednoho odlehlého sloupu dolů, zadkem dopadl na sníh. Co to udělal? Nebo spíš… proč to udělal? Kurva, kurva, kurva. Co ho to popadlo? Nikdy nebyl tak… proč byl tak zlý? Možná si to Bill zasloužil… šeptal mu tichý hlásek v hlavě. Ne, to ne… nebo…
Bezhlesně křičel nadávky, věnované většinou sobě samému. Nelhal, říkal to, co si jeden čas opravdu myslel. Ale proč to řekl teď? Jak to mohl… vypustit z pusy?
Přejel si rukou po rtech a zvednul oči. Uviděl nad sebou známý obličej. Sklopil hlavu.
„Zabij mě, prosím.“
„Co se děje? Jsi druhej, oslav to,“ podivil se Kay a přidřepnul si vedle něj. „No tak… co je špatně?“
„Já.“
„Ale prosím tě… vstávej, musíš se aspoň na chvíli ukázat dychtivým fanouškům…“ Kay podal Tomovi ruku, aby ho vytáhnul na nohy.
„Nebudu se do prdele nikde ukazovat!“ vyjel Tom naprosto bez důvodu. O půl minuty později si to uvědomil. „Promiň,“ zamumlal. „Nevím, co to se mnou je.“
Kay ho změřil kritickým pohledem. „Máš nervy v kýblu. Pojď, jedeme dolů. Vypadneme.“
„Ještě helmu…“
Tom Kayovi vděčně pokývnul a hodil přilbu do kufru naloženého auta. Nepromluvil od té chvíle, co odjeli z ledovce dolů na hotel. Přemýšlel. Nebo se spíš snažil nepřemýšlet. Pocit, že celý svět je proti němu, už pomalu slábl, ale pořád tu byl. Dával to za vinu rozbouřeným emocím posledních dnů. A nejspíš měl i pravdu. Proto nasednul do auta na sedadlo spolujezdce, s absolutní důvěrou v Kaye si složil hlavu na okénko a někde na hranicích s Německem usnul.
V rakouském Kaprunu si nikdo nevšiml, že černé SUV opustilo parkoviště.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
No já te zabiju bože proč to takhle natahuješ..:D:D já už chci aby byly spolu..:D:D:D a jako jakto že odjeli jako s Billem se musej zase setkat a bejt spolu..:D:D
Celou povídku mám dojem, že je Tom vlastně chudáček, ale tímhle dílem si můj pohled na něj celkem posral, ale to Bill taky. Nějak nedokážu pochopit Billovy výmluvy, jsou podle mě celkem ubohý, ale dobře, jeho blbost 😀 A ten konec? Holka ty mě ubíjíš!!! 😀 Jak si to mohli dovolit odtamtud jenom tak odjet? Už se nemůžu dočkat dalšího dílu, miluju tuhle povídku 🙂
Tahle povídka je tak úžasná, že mám při čtení pocit, že se dívám na nějaký super film 🙂
Jsem ráda, že Tom v závodě skončil na druhém místě, ale to nebylo nic v porovnání s Billem. Když ho Bill zatáhnul za to iglú, ani jsem nedýchala a srdce mu bušilo jak zběsilé, jak jsem to prožívala 🙂
A to líbání, úžasné ♥
Ale Tom je prostě Tom, mluví dříve, než myslí a potom to tak dopadá, takhle Billovi ublížit. Místo, aby byl rád, že od Joshe odešel, tak mu vynadá, že to měl udělat už dříve. Vůbec nechci pomyslet, jak se teď Bill asi cítí…
Musí být hrozně nešťastný, ani bych se nedivila, kdyby se vrátil k Joshovi, protože teď už mu je všechno jedno.
Tom odjel pryč, takže mojí poslední nadějí a záchranou je Kay, že i přes všechno, co k Tomovi cítí, nebo právě proto, pochopí, že Tom bez Billa prostě nemůže žít…
Perfektní díl ♥
To je husty,ale Tom je sobec proč teda Billa nechal ve sparech toho sadistu.
Obaja sú tvrdohlavé a trošku zbabelé nedospelé deti. Tom ma naštval, že odišiel. Ešte dúfam, že sa otočí z pol cesty a vráti sa pre Billa. Veď takto ho iba hodil do náručia niekomu ďalšiemu alebo by sa to chúďa mohlo ešte vykašľať na život a vrátiť sa k Joshovi 🙁 Strašne som napnutá.
Mě je strašně smutno 🙁
Tento díl je tak strašně smutný, že mi na konci vážně tekly slzy 🙂 Všechno je mi tak neuvětřitelně líto. A taky jsem naštvaná, mrzutá, zklamaná. Abych pravdu řekla, ani pořádně nedokážu popsat své pocity. Jsem totiž úplně zmatená a pomalu v šoku. Nechápu, jak se všechno tak rychle seběhlo a Tom je pryč 🙁 Tak daleko od Billa, tak daleko od Andyho. Bez toho, aniž by věděl, co se mezi těma dvěma stalo nebo nestalo. On si prostě udělal obrázek kterému věří a nenapadne ho, že to klidně mohlo být jinak. Ani to, že vlastně vyhrál druhé místo na závodech, mi neudělalo líp. Jo, v tu chvíli, kdy bylo vyhlašování a řekli jeho jméno, jsem se šťastně usmívala a byla jsem za něho neskutečně ráda 🙂 Konečně se mu ta dřina vyplatila! A to, jak tam popisoval důvody proč je rád, že se mu to vyplatilo, se mi moc líbilo 🙂 Ale teď už si pomalu na jeho druhé místo ani nevzpomenu 🙁 Naprosto to přebíjí myšlenka toho, že je od Billa tak daleko. Že je tak daleko od své lásky. Že se pohádali. Že si nic nenechal vysvětlit. Že prostě odjel, aniž by něco vyřešil. Nevím, nedokážu si představit, jak tohle může dál pokračovat a je mi z toho smutno 🙁 Ach jooo :(( Zase budu celou noc mít nad čím přemýšlet 😀 Jako já se Tomovi nedivím, že Billovi řekl to, co mu řekl. Že prostě vybuchl a řekl mu i věci, které by jinak z pusy nevypustil. Je jasné, že ho tohle celé roky muselo užírat. Jen je mi líto, že se na věco nedokáže podívat Billovýma očima. On prostě neměl odvahu. Ono je prostě lepší žít v blahobytu i za cenu toho, že člověk je s někým, koho nechce. Ne všichni mají tu odvahu odejít a začínat od nuly. Tom to dokázal – a za to jsem na něj pyšná. Ale ne všichni jsou jako on. Ach jooo, takže pořád není nic vyřešené, jenom se nám to víc zamotalo 😀 Já už chci, aby byli spolu! Hned! 😀 Po tomhle díle jsem vážně děsně napnutá, moc se těším na další, ale zároveň se ho i bojím.
Každopádně moc děkuji za tuhle povídku! S ní se ocitám v úplně jiním světě♥
noo tak to já nemám slov..bylo to od Toma pěkně hnusný jako..doufám že to nějak urovná a to pěkně brzo..a to i mezi Andreasem a Tomem.. 🙂 šup další dílek 🙂
Moc pekny dilek. Skoda, ze se ti dva pohadali a ze se Tom neusmiril s Andym, ale to asi az v dalsich kapitolach. Hrozne moc se tesim na dalsi 🙂