Slave 8.

Bill stál na zahradě zády k nim. Koukal na oblohu a něco si pro sebe šeptal. Ani jednoho nezajímalo, jaká jeho slova jsou, ale Bill nesměl být sám. Potom se utápěl v chmurných myšlenkách, které mu nedělaly dobře. Oba se postavili vedle Billa, každý z jedné strany, a koukali se s ním.

„Řekni mi, že bude v pořádku,“ řekl Bill do prostoru, takže ani Alice ani Georg nevěděli, komu byla otázka položena.

„To nikdo neví, Bille. Kdo ví, co mu Bushido udělá. Nejspíš se mu ho povedlo zlomit. Nikdo by nevydržel to, co on provádí Tomovi. Proto musíme jednat. Jen to nesmíme uspěchat, jinak bysme ohrozili Toma,“ odpověděla Alice a chytla Billa za ruku. Ten ji vděčně stisknul.

„Díky, Alice. Ze začátku jsem ti nevěřil, ale pak jsi jasně ukázala, že ti jde o Toma stejně jako nám,“ otočil na ni černovlásek svou tvář.

„Vůbec se neomlouvej. Jiný by mi nevěřil ani teď,“ usmála se Alice.

„Jenže tys byla u něj, když na tom byl nejhůř,“ konstatoval Bill a usmál se.

„Bille, je tu ještě jedna věc. Až tam půjdeme, tak musíme vzít nějaký Tomovo oblečení. Tamto je na hadry. Přece nechceš, aby ho ostatní viděli nahého,“ hlesla Alice a posmutněla.

„To určitě nechci. Všechny by to odrovnalo. Stačí, že ho odtamtud budeme muset odnést,“ odpověděl Bill a jeho pohled se zase stočil na oblohu. „Vydrž to, Tomi. Brzy pro tebe přijdeme,“ vyšlo mu šeptem z úst.

Georg i Alice bolestně sevřeli víčka. Tušili, jak se asi Bill cítí, jak mu je. Ale nedali to najevo. Museli být už kvůli Billovi a Tomovi silní.

O tři dny později…

Tom stále visel za zápěstí na laně, přesně tak, jak ho tam Bushido přivázal. Bylo mu špatně, a navíc se klepal strachy. Za poslední tři dny se Bushido nijak nekrotil a jemu připadalo, jako by se ho snažil rozervat zevnitř. Byl vyhladovělý a dehydratovaný. Neměl žádnou sílu odporovat, a dokonce i slzy vyschly. Už mu netekly tak jako předtím. Bushida to už proto přestalo bavit a celý den dal Tomovi pokoj. Chtěl vidět Tomovy slzy, ale už se jich nedočkal.

Rasta už ani nezvedal hlavu, aby se podíval na svá rozedřená zápěstí, ani ty už necítil. Vlastně byl vůči veškeré bolesti apatický. Jen koukal do země, protože v téhle poloze neměl ani možnost spánku. Pálily ho oči, a když je zavřel, okamžitě se mu svaly povolily, že se div netrhaly. To Tom riskovat nechtěl.

***

Bill spolu s ostatními se chystali k Bushidovu domu. Měli to přesně rozvržené a vychytali všechny hrozící chyby, které by mohly nastat. Georg, Steve a Dereck se rozjeli k Bushidovu domu jako první a o pár minut vyjela od domu dvojčat další dvě auta. Pevně svíral batoh, ve kterém byly Tomovy věci, a koukal před sebe. Alice ho celou dobu od rána pozorovala, a když takhle seděli v autě, položila mu ruku na rameno a stiskla. Bill jen zavřel oči a snažil se uklidnit. Šlo to těžko. Bál se hlavně toho, v jakém stavu uvidí svého brášku.

Po hodině dorazili na určená místa a kývli na ty tři, aby se dali do díla.

Zatímco se tedy Georg, Steve a Dereck snažili upoutat pozornost vepředu, zbylí členové party se dali do díla v zadní části domu. Díky Alici věděli, jak se tam dostat. Povedlo se upoutat pozornost Bushidových lidí a hned deset se vydalo dopředu, aby si to vyřídili s těmi třemi. Bill, Alice a Gustav se tedy vydali k venkovnímu vstupu do sklepa. Nebyl nijak zabarikádovaný nebo zamčený, takže okamžitě vlezli dovnitř. Zbytek patry vešel do domu a dělali brajgl. Měli ale za úkol se stáhnout, kdyby šlo opravdu o krk. Bill scházel schody do sklepa jako první, Alice s Gustavem hned za ním. Rozhlížel se v šeru po sklepě a snažil se najít bratrovu siluetu. Vcházeli do sklepa pomalu.

„Proboha,“ vydechl Bill a zatočila se mu hlava.

Gustav ho rychle podepřel a podíval se stejným směrem. Musel zadržet zděšený výkřik. Aniž by to čekali, vymanil se jim Bill ze sevření rukou a vyběhl směrem, kde se nacházelo Tomovo tělo. Rychle k němu přiběhl a stoupl si před něj. Pohladil ho po tváři a snažil se mu zvednout hlavu.

„Tomi, prober se. Jsme tu pro tebe. Prosím prober se,“ šeptal a snažil se bratra probrat.

Tom si myslel, že už má halucinace. Nechtěl věřit, že je tu Bill a říká mu takové věci.

„Alice, on nereaguje. Proboha, pomozte mi,“ šeptl zoufale a chytl Tomovo tělo, když Gustav přeřízl provaz, který držel Tomovy ruce nahoře. Okamžitě se mu tak Tom svezl do náruče. Gustav rychle přispěchal k nim, aby Tomovi přeřezal provazy svazující jeho zápěstí k sobě, a Alice se mu snažila oblíknout tepláky. Nebrali žádné jeho kalhoty, protože tušili, že bude nemožné mu je obléct. S tepláky to bylo jednodušší. Bill rychle chmátnul po mikině, kterou mu zabalil, a po uvolnění rastových zápěstí se mu ji snažil obléct. Šlo to těžko, ale s Gustavovou pomocí se jim to podařilo. Gustav ho pak vzal do náruče, protože byl z nich nejsilnější, a vynášel ho ven stejnou cestou, kterou přišli.

Bill poslal hromadnou sms, že mají Toma, a tak se všichni postupně stahovali. Sice byli trochu potlučení, protože se to neobešlo bez potyček, ale jinak byli všichni v pořádku.

Gustav nesl Toma k autu, kde ho položil na zadní sedačku. Bill si k němu hned sedl a hladil ho po tváři i vlasech. Černovlásek ještě požádal o nějaké pití, a pak se celou cestu k jejich domu snažil do Toma dostat nějaké tekutiny. Nebylo to nejlehčí, co zkoušel, ale nakonec se mu do Toma podařilo dostat aspoň trochu vody.

Zpátky přijeli asi po hodině, protože se snažili cestu co nejvíce prodloužit, aby je Bushido nemohl najít u nich. Jakmile dojeli k jejich domu a Gustav odnášel Toma od auta do jejich pokoje, doneslo se k Billovi, že tu Bushido byl a snažil se dostat dovnitř a znovu zajmout Toma. Gustavův nápad se tedy vydařil, takže tu nebyli, když se tu objevil Bushido. Alice zmizela s Georgem v kuchyni, kde se snažili udělat pro Toma i pro ostatní něco k snědku. Ti, co mohli, ošetřili ostatní a Gustav pomáhal Billovi s Tomem.

„Vypadá strašně,“ šeptl Gustav a stáhl z Toma oblečení, co mu oblíkli v tom sklepě.

„Zabiju ho, jestli se tu objeví. Takhle ho zřídit,“ vzlykl Bill a pohladil Toma znovu po tváři.

„Měli bysme mu vydesinfikovat ty rány na zádech a no… na…“ Gustav nevěděl, jak to říct.

„Dobrý, Gusi… zvládnu to. Jdi za ostatními. Já se o brášku postarám,“ řekl Bill a Gustav tedy přikývl. Nebylo mu příjemné takhle kamaráda vidět.

Po Gustavově odchodu došel do koupelny pro lékárnu a otočil Toma na břicho. Ten jen zakňučel a užíval si spokojeného nevědomí. Billovi se v očích zaleskly slzy, když viděl, co mu Bushido provedl.

Klekl si k posteli a začal tedy s ošetřováním. Tom během celého procesu několikrát bolestně zakňučel a Bill se mu také několikrát šeptem omlouval. Netušil, že Tom ho stejně nevnímá.

Alice celou dobu stála tiše mezi dveřmi a sledovala to. Sama měla slzy na tvářích. Tolik jí to bolelo za oba.

Když s tím vším Bill skončil, otočil opatrně bratra zpět na záda a přikryl ho. Seděl u jeho postele a hladil ho po ruce. To už Alice nevydržela a šla k němu. Posadila se k němu a objala ho kolem ramen.

„Proč on, Alice?“ vzlykl Bill a opřel se do objetí.

„To nevím, Bille, ale já jsem to tenkrát řekla Bushidovi dobře. Sere ho to, že Tom je schopný se za svoje lidi obětovat. Bushido to nedokáže, a proto se asi takhle choval. Kdo ví, kolik je na tom pravdy,“ odpověděla dívka a hladila černovláska po ruce.

„Doufám, že se brzo probere,“ hlesl Bill a zavřel oči.

***

Přibližně po dvou dnech, kdy do něj Bill a Alice dostávali hlavně tekutiny, se Tom začal probírat. Ale moc dobře mu to nešlo. Bill u něj seděl a vyčkával, až jeho bratr konečně otevře oči.

„No tak, Tomi, to dáš. Otevři na mě ty tvoje kukadla. Čeká tu na tebe hromada jídla a lidi se nemůžou dočkat, až budeš v pohodě. Tak se prober,“ ponoukal ho šeptem Bill.

Tom opatrně otevřel oči a rozhlížel se kolem sebe. Jenže jeho pohled byl rozmazaný, tudíž si myslel, že je pořád v tom sklepě. Jen bolestně zakňučel a přikryl si rukou oči. To ho překvapilo a otevřel oči pořádně. Podíval se na své zápěstí, které bylo díky Billovi ošetřené a zavázané.

Pootočil hlavu směrem, kde seděl Bill, a překvapeně na něj koukal.

„Bi-Bille,“ šeptl, protože ho hlasivky neposlouchaly.

„Je to v pořádku, Tomi. Jsi doma,“ usmál se Bill, kterému opět stékaly slzy po tvářích, a hladil ho po tváři.

„Do-Doma?“ zeptal se rasta a začal se rozhlížet po pokoji. „To už jsem umřel?“

„Ne, Tomi. Dostali jsme tě odtamtud. Alice nám pomohla,“ odpověděl Bill a chytl Toma za ruku, kterou si tak prohlížel.

„Alice? Ona není tam?“ ptal se stále tiše.

„Ne. Přišla sem asi před týdnem, když s tebou mluvila a dávala ti najíst. Když odešla, zaslechla tvůj křik, a to jí už donutilo jednat. Ona nám pomohla se dostat dovnitř,“ vysvětlil mu černovlásek a otočil se, protože uslyšel otevírající se dveře. Usmál se na nově příchozí.

„Budu jí mu-muset poděkovat,“ hlesl Tom a zase zavřel oči.

„To můžeš teď, právě přišla,“ usmál se Bill a sedl si do křesla vedle postele, aby ti dva spolu mohli mluvit.

Tom znovu otevřel oči a v ten moment se díval do tváře své přítelkyně, která mu vlastně zachránila život. Unaveně se usmál a natáhl k ní ruku. Alice ho za tu ruku rychle chytla a stiskla mu ji.

„Tys nám dal, chlape,“ usmála se dívka a sledovala kamarádovu tvář.

„Díky, Alice,“ šeptl rasta a snažil se jí také stisknout ruku.

„Tak co? Máš hlad? Doufám, že obrovskej, protože jsme ti doslova vyvařovali. Potřebuješ do sebe dostat co nejvíc jídla,“ zasmála se Alice a hned vstala.

Tom se koukal na její odcházející postavu a pak se zaměřil na Billa. Viděl ho vyrovnaného a on se oproti němu cítil zlomený a ponížený. Rychle odvrátil pohled na druhou stranu. Nedokázal se dívat na svého bratra, když se cítil takhle. Bill to celé zpozoroval. Nelíbilo se mu to ani za mák. Vstal z křesla, přešel k bratrově posteli a vzal jeho obličej do dlaní. Otočil mu jej tak, aby si navzájem koukali do očí, jenže Tom uhýbal pohledem.

„Proč se mi nepodíváš do očí?“ zeptal se ho černovlásek.

autor: T-KAY