autor: GossipGirl
Děkuji za všechny komentáře :))). Ani nevíte, jak je vždycky hltám, beru v nich dost inspirace, mimochodem :). Doufám, že to nějak rozmotám ještě :D.
GG.
Tom si zkroutil nohy pod sebe, aby se mu na posteli sedělo pohodlněji. Kay se večer zavřel ve svojí ložnici a rezolutně z ní odmítnul vylézt. A tak Tom, kterého ničila celá tahle situace, uvařil dva hrnky čaje a prostě se usídlil v Kayově posteli. Tak trochu se o něj i bál. Kay sám ležel, s hlavou zkroucenou na opačnou stranu od Toma. Tom si zkoušel přesednout, aby mu viděl do obličeje, ale bavilo ho to asi pět minut, jelikož kdykoli si přelezl na druhou stranu, Kay znovu přetočil hlavu a zmařil tak Tomovu námahu. Tak jenom seděl a koukal na jeho čím dál delší hřívu hnědých vlasů, přemýšlel. Mohlo být kolem půlnoci, ale necítil se unavený.
V igelitce od Andrease našel dva dresy na londýnskou freeski akci Rentless London Freeze Festival. Byl to jediný skok, nazývaný BigAir, kde se předváděly ty největší prasárny. Pořádalo se to v centru, bylo to divácky atraktivní a sjížděla se největší smetánka freeski světa. Tom nepochyboval, že by tam narazil na mnohem větší marťany, než byl Gus Kenworthy na AFO’s. Toužil tam být… jenže si vážně neuměl představit jet bez Kaye. Vždycky byli spolu… a s Andreasem. První dva jeho problémy. Jak noc postupovala, vzpomněl si na jednu radu, kterou kdysi dostal. Ber problémy popořadě. Jenže hned narazil na zádrhel. Ať to vzal z jakéhokoli úhlu, nedokázal zvládnout ani jeden.
Kay. Nevěděl, jak by se k němu měl postavit. Nejraději by byl, kdyby se to nestalo. Nebo kdyby na to dokázal zapomenout. Trhalo mu to srdce, když ho takhle viděl, a věděl, že nikdy nebude moci… pomoct. Opravdu pomoct. A nechtěl plýtvat prázdnými slovy – sám moc dobře věděl, jak jsou nevítaná. Nevěděl, proč tu ještě sedí, ale nějak se neměl k tomu, aby vstal. V jeho nitru zavládal klid a pokoj, když byl s ním. Bylo to jako mít zase rodinu. Bezmyšlenkovitě prohrábnul Kayovy vlasy a přitom omylem přejel po uchu a po neznámém kovu. Odhrnul mu několik pramenů a uviděl obyčejnou stříbrnou kuličku. Nadzvedl obočí. Nevěděl, že si Kay nechal píchat ucho. Hodil to za hlavu. Ale čím déle sledoval jeho záda, tím nejistější byl ohledně otázky, na kterou stranu se postavit. Andreas, nebo Kay. Kay vypadal, že jeho pomoc potřebuje naléhavěji, ale Andreasovi naopak nějakou tu pozornost dlužil. V duchu zanadával. Pohádat se mohl kdokoli s kýmkoli a bylo by mu to jedno. Nebo by se přes to přenesl. Ale oni dva…
Už dávno nebyl naštvaný. Vlastně pár měsíců. Styděl se. Strašně. Zpětně nechápal, jak mohl propadnout do takové hysterie. Na první moment to tak vypadalo, to uznával. A nejspíš to uznával i Andreas, i Bill. Litoval. Litoval, že si to nenechal vysvětlit. Že odjel… mohlo být všechno o tolik jednodušší. Jen jestli není pozdě na lítost. Bál se, že ano.
Bill. Dřív narážel na nepřekonatelnou zeď odhodlání. Odhodlání zapomenout. Jenže jak ho znovu uviděl, zeď se bortila. Srdce ji odmítalo dál stavět a nechalo ji, aby se samovolně rozpadala. Čím dál častěji se mu v jeho přítomnosti vracely vzpomínky na staré časy. Jak to bylo a jak by to třeba znovu mohlo být… Co by vlastně chtěl? To věděl moc dobře. Chtěl spokojený život, ve kterém budou figurovat jeho dva nejlepší kamarádi, lyžování a… Bill. Jak vždycky čekal pod kopcem a usmíval se…
Tom smykem zabrzdil a ohodil Billa hromadou prašanu. „Já jsem bůh, já sem bůh, já sem bůh…“ prozpěvoval si, zatímco si sundával lyže.
Bill se rozesmál. „To jsme si ostatně včera v noci ověřili…“
Tom zrudnul a chtěl něco opáčit, ale zastavil u nich Josh. „Hey, to bylo slušný… na Kaulitze,“ zazubil se a přitáhnul si Billa blíž k sobě.
Tom se přistihl, že neuvěřitelně žárlí. Proto se radši odvrátil a utěšoval se myšlenkou, že je to pořád on, pro koho si Bill vyhrazuje utajené chvilky v zákoutích.
Povzdechl si. Chtěl svět, kde nebude muset Kayovi závidět, že se každý měsíc aspoň na pár dní jede podívat na rodiče do Mnichova. On nemohl. Vyhodili by ho od prahu. Otec se utápěl v alkoholu a matka hledala útěchu v láskách na jednu noc. Nebo v práškách na spaní. Hádali se už od jeho raného dětství, pamatoval si to. Odešel k Joshovi, protože chtěl lyžovat a nikdo jiný nejevil zájem. U Joshe měl aspoň kde spát. Jenže potkal někoho, kdo se mu vepsal příliš hluboko pod kůži. Bylo těžké odejít… po tom všem, co tomu předcházelo. Ale musel. A zvládnul to. Potkal Kaye s Adreasem. Až o měsíc později se dozvěděl, kdo Andreas vlastně je. Že je to vycházející hvězda. Dával mu rady a Tom se na lyžích diametrálně zlepšoval. Byli pohromadě celé dvě zimy, kdy se tahali s lopatami, lyžovali, bavili se. Tom bez váhání označoval tohle období za to nejšťastnější ze svého života. Vedle těch dvou cvoků zapomínal na minulá trápení.
Rychlý pohled na budík ho šokoval. Byly čtyři hodiny ráno. Sklopil hlavu, až se čelem dotknul Kayova trička. Nechal to tak. A i když byl unavený, vůbec to nebyla příjemná únava. Kay pravidelně oddechoval, mohl to cítit.
„Nechci tě ztratit…“ Vlastně si to jen myslel tak usilovně, až promluvil nahlas. Víčka mu těžkla. Usnul.
Kay se s povzdechem otočil na druhý bok a přehodil přes Toma deku. Kolem očí se mu ještě prohloubily vrásky smutku. „Já tebe taky ne.“
><
Uplynulo pár dní, Tom měl chuť si rvát vlasy. Do práce přišel dřív, protože doma prostě nemohl být. Nevěděl, jak se ke Kayovi chovat. Byl zoufalý. Teď stál opřený bar a sledoval Billa při práci. Nechal svoje myšlenky volně plynout. První chyba. Zeď, která byla ještě jakž takž celá ten první den, co s Billem pracoval, se ubourala o další, tentokrát znatelný kus.
Sletěl do sněhu a vyšlápnul nohy z lyží. Hůlky zapíchnul už kousek výš. Za ním dopadlo další tělo, šíleně se smějící Bill. Už byl taky bez lyží a dokonce bez čepice. Ostatní byli někde na svahu, jen oni dva… tady za převisem kopce, který hradily ještě stromy, nemohli být vidět. Bill mu vyšplhal na klín a přisál se na jeho rty. Cítil černé vlasy, jak se mu otírají o obličej, cizí ruce, které mu sundávají brýle a helmu. Odtrhnul se a svoje ruce zastrčil pod Billovu bundu.
Bill vypískl a přimáčkl paže k tělu ve snaze Tomovy ledárny vystrnadit. Nepovedlo se.
„Hele, už tak ti dělám matračku…“ smál se Tom a tlakem dlaní táhnul Billa na své tělo, aby se znovu mohl zmocnit jeho rtů. Líbali se pomalu, sněhové vločky se zvolna snášely na jejich těla a dokonalý okamžik nemohlo nic narušit. Dokud s ním cizí ruce nezatřásly.
Zamrkal. Takhle si to nepamatoval. Jakmile se rozkoukal, nepochybně zrudnul. Už se neopíral o bar, ale o zeď za ním, před jeho zasněnou maličkostí stál Bill a tvářil se napůl nechápavě, napůl znepokojeně.
„Em, já…“
„Promiň, já nechtěl, jen si vypadal…“
„Jo, jasně. Nějak jsem se zamyslel.“ V duchu si nadával do debilů a magorů. Co si myslí? A proč se mu vybavila zrovna tahle vzpomínka? Ještě před chvilkou měl plnou hlavu starostí a teď si bude přidělávat další. Jenže to nešlo zastavit. Jakmile koukal na Billa, vybavovalo se mu víc a víc střípků minulosti.
Cinkly dveře a mladý pár odešel. Tom udiveně zjistil, že je tu poprvé za dobu jeho působnosti úplně prázdno.
Uklízel lyže v lyžárně a rovnou se i postaral o svoje skoro už oddělané skluznice, když ho někdo zezadu objal. Pousmál se nad novou manikúrou. „To ses zase nudil?“
Bill s úsměvem zakroutil hlavou a odlepil se od něj. „Chci se ti líbit…“
Ukradl si rychlou pusu. „A teď jsi tu oficiálně jako můj pomocník, nebo tajně?“
Bill nadzvednul jedno obočí. „To záleží na tom, s čím ti budu pomáhat.“
Kurva! Měl by s tímhle přestat, nebo za chvíli nebude schopný soustavně přemýšlet. Padal do toho víc a víc, čím usilovněji se to snažil potlačit, tím to bylo horší.
Bill utřel naposledy svoji skromnou pracovní plochu a otočil se. „Čekal jsem, že pojedeš někam na lyže, když je prodlouženej víkend.“
Tom musel chvilku uvažovat, aby slova, která slyšel, začala dávat smysl. Potom se narovnal. „On je prodlouženej víkend?“
Bill pobaveně zakroutil hlavou. „Ty jsi na tom asi hodně špatně, když zapomínáš i na volno.“
„Jo… to asi jo,“ uznal Tom potichu a sesunul se na židli poblíž.
Ticho ovládlo skoro celou setmělou kavárnu. Bill ho rušil akorát ťukáním nehty o bar. „Můžu se tě na něco zeptat?“
Tom sebou škubnul, jak otázku nečekal, ale přikývnul. Snažil se nezabrat zase do minulosti a zůstat v přítomnosti, ač to šlo dost špatně. Ten setmělý prostor a Bill mu připomínal…
„Ty vážně pořád věříš tomu, co jsi viděl na Austrian Open?“
Zatajil dech. Kdyby chtěl být upřímný, nemusel by přemýšlet nad odpovědí. Ani minutu. Jenže… Ale, proč by vlastně nemohl? Už je to jedno. Život se mu teď může už jedině zlepšit, protože horší… jak by to mohlo být?
„Ne…“ povzdechnul si. „Už nějakou dobu ne.“
„Tak proč…“
Tom rychle stisknul rty, ale vyklouznutí pravdivé odpovědi už nezabránil. „Stydím se za sebe.“
Zase to ticho. Toma ubíjelo. Neodvážil se vzhlédnout, nechtěl vidět Billův výraz. Neodvážil se ho ani odhadnout.
Čekal smích. Čekal dokonce i vztek. Čekal cokoliv, jen ne tichou odpověď. „Ty nemáš za co.“
Odfrknul si. „To, co jsem ti řekl…“
„Byla pravda. Zčásti.“
Vyjeveně vzhlédnul. Bill se tvářil vyrovnaně. Odpíchnul se ze svého stanoviště u baru a přešel blíž k Tomovi.
„Akorát jsem nevěděl, jak přesně tě vyhodil. Řekl mi to až na tý posraný soutěži, večer před tím, než mě vyhodil.“
Tom se zarazil, zíral do Billových, panujícím šerem mírně přivřených, očí. Sevřelo se mu srdce. To znamená večer před tím, než ho nahoře na startu zachránil před ponížením. Praštil hlavou o opěrku židle.
„Nevyčítám ti nic.“
Tom neochotně rozevřel víčka. Prohrábnul si rukama dredy a rychle vstal. „Já tobě taky ne,“ povzdechnul si. „Už ne,“ dodal potichu. A já mu někdy něco dokázal vyčítat dýl než dvě minuty?
Bill se usmál a lehce se naklonil. Nevěnoval Tomovi víc než malou pusu. Ale stejně si tím řekli víc než tisíce slov. Tom se zrovna nakláněl, aby polibek vrátil, když se prudce otevřely dveře. Oba od sebe svižně odskočili a otočili se na nového zákazníka. Tom skoro zasténal.
„Ahoj Tome, máte ještě otevřeno? Proč je tu taková tma?“
Tom rozhodně neuvítal, když Bill rozsvítil. A taky měl chuť zdrhnout. Ale zůstal stát a sledoval Karin, jak se usazuje na barové židličce.
„Dáš si něco?“ zeptal se neochotně.
Přiložila si prst na rty, nepochybně si myslela, že to bude vypadat sexy. „Namícháš mi nějakej koktejl?“
„A ukážeš mi občanku?“ opáčil a skousnul si ret, aby se nezasmál. Bill vedle něj se raději otočil, aby nebyl vidět jeho úsměv.
Protočila oči s provokativním úsměvem a mávla rukou. Tom si v tu chvíli uvědomil, že už nepochybně něco vypila. „Nejsou čtyři hodiny odpoledne trochu brzo na oslavu?“
„Neoslavuju…“ zazubila se. „Tak namícháš mi něco?“
„Ve tvým stavu ti uvařím tak kafe.“
„No tak… osmnáct mi bude za pár tejdnůůů…“ protáhla a zatvářila se rádoby smutně. „Tomí…“
Tom se znovu div nerozesmál. „Bille, podáš mi z bundy telefon, prosím tě?“ brouknul a pobaveně sledoval Karin, která každou minutou vypadala víc v hajzlu, než jak přišla. Venkovní chlad jí asi vyčistil hlavu jen částečně. Postavil před ní aspoň džus.
Bill se k němu přitočil a podával mu černý mobil. Tom krátce stisknul jeho ruku – nemohl si pomoct. Hned vytočil číslo jejího bratra. Ten dorazil do deseti minut a stačil mu jediný pohled.
„To se takhle ztřískala u vás?“
„Čau J’s, ne, takhle už přišla a chtěla nalejt.“
„Já jí zabiju, až se ráno probudí a pak jí předhodím matce, ne nutně v tomhle pořadí… hele, když už tě vidím… prej jedeš do Londýna na big air.“ Z vysokého kluka by šel strach, kdyby se mu koutky úst pořád nezvedaly v mírném úsměvu. Teď zrovna podpíral svoji sestru, aby nespadla z barové židle.
Tom pokrčil rameny. „Jo, chci to zkusit.“
„Tak hodně štěstí. Kaye bereš sebou?“
„No, doufám… že pojede.“
J’s jeho vyhýbavý tón nekomentoval a popadl Karin za ramena. „Tak vstáváme, ségra.“
„Já chci zůstat u Toma…“ zamumlala.
Její velký bratr protočil oči. „Já jí furt říkám, aby těch volovin nechala.“
„V pohodě. Chápu, že jsem neodolatelnej…“ zazubil se Tom a mávnul na rozloučenou.
Pak se otočil na Billa, který vypadal, že se dusí smíchy. „Hele, to není vtipný!“
Bill vyprsknul. „Ani nevíš, jak moc…“ vypravil ze sebe. „Jedou po tobě sedmnáctiletý ožralý holky. Jsi na tom vážně dost bledě.“
Atmosféra mezi nimi se výrazně uvolnila. Tom to cítil a kompletně zapomněl, co se mezi nimi stalo nebo nestalo. Pro teď, než se znovu ozvou výčitky svědomí. „Ale ty si větší zoufalec,“ vypláznul jazyk.
Bill si založil ruce „A to jako proč?“
„Protože ty po mně jedeš víc než ona,“ rozesmál se Tom a hodil po Billovi zástěrou.
„No tak to prrr… kdybych chtěl sebevraha, najdu si někoho, kdo skáče z mostu, to je romantičtější, víš?“ Bill zvolil provokativní tón.
Tom pozvedl obočí. „A nahoře na ledovci za tou plachtou, kam si mě zatáhnul, sis mě spletl přesně s kým?“ zasmál se. „S parašutistou?“
„No to víš, v nouzi bereme všechno…“
„Tý…!“ Tom neváhal a vrhnul se s děsivou přesností na Billova lechtivá místa.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Aww, krasny dil. Jen se trochu bojim, ze tam ted prijde Kay, tim by se to zkomplikovalo jeste vic, nez to je. Uz se nemuzu dockat dalsiho dilku 🙂
Panebože vražte mi jednu, nebo začnu šišlat 😀 Oni jsou tak roztomilí! ♥ Úplně jsem se tetelila blahem :)) A Karin mě rozesmála 😀 upřímě, celkem se v ní vidím, Tom je prostě kus 😀 nedivím se, že ho nenechává na pokoji 😀
Úžasnej díl♥♥♥
Keya mi je ľúto. Ale s Toma a Billa som bola na konci uchvatená. Dúfam že sa to nepokazí. Rýchlo ďalej.:-)
Začatek byl smutnej,ale ten konec paráda.
Nádhera, nádhera, nádhera!♥♥♥
Jak jsem tu uviděla nový díl, tak jsem se do něj hnedka musela pustit, ale po pravdě jsem měla strach, co se v tomto díle stane. Ale teď jsem neuvěřitelně šťastná! Opravdu, konečně se Tom někam posunul! Strašně moc mě těší, že si k sobě Tom s Billem opět našli cestu. Miluju jejich flirtování a miluju Tomovo vzpomínání, co s Billem zažil. Je to takové krásné 🙂 Prakticky až doteď jsem o vztahu Toma s Billem nevěděla nic, a teď konečně vidím, jaké to mezi nimi bylo. Jsem ráda, že se Tom Billovi omluvil, jsem ráda, že nevěří že Bill měl něco s Andym. Tento díl mě tak neuvěřitelně moc potěšil! Doufám, že teď to bude už jenom lepší a lepší 🙂 A taky mě potěšilo, že Tom na ty závody chce jet. Tak uvidíme jak to dopadne ještě s Kayem. Protože o jejich vztah mám celkem strach. Naprosto Toma chápu, že neví, jak se ke Kayovi chovat. Je o prekérní situace a jsem zvědavá, jak se to Tomovi podaří vyřešit. Nerada bych o Kaye v tomto příběhu přišla, ale je mi jasné, že to bude hodně těžké a kdyby se přestali spolu bavit, tak…no popravdě bych se ani nedivila. A taky jsem konečně ráda, že vím, proč vlastně Tom nezavolal Andymu a nevyříkali si to. Je pravda, že celou dobu jsem za to Tomovi nadávala, ale teď…já nevím, asi ho chápu. Ne že bych ho obhajovala, rozhodně se měl zachovat jinak. Ale stud je potvora a je pravda, že pokud věci nezačnete řešit hned ještě začerstva, tak po delší době se už do toho člověku ani nechce. Jen je mi líto, že to zašlo až tak daleko, uběhl skoro rok. Ale to nevadí. Teď aspoň vím, že Andy Tomovi chybí a že by to i rád vyřešil 🙂 Jsem strašně moc zvědavá, jak se budou věci vyvíjet dál jak to bude mezi Billem a Tomem. Moc se těším na další díl 🙂
A ještě bych zapoměla na Karin 😀 Bože, já jsem se tak smála! 😀 Hlavně jak kluci na konci pak vtipkovali, slaďouši 🙂 Ovšem, musím říct, že se Karin nedivím. Tom je prostě kus! 😀 Ale tak mě tak napadá 😀 Do Toma jsou v této povídce skoro všichni zamilovaní 😀 Ne že bych se divila 😉 Jeho šarmu nejde odolat 🙂
A za tenhle díl opět děkuji. Byl nádherný!♥
jééééj :DD ten konec to zabil :DDD krásný,krásný 🙂 šupky další takhle uvolněnější 🙂
A zase krásný dílek 🙂
Těším se, až Tom začne zase závodit a doufám, že i spolu s Kayem… toho je mi vážně moc líto…
Jsem ráda, že to konečně Toman začal dávat do pořádku, teď už by to potřebovalo jen Andyho, aby se zase usmířili a bude vše v pohodě 🙂
Jsem ráda, že s Billem prolomili ty ledy mezi sebou a snad se k sobě budou chovat už lépe 🙂
Těším se na pokračování 🙂
Tenhle díl byl naprosto úžasný, ostatně to je celá povídka 🙂
Začátek byl hodně smutný, chudák Kay, je mi ho opravdu líto, stejně jako Tomovi, ale bohužel, Tom mu nemůže nabídnout nic víc, než kamarádství a to je pro Kaye zoufale málo.
Jak se to říká: nabízet přátelství tomu, kdo touží po lásce, je jako nabízet chléb tomu, kdo umírá žízní. A Kay žízní umírá…
Moc si přeju, aby se z toho trochu dostal a aby mu do života brzy vstoupil někdo, kdo mu všechno vynahradí, i za Toma.
Ale to, kvůli čemu jsem dneska při čtení ani nedýchala, byly okamžiky mezi Tomem a Billem. Nevím proč, ale Billa v téhle povídce miluju, přijde mi hrozně zvláštní, trochu tajemný, zádumčivý, smutný a strašně sexy, prostě dokonalý partner pro Toma a jejich vzájemná minulost, kterou jsi nám zatím jenom malinko naznačila, to co se mezi nima děje teď ještě více umocňuje.
Miluju všechno to jiskření a chemii, která se mezi nima neustále vznáší, oni dva jsou jako magnety. Nejdříve kolem sebe krouží jenom z povzdálí, ale protože je jejich neodolatelná přitažlivost přitahuje, tak se začnou postupně přibližovat a přibližovat, až nakonec neodvratně skončí u sebe, spojení navždycky…
Úžasně napsané ♥
Som neskutočne rada, že si Tom uvedomil, že mal veci riešiť inak ako útekom. Je mi ľúto Kaya ale zároveň sa vytešujem, že Tom si je istý, že k nemu cíti len priateľské city. Spomienky na Billa sú nádherné ale ešte krajšia je prítomnosť, teraz keď sa už zmierili. Nádherná kapitola… ďakujem