Plač, řvi a boj se, protože máš čeho! 16. (konec)

autor: Lesslee

Vím, že takový konec se moc nehodí a vím, že jsem dlouho nepsala. Nechci se na nic vymlouvat a za nic se omlouvat. Prostě to nešlo…. A v nejbližší době ani nepůjde, proto tomu prozatím dávám konec.

„Nemusíš to dělat… nejsi mi nic dlužná,“ vzlykl Bill, když se díval na Viky, která ze skříně bere své oblečení a skládá je do kufru.

„Já to pro tebe udělat chci. Hotel je zaplacený do konce měsíce a bude lepší, když tu ještě zůstaneš.“ Vysvětlila a vložila na hromádku poslední kus látky. Všechno pečlivě zkontrolovala, podívala se ještě jednou do zásuvky, kde předtím oblečení měla, a jedním pohybem zapnula zip.

„Hotovo…“ zatleskala a otočila se k Billovi. Pohled na něj ji bolel. Pořád vypadal jako hromádka neštěstí a bála se, že to tu sám nezvládne. „Za pár dní zase přiletím. Táta tu má nějakou schůzku, tak vyrazím s ním…“ snažila se ho uklidnit.

„Já to zvládnu…“ ujistil ji s úsměvem a šibalsky zvedl obočí.

„Pozítří nastupuju do té nové práce, jak jsem ti říkal. Není to na dlouho, je to jen brigáda. Uvidím, jak se mi povede. Každopádně chci nějaké peníze, abych ti mohl něco málo vrátit… a postavit se tak trochu na vlastní nohy.“ Viky dlužil opravdu hodně. Zaplatila celý tenhle výlet a jeho ubytování až do konce měsíce. Nechala mu tady kreditku a hotovost, kterou si s sebou na začátku vzala. Věděl, že její rodina je bohatá, mají fůru známých a tenhle výdaj pro ně není nic, ale i tak by ho kousalo svědomí, kdyby se nesnažil jí to vrátit.

„Wooow… to je paráda. Uvidíš, že ti to půjde. Budu ti držet palce a každý den ti budu volat.“ Výskla s nadšením a dlaň mu položila na hubené stehno.

Dívala se mu do očí a nevěděla, zda to má říct. Nakonec jí to nedalo…

„Psal sis ještě potom někdy s Tomem?“ snažila se usmát, ale na tváři jí vznikl jen ironický úšklebek.“

„Poučil jsem se…“ vyhodil dlaněmi Bill a poté je sevřel v pěst a stiskl rty. Tohle bylo téma, které nechtěl rozebírat. Před pár dny Viky zjistila, že si spolu v noci psali, a nic jí na to neřekl. Nevěděl ani teď, co říct. Věděl, že už to neudělá, a doufal, že Viky to ví taky. Naštvalo ho, že se na tohle zeptala.

„Chci jen říct… že kdyby něco,… tak mi hned volej…“ starala se.

„Prosím, nerozebírej to!“ zvedl hlas. Vicky jen kývla a otočila se k oknu.

„Za chvíli mi to letí… asi bych měla jít…“ zvedla se a popadla kufr. V tu ránu si Bill uvědomil, že po tom všem, co pro něj udělala, se takhle zachovat neměl.

„Promiň mi to. Opravdu si tě vážím. Moc ti děkuju za to, co jsi pro mě udělala…“ pevně ji objal a dlouhými prsty jí vjel do vlasů. Tahle holka byla jako dar z nebes.

Upřímně se na něj usmála a pohladila ho po růžové tváři.

„Brzy se uvidíme.“ Políbila ho na rty a odešla ke dveřím. Věnovala mu letmý úsměv, zamávání a vyplula ze dveří.

…………

„Tohle je bájo!“ vykřikl Tom a svalil se do velké nadýchané postele. Chvíli se houpal na odpružené madraci, a potom se opřel o lokty. Rozhlížel se po obrovské místnosti a s úžasem prohlížel každičký kousek.

„To máš pravdu.“ Vydechl Chris, když uviděl, jaký mají výhled.

„Vždyť vidíme celé město!“ řekl s úžasem a vylezl na balkón. Hned za ním vykoukl Tom a koukal se dolů. Byla to výška.

„Jdu si vybalit!“ znovu vykřikl a hnal se ke kufru, ve kterém měl všechny věci. Brzy našel to, co hledal. Vytáhl telefon z pouzdra a zmáčkl prostřední tlačítko, aby se rozsvítil. „Hmm…“ vydechl a zkřivil ústa. Mobil hodil zpátky do tašky a sedl si zpátky na postel. Už se mu vše zase dokonalé nezdálo.

„Furt nic?“ ozval se Chris stojící u velkého okna. Tom jen odkýval na souhlas a hlavu zabořil do nadýchaného polštáře. Přešla ho chuť cokoliv na tomhle výletě dělat. Už je to pár dní, co se mu Bill neozval, a on nevěděl, co se děje.

„Kašlu na to. Převlíknu se a jdu se kouknout po okolí. Jdeš taky?“ šibalsky koukl na svého věrného kamaráda a svalil se ke svému kufru, ze kterého tahal fůru oblečení.

…………

Bill z peněženky vytáhnul pár drobných a s lehkostí si je dal do zadní kapsy u kalhot. V mžiku zamknul dveře, seběhl schody a pozdravil recepční. Zamířil do své oblíbené kavárny. Měl sto chutí tento den už ukončit. Byl tu úplně sám a žádné známé ani kamarády neměl. Chvilky samoty si chtěl zpříjemnit alespoň vynikající kávou. U pultu si všimnul roztomilého kluka, který si četl ceník.

Když si mladík všiml, že na něj Bill kouká, chvilku se zamyslel a anglicky na něj promluvil. Bill anglicky uměl výborně, takže na otázku, kterou mu položil, v mžiku odpověděl. Černovlasý kluk tápal a nevěděl, co říct. Odpověď na něj byla moc rychlá a nestihl postřehnout všechna slova. Promluvil německy a doufal, že i tak si budou rozumět.

Bill se zasmál. „Takže nejsi Angličan…“

Druhý mladík se usmál a zastyděl. „Jsem tu poprvé… Nejsem zvyklý se bavit takhle… rychle…“ mezi rty se mu objevily rovné bílé zuby a dodal. „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli sem chodíš často a jak se mám vyznat v tomhle ceníku…“ ukázal na balíček listů spojených k sobě a chaoticky otáčel listy.

Bill se zasmál. „Jsem tu už nějaký čas… pozvu tě na kafe…“ vytáhl z kapsy drobné a stoupl si k baru, aby dal najevo, že si chce objednat.

„Vlastně jsem tu s kamarádem… Mohl bys to koupit třikrát?“ zeptal se Billa a podal mu ještě další dvě mince. Bill přikývl a od servírky si vzal tři kelímky s kávou. Vzal si pár sáčků s cukrem a víčka.

„Pojď…“ Vzal si mladík kávu a kývl hlavou ven. Bill jej následoval.

Protlačil se dveřmi a vešel na slunečnou ulici. Hned vedle vchodu stál mladík, kterého hodně dlouho neviděl. Mladík, který je mu až moc podobný. Mezi prsty měl cigaretu a do úst zrovna vtahoval šedý dým. Když jeho hnědé oči stanuly na něm, z dlaně mu vypadl kelímek s horkou kávou…

„Tome…?“

KONEC

autor: Lesslee