Rozhodla jsem se, že budu psát povídku o twins. Příběh se snažím zaměřit na lásku a smutek kolem ní. Tento příběh zdůrazňuje, že Bill a Tom jsou nejlepší kamarádi a možná i něco víc. Nebudu zbytečně psát, o čem povídka bude, prostě si to přečte. 🙂
Bill poklidně seděl v kuchyni ve svém domě – v domě dvojčat. Sám si trochu popíjel, v poslední době měl přeházené nervy, když najednou uslyšel hlasy. Hlasy smíchu, tichého mluvení a… Bill si uvědomil, kdo to je. Tom s dívkou proběhli rychle do ložnice, bez povšimnutí Billovy přítomnosti. Sice to Billa malinko zarazilo, ale co jiného by se dalo od Toma očekávat. Billovi Tomovo chování začínalo připadat hloupé, ale bratr je bratr, zvlášť když je to jeho dvojče.
Ráno se dívka vytratila pryč, aniž by si toho Bill povšiml. Celou noc strávil přemýšlením a ráno dlouho vyspával. Bill vstal asi někdy po 10. hodině ranní, kdy už Tom byl nějakou dobu na nohách. V obývacím pokoji hrál na kytaru, každodenně oblečený. Za to Bill, ten před chvílí vstal, a proto se vláčel v pyžamových teplácích po domě.
„Jej… čau, Bille, ty seš doma? Já myslel, že si někde… hmmm… jinde,“ odložil Tom kytaru na sedačku.
„Ano, celou noc, celé ráno jsem doma. Kde sis myslel, že jsem?“ Bill z lednice vyndal mléko a napil se z toho. Kapky mu stékaly od úst po krku.
„No já nevím,“ odtrhnul pohledem od Billa. Bill na to nic neřekl a vrátil se do své ložnice. Písknutím, ještě před tím než zavřel dveře, zavolal psy.
Po chvilce se do Billovy ložnice snažil dostat Tom. Bill měl však zamčeno.
„Hej brácho… ty se zamykáš?“ ťukal Tom na dveře. „Půjdeme ven, navštívíme Georga a Gustava – To je nápad!“ Přistál vychechtaný úsměv na Tomově tváři. V tom momentě se odemkly dveře, nikoliv otevřely. Tom sáhl na kliku a pomalu dveře otevřel. „Tak jdem?“ stál Tom ve dveřích. Bill kývnul. Během pár minut oba byli u Georga doma, u něj byl i Gustav.
„Čau kluci!“ u dveří se nahlas projevil Tom.
„Čau,“ jednohlasně řekli kluci. Za Tomem se potácel i Bill, docela ztichlý. Hned když přišli, začali mluvit o následujícím albu a o dalších plánovaných věcech, co se týče Tokio Hotel. Georg objednal pizzy k snědku, které byly v momentě snězené.
„Někomu zvoní mobil!“ rozhlížel se Gustav.
„Jo! To je moje!“ zareagoval Tom. Vyndal mobil z kapsy a odešel do vedlejší místnosti. „Čau… Jo… Včera to bylo skvělý… jasně, že se rád znovu sejdu… co? Tak brzy?… Ne, nevadí mi to… jasně… čau,“ přes tenké stěny šla slyšet Tomova konverzace.
„Kdo volal?“ Vyrukoval Bill na Toma.
„Jenom… jen jedna holka. Tu neznáte, ale musím se pochlubit, že noc to byla skvělá! Ale jak jinak, když je se mnou, že?!“ usmíval se Tom, „objednáme si ještě pizzu?“
O několik hodin později…
„Možná že, návštěva baru by Billa hodila do normálu,“ šeptl Georg Tomovi. Tom přikývnul.
„Zvu vás!“ mrknul Tom, když řekl, že půjdou do baru. Ale nikdo mu na to neodpověděl. Všichni jeli jedním autem a během cesty narazili na pár fanoušků, které se nestyděli zamávat celé kapele.
„Tak kluci, tohle je hotovej ráj! Skvělý, co? Soukromej bar! Mrkejte,“ řekl nadšeně Tom, když dojeli do baru. Vypadalo, že se Billovi začala vracet jeho veselá nálada. Všichni do sebe ládovali alkohol, ale vzhledem k tomu, že Bill poslední dobou popíjel docela dost, mu to už trochu škodilo. Tom si všimnul mladých slečen, které seděly v protějším stolu.
„Kluci, pozor, máme zajištěnou noc,“ vychechtával se Tom. Vstal, uhladil si účes na hlavě a šel k tomu stolu. Kluci se jen dívali a čekali, na co tyhle dívky odpoví tomuhle slavnému a opilému kytaristovi. Netrvalo ani pár minut, a jedna z dívek mu vlila do obličeje svůj drink, který byl ve skleničce. Všechny nahodily naštvaný pohled a čekaly, až se ráčí odejít.
„Ještě štěstí, že je opilej, kdyby si to zapamatoval, hodně by se mu zmenšilo ego,“ řekl Georg Gustavovi, když se Tom vracel. V ten moment dostali oba veliký záchvat smíchu.
„Co je tady k smíchu?“ došel Tom k baru a sedl si na barovou židli. Triko a celý jeho obličej byl mokrý. Všichni se shodli, že radši už půjdou domů. Gustav a Georg šli jinou cestou než dvojčata.
Tom vzal Billovu ruku a dal si jej přes jeho krk, aby mu pomohl.
„Bille, v pohodě? V poslední době se nějak nezdáš.“ Ale Bill mu dal jasně najevo, že o tom nechce mluvit.
Ale doma se oba trochu rozpovídali.
„Tome, znáš mě už dlouho, co je na mně špatně?“ lehl si Bill do postele.
„Co?“ Tom chtěl otázku znovu od Billa zopakovat.
„Slyšel si dobře, co je na mně špatně? Že nikoho nemám, chci být zamilovaný, vždycky jsem věřil, že v tom velkým světě je někdo, komu můžu věřit, někdo, koho budu milovat, každé ráno se vedle něj probouzet a vědět, že tu vždy je,“ Billovi z oka vypadla slza. „Ty máš tu možnost, ale co když tyto možnosti i tobě přestanou být možné, najdi si někoho, dokud to jde.“
Tom dal jasně najevo, co tím Bill myslí, ale oba jsou prostě jiní, Bill chce milovat a být milován a u Toma je to jiné, chce být šťastný a být rozradostněn dívkou. „Tak co je na mně špatně? V čem jsem udělal chybu? Když ty, Georg i Gustav máte tu možnost si někoho najít, a já…“ nechal otevřenou větu.
„No já nevím, třeba si hodně nalháváš, že to nejde, moc pracuješ, ty bys to měl vědět,“ řekl Tom první, co ho napadlo, ale v ten moment Bill „odpadl“ a usnul. Ale pro Toma noc nekončí. Míří do baru na konci města, kde má dohodnutou schůzku.
„Ahoj Jenn,“ přisedl si Tom k dívce s mini šaty a dlouhými blond rozpuštěnými vlasy. „Promiň, že jdu pozdě, ale brácha je namol, takže jsem ho musel dát spát,“ smál se Tom.
„V pohodě, aspoň že si přišel,“ položila svoji ruku na Tomovu, která ležela na stole. Tomovi běžela hlavou otázka: ´Měl bych začít tyto schůzky brát vážně? Nebo budu pokračovat ve volném životě plném užívání?´. V ten moment si stoupnul. „Promiň, Jennifer, ale radši půjdu.“
„Cože? Proč, Tome? Proč?!“ opakovala naštvaně zelenooká dívka.
„… Můj brácha je vážně namol a nechci ho nechávat sámotnýho,“ z peněženky vyndal peníze, kterými zaplatil vodu, kterou mu Jenn objednala, a odešel.
„Zavolej,“ stihla ještě křiknout Jennifer. Ale spíš to vypadalo, že Tom to ignoroval.
Hned šel směrem domů. Když dorazil, jako první šel zkontrolovat Billa. Ale v posteli nebyl. Tom dostal strach, nejbližší člověk v jeho životě nebyl tam, kde měl být.
„Tome, kde si byl?“ ozval se Bill za Tomem.
„Ahh… Bille… tady jsi…“ nedořekl Tom, když si uvědomil, že Bill je nahý. „Ach můj bože… Bille… co to blbneš?“ Tom odešel do jiné místnosti. Bill do místnosti křiknul svoji omluvu.
„Chtěl jsem se jít koupat,“ řekl na vysvětlenou. Tom na to nic neodpověděl, lehl si do své postele, ale usnout nemohl. Ještě teď má před obličejem jeho obličej, to jak to myslel vážně a procítěně. Až po dvou hodinách ležení Tom konečně usnul.
Ráno se probudil celkem pozdě. Bill nebyl doma a na lednici byl od něj vzkaz: ´Tome, šel jsem se hledat, chci někoho milovat, přijdu, až to bude potřeba. Čau, Bill´. Tom hodil lístek do koše a udělal si jídlo. Trochu byl naštvaný – on se vzdal dívky a Bill šel hledat dívku – sice na něco jiného, ale šel. Toma napadlo, že by si také pokusil najít dívku, kterou by mohl milovat a která by mohla milovat jeho. Ale měl v hlavě tolik myšlenek, že by se nedokázal ani soustředit. Ano, sice to Billovi přál, ale ne tak, jak by to měl přát bratr bratrovi.
V ten moment začal zvonit telefon, byl to jeden z týmu.
„Čau Tome, to si ty? Je doma Bill?“ řekl mužný hlas.
„Ne není, mám mu něco vyřídit?“ vzal papír a propisku a byl přichystán si psát.
„Jasně, jen mu řekni, že ta písnička je skvělá,“ v ten moment Tom ztuhl.
„Jaká písnička? Proč mi to neřekl? Vždycky mi říká, když nějakou písničku složí.“ Z druhého konce šlo ticho.
„To nevím, Tome,“ za chvíli odpověděl muž. „Každopádně by bylo, super kdybyste na to vytvořili i hudbu, stav se, až budeš mít čas a já ti dám kopii té písně,“ a oba zavěsili.
„Já myslím, že jsem nejlepší bratr, kterého může mít, takže proč mi to neřekl?“ mluvil Tom do zrcadla a při tom se prohlížel. Nic jiného mu nezbývalo, než ignorovat Billovo rozhodnutí.
Když dojedl, rozhodl se stavit pro tu píseň. Jel autem a byl tam za pár minut. Když zazvonil, do dveří vešel muž, kterému volal.
„Čau Tome, jsi tu brzy,“ a šel pro kopii písně. „Ale nevadí, tady je,“ muž mu dal obálku s papírem uvnitř.
Tom obálku dal na přední sedadlo a jel domů. Za chvíli byl doma. Chtěl počkat na kluky, ale zvědavost ho nenechala a on vyndal papír z obálky, aby se podíval na text té písně.
autor: Mayra
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Některý pasáže mi přímo mluví z duše, nemůžu se dočkat pokračování (:
Tý jo, tak to jsem zvědavá. co za píseň to bude 🙂
No a začíná to celkem zajímavě, tak se nechám překvapit, jak to bude pokračovat:)
Určitě to bude in die nacht 😀 je to moooooc zajímavé. Chci vědět, jak to bude dál
Jsem zvědava co Tom vyčte s ty písničky .
Taký trochu zrýchlený štýl. Ale zvyknem si. Som zvedavá komu a kedy dôjde, že už nemusia nič hľadať.