Vypadal jako anděl… ještě nikdy předtím jsem nic tak nádherného neviděl…
Dokázal se vcítit do Billovy kůže a byl si jistý, že kdyby jeho dítě, po nekonečných měsících konečně promluvilo, reagoval by podobně, pokud ne stejně. Konečně by se přestal obviňovat a trápit se tím, že v její výchově jistě pochybil.
Za zamyšlení se probral teprve ve chvíli, kdy se ocitl na prostranství dělící předsíň od ostatních pokojů, a naposled se ohlédl. Nechtěl od nich odcházet. Nechtěl jít do práce, a tím se vzdálit z jejich blízkosti. Jeho splašeně bijící srdce to cítilo úplně stejně. Za dveřma jej neměl čekat jeho starý život.
Nečekalo jej tam vůbec nic.
Všechno, co potřeboval, co miloval a pro co by i zemřel, měl v tomhle domě, a o to víc jej mrzelo, že musel odejít. Raději nepřemýšlel nad tím, co všechno jej čeká, co nastane, až položí na stůl Miina otce svou výpověď, jak těžké bude sbalit si věci a opustit svou skromnou kancelář, kterou i přes její skromnost zbožňoval.
Silně se kousl do rtu, udělal ještě několik kroků a natáhl se po mikině, kterou na sebe rychle navlékl. Jeho rty byly ještě pořád mírně naběhlé a horké, a co bylo pro Toma nejdůležitější, ještě pořád z nich cítil Billa a přítomnost jeho hladových rtů. Právě tato skutečnost mu dodala odvahu.
Dokáže to!
Udělá to pro něj, pro maličkou Julii a pro vidinu jejich společné budoucnosti! Nic jiného jej již nemuselo trápit, nic nebylo důležitější. Právě měl dokonalou možnost konečně se odpoutat od Miiny rodiny a od ní samotné. Už jenom ta představa mu přišla kouzelná.
„Omlouvám se… j-já… neviděl jsem vás,“ okamžitě byl na kolenou a raději sbíral rozsypané potraviny, než by mu měl pohlédnout do tváře. Billův děda jej zřejmě neměl moc v lásce, a proto se chtěl vyhnout zbytečným problémům. Na jednu stranu mu rozuměl, chtěl Billa pouze chránit a přítomnost cizího člověka v jeho blízkosti jej vyděsila. Na druhou stranu jej však mrzelo, že mu nevěří, a že si jeho důvěru zřejmě tak brzy ani nezíská.
„To je v pořádku, nezdržujete mě. Stejně jdu jenom podepsat svou výpověď,“ Tom chtěl být upřímný, jakmile si však všiml starosti vepsané ve tváři Filipa, pokud jej mohl alespoň ve svých myšlenkách oslovovat jménem, měl chuť se uhodit.
„Chtěl jsem ti jenom říct, že,“ nesměle skláněl tvář. „Mrzí mě, jak jsem se choval u večeře. Byl jsem protivný a omlouvám se ti za to. Udělal jsi mého vnuka šťastným a já jsem se choval, jako bys mu ublížil,“ těžce vydechl a odvrátil pohled. Nedal Tomovi příležitost vyvrátit jeho tvrzení. „Mám o něj neuvěřitelný strach. Přišel o všechno, co miloval, a to jenom díky mně. Nechci, aby ztratil i tebe. To už bych si neodpustil,“ silně stiskl víčka. Před očima se mu automaticky vynořila nepříjemná vzpomínka…
„Bille, utíkej dovnitř. Je chladno, mohl bys nastydnout. Už takhle jsi mi pomohl víc než dost. Zbývá mi už jenom několik stromků, a pak se k vám připojím,“ opatrně vzal do dlaní těžký, kovový řebřík a namáhavě s ním mířil k vedlejšímu stromu. Bill zatím poskakoval kolem něj i s košíkem, do kterého házel padlá jablka, a jak se přesouvali k dalšímu stromu, točil se dokola a představoval si, jaké to bude, až bude večer stát opět na jevišti.
„Není mi zima. Opravdu bych ti chtěl pomoct. Co kdybych šel nahoru pro změnu já? Možná to zvládneme mnohem rychleji,“ pohotově odložil košík na stranu, připraven vylézt na jeden z vyšších ovocných stromů. „Představení mám až za několik hodin a mezitím nemám co dělat. Prosím, dovol mi, pomoct ti.“
„Já vím, přesto mě to i po letech pořád trápí,“ přiznal a vzápětí se zamyslel. Zvláštní, jak lehce se mu s Tomem povídalo. Vůbec nemusel přemýšlet nad tím, co by mu měl říct. Nemusel ani formulovat slova a v mysli z nich skládat věty. Byli tady jenom oni dva. On a přítel jeho vnuka. On povídal a Tom jej poslouchal. Jak jednoduché.
„Má dcera byla výjimečná baletka. Když jsem ji poprvé viděl tančit, myslel jsem, že již nikdy nic tak krásného neuvidím,“ pousmál se a před očima se mu nezjevila jenom roztomilá tvář malého děvčátka, ale také její odhodlání a radost z toho, co dělá. „Mýlil jsem se,“ šeptl a tentokrát se musel pousmát Tom.
„Billovo první představení bylo jako zázrak. Byl stejně tak šikovný jako Simone, stejně tak odhodlaný a zapálený, přesto měl v sobě něco víc. Něco jiného. Ona tančila a tanec byl jejím životem. Bill na rozdíl od ní žil. Vyšel na pódium a začal žít. Žít tím, že tančil.“
„Možná se stane zázrak a jeho noha, se nakonec uzdraví.“ Filip na něj pohlédl a věnoval mu slabý úsměv.
Jakmile Tom vstal s omluvou, že by už měl jít, a poděkoval mu za příjemný rozhovor, něco v jeho nitru se rozpohybovalo. I když nechtěl, aby se to stalo tak brzo, nemohl si pomoct.
…
Tom byl odhodlán jít do práce a udělat tomu všemu rázný konec ještě víc než kdy předtím. Rozhovor s Filipem mu jakýmsi zvláštním a jemu zcela neznámým způsobem dodal odvahu a ta se překvapivě nevytratila ani ve chvíli, kdy za dveřmi své kanceláře spatřil Miu pohodlně vyčkávající v jeho křesle a znechuceně zírající všude kolem. Její kancelář ji již na první pohled přímo odpuzovala.
„Tušila jsem, že za mnou nakonec přijdeš,“ promluvila falešně přívětivým hláskem poté, co se Tomova pozdravu nedočkala.
„Neuhodil ses do hlavy, Tome?! Tvé chování tomu totiž nasvědčuje. To mě chceš opravdu opustit?! A ještě ke všemu kvůli klukovi, který ani nevypadá jako kluk?!“ Toma nepřekvapilo, že to řekla s takovou jistotou, nepřekvapil jej dokonce ani znechucený výraz její tváře, co však pro něj bylo největší záhadou, byl on sám a důvod, pro který s ní tak dlouhou dobu vydržel.
„Ale ten prstýnek ti nevrátím. Bylo by to zbytečné. Stejně za mnou dřív nebo později přilezeš. Až se před tebou ten kluk svlékne a ty si uvědomíš, cos udělal, dej mi vědět.“ Tom se opět silně kousl do rtu a kousal se do něj tak dlouho, dokud Mia s velevýznamným pohledem neopustila jeho kancelář.
Teprve když se za ní zavřely dveře, zlostně nakopl roh stolu a snažil se vydýchat přicházející hněv a rozrušení.
Během deseti minut již stál před Andyho bytem, jeho novým domovem, a právě v té chvíli jej napadl krásný výrok, který kdysi někde četl. Ten výrok patřil Shakespearovi a nemohl si pomoct, každé jedno slovo mu připomínalo Billa. Celé rčení bylo jeho obrazem a on věděl, že když se před ním Bill jednoho dne svlékne, bude to ten nejkrásnější okamžik, protože mu tím projeví svou důvěru a odevzdá mu do rukou sebe samého…
Vnější krása je tím cennější, o co víc ukrývá té vnitřní…
autor: B-kay
Mia je taká neskutočná krava. Mala by sa liečiť.
Billa ako tancuje balet si nedokážem predstaviť 🙂 ale je tak krásny, že sa tají dych len keď sa niekam postaví. Nemusí sa ani pohnúť 🙂 Je mi vždy ľúto, keď sa spomenie jeho nehoda. Možno sa ešte vylieči?
Ďakujem za túto poviedku♥
Úžasný díl ♥
Když Filip Tomovi vyprávěl o Billově nehodě a o jeho tancování, měla jsem slzy v očích, tak dojemné a krásné to bylo.
A zároveň tím ve mně vzklíčila špetka naděje, že by se Bill mohl k tanci vrátit, jenom potřebuje, aby mu byl někdo oporou a Tom tou oporou bezesporu je 🙂
Strašně se těším na Billovy narozeniny a na Tomův dárek a už teď je mi jasné, že budu brečet 🙂
Mia…na tu je škoda slov. Jsem na Toma hrozně pyšná, že dokázal její útoky tak elegantně odrazit a stát si za svým. Nejenom Bill, ale i Tom se mění a je krásné sledovat, jak úžasný člověk se z něj postupně stává, odvážný a silný…
A poslední věta…♥♥♥
Jůů..
Dokonalý 🙂 .. Nechápu tu blbou Miuu je ták namyšlená :DD .. Nemůžu z ní ty jo! 🙂
..Moc krásná povídka, děkuji 🙂
Páni, já opět nemám slov!♥ Stále ještě nechápu, jak mě každým dílem dokážeš tak okouzlit a udělat mě šťastnou♥ Moc se mi tento díl líbil, byl totiž úžasný!♥
Začátek dílu byl přímo božský! To, jak Tom popisoval Billa, když zjistil, že Julinka mluví, bylo prostě okouzlující! Z Toma ta láska k Billovi čiší neustále – ať už z toho, co mu říká, jak se k němu chová nebo co si myslí. Živě jsem si dokázala představit, jak Bill štěstím pláče a Tom se na něho šťastně usmívá. Prostě nádherná rodinka!♥ Taky jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla, co se Tomova práce 🙂 Teda v minulém díle mě napadlo, že to bude nejspíš architekt, ale 100% jistná jsem si nebyla 😉 A teda nevím, jak to děláš, že v téhle povídce jsou samé věci, které mám ráda 😀 🙂 Napřed to je balet a teď je Tom architekt 😀 Tento obor miluju a mít na to mozek a představivost, jak jsem na té škole dávno. Takhle mi nezbývá než jen obdivovat ostatní 🙂 A když si mám představit, že zrovna naš Tomi je architek♥ Je to prostě sexy povolání! 😀 🙂 Rozhovor s Tomem a Dilipem mě taky dostal 🙂 Jsem tak neskutečně šťastná, že si ti dva promluvili a že Filip na Tomiho změnil názor 🙂 Moc mě tohle potěšilo 🙂 Ono je sice pochopitelné, že měl Filip starosti, je to přece milující dědeček 🙂 Ale takhle se mi to líbí daleko víc 🙂 Teď už budou snad všichni jedna velká šťastná rodina♥ Ale taky je mi Filipa na jednu stranu moc líto. On si určitě pořád vyčítá, že za všechno může on – a že to on zapříčinil to, že Billi nemůže tančit. V životě je prostě spousta náhod a bohužel tahle byla nešťastná. Ono to taky nakonec mohlo dopadnout zcela jinak – něco by se mohlo stát přimo Filipovi a jelikož je už starší, tak bůhví jak by to dopadlo. Tohle byla třeba ta lepší alternativa, i když za cenu Billova tančení. Všechno se v životě děje z určitého důvodu 🙂 A věřím, že díky Tomovi Bill opět začne trošku tancovat 🙂 Tom by pro něj snesl modré z nebe a to se i určutě stane 🙂 Taky mě Tom moc potěšil, že sám jde dát výpověď a že měl tu hrdost se s Miou nijak nedohadovat a myslet si svoje. Ona je jenom závistivá mrcha, která není zvyklá na to, že by ji někdo opouštěl, protože je nádherná a bohatá holka. Tom ovšem našel něco víc – a to lásku♥ Věřím, že Tom si najde práci kdekoli, je to šikovný a chytrý kluk. Jenom té Mii se ještě bojím. Bojím se, čeho všeho je ještě schopná a co všechno by pro Toma dokázala udělat. No jo, měla si ho vážit a předcházet si ho daleko dřív. Kdyby byla aspoň trošku chytrá a věděla, jak se k Tomovi chovat, tak by se nejspíš tohle nikdy nestalo. Ale jsem ráda za to, jak to je 🙂 Mia prostě musela být zlá, aby Tom uviděl tu svoji pravou lásku♥ Myslím, že kdyby Mia nebyla tak zákeřná, tak by se s ním Tom horko těžkou rozloučil a odešel by od ní. Ne proto, že by ji miloval, ale proto, že by mu jí bylo líto. Moc se těším na Billovu oslavu a Tomův narozeninový dárek♥ Jsem natěšená, jak kdybych měla mít sama narozeniny 😀 🙂
A ta poslední věta byla nádherná, pravdivá a sladká tečka za celým dílem♥ Děkuji Ti za něj!♥♥♥
Připravili jste mi krásný předvánoční dárek a nevím, zdali pouhé Děkuji vyjádří to, jak moc jsem šťastná a naplněná, když čtu vaše komentáře. Je nádherné vidět, že se vaše práce dočkala vytoužené odměny v podobě vašich pochvalných slov :).
O_O Mischulko, nestačím zírat. Ty víš, jak moc jsem do dlouhých vyjádření zamilovaná, takže jsi mě neuvěřitelně potěšila :). Moc si vážím toho, že se ti povídka tak líbí a pevně věřím a doufám, že tě dalšími díly nezklamu :). A jen tak mimochodem, moje sestra chce jít studovat architekturu, tak mi posloužila jako malá inspirace. Moc ti děkuji 🙂
Mněla jsem pocit že jej dědeček Billa nemá rád ale jen ma podobnou povahu jak Bill neduvěřuje cizím lidem.