autor: Nephilim
Ahoj, omlouvám se za velké prodlevy, škola, znáte to. Každopádně tady máte další díleček, mějte se pěkně, dodatečně hezký svátky a šťastnej novej rok a velikonoce a nerozeniny a tak 😀 Máme tu novou kapitolu, která se jmenuje ‚Gritless‘, což znamená ‚Neodvážný‘
Tak se příjemně usaďte a příjemné počtení. Lenn & Nephilim 🙂
Gritless
„Tome! Pojď dál, jako doma, drahoušku, Bill mi toho o tobě tolik vyprávěl!“
Tom se snažil udržet úsměv, který byl vytesaný do jeho obličeje, a myslel na to, jak odtamtud co nejrychleji zmizet. Poznat Billovu matku byla pro Toma jistá zkouška vytrvalosti. Už jen fakt, že byl nazýván ‚drahouškem‘, mu dával pocit, že je snad nějakým nápadníkem, který přišel požádat o ruku její dcery – pardon, syna; navíc fakt, že paní Trümperová byla tak přátelská a veselá ho nesmírně znepokojoval, a nakonec – ale to není tak důležité – myšlenka na to, že Bill o něm povídal jeho rodině, mu vháněla do žil chuť omlátit hlavu o zeď.
Bylo neuvěřitelné, jak jedna jediná věta té ženy dokázala zničit všechnu jeho jistotu.
Ještě vteřinu před zaklepání na ty hrůzostrašné dveře myslel pozitivně, říkal si, že všechno bude v pořádku a že přeci nemůže být tak strašné, navštívit Billa u něj doma poté, co černovlásek u něj spal, takže co mohlo být jiné?
Ale mýlil se, a to hodně.
Všechno bylo jiné. Hlavně proto, že v tomto domě bydlí také…
„Babí, kde šou ty šušen…“
Tom zasténal a rozhodl se pokořit i tuto překážku: syna samotného ďábla.
Teda ne, že by Bill byl ďábel, to proboha ne, ale tohle dítě nemohlo být potomkem kreatury tak sladké a milé, jako byl Bill.
… a teď by se nejradši zabil jen proto, že na něj pomyslel. Počkat, ale neudělal to už minule?
‚… detaily.‘
„So tu dělá?“ zeptal se Konny a dával ruce v bok. Simone pohladila chlapečka po hlavě.
„Tom nás přišel navštívit, nemáš radost, Konny?“
Konny se nadechl, aby mohl do Tomova obličeje vyflusnout jedno pěkně velké NE, ale v tom momentě se před nimi objevil Bill, který právě seběhl schody po dvou.
„Tome!“ zavolal šťastně, zapomínajíc na chvíli na Simone s Konnym, a skočil Tomovi okolo krku. Ten spíše aby neupadl, než co jiného, ho pevně přitisknul k sobě.
Bill spokojeně zapředl, vdechoval Tomovu sladkou kolínskou a rastovy tváře se zbarvily do odstínu pořádně velkého zralého rajčete.
Simone si lehce odkašlala, koukala všude, jenom ne na ně, a Konny překřížil ruce na hrudi a nafoukl tvářičky, byl naštvaný.
Nakonec Billovi došlo, co to vlastně dělá, a tak od Toma odskočil. Rasta si odkašlal, aby alespoň nějak zakryl svůj stud, a upravil si kšilt.
„Uhm… vlastně… ahoj.“ Dodal červenající se černovlásek, a pak se sehnul, aby vzal do náruče Konnyho, který z trucu nafukoval tvářičky, a tudíž celý zmodral. Jakmile se ocil v náručí svého otce, tak se uvolnil, přilepil se k rodičově krku a nosík mu do něj zabořil.
Tom ho sledoval a ptal se sám sebe, zda někdy zvládne vstoupit do přízně toho malého démona.
„Takže Tome, chtěl bys něco na zub?“ zeptala se Simone, doslova rozlévala radost okolo sebe. Možná konečně byly její motlitby vyslyšeny. „Právě jsem vyndala z trouby dort, mám vám kousek přinést?“
„Nedělejte si starosti, paní Trümperová, nic mi nechybí.“ Jen tak mávnul rukou, stále celý nesvůj z celé té trapné situace.
Simone se zahihňala jako malá holčička. „Ale prosím tě, říkej mi Simone. Paní je oslovení pro starý, a navíc, pro mě už tu jsi jako doma.“
Bill zakňučel a upravil si Konnyho v náručí. Ten si spokojeně cucal palec a hlavu měl opřenou o Billovo rameno.
„Mami, obstaráme se sami, co kdyby sis šla na chvíli odpočinout?“ prohodil možná až příliš znuděně, jako kdyby chtěl říct ‚běž mami, běž, prosím tě‚-
Simone zvedla obočí a zasmála se. „Okay, chápu, starci jsou
out,“ mrkla na ně a zmizela nahoře ve své ložnici.
Bill dovedl Toma do obývacího pokoje a nechal ho usadit se na gauči, Konnyho položil na zem a chlapeček si okamžitě začal hrát se svými panáčky, ale stále alespoň po očku oba chlapce kontroloval.
„Nic si z mámy nedělej, cítil jsem se docela zoufale, když se rozmluvila, ale to dělá pořád. To je jen tím, že jsi jí sympatický.“ Položil mu ruku na koleno a s úsměvem ho stisknul. „Sakra, je těžký najít tvoje koleno pod tou vrstvou džínoviny!“ smál se.
Konny cosi zavrčel a utrhl hlavu jednomu ze svých panáčků.
„Je skvělá… tvoje máma.“
Bill se usmál a věnoval Tomovi malý polibek na tvář. „Já vím, ale jsem si jistý, že tvoje máma je taky skvělá, mh?“
Tom sklopil pohled a snažil se udržet si úsměv. Bill se k němu přišoupnul a sklonil se tak, aby sahal do Tomova zorného pole. „Je všechno v pořádku?“
Rasta se podíval do Billových vystrašených očí a přikývl. Jejich rty byly od sebe jen pár milimetrů. „Samozřejmě.“
Černovlásek si olízl rty a pohledem těkal mezi Tomovýma očima a rty, zatímco rasta pomalu zmenšoval mezi nimi vzdálenost, která je od polibku oddělovala.
Zavřeli oči.
„BOOM!“ zařval Konny, když se jeho náklaďáčky velmi hlasitě srazily. Oba dva chlapci se vylekali a rychle od sebe odskočili.
„Konny!“ okřikl ho Bill. „Buď opatrný, málem jsem leknutím dostal infarkt!“
Chlapeček si odfrknul a sledoval Toma, který se celý ustaraný nahnul k Billovi.
„Poslyš, Bille, a…“ zaváhal, možná to bylo citlivé téma. „A co Konnyho matka?“
Billova tvář okamžitě poteměla, a to Toma vylekalo. Jak mu, sakra, mohla přijít na mysl otázka takového typu? Vůbec nic mu do toho nebylo!
Mohl za to fakt, že si nějakým způsobem, zamiloval jak Billa, tak i malého chlapce. I když ho Konny nenáviděl. A chtěl vědět, kdo byla ta kráva, co opustila tak sladkého chlapce, jako byl Bill. Jasně, na jednu stranu jí musel poděkovat, protože teď byl Bill jeho.
‚Bože, co to jsou za myšlenky, Tome, dost!‘
Ignoroval svoje
bad neurony – už jenom to, že je měl, byl detail – a pořádně se nad tím zamyslel. Možná to byl Bill, kdo se rozešel s ní. Možná, že je oba opustila hned po porodu nebo něco podobného, a Bill pochopil, že by stejně nemohl zůstat s takovou holkou. Taková kravina… opustit vlastní dítě.
„Konny, mohl by sis jít hrát nahoru do svého pokoje, prosím.“ Zeptal se jemně černovlásek, hladíc chlapečka po tváři.
Konny hlasitě vydechl, ale stejně sebral hračky a odebral se po schodech do svého pokoje a nezapomněl u toho pořádně na schodech dupat.
Tom pochopil, že příchází jedno z těch témat, které bys rozhodně nikdy nechtěl slyšet, ale nakonec ti pomohou pochopit strašně moc věcí, kterých sis předtím ani nevšiml. A na Billovi si toho ještě nevšiml strašně moc.
Černovlásek propletl prsty na svých rukou a sledoval bod kdesi v prázdnu před ním. Věděl, že jednou příjde moment pravdy – takhle ho pojmenoval a musel přiznat, že jako jméno pro tuhle situaci opravdu sedělo.
Nechtěl, aby od něj Tom pak utekl, nechtěl mu to říct, protože nevěděl, jak by to skončilo. Opravdu by ho zničilo, kdyby ztratil první a jedinou osobu, která vypadala, že by ho měla ráda. Ve své představě o tragickém budoucnu, jak ho Tom opouští hned po téhle konverzaci, by dokázal jasně vidět své srdce měnící se v prach od utrpení, muk a bolesti, dokud by ho vítr nerozfoukal do posledního zrnka prachu. Byla to představa až poetická, více podobná spíše řecké komedii, ale absolutně vystihovala Billův strach z tohoto momentu.
„Konnyho… má… máma Konnyho…“
Začal, ale zastavil se, aby se pořádně nadechl.
Tom jej sledoval více než vyděšený. To byla tak strašná historka? Co Billa dokázalo znervóznit tak moc? To mu nevěřil natolik, aby mu vyprávěl o tom, co se přesně stalo?
Ne. Takhle nesměl myslet, to by bylo sobecké a paranoidní.
Bill vypadal, že má opravdu vážné trable, kousal si ret a vypadal, že je na hranici zhroucení se do nepříčetného pláče.
A Tom jediné, co si doopravdy hluboce přál, bylo zmlátit tu špínu, co Billa opustila a způsobila tuhle všechnu bolest.
„Bille.“ Položil mu ruku na rameno, aby ho uklidnil. „To je jedno, neměl jsem se na to ptát. Nic se neděje, ok?“ trochu zesílil stisk a jemně s ním zatřásl, sledoval jeho oči tím nejupřímnějším pohledem, jaký mohl v ten okamžik najít.
Černovlásek ale jen zatřásl hlavou.
„Ne, to je v pořádku, stejně… bych ti to musel dřív či později říct. Ne… nechci ti lhát, ale prosím, nebuď na mě naštvaný, že jsem ti to neřekl hned.“
Tom pokrčil obočí, byl zmatený, co těmihle slovy chtěl říct?
Bill se najednou cítil rozhodnutý promluvit, protože se natočil tak, aby rastovi viděl do očí.
„Konnyho matka neexistuje.“ Vychrlil ze sebe rychle. „Nebo lépe… já jsem Konnyho matka!“ přivřel oči a očekával cokoliv od pohlavku až po hysterický výsměch. Tom několikrát naprázdno zaklapal pusou, a nakonec se pousmál.
„Bille, to mi bylo jasné, Konny nemá matku, a tys musel příjmout obě role, nemusíš se bát to přiznat.“
„Ne, ne, nepochopil jsi to.“ Sklopil hlavu, ruce se mu potily a klepaly. „Není nikde žádná Konnyho matka. Ko- Konnyho jsem porodil já.“ Intenzivně Toma sledoval lesklýma očima. „Hlavně neříkej, že mě nenávidíš.“ Dodal. Rasta měl zaražený výraz, soustředil se na uspořádání svých myšlenek. Co tím myslel, že Konnyho porodil? Muži přeci nerodí, co víc, muži nemůžou být těhotní!
„Myslím, Bille, že to nechápu,“ zamračil se trochu. Možná si z něj jen dělal prdel, protože se styděl za tu děvku, co ho opustila a nechala mu jen dítě na výchovu?
Černovlásek si povzdychl, nevěděl, jakého stébla se chytit. Ještě byl čas všechno změnit a nechat Toma si myslet, že to byl jen špatný vtip. Nemohlo být přeci tak těžké vymyslet si story o tom, proč musí chlapce vychovávat. Tom očekával upřímnou odpověď, četl mu to v očích. Nechtěl mu lhát.
„Já…“ vydechl. „Já jsem hermafrodit; víš, co to je?“ Tom se na chvíli zamyslel.
„Živočich…“
„Člověk…“ opravil ho hned.
„Správně… tedy, člověk, který má v sobě něco mužského a něco ženského, počkat!“ vyvalil oči. „Takže ty…“ zadrhl se mu dech.
„Ano, mám v sobě i ž-ženské orgány, t-tudíž jsem otěhotněl a n-narodil se Konny.“ Zakončil pomalu.
Uběhlo několik minut, ale stále nedokázal zachytit jediný signál Tomova života.
Bill neměl odvahu zvednout pohled, docela se mu líbilo, když mohl pokračovat v pohodlném sledování svých rukou.
Teď mě nechá. Ne, naopak, nejdřív mi řekne, že jsem odporný, pak mě zbije a pak mě nechá po tom, co mě pošle do hajzlu, ale… eh, má pravdu, měl jsem mu to říct hned, vlastně jo, jsem odpornej hermafrodit, co od života nemůže čekat nic dobrého, kromě Konnyho samozřejmě, ale pak stále zůstává ten fakt, že jsem měl hned všechno vysvětlit, ale když já se tak bojím, a nakonec uvidíš, že mě chce jen dostat do postele, a pak mě nechá, aniž by si na mě vzpomněl.
BOŽECHCEMĚOPUSTIT!!!
„Bille.“
„Prosím, neříkej, že jsem ti odporný…!“ zašeptal, zvedajíc oči lesklé od slz.
Rychle si je promnul.
Zmatek, odpor, naštvanost a nenávist v Tomových očích… nebo alespoň jednu z těchto emocí by tam očekával.
Rozhodně nečekal… Tom se přisunul blíže a položil mu dlaň na tvář
… pochopení… pohladil jej, a nakonec mu přitiskl rty na čelo
… jemnost… pomalu se odtáhl a podíval se mu do očí. Bill mohl číst věci, ze kterých mu bláznilo srdce. Tomovy rty se opět přiblížily, aby perfektně zapadly do těch černovláskových
…lásku?
„Nikdy bych si nedovolil ti říct něco takového.“ Zašeptal předtím, než ho objal. „Líbíš se mi takový, jaký jsi.“
„To-Tome, já…“ Bill nechtěl plakat, ale cítil, že to teď opravdu potřebuje.
„Je to všechno v pořádku, jsem tady, jestli potřebuješ…“ Bill ho ale nenechal dokončit větu, protože se opravdu rozplakal do jeho trička. Tom se zasmál a opatrně ho poplácal po zadku. Bill škytnul a popotáhnul.
„To-Tome…“ brouknul. „Já-já tě miluju.“ Cítil se divně, když slyšel sám sebe to vyslovit, protože to nikdy nikomu neřekl. Navíc, ne že by měl někdy možnost to říct.
Rasta ho sledoval vyvalenýma očima a nečekal takový konec téhle situace. Co má teď dělat?
Ani ho nenapadlo odpovědět, protože by stejně nevěděl, co říct.
Nikdy zamilovaný nebyl, nevěděl, kdy je čas se vyznat ze svých citů, nevěděl, co by měl cítit, aby ho to dotlačilo k tomu udělat tenhle velký krok. Fakt, že pro něj byl velký krok už jen to, že by se měl vyznat ze svých citů, a ne třeba svatba, říkalo hodně o jeho citových zkušenostech.
Bill ho sledoval a čekal na nějakou odpověď. Jasný, ale jakou? Jakoby na jeho záchranu se najednou ve dveřích objevila Simone. Vešla do obýváku celá vytlemená a oba chlapci od sebe odskočili.
„Tak už jste dostali chuť na koláč?“
autor: Nephilim
překlad: Lenna W.K.T.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 39
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaawwww *srdíčka v očích* ten Tom je tak úúžasně chápavý!!!!!!!!!!!
To je fajn že jej Tom neopustil,ale Konny ho moc rád nevidi.
Vždycky, když po třista letech vidím nadpis Loveless, nevěřím vlastním očím a zběsile mrkám, jestli náhodou nemám vidiny 🙂
Naštěstí nemám, jenom si vždycky musím najít a přečíst minulý díl, protože už nemám ani tucha, o čem byl 🙂
Ještě, že jsem měla to štěstí a povídku už si mohla přečíst, jinak bych se nedočkavostí zbláznila.
Tom je úžasný, jsem strašně ráda, že celou věc vzal klidně a rozumně. I když možná v duchu až tak klidný není, Billovi to rozhodně znát nedal. Naopak, byl vnímavý, chápavý a milující.
Jenom mě mrzí, že ještě nedokázal Billovi na jeho vyznání odpovědět stejně. Asi toho na něj bylo trochu moc najednou, kdo by se mu divil, že si to všechno potřebuje v hlavě urovnat. Však on se Bill toho "miluju tě" dočká ♥
Moc a moc děkuju za překlad 🙂
Naozaj som sa bála, Tomovej reakcie, ale odlahlo mi naozaj zareagoval úzasne. Som zvedava prečo Tom ostal nesvoj keď sa Bill spýtal na jeho mamu. Konny je neskutočne zlatý aj keď nemá Toma rád. A aj Simon je úzasná 🙂 . Krásny diel. Teším sa ďalej. Ďakujem za preklad.
oooooooo neverím.. svojim.. očiam :)))) milujem túto poviedku a práve v tento odporný hektický deň mi znovu urobila náladu 🙂 Zbožňujem Konnyho, úplne si viem predstaviť tie jeho nafúknuté líčka :)) ťuťuňuňu! Dakujem Leni za preklad nemohla som sa už dočkať! btw. akurát som si pred pár dnami hovorila, že by sa tu mohlo objaviť pokračovanie ;))
and for Nephillim: my dear, I love the way you wrote this story, I love this story so much! Everything is perfect, this is my favourite one and I can´t wait ´till the next part will be available on the page!
xoxo :))
Tohle je úžasná povídka a já se vždycky těším na novou kapitolu. Moc děkuju za super překlad:-).
Jsem tolik ráda, že přiznání je už za Billem. Opravdu jsem nečekala, že se tu objeví pokračování a jsem za to moc rád, velký díky překladatelce Lenna W.K.T. 🙂
Já a moje katastrofický scénáře, radši je ani nebudu popisovat. Tom mě opravdu překvapil, jak "lehce" to vzal. Jsem zvědavá jak se jejich příběh bude vyvýjet dál. VB (není to Veřejná Bezpečnost :D)
JEEEE!!!!…Šla som sa len pozrieť aké poviedky pribudli a keď som uvidela Loveless, tak som myslela, že mám halucinácie!!…skutočne som myslela, že ďalší diel už asi nepribudne….V prvom rade ti moc, moc, MOC ďakujem za preklad…táto poviedka je pre mňa úplne výnimočná a každý diel pre mňa znamená veľmi veľa….Milujem Konnyho!!..Je tak strašne roztomilý…a Simone je tiež úžastná…Som rada aj za Billa, že "hodinu pravdy" má už za sebou a ešte radšej, že to Tom zobral tak pokojne….Táto poviedka pre mňa znamená strašne moca klobúk dole pred Nephilim, lebo je napísaná úplne dokonale a ešte raz moc Ďakujem za preklad Leni už teraz sa neviem dočkať pokračovania 🙂
Děvčata děkujeme za chválu, ale přeci jen… nemohli byste mě psát s dvěma N protože já to nemám ráda, když mě to píše někdo jen s jedním xDD vím, že je to blbost ale… hehehehe 😀
Jéééé! Lenno, zbožňuju tě za překládání téhle povídky =D vždycky na ni strašně nadšeně čekám a než se tu objeví další díl stihnu ji od začátku znovu přečíst =)
Asi už to nestihnu okomentovat až si ji přečtu – už budu zase mimo dosah netu – ale děkuju za překlad, autorka je úžasná =)
Jééé, Loveless! 🙂 Abych pravdu řekla, kdysi dávno jsem tuto povídku četla, jenže pak tady díly moc často nebyly a pak myslím už vůbec ne. Pak jsem měla období já, kdy jsem sem nechodila a teď, když jsem uviděla tuhle povídku tak se mi úplně rozzářily oči. Musela jsem si celou povídku přečíst znova, protože abych pravdu řekla, tak už jsem si třičtvrtě věcí nepamatovala a pár posledních dílů jsem ani nečetla. Každopádně jsem dneska sjela celou povídku znova a opět jsem se do ní zamilovala!♥ Ze začátku celého příběhu mi bylo tak moc líto, že je Tom takový hrubián, že Billa tak tyranizuje. A teď, když vidím jak je to teď, tak jsem moc šťastná 🙂 Tom je skvělý člověk 🙂 Jenom to na sobě nedává moc znát. Taky by mě zajímalo, co se stalo s jeho rodiči, jaký je jeho životní příběh. Ale věřím, že se to dřív či později dozvíme 🙂 Konny je strašně rozmilý malý chlapeček♥ Ale nemůžu z toho, jak si Billa chrání a Toma nemá rád 😀 Nojo, děti špatně nesou nové "rodiče" nebo přítele jejich rodičů Já doufám, že si ale Konny brzy k Tomovi cestičku najde 🙂 Až uvidí, jak je s ním Bill šťastný a jak se Tom snaží aby se Konnymu zavděčil, tak snad to vyjde 🙂 Hrozně moc se těším na další díly 😉
A Lenno, Tobě moc děkuji, že ses dala do překládání této povídky 🙂 Moc se mi Tvůj překlad líbí :))
Ach bože! 🙂 tak teraz Tom už vie ako to všetko je 🙂 som naozaj rada, že Billa pochopil :)… A som strašne strašne zvedavá kedy sa aj on Billovi vyzná zo svojich citov :)… Inak Billova mama to tou poslednou vetou úplne dorazila :D… úplne žeriem tento príbeh, veľmi ďakujem za preklad 🙂