And the winner is… 17.

„Tohle se ti líbí?“ zeptal se Tom se smíchem, když si černovlásek zálibně s jiskrami v očích prohlížel za výlohou nový model bot od J.C.

„Jsou nádherné!“ zakníkal Bill a snad by i výlohu poslintal. Pak si ale vzpomněl, že na ně prostě nemá a nadšený pohled se změnil na pohled zraněného štěněte.

Tom ho vzal za ruku a i přes jeho protesty ho do obchodu zatáhl.

„Vyzkoušej si je,“ usmál se na něj a jenom sledoval postupně se zvětšující plamínky v jeho očích.

Černovlásek na nic nečekal a vrhnul se k nim, aby vybral správnou velikost. Byl to větší obchod a měli tu více značek. Ani si nevšiml, že Tom si šel prohlížet nové Pumy a věnoval se jenom svému objektu touhy s galaktickým potiskem.

K jeho překvapení mu sedly jako ulité! Jelikož byl zvyklý na vyšší podpatek snad už odjakživa, nedělalo mu problém se v nich rovnou zvednout a projít. Byly naprosto dokonalé!

„Tomi, co myslíš?“ usmál se na něj a zapózoval jako ty slečny v reklamách na Deichmanna a podobné obchody, které Bill neměl moc v lásce.

„Hmm myslím, že ti moc sluší,“ přešel k němu a objal ho kolem jeho útlého pasu. Chtěl mu udělat radost, proto se rozhodl, že mu je koupí. Navíc, když viděl jeho oči, nešlo to jinak. Nekoupit mu je by bylo jako sebrat dítěti jeho nejoblíbenější hračku.

„Vážně? Děkuju,“ usmál se černovlásek nadšeně a prohlížel se neustále v zrcadle.

„Jsou tvoje,“ usmál se Tom a musel se zasmát tomu, jak se na něj Bill prudce otočil, až málem ztratil rovnováhu a spadl.

„To… to přece ne…“ nedořekl ani co chtěl, protože Tom ho umlčel svými rty. To Billa dokonale rozněžnilo a už nic neříkal. Vrátil je zpět do krabice, Tom si vzal ještě svoje nové Pumy a šli k pokladně. Tom zaplatil svojí kreditkou a šli dál.

Bill si připadal jako v nebi. Po cestě mezi obchody si povídali a probrali snad všechna témata, na která se dá mluvit. Od hudby, přes rodinu až snad po počasí, které dneska nákupům přálo. Nebyla ani zima ani nějaké teplo, ale nepršelo a snad se k tomu ani neschylovalo.

***

Večer Tom rozhodl, že si zajdou na večeři do jedné Italské restaurace, kde mají snad nejlepší jídlo v Berlíně. Posadili se, vybrali jídlo a znovu se pustili do řeči. Pomalu upíjeli červené víno, které objednal Tom, a bylo jim spolu dobře.

„Víš, Tome… měl bych na tebe otázku,“ pronesl tiše a spíše stydlivě Bill a upil ze své skleničky.

„Copak?“ usmál se Tom a poklepával prsty něžně o jeho ruku.

„Víš… ta moje vyhraná dovolená… nemám s kým jet. Mamka se bojí lítat letadlem a Andy prostě nechce. Že je to na něj moc daleko,“ zasmál se Bill a zadíval se Tomovi do očí, aby naznačil, co mu chce říct. Ten pochopil.

„A proto chceš, abych letěl s tebou já?“ zeptal se nejistě, ale zevnitř ho to nehorázně zahřálo.

Bill jenom přikývl a usmál se.

„Teda jestli by ti to nevadilo,“ skousl si ret černovlásek a stiskl skleničku v ruce.

„Bille, pojedu moc rád! Aspoň tě budu mít na očích,“ vyplázl na něj jazyk a zasmál se.

To jim už donesli jídlo, tak se do toho dali. Hrála tu klidná hudba a všude dýchala taková klidná atmosféra. Dobré jídlo, výborné víno a super společnost zapříčinily, že se Bill cítil jako ve snu. Bylo mu nádherně a těšil se nehorázně na dovolenou na jeho vysněné místo.

***

Týden uplynul jako voda a Bill už lítal po baráku a sháněl všechny potřebné věci. Kufr měl pomalu větší, než byl on sám, a nemohl se rozhodnout, co je potřebné a co ne. Andy seděl na polštářku u něj v pokoji na zemi a smál se mu.

„Kdybys mi aspoň trochu poradil!“ čertil se na něj Bill a hodil další plavky do kufru.

„Promiň, bráško, ale vypadáš hrozně vtipně,“ zahlásil blonďák a znova se rozesmál.

„No tak promiň, že nechci vypadat jako debil!“ smál se už Bill taky a hodil po něm ponožkou.

„Aby ses nezbláznil,“ hodil ji po něm zpátky a vstal. Přešel k bratrově skříni a začal mu vyndávat podle něj nejhezčí kousky jeho oblečení.

***

Večer už bylo všechno pobaleno, a nakonec odjížděli na letiště se dvěma kuframa, z čehož byl jeden Toma a jeden Billa, plus Bill měl ještě menší příruční tašku do letadla, kde měl zbývající kosmetiku a podobné nezbytnosti. Před odjezdem se nemohl rozloučit se Simone. Ta ho nechtěla pustit a pořád opakovala dokola, aby na sebe dával pozor, spíše tedy, aby na něj dával pozor Tom, když byl podle ní starší a rozumnější. Nakonec ale odjeli a Bill se už začínal těšit na prosluněné pláže s horkým pískem, večerní procházky a určitě výborné jídlo a nejlepší společnost, jakou by si mohl přát.

Později toho večera už seděli na letišti a čekali. Zbývala asi jenom půl hodinka do odletu, jenomže se ozvala nemilá zpráva a to, že jejich let je zpožděný. Bill jenom zahřímal něco o neschopnosti aerolinek a znovu se přitulil k Tomovi.

„No tak si ještě hodinku počkáme, to není tak hrozný, Billi,“ usmál se na něj a pocuchal mu vlasy.

„Já vím, zlato, jenom… prostě mě to štve. Cesta tam je dlouhá a my ji budeme mít ještě o hodinu a něco delší,“ povzdechl a zachumlal se k němu do jeho velké mikiny.

„A co Sandra? A Danny? To je tu jenom tak necháš?“ vypadla z Billa najednou neočekávaná otázka, a hned to chtěl vzít zpátky. Tom však jenom zavrtěl hlavou.

„U Sandry je kamarádka a Danny už je dávno doma a je v pořádku. Nemám výčitky, a navíc… jsem rád, že teď budeme spolu,“ usmál se na černovláska, na tom bylo vidět, jak mu spadl kámen ze srdce.

„To jsem rád, že je v pořádku,“ usmál se Bill a byl už o hodně klidnější. Snad byl i rád, že to dopadlo takhle. Že by se jeho život konečně obracel k lepšímu? Snad. Doufal v to. Jenom se modlil, aby se na Hawaii nestalo něco, čeho by oba dva litovali ještě hodně dlouho.

***

O hodinu později už vážně seděli v letadle v první třídě a čekali na start. Bill miloval ten pocit, když se letadlo odlepovalo od země. Seděl u okénka, tak hned vykoukl ven, a kochal se mizící zemí. Jelikož bylo zataženo, tak během chvilky nebylo vidět vážně nic jenom bělostné mraky, které vypadaly jako bílá, nadýchaná peřina.

„Nedáme si šáňo?“ zeptal se pak Tom, když kolem šla letuška a nabízela jídlo a pití.

„No… proč neoslavovat už tady,“ přitakal černovlásek a přijal sklenku s šumivým nápojem. Pak jenom dál letěli v klidu až na pár turbulencí. Hodiny plynuly a oba ukolébal klidný spánek. Jak vlivem alkoholu, tak vrčením motorů.

Probuzení nastalo až s cuknutím letadla a hlasem letušky, která se je snažila co nejpřijatelněji probudit. První mezi živými se ocitl Tom a protáhl se. Výrazné oteplení bylo znát už tady, a jenom co se podíval přes Billa ven, musel se usmát. Konečně jsou tu. Probudil i Billa, došli si pro kufry a nechali se zavést k hotelu. A dovolená snů mohla začít.

autor: Iveth Biersack