autor: Tina
Zdravím všechny. Tahle povídka je podle jednoho videoklipu a myslím, že kdo je fanouškem Iana Somerhaldera, mohl by si přijít na své. Je to napsáno tak, jak to je, takže doufám, že se najde aspoň pár lidí, kterým se zalíbí a zanechají mi své hodnocení. Přeji hezké čtení. Tina
„Tak co si dáš?“ zeptal se mě můj krásný přítel, když jsme už dobrých patnáct minut seděli v kavárně a já hleděl do lístku, co si vlastně dám. Jsem od přírody nerozhodný a všechno mi dlouho trvá, ale Ian má se mnou trpělivost. Vždycky jsem obdivoval jeho železné nervy. Na všechno šel s klidnou hlavou, nikdy se nestalo, že by na mě, v našem už dva roky trvajícím vztahu, zakřičel.
Co bych vám o Ianovi řekl. Je to vysoký modrooký krasavec s pěknou vánočkou na bříšku a nádhernými tmavě hnědými vlasy. Krom toho, že je tak krásný a také úspěšný businessman. Opravdu ho věrně miluju. Nemyslete si, nejsem jedna z těch zlatokopek, kterým jde jenom o prachy, i když tak možná i vypadám. Můj extravagantní vzhled by tomu byl dobrým důkazem, ale mám své zásady, kterých se držím. Vlastně pocházím z křesťanské rodiny, oba mí rodiče pevně věřili v boha a chtěli, abych taky věřil. Já věřím, že tady na nás někdo jistě dohlíží a řídí naše osudy. Ať už je to Bůh, nebo nějaké vyšší síly. Ian má opačný názor. Říká, že každý je svého osudu strůjcem. Máme rozdílné názory, ale přesto se akceptujeme.
Zamyšleně jsem hleděl do lístku a zvedl pohled. Střetl jsem se s nebesky modrýma očima. Na tváři mu pohrával pobavený úšklebek, jak mě pozoroval.
„Moc dobře vím, co chceš říct, ale já si vyberu a nebudou dřív Vánoce,“ pověděl jsem mu a přitom se díval do lístku.
„Je až děsivé, jak mě tak dobře znáš,“ zasmál se tiše a opřel se o opěradlo židle. Pousmál jsem se, až jsem si nakonec vybral. Položil jsem lístek na stůl a užíval si pohled na něj. Po dlouhé době nebyl v obleku. Měl na sobě značkové džíny stejně tak jako černou koženou bundu. Vypadal tak trochu nebezpečně a nehorázně sexy. Na značkové oblečení si potrpíme oba, ale stylem se dost lišíme.
„Tak co sis vybral? Mám hádat?“ opět se ušklíbl a už se nadechoval, aby pověděl mou objednávku.
„Ne. Dám si latté a medovník,“ nekrčil jsem na něj nos a užíval si ten pocit, že jsem ho převezl.
„On je dneska nějaký svátek, že si dáváš i medovník a nehlídáš si tak štíhlou linii?“ opět si do mě rýpnul. Dělal to velice rád, ale já moc dobře věděl, že to nemyslel ve zlém.
„Nepotřebuju si nic hlídat,“ usmál jsem se a posunul se na židli víc zadkem dozadu.
„To já samozřejmě vím, jsi štíhlý, krásný a ohebný…“ chytil mě za ruku a dal mi na ni drobný polibek. Stále se na mě tak laškovně díval a párkrát rychle nadzvedl obočí. Moc dobře jsem věděl, že naráží na dnešní ráno, kdy jsme se spolu milovali v opravdu zvláštních polohách, ale musím uznat, že se mi to líbilo.
„Ještě si stěžuj,“ usmál jsem se na něj, když v tom přišla servírka a zapsala si naše objednávky. Původně sem přišla už deset minut po tom, co jsme přišli, jenomže Ian jí prozatím vysvětlil, že mi to dlouho trvá, ať přijde později.
Objednali jsme si a vyčkávali. Netrvalo dlouho a servírka nám donesla naše objednávky. Ian si objednal pouze kávu. S chutí jsem se pustil do svého medovníku a nabídl i Ianovi. Byl tak roztomilý, když si to vzal a pak se díval kolem. Jako by mu snad někdo nadával za to, že si vzal něco sladkého. Neměl to také zrovna dvakrát v dětství jednoduché. S rodiči měl dost problémů, jejich výchova byla dost přísná. Prakticky mu chtěli nadiktovat celý život, určit povolání, najít manželku a snad i určit datum plození jeho dětí. Vždycky jsem si z toho dělal legraci, abych odlehčil atmosféru, když jsme se o tom bavili, protože jsem věděl, že ho to bolelo, a skutečně to zabíralo. Možná tak první rána v jeho životě přišla, když se rodičům svěřil, že je homosexuál. Otec ho prý tenkrát zbil jako prašivého psa a neustále opakoval, že to z něj vymlátí.
Pohladil jsem Iana po tváři a usmál se. Setřel jsem mu z koutku úst malý drobek a nabídl mu znovu, ale tentokrát už odmítl. Nemohl jsem ho samozřejmě nutit.
„Co v práci? Všechno jde dobře?“ koukl jsem na něj a dal si do pusy další sousto.
„Nechci to zakřiknout, ale zatím se daří…ZATÍM. V nejbližší době se to zase posere.“
„Ale ne, tohle neříkej. Pokud jde všechno dobře, tak všechno dobře půjde i dál. Nechci, aby ses zase z práce vracel domů až pozdě večer a díval se, jak jsi vyčerpaný a vynervovaný.“ Hladil jsem ho po hřbetu ruky, kterou měl položenou na stole.
„Neboj se, snad takové psycho to už nebude,“ pousmál se.
Prstem jsem ho ťukl jemně do nosu a usmíval se. Byl tak krásný. Může mi ho závidět každá holka, každý kluk. Pokaždé se na mě usmíval a po ránu byl tak neskutečně roztomilý, když se probouzel.
„Vydrž, jen si odskočím,“ pohladil mě po tváři a vstal ze židle a odešel. Napil jsem se svého latté a díval jsem se kolem. V tom se to stalo. Okamžik, který bych nejraději vymazal ze svého života.
Zahlédl jsem pár mandlově hnědých očí, jak si mě prohlíží. Musel se na mě zřejmě dívat už delší dobu. Dlouho jsem mu pohled opětoval, než jsem ho na chvíli sklonil. Ten muž byl hezký. Mohl být jenom o pár let starší než já. Černé vlasy měl spletené do mnoho malých copánků a v levém koutku rtů měl dráždivý piercing. Bylo na něm něco zvláštního, něco tolik přitahujícího mou pozornost a já věděl, že bych takhle neměl uvažovat. Vždyť brzy se vrátí můj krásný dlouholetý partner. Proto jsem raději sklopil pohled a dopil své latté.
Brzy poté mi číšník donesl kousek papíru, z utržených novin zřejmě, že mi to posílá tamten pán a ukazoval přesně na hnědookého muže, který si mě tak prohlížel.
Rychle jsem dal papírek pod stůl a rozbalil jej. Byl na něm vzkaz.
Děláš tady ozdobu celé kavárně, nejde si nevšimnout tvé krásy. Kdybys chtěl udělat něco bláznivého, dej mi vědět.
Pod vzkazem bylo ještě napsáno telefonní číslo. Byl jsem z toho v šoku a rozhodl se raději tento vzkaz Ianovi neukazovat. Vlastně jsem vůbec nevěděl, co dělat, a proto jsem jej rychle schoval do kapsy. Brzy poté jsem viděl přicházet usměvavého Iana, který se posadil zpátky na židli a chytil mě za ruku. Taktéž jsem jej chytil, abych ukázal tomu muži, že jsem tady s přítelem, ale mé srdce pořádně tlouklo díky mému šoku a nervozitě. Ovšem snažil jsem se to všechno skrývat.
„V pořádku?“ zadíval se na mě Ian trochu ustaraně a já se na něj konečně podíval, jelikož jsem koukal zamyšleně někam jinam. Až poté jsem si také všiml, že jsem mu pevně stiskával ruku, skoro až drtil.
„Oh, jo jasně, omlouvám se,“ stisk jsem hned povolil, „jenom jsem se zamyslel.“
„To musely být asi nějaké brutální úvahy,“ zasmál se a mně koutky také lehce cukaly.
„Nepůjdeme už?“ otočil jsem téma jinam. Nějak jsem nevěděl, kam se dívat. Pohled mi neustále sklouzával k tomu známému hnědookému, ale sám jsem moc dobře věděl, že bych se na něj dívat neměl.
„Jistě, samozřejmě,“ vytáhl peníze, plus spropitné, které nechal na stole, a společně jsme odešli. Neměl jsem nějak ani myšlenky se s ním dohadovat o tom, kdo bude platit.
Dorazili jsme domů a já si hned odložil kabát. Byl jsem z toho všeho docela nesvůj a Ian to na mně poznal. Objal mě zezadu kolem pasu a do ucha mi zašeptal:
„Neděje se něco?“ Tiskl se ke mně zezadu a já mohl cítit teplo jeho těla i jeho svaly.
„Ne, nic se neděje,“ usmál jsem se na něj. Nebudu mu říkat o tom papírku, je to jenom bezvýznamný vzkaz, zbytečně by se tím trápil.
Otočil jsem se k němu a věnoval mu dlouhý polibek na rty. Nechal jsem se jím pořádně obejmout a opřít o linku. Cítil jsem, jak jeho ruce kloužou po mém zadku. Chytil mě pod ním a vysadil na linku.
Vlezl si mezi moje nohy a začali jsme se líbat vášnivěji a dravěji. Začal jsem ho svlékat a mnout mu rozkrok. Brzy jsme byli oba nazí, rozpálení a nadržení.
Vášnivě jsme se pomilovali přímo na lince v různých polohách. Kuchyní se ozývalo, nespočet vzdechů, stenů a prosíků o přidání.
Oba udýchaní jsme si byli navzájem oporou. Objímal jsem ho kolem krku a tiskl si jej k sobě. Hladil jsem ho v jeho tmavě hnědých vlasech a uklidňoval se.
Následující dny ubíhaly rychle. Oba jsme samozřejmě museli chodit do práce, ale i tak jsme si věnovali všechen volný čas. Ovšem opět nastala ta doba, kdy toho měl Ian hodně v práci, a já nevěděl, jak mu pomoct.
Hodně jsem přemýšlel o tom neznámem muži z kavárny. O jeho lichotivém vzkazu a nabídce udělat něco šíleného. Začínal jsem si připouštět ten fakt, že mě láká udělat něco šíleného. Byla právě sobota a já byl sám doma, jelikož Ian musel jít něco řešit do práce. Proto jsem vytočil to číslo, které bylo na papírku, a čekal. Brzy se ozval na druhém konci mužský hlas.
„Prosím?“
„Ehm… nevím, jestli si mě ještě budeš pamatovat, ale nedávno jsi mi v kavárně napsal vzkaz o tom, zdali nechci udělat něco bláznivého.“
„Oh jistě, vzpomínám si, jsi ten krásný hnědooký, že?“
„Jo, to jsem já, jsem Bill,“ pověděl jsem mu a nervózně si natáčel na prst pramen svých černých vlasů.
„Takže Bille, chtěl bys provést něco bláznivého?“ otázal se mě.
„Jinak bych ti nevolal. Kde se chceš sejít?“ zeptal jsem se rovnou, než abych chodil kolem horké kaše.
„Přijď za mnou v jednu do divadla na jeviště, určitě mě tam najdeš. Mimochodem, jsem Tom, abys věděl, koho hledat.“
„Dobře budu tam,“ pověděl jsem a zavěsil. Právě jsem páchal něco příšerného a ničil něco krásného, ale touha a zvědavost byly větší než moje svědomí. Šel jsem se tedy rychle upravit, protože jsem neměl moc času, chtěl jsem vypadat dobře a výsledek se mi podařil. Ianovi jsem napsal vzkaz o tom, že jsem s přáteli ve městě a nevím, kdy se vrátím.
Přesně v jednu jsem byl v divadle a snažil jsem se trochu zorientovat. Nakonec mě zavedli do zákulisí, odkud jsem přišel až na jeviště. U piána tam seděl můj krásný neznámý a hrál jednu moc hezkou písničku. Pár lidí si mě zvědavě prohlíželo, když uklízeli kulisy. Přišel jsem blíž a konečky prstů přejel po černě natřeném piáně.
„Máš zpoždění,“ řekl, aniž by zvedl pohled od kláves, ale usmíval se.
„Promiň, trochu mi trvalo, než jsem tě našel,“ pověděl jsem a jakmile tóny piána utichly, střetl jsem se s jeho čokoládovým pohledem.
„V pohodě,“ pousmál se a posunul se na stoličce, abych se mohl posadit, a tak jsem taky učinil a díval se na něj. Byl pro mě tak přitahující, jako magnet, a já byl jenom ubohý špendlík, který se nemohl nijak bránit.
„Co tady vlastně děláš v divadle? Jsi herec?“ zeptal jsem se, abychom na sebe jenom nezírali.
„Ne, Shakespeare v mém podání by byla katastrofa,“ zasmál se a já musel taky. Když se smál, jeho obličej se změnil na roztomilý a přívětivý.
„Tak co tady teda děláš?“ zeptal jsem se znovu a usmíval se.
„Občas jim s něčím pomůžu, nebo při představení zahraju pár not na piáno. Pianista se hodí vždycky, jak říká můj „ctěný“ šéf.“ Usmíval se a já na něm mohl oči nechat. Čišela z něj taková pozitivní energie.
„Skutečně zajímavé,“ usmíval jsem se.
„Zajímavější mi přijdeš mnohem víc ty,“ opřel se loktem o piáno a vytočil se na mě.
„Co ti na mně přijde tak zajímavé?“ usmíval jsem se a čekal, co z něj vypadne.
„Mohl bych zabrousit až k osobním věcem, ale to si necháme na pak. Jsi jako z pohádky, zvláštní krásná bytost, kterých je na tomto světě skromně,“ pohladil mě jemně po tváři a já mu hleděl do jeho mandlových očí. Nakláněl jsem se k němu blíž a on pochopil a hned mě políbil na rty. Cítil jsem v sobě chtíč. Chtěl jsem víc než jenom polibky. Věděl jsem, že to, co mě k němu táhne, je hlavně fyzická touha. To, jestli se projeví láska, ukáže až čas.
Začali jsme se vášnivě líbat. Vylezl jsem mu na klín a vedl s jeho jazykem vášnivý souboj. Nikdo tady už stejně nebyl, a i kdyby, nějak mi to bylo jedno. Hladil jsem jeho holé svalnaté paže a přes černé tílko svalnatý hrudník.
„Počkej, počkej… měli bychom se přesunout jinam, tady nás může každou chvíli někdo načapat,“ šeptal mi a držel mě za tváře.
„Dobře a kde?“ zeptal jsem se nabitý vášní a adrenalinem.
„Pojedeme ke mně,“ rozhodl a já z něj slezl, vzali jsme si své věci a vydali se ven. Nastoupil jsem do jeho auta, a ještě předtím jsem se rozhlédl, jestli mě někdo známý nevidí.
Za chvíli jsme byli na místě. Vystoupili jsme a Tom mě vedl k němu domů. Jeho byt byl skromný, s Ianovým domem se to nedalo srovnávat, ale byl čistý a vyhovoval.
Hned jsem se na něj vrhl a začal ho opět dravě líbat. Brzy jsme skončili oba v jeho posteli a postupně se navzájem zbavovali oblečení.
Byl jsem opravdu vzrušený a můj mozek dokázal v tuto chvíli akceptovat pouze jednu věc, a to byla touha po sexu. Tam moc jsem to chtěl jako snad ještě nikdy, a Tomovi to bylo hned jasné. Jeho výraz mluvil za vše. Nasadil si kondom a natřel se gelem. Pak už jsem jenom cítil, jak celý svou délkou pomalu zajíždí do mě, abych to ještě intenzivněji cítil.
Hrdelně jsem sténal a zakláněl hlavu. Byl jsem v sedmém nebi, a to ještě ani pořádně nezačal. Zadíval jsem se mu do očí, ve kterých jsem viděl plamínky vášně. Začal se ve mně pravidelně a rychle pohybovat a při tom se mi díval do očí. Jeho výraz byl tak sexy a celé to působilo dokonale. Přitáhl jsem si ho k sobě pro vášnivý polibek a do ouška jsem mu zašeptal, aby přidal. Mile rád mé prosbě vyhověl.
Zažil jsem s ním dokonalý sex, ale vyvrcholením to rozhodně nekončilo. Oba jsme měli chuť ještě na jedno kolo a já se nemusel ani nabízet, protože on si mě bral sám, tak jak chtěl, a mně to naprosto vyhovovalo. Pokaždé se uměl tak skvěle strefit na mou prostatu, že sousedi museli mít skutečně radost z mých hlasitých stenů. Ovšem Tomovi se to líbilo, ba naopak mě ještě vybízel k tomu, abych hlasitěji sténal. Neoslovoval mě žádnými hanlivými slovy, jako třeba že jsem jeho děvka, kurvička a podobně. Sám to ani nemám rád, takže tohle bylo další plus pro něj. Byl tak živočišný, vášnivý, a to všechno tvořilo jednu velkou dokonalost.
Po našem – skutečně si myslím skvělém – výkonu, jsme už jenom oba leželi v posteli, zmožení a dokonale uspokojení. Já však věděl, že nemůžu zůstat. Musím se vrátit domů.
„Počkej, zůstaň přes noc,“ přitáhl si mě zpátky, když jsem se chystal vstát.
„Sám moc dobře víš, že nemůžu, ale můžu ti slíbit, že tohle nebylo naposled,“ políbil jsem ho a oblékal se.
Ano, skutečně to nebylo naposledy. Náš malý románek pokračoval dál a naše schůzky byly stále častější. Potřeboval jsem jeho přítomnost, ale zároveň jsem věděl, že nám doma muže, kterému hrozně ubližuju. Začínal jsem nějak vnitřně tušit, že ví, že jsem mu nevěrný a uvnitř ho to zabíjí, ale neřekl na to nic. Vím moc dobře, že mě miluje a já miluju jeho, ale s Tomem je to něco magického, něco jiného.
Pokaždé, když jsem se před zrcadlem upravoval a maloval, přišel do koupelny a vyptával se.
„Kam jdeš?“ zeptal se a jeho výraz byl smutný.
„Ven s přáteli se podívat po nákupech.“ Díval jsem se na něj skrz zrcadlo, tedy na jeho odraz.
„Víš, že bych šel klidně rád s tebou nakupovat,“ jemně mě pohladil po boku, když jsem si upravoval vlasy.
„Jistě, že vím, ale vím, že jsi z práce unavený,“ další lež, kterou jsem ho musel krmit, abych zakryl své další rande. Pouze přikývl a lehce se usmál. Ve vzduchu jsem prostě cítil, že o tom ví, byl však příliš hodný, než aby mi něco začal vyčítat.
Lehce mě políbil na tvář, když jsem si oblékal kabát a obouval se. Viděl jsem jak neochotně mě pouští, všechno jsem vyčetl z jeho očí.
„Budeš venku dlouho?“ zeptal se ještě, jako pokaždé.
„Ne, nebudu, vrátím se brzy,“ odbyl jsem ho rychlou pusou a vydal se ven k autu. Věděl jsem, jak moc mu ubližuju a moje srdce z toho krvácelo, ale mozek a nedočkavost mě hnaly opět za Tomem k jeho horkým dlaním.
Zastavil jsem před domem, kde bydlel. Stál už nedočkavě ve dveřích a usmíval se na něj. Jen, co jsem k němu přišel, jsem ho vášnivě políbil na jeho plné rty a nechal se vtáhnout do domu. Kolem nás prošla stará tetka, která si cosi mumlala o nás dvou pod nos. Oba jsme ji měli absolutně na háku. Postupně jsme došli až do jeho bytu, který měl díkybohu v prvním patře, a zabouchly se za námi dveře.
„Nemohl jsem se tě vůbec dočkat, málem jsem zešílel,“ říkal mi chyle mezi polibky a po chvíli přestal a jenom mě hladil.
„Ani já tebe, spěchal jsem, jak jenom to šlo,“ opět jsem ho začal líbat a opět jsme skončili v posteli a užívali si jeden druhého.
Když jsme si leželi navzájem uspokojení a klidní v náručí, cítil jsem, jak mě Tom konečky prstů hladí po rameni a já poslouchal, ležíc na hrudníku, jeho už klidně bijící srdce.
„Bille, zůstaň se mnou už navždy,“ řekl a přerušil tak klidné ticho, které v místnosti panovalo.
„Cože?“ překvapeně jsem se na něj podíval.
„Není to nereálné, zůstaň se mnou, odejdi od něj…“ díval se mi do očí.
„A kde bychom bydleli? Tady je to moc malé pro nás oba,“ opětoval jsem mu jeho pohled.
„Vždyť je to jedno, Bille, já se do tebe nejspíš zamiloval, navíc proč to takhle komplikovaně dělat, když to jde udělat naprosto jednoduše. Mohli bychom si koupit třeba karavan a cestovat po světě. Bylo by to skvělé.“ Představa, že bych měl žít v karavanu, kde snad není ani sprcha, mě docela vyděsila. Pro Toma to bylo ovšem něco jiného. Svěřil se mi s tím, že tu bydlí sotva půl roku a nejraději by se zase přestěhoval, že jej to táhne do Francie.
„Tome, ale já nechci takový bohémský život, jaký máš ty, chtěl bych mít nějaké stálé zázemí, možná i rodinu.“
„Děti bychom klidně mohli mít také. Procestovali bychom celý svět, mohli klidně spát i pod hvězdami, bylo by to skvělé.“
„A kde by děti chodily do školy?“ díval jsem se na něj zaraženě.
„Mohli bychom je učit sami, proč by ne, všechno je možné, bylo by to úžasné, Bille, prosím, zůstaň se mnou, bude to skvělý život, zalíbí se ti, uvidíš,“ neustále mě přemlouval.
„Tome, ale já Iana miluju a už takhle mu dost ubližuju, až bych mu řekl, že od něj odcházím a odjel pryč, zničilo by ho to.“
„Tak mu to prostě neříkej, co ty na to, odjedeme třeba i teď, pojedeme do Paříže, do Londýna, klidně i do Moskvy.“
„Copak umíš aspoň nějaký jazyk?“ tohle prostě nešlo, Tom to všechno vidět moc optimisticky.
„Trochu anglicky, ale koho to zajímá. Víš ty co, přijď mi zítra říct do divadla, jak ses rozhodl. Budu tam celý den a budu na tebe čekat.“
S takovýmto ultimátem jsem nakonec odjel domů dosti zmatený a vyvedený z rovnováhy Tomovou lehkomyslností a zbytečným optimizmem. Nechci skončit někde jako nějaký křovák s okousanými nehty, nemytý a ze stromu si na večeři trhat banány.
Vrátil jsem se domů a uviděl na sedačce sedět Iana. V domě bylo úplně ticho, ani televize nehrála.
„Oh, tady jsi, už jsem si dělal starosti…“ pověděl mi Ian a přišel pomalu ke mně. Jeho výraz byl pořád smutný, a i když zase tolik hodin nebylo, jenom jsem kývl a sundal si kabát a zouval boty. To už mi ale začínaly téct slzy, a když jsem se narovnal, brečel jsem už skutečně.
„Oh Bille…“ vydechl Ian a hned mě objal.
„Iane, já jsem…“ vzlykal jsem, ale on mě přerušil, když jsem nebyl schopný to říct.
„Já vím, Bille, já vím…“ hladil mě konejšivě po zádech a já se k němu tiskl.
„Jak dlouho to už víš?“ zeptal jsem se a nosem popotáhl. Slzy mi tekly pořád.
„Asi dva týdny…“ pověděl tiše.
„Mně je to tak líto, nevím, proč jsem to udělal, moc se omlouvám. Promiň mi to. Pořád miluju tebe a nechtěl jsem ti takhle ubližovat, omlouvám se,“ opakoval jsem stále dokola a Ian mě nepřestával utěšovat.
Tahle noc nebyla z těch nejlepších. Se vším jsem se Ianovi přiznal, nevykládal jsem mu samozřejmě detaily, ale pověděl jsem mu, jak to bylo, a i o té Tomově nabídce, a také to, že bych ji v žádném případě nepřijal.
Docela mě děsilo to, jak byl klidný a pouze přikyvoval a poslouchal. Nevynadal mi, nekřičel a ani mě nevyhodil. Jenom mě vyslechl a přemýšlel. Někdy bych mu rád viděl do hlavy, protože mě to znervózňovalo.
Byl to večer plný přiznání, večer plný slibování, omlouvání a pochopení. Odpuštění a usmíření. Byl jsem blázen, že jsem vůbec zavolal na to číslo, že jsem za ním šel, protože po mém boku stojí úžasný a hodný chlap, kterého bych už nejspíš nikde nenašel.
S Tomem jsem se už v životě neviděl. Vlastně ani nevím, kde je mu konce, jestli je někde v Austrálii, Rusku nebo Americe. Jestli náhodou nepije s místními domorodci v amazonském pralese kokosové mléko, nebo právě nemíří se svým karavanem do krásné Anglie. Kdo ví, třeba se zase ukáže se svým zvláštním šarmem a okouzlením a opět převrátí můj život naruby.
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Jsem Ianův fanoušek, tahle povídka je pro mě jako dělaná 🙂 Dát dohromady jeho a Billa byl výborný nápad, myslím, že se k sobě docela i hodí 🙂
Líbila se mi scénka mezi Billem a Tomem, ale jsem nakonec ráda, že s ním nezůstal a že mu Ian odpustil… I když mě trošku zamrzelo, že už se s ním nikdy neviděl 😀
Bylo to skvělé, budu moc ráda, když ještě něco napíšeš..:)
I když jsem si spojením Iana a Billa nebyla na začátku moc jistá, tak musím uznat, že je to skvělé! Byl to vážně super nápad a klidně bych si přečetla i další povídky s tímhle párem 🙂
Je to pekná poviedka, ale pre mňa je Tom a Bill to, čo patrí k sebe. Keby to nebol Tom, tak by sa mi do toho vžívalo lepšie, takto som sa nedokázala rozhodnúť. Chápem Billa, že odmietol život v karavane, ale zase, Tom sa zamiloval a je mi ho ľúto.
Wooow! ♥ Tak tohle se mi neskutečně moc líbilo! Abych pravdu řekla, tak krom Bushida žádné jiné pairingy než Billa a Toma nesnesu, ale Ian je nádherný muž, kterého už dlouhou dobu obdivuju, tak jsem si řekla, proč ne. Proč to nezkusit 🙂 A musím říct, že jsem nadšená! Nejen že Billovi Iana závidím 😀 On byl za každé situace tak hodný, usměvavý, okouzlující. Jeho reakce na to, že ho Bill podváděl byla dokonalá! Obdivuju takové lidi, kteří to dokáží takhle s noblesou přejít. Opravdu se zachoval jako správný, milující muž. Jsem ráda, že si nakonec Bill vybral jeho a zůstal s ním. S ním se bude mít skvěle a hlavně když ho i Bill miluje 🙂 Ale taky nemůžu popřít, že románek Billa s Tomem se mi taky líbil 🙂 Já to pořád beru tak, že ti dva patří k sobě, tak mě potěšilo, že spolu měli aspoň malý románek. Ovšem Tom byl teda pořádně lehkomyslný. Takový freee 🙂 Ne že by to bylo špatně 🙂 Ale pro Billa, který se chtěl usadit, to nebyla moc dobrá volba 😉 Billa v každém případě nikdo odsuzovat nemůže. Ne že bych byla pro nevěru, to rozhodně ne. Ale někdy se hold stane, že vás někdo tak neskutečně fyzicky přitahuje, že tomu nejde zabránit. Neříkám, že je to správné, ale u spousty lidí se tohle prostě stane a pokud to udělají jednou a uvědomí si, co vlastně mají doma a znova se to neopakuje, tak je to podle mě v pořádku. Myslím, že přesně takhle nějak to bral Ian a já jsem byla neskutečně šťastná, že to bral tak, jak to bral 🙂 Taky musím říct, že mi Iana byla moc líto ve chvíli, kdy Bill myslel na jeho rodiče a jak si vzpomenul na jeho otce, když se dozvěděl, že je Ian homosexuál a řekl, že to z něj vymlátí. Takové lidi nemám ráda! Opravdu mi v tu chvíli bylo téměř do breku. A poslední odstavec byl dokonalý! Takové nádherné zakončení tohoto krásné příběhu 🙂 Tom popíjející kokosové mléko s domorodci mě dostalo 😀 Úplně jsem si představila tu jeho fotku z Hawaie http://tokio-hotel-de.blog.cz/1211/btk-app-photos-08-11-2012 😀 😀 😀 prostě to k tomu skvěle pasuje 😀 ( mimochodem, omlouvám se, že sem dávám tento zdroj, ale nemohla jsem tu fotku jinde najít. Snad se nebude nikdo zlobit 🙂 )
Takže Ti velice děkuji za příjemný čtenářský zážitek 🙂 Zjistila jsem, že i jiné pairingy než jenom Bill a Tom mohou být skvělé 🙂
Moc pěknej párek jsi utvořila.Povídka byla pěka.
Děkuju vám moc všem. Neskutečně jste mě potěšili svými komentáři. Nebyla jsem si jistá, jestli se vám takové spojení bude líbit, ale vidím, že líbí, což mě těší.
Samozřejmě jsem tam chtěl přidat Toma, aby byl takový narušitel a pokušení pro Billa.
Ještě jednou vám moc děkuju 🙂
nádhera, brečím jak želva 🙂 bohužel jsem se v tom sama našla a o to intenzovnější zážitek z téhle FF mám, opravdu velice povedené 🙂