autor: GossipGirl
Tom znechuceně vyšel na ulici. Zrovna přemýšlel, co udělá, aby se usmířil s Kayem. Nemohli se přece ignorovat, sakra, vždyť spolu bydleli. Vlastně poslední týden se neignorovali, Kay prostě odjel a nechal na ledničce vzkaz.
Jsem u rodičů. Doufám, že nebudeš potřebovat auto. Tom našel lístek až ráno po tom, co si celou noc dělal starosti, kde Kay je. A hned ho vztekle zmačkal a hodil do koše. Proč si ten debil myslel, že mu jde o auto?!
Toma tohle ničilo. Měl dost starostí s poroučením vlastnímu mozku, aby normálně fungoval. A stejně pořád v každém, kdo vešel do kavárny, hledal známky černých vlasů, nebo naopak blonďatých, na krátko střižených. Bylo to jako nesnesitelná tíha na prsou, která se sice každým dnem víc a víc potlačovala, ale nemizela.
Bude skoro červen, uvědomil si, když procházel parkem a zahlédnul několik lidí, kteří se rozvalovali na trávě na barevných dekách. Přepnul si písničku ve sluchátkách a zvednul oči k modré obloze. Zase bude vedro. Nesnášel to. Zima byla jeho obdobím, nikoli léto. Když pohled obracel zpátky na černý asfalt, zahlédl něco, co nemohlo být… Štíhlá postava zrovna procházela parkem na jeho vzdálenějším konci, zjevně pospíchala, a i když z ní Tom mohl vidět jen černé vlasy stažené do gumičky a hubené paže, věděl…
Musel to být on. Poznal by ho mezi tisíci. Způsob, jakým si upravil tašku na rameni, jen potvrdil… Mohl se rozběhnout… ale neudělal to. Nevěděl proč. Nejspíš nechtěl zjistit, že to byl jen výplod jeho fantazie.
Do práce došel ještě hůř naladěný, než ráno vstával. George – šéf – ho v deset seřval za nedokončenou práci ze včera, a u stolu přímo před ním se usadil jakýsi zamilovaný pár. Jeho den nemohl být horší, a to bylo prosím jedenáct.
Claire mu přišla pomoci kolem třetí. Pohledem zhodnotila jeho náladu a moudře mlčela. Ve chvíli, kdy se George odprdelil do auta, se k němu otočila.
„Jdi domů.“
„A co tam?“
„Kay je pořád u rodičů?“
Tomův výraz mluvil za vše. Chvilku váhal, ale pak se opřel o bar a sklopil hlavu mezi ramena.
„Čistě hypoteticky… kdybys měla dávnou… no fajn, ne dávnou, ale bývalou lásku, který by si řekla něco nepředstavitelně hnusnýho, a dva nejlepší kamarády. Jeden z nich by si myslel, že si na něj nasraná, přitom ty bys nebyla, ale ani by si nenašla odvahu si s ním promluvit, abys mu řekla, že ti chybí, a ten druhej by na tebe byl doopravdy naštvanej z tobě neznámýho důvodu. Co bys dělala?“
Claire se usadila na bar a chvilku to celé potichu zpracovávala. Trvalo jí to asi minutu, než promluvila.
„Asi bych si stanovila, kterej z těch tří je pro mě nejdůležitější.“
„Jenže to právě nevím!“
„Takže to nebude zase tak hypotetický, že?“ Potutelně se usmála.
Tom si povzdechnul a vzal do ruky tác. „Kašli na to…“ Obsloužil tři stoly, u toho skoro rozbil dvě skleničky. Když se vrátil, hodil nádobí do dřezu a promnul si spánky.
„Tome, usmiř se s Kayem. Až budeš mít doma pohodu, budeš moct řešit ostatní problémy.“
„Jak víš…“
Claire mu věnovala vědoucný pohled a dala se do otírání pultu.
Uplynuly tři dny od jejich rozhovoru, z toho jeden měl Tom volný. Každou volnou chvilku přemýšlel o tom, co Claire řekla. Taky myslel na štíhlou siluetu, která byla tolik podobná… jenže tomu sám přestával věřit. Třeba si to opravdu jen představuje. Jak tak začal uvažovat nad tímhle ožehavým tématem, začalo ho zajímat, kam se Bill poděl po AFO’s. Nešlo tu zvědavost potlačit. Třeba se vrátil k Joshovi… Tom stisknul víčka a bylo mu jedno, že jde po ulici. Kdyby to tak opravdu bylo… nikdy by si to nepřestal vyčítat. Třeba se vážně mohli usmířit. Kdyby ho teď potkal… co by vlastně dělal? Jak by se choval? Dokázal by zapomenout na svoji vinu? Nebo by se dokonce zvládnul omluvit? Měl by se omluvit.
Zaklapnul za sebou dveře bytu a nevěděl, jestli se má radovat, nebo obávat, když uviděl Kayovy boty a mikinu v předsíni. Beze slova dokráčel do kuchyně a opravdu ho našel. Kay stál opřený o gauč a vybaloval malou tašku. Vzhlédnul.
„Ahoj.“
Tom si zamotal ruce do sebe. „Ahoj… jak… jak si se měl?“ Přešel k lince, aby alespoň nějak zaměstnal nohy. Věděl, že se musejí usmířit, ale nevěděl, jak začít.
„V pohodě. Máma mi slíbila, že mi budou furt posílat kapesný. A táta byl fakt nadšenej, že jsem to auto ještě nestihnul zdemolovat.“
Tom se zasmál a napjatá atmosféra malinko polevila. „To ti tak málo věří?“
„No… vzhledem k tomu, že jsem se dal na freeskiing, tak moc ne. Říká nám šílenci.“
„Měl by si poupravit názory.“
„Jestli na to není pozdě.“
„Nemyslím, že by bylo pozdě,“ brouknul Tom. „Jen se musí chtít.“
Kay přestal vybalovat, otočil se. „A ty chceš?“
Tom mu byl vděčný, že pochopil jeho narážku. Nechtěl vysvětlovat… chtěl jen zpátky kamaráda. Přikývnul.
„Taky se nechci hádat.“
Chvilku na sebe zírali. Kay měl v očích zvláštní lesk, ale schovával to za prameny vlasů, které mu padaly do čela. Tom se konečně odhodlal a udělal první krok, aby snížil vzdálenost mezi nimi.
„Neumím si představit, že bych na nějakou akci jel bez tebe.“
„Rád pojedu.“
Usmáli se na sebe a Kay obtočil ruce kolem Tomova krku. Vdechnul jeho vůni, směsici kouře z kavárny a deodorantu, který už skoro vyprchal. Možná, že to může být alespoň částečně jako dřív, pomyslel si, když se odtahoval. Úsměv mu vydržel až do večera. Sám se divil, že nebyl tolik nucený jako jindy.
Přes léto už se nepohádali. Podnikli několik výletů, i když Tom stále opakoval, jak nesnáší koupaliště a plavky. Kay to nechápal – s jeho postavou. On sám se docela rád ukazoval, i když by to nikdy nepřiznal. Třináctá komnata, nebo něco na ten způsob. Ale obdivné pohledy od holek mu dělaly dobře bez ohledu na to, že existoval ještě jistý Tom Kaulitz, který se mu úspěšně dostal pod kůži.
Září uběhlo jako voda a říjen klepal na dveře. Oslavili Kayovy narozeniny, všechno se zdálo v pořádku. Tomovi se skoro dařilo zapomínat na trable, které měl. Kay mu pomáhal. Svojí rádoby bezstarostností a bezprostředností. Bavili se.
Zapomněl dokonce na ten přízrak Billa v parku. Přisoudil to svojí představivosti. A i když ho občas v noci bodlo někde v hrudníku, když si vzpomněl, dařilo se to potlačovat čím dál víc. Snažil se nepřemýšlet nad tím, kde je, co dělá… Jen ztráta Andrease na něj působila hůř a hůř, jak se blížila zima. Kdykoli šel do kumbálu a viděl lyže, bylo to jako další střípek do srdce.
Možná bych si měl za chvíli pořídit nějakej magnet, jako měl Tony Stark, a udělat ze sebe remake Iron Mana. Ptal se sám sebe, proč víc postrádá Andrease než Billa, ale odpověď vlastně znal. Andreas byl poslední dva roky nedílnou součástí jeho života. Bill byl minulost, možná oživená na AFO’s, ale pořád minulost.
Říjnová rána byla chladná. Tom byl nadšený. Za měsíc možná už bude sníh. Vběhnul do kavárny, pozdravil unavenou Claire a rozloučil se s odcházející Ninou.
„Jak dlouho ještě bude pracovat?“ Zeptal se, když za sebou Nina zavřela dveře. Byla těhotná a každým dnem chodila těžkopádněji.
„Pár dní. Možná tejden. Už toho moc nevydrží,“ opáčila Claire a vzala si tašku. „Ale je šťastná,“ dodala a zasněně se usmála. Obešla bar.
„A to jako budeme lítat do práce na dvanáct hodin?“
„No vidíš, to jsem zapomněla. Sem blbá, mám v hlavě jen to stěhování…“
„Stěhování?“
„Jo, stěhuju se od Filipa, to nevíš? Každopádně je to kretén. Ale to je fuk, budeme mít posilu. Přijde pozejtří, mohl bys ho zaučit prosím tě?“
„Posilu?“ Tom nevycházel z údivu. „Jak někoho tak rychle našel?“
Claire si povzdechla a došla zase za bar. Nenápadně ukázala na dámu, možná kolem šedesáti, která vysedávala v koutku u okna. Tom ji znal. Byla tu snad každý den, vždycky si dávala to samé. Croissant, černou kávu a neperlivou vodu.
„Když jsem šla vyvěsit na Georgeův příkaz ten leták, že někoho hledáme, zrovna přicházela. Říkala něco o svým mladým vnukovi, kterýho sice dlouho neviděla, ale kterej má přijet. Prej už tu byl a líbilo se mu tady, takže se toho George hned pohodlně chytnul.“
„Co to zas bude za tragéda?“ protočil Tom oči a zavázal si černou zástěru.
„Na tebe mít určitě nebude. Tak mizím, báj!“ Vyběhla ze dveří dřív, než ji stihnul nakopnout.
Večer se Tom rozvalil v křesle a objednanou pizzu si nechal přinést skoro až na klín. „Díky…“ zahuhlal s plnou pusou. „Umírám hlady.“
Kay protočil oči a ukořistil tři kousky, aby si zajistil taky nějakou tu večeři.
„To sis nemohl něco koupit k obědu?“
„Jsem těžce pracující člověk. A ty jako student, kterej nic nedělá, mi můžeš aspoň zajistit obživu,“ zasmál se Tom a natáhnul se pro skleničku – Kayovu. „A kdyby ses naučil vařit, taky bych si nestěžoval.“
Kay se rozesmál. „Já ti říkal, že klidně něco uklohním, ale dopředu si radši kup živočišný uhlí.“
„Připálený palačinky?“
„To bych slavil úspěch. Jo, vlastně… teď sem si vzpomněl, potkal jsem tu holku, Karin. Víš jakou?“
„Jop, bohužel,“ přikývl Tom a skoro se udusil pizzou, jak se rozesmál. „Chceš mi říct, že sis na tohle vzpomněl v souvislosti s připálenýma palačinkama? Co mi tajíš?“
„Bleh, věř mi, nic. Oblažovala mě svojí přítomností celou cestu domů…“
„Jo, hned jsou ty palačinky jasnější…“
„Nech toho, ty vole!“ Kay se natáhnul a vlepil Tomovi se smíchem pohlavek. „Tohle ti mám dát.“
Tom si vzal malý papírek. Stálo na něm číslo, XOXO a podpis. Znechuceně lístek odhodil. „Co si myslí? Vždyť je jí… kolik jí vlastně je?“
„Netuším. Ale vypadá na šestnáct a chová se na třináct. Asi se zamilovala.“
„Jo, do tebe.“
„Ani hovno.“
„Prosím tě, to aby ses bál, že jí ‚ublížíš‘, a půjde si stěžovat svýmu dvoumetrovýmu bratříčkovi.“
Kay přikývnul a dal se rychle do jídla. U Toma hrozilo, že vám vyjí talíř, a vy si toho ani nevšimnete. „Nějaký jiný novinky?“
„Jo, v práci budeme mít někoho novýho,“ mumlal zase Tom, zatímco si do pusy cpal poslední kousek pizzy.
„Koho?“
Pokrčil rameny. „Nevím. Vnuk nějaký ženský, co je tam každej – skoro každej den. Řekla mi to Claire odpoledne.“
„Aha. A zejtra jsi v práci kdy?“
„Odpoledne a večer… proč?“
„Asi se na tebe přijdu kouknout. A budeš se muset nakrucovat, potřebuju něco od jedný holky, tak jí zvu na kafe.“
„Proč se mám nakrucovat, když TY něco potřebuješ?“
Kay se ušklíbnul a vstal. „Protože ty si hezčí…“ poslal Tomovi vzdušnou pusu a smál se ještě, když myl nádobí.
Ve středu přišel Tom do práce a odhodil batoh. Už se chtěl dát do klasických ranních (otravných) příprav, když zaslechnul hlasy. Zarazil se. Neměl by tu být jen George a prudit? Uvědomil si skutečnost o pár vteřin později. Ten novej… někdo. Rozhodl se je neobtěžovat, zapnul počítač za barem, pustil rádio a s povzdechem si uvázal zástěru.
Zrovna odemykal hlavní dveře, když George a nový zaměstnanec vyšli z kanceláře vzadu za barem. V ten moment Tom pochopil, že Bill může být minulostí, jen pokud je daleko od něj.
A že karma je svině.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Další skvostný dílek mé naprosto zamilované povídky je tu ♥
Já jsem tak strašně ráda, že se ty dvě trdla konečně usmířili 😀 fakt, už jsem v to ani nedoufala… V tomto díle se mi konečně potvrdilo, že je Kay do Tomana celej blázen, ačkoliv mu bude nejspíš později ublíženo… a to je mi teda líto…
Každopádně, hned jak jsem začala číst o novém zaměstnanci, okamžitě jsem si tam dala Billa a taky, že jo 😀 to bylo více než jasné… ovšem jsem teda velmi velmi zvědavá, jak se ti dva k sobě budou chovat… a jestli je uvidí Kay, jak spolu pracují… no uf… mohlo by se to zase pěkně zamotat, i když doufám, že snad tolik ne…
Jinak mi ještě dělá starosti Andy, taky už by se s Tomem zase mohli dát dohromady, ale asi to bude muset jít všechno hezky popořadě…
Ovšem dílek byl opět dokonalý a já ti zase nemám co vytknout 😉 Děkuju za povídku 🙂
Na začiatku dielu, mi bolo Toma tak veľmi ,ľúto. Som rada, že sa veci s Keyom vyriešili a dúfam, že sa tak pomaly ale isto stane aj s Billom a Andym. Teším sa ďalej.
Jééé 🙂 Další nový díl mě velice potěšil♥
Ale jsem pořád tak nějak trošičku smutná. Mrzí mě, že Tom se už opravdu Andymu neozval a že vlastně ani Billovi se neomluvil nebo cokoliv. I když, toho Billa i chápu. On je minulost, která letos na závodech na chvíli oživla, ale pak se ztratila. Takže, ano, jak řekl Tom i mě víc v této povídce chybí Andy, než Bill. O Billovi v podstatě tady ani nic nevím a objevoval se zřídkakdy. Kdežto Andyho jsem vážně zbožňovala 🙂 Byl to dokonalý Tomův kamarád a milovala jsem jeho povahu a jeho hlášky. Tak doufám, že teď s příchodem Billa se všechno jenom zlepší 🙂 Začátky budou asi trošku krušné, myslím, že ani jeden z kluků nebude vědět, jak se k sobě chovat, ale kdoví 🙂 Každopádně mě velice potěšilo, že se Tom s Kayem usmířili 🙂 Hnedka jsem měla lepší pocit, když jsem opět mohla číst, jak spolu u večeře mluví a smějí se 🙂 A dnešním dílem se mi opravdu potvrdilo, že Kay k Tomovi chová ne až tak čistě kamarádské city. Což je mi trošku líto, protože mu bude nejspíš ještě hodně ublíženo. Kaye mám ráda a proto je mi to tak líto. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat dál a já se už neskutečně moc těším na další díl 🙂
Mockrát děkuji za tuhle povídku! 🙂
Jen at si to mezi sebou vyresi a bude dobre, kdyby se i usmirily. A musim priznat, ze me Bill napadl jako prvni, kdyz se tam bavili o te posile 😀
Já to vědělaaaa hahaha 😀 Božínku mám druhé Vánoce 😀 jdu se uklidnit skákáním po bytě! 😀
Ja si to myslela to bude veselo v chaloupce už se těším.
Nemůžu uvěřit, že to od Tomova posledního setkání s Billem bude už skoro rok…
A nechápu, jak to Tom bez něj mohl vůbec vydržet…
A jak se říká: Když nejde Mohamed k hoře…tak si Bill Toma prostě našel sám, i když prostřednictvím náhody.
Jsem ráda, že se Tom s Kayem usmířili a i když si strašně přeju, aby už byl Tom s Billem, je mi líto, že Kay ostrouhá kolečka. V téhle povídce je úžasný a mám ho fakt ráda, stejně jako Andyho, který mi taky hodně chybí.
Ale nejvíce mi po celou dobu chyběl Bill a tak jsem šťastná jako blecha, že konečně znovu vstoupil do Tomova života a a doufám, že z něj už jen tak neodejde.
Bill je pro mě tak trošku velkou neznámou, panem Tajemným, o kterém vlastně skoro nic nevím, kromě toho, že Toma pořád miluje 🙂
Tak snad se o něm konečně něco dozvím 🙂
Takže teď opravdu umírám zvědavostí a na příští díl jsem hodně, hodně nažhavená 😀
Super ♥
Strašne ma mrzí tá Tomova ignorácia. Je fajn, že si na Billa spomenie aspoň keď ho uvidí, ale mrzí ma, že inokoedy nie. A keď mu Andreas chýba ako môže nechať kamoša celý rok tak a neozvať sa mu. A Andy? Tie dlhé odlúčenia prežívam strašne ťažko 🙂 Ale som rada, že Bill bude teraz už neďaleko a Tom ho musí zaúčať. Len už nech sa netýrajú.
woooohoou ^^ joooo už se mi to začíná líííbiiit 😀 šup další díl..to jsem sakra zvědavá :DD