autor: Mayra
Dvojčata se rozhodla, že půjdou na nákupy.
„To je skvělý kousek,“ prohlížel si Bill oblečení v obchodě. Tom jen znuděně přihlížel, ale byl rád, že je Bill po delší době opět šťastný. Skoro si Toma ani nevšímal.
„Nepůjdeme už?“ rozhlížel se Tom. Bill měl už plné ruce oblečení.
„Ok, jasně. Promiň, ale když jde o nákupy, víš, jak jsem neovladatelný.“ Přesunuli se k pokladně a zaplatili.
„Už mám docela hlad,“ zamyslel se Bill, když vycházeli z obchodu.
„Taky bych si něco dal,“ zareagoval Tom. Oba šli do místní restaurace a dali si pizzu.
„Bille, koukej,“ pohledem Billovi naznačil Tom, ať se podívá na okno. Byli to paparazzi. Novináři s foťáky nekontrolovatelně fotili Toma a Billa, až to bylo otravné.
„Prosím…“ Tom zavolal servírku, „šlo by nějak udělat, aby nás neotravovali?“ řekl přímo. Slečna se zamyslela.
„Pojďte za mnou, prosím,“ vzala Billovi a Tomovi talíře a přesunula je ke stolu u zdi, kde nebylo shodou okolností okno, takže měli klid. Dvojčata byla spokojená. Majitel restaurace požádal novináře k odchodu a po několikaminutovém dohadování nakonec odešli.
Když Bill s Tomem dojedli, šli domů.
Při cestě se zastavili u benzínky. Tom dodal benzín do auta a Bill čekal v autě. Bill si všiml, že o něco dál je útulek pro psy. Vyšel z auta a z dálky se díval.
„Co je?“ stoupl si Tom naproti bratrovi.
„Nepůjdeme se podívat do toho útulku?“ Mladší z dvojčat ukázal před sebe. Tom nakonec souhlasil.
Útulek byl hezky zachovalý a s milými lidmi. Asi půlhodinu se dvojčata procházela po místě.
„Tenhle je vážně rozkošný!“ zastavil se Bill u tří ročního pejska plemena Holandský kachní pes.
„Tak si ho vem,“ řekl Tom za ním.
„Opravdu?“ chtěl se ujistit. „Moc se mi líbí! Myslím, že dalšího pejska do naší rodinky by bylo hezké přivítat.“ Se psem šli k veterinářům, aby zkontrolovali, jestli je zdravý a v pořádku.
Nového psa doma Bill s Tomem přivítali.
„Jak ji pojmenuješ?“ Tom hladil fenku po bříšku.
„Ještě nevím, nějaké návrhy?“ oba se zamysleli.
„Napíšeme na BTK App,“ vykřikl Tom a začal se smát. Bill přikývnul a z kapsy si vytáhl mobil.
Během několika minut přišlo hodně komentářů a pár výborných návrhů.
„Co Sophie, Amy či Charlotte?“ Bill četl návrhy, které ho nadchly.
„Jo, Amy je dobrý,“ nakonec se oba shodli.
„Tak, tě tady vítám, Amy!“ Bill si kleknul k fence a začal ji hladit.
„Asi má hlad…“ Tom odešel pro misku se psím jídlem. Misku položil před Amy a ta začala v momentě jíst; když dojedla, lehla si na koberec, zavřela oči a usnula. Její srst byla hebká a jemná, roztomilý pohled Amy stál za to.
„Pšt…“ šeptl Bill „Spí.“ Dvojčata odešla do vedlejší místnosti, do kuchyně. Sedli si na barové židle a Bill rozdělal víno.
„Bille?“ nakoukl na něj Tom. Bill nic neřekl, jen nasadil nevinný pohled a čekal na jeho další reakci. „Chci si s tebou popovídat, pojď za mnou, vem tu flašku.“ Tom požádal, aby si Bill sedl vedle něj. Flašku mu vzal z rukou, tu položil na bar a Billovi se podíval hluboce do očí.
„Jsi můj brácha, asi to bude znít zvláštně, ale hodně mi na tobě záleží. Spolu to překonáme. Spolu to dokážeme.“ Tom chytl Billovu ruku a jemně ji stiskl. Navzájem se dívali do očí toho druhého. Bill to cítil – to jejich pouto, najednou cítí něco víc, více než jen bratrství. Co je to za cit?
„Tome, já chci být lepší…“ Nechal otevřenou větu. Billovi upadla slzička z oka.
„Ty brečíš?“ Tom položil svoji ruku na Billův obličej. Konci svých prstů se dotýkal jeho tváří a utíral mu slzy. Billovi se udělalo najednou lépe. Najednou mu nic nechybělo, byl šťastný z tohoto okamžiku. V tento moment se oba k sobě přiblížili. Přibližovali se k sobě svými obličeji, pomalu, ale jistě. Billovy rudé a roztomilé rty se přibližovaly k ústům Toma. Bill cítil vzrušení. Jeho rty lačně toužily po něčem víc.
Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby v tento moment nezačala Amy štěkat.
„Ahhh…“ zklamaně šeptl Bill.
„E-e… půjdu tam,“ vyděšeně se ozval Tom, jako by vypadalo, že to Tom nechce, že nechce ochutnat chuť Billových rtů.
Pozdě večer
Bill se oblékl pyžamové kalhoty a lehl si do postele. Díval se do stropu, stále myslel na tu „málem příhodu“ s Tomem. Chtěl vědět, jak se Tom cítil, jestli to opravdu chtěl stejně jako Bill.
„Tome,“ Bill klepal na dveře jeho ložnice „Můžu jít dál?“
„Jo jasně, taky tu bydlíš,“ Tom seděl na své posteli. Bill si sedl vedle něj a usmíval se na Toma. Byl to úsměv štěstí, nešlo to zakrýt. Bill celý zářil.
„Bille, ohledně toho, co se stalo dnes odpoledne, ty víš…“ zadíval se na jedno místo na zemi.
„Byla to asi chyba, oba víme, že by to bylo divné.“ Tom se začal smát. Bill byl ticho, cítil zklamání, z dvojčat byl asi ten jediný, co byl šťastný z toho okamžiku.
„Aha… jasně. To je fakt,“ předstíral smích. „To je pravda, hodně divný.“
„No nic, asi půjdu spát,“ zívnul Tom.
„Jo pravda, tak do hajan.“ Bill odešel do své ložnice. Ale to, jak se doopravdy cítil, dokázal sotva utajit před Tomem. Ve svém pokoji se rozbrečel. Byl tak smutný a jeho slzy se zdály nekonečné. Seděl na zemi a opíral se o zeď. Slzy mu stékaly po obličeji a Bill si začal uvědomovat, že chce jen Toma.
Když Bill ráno vstal, Tom nebyl doma a ani nenechal žádný vzkaz. A ani na oběd domů nepřišel. Bill šel odpoledne do studia, dnes měli pracovat na novém albu, už tam byli Gustav a Georg, a Tom přišel po chvilce, co přišel Bill. Bylo to těžké rozeznat, jestli je Tom šťastný či smutný.
„Čau, kdes byl?“ nakoukl ke dveřím Georg.
„Na rande.“
„Aha… a jak to dopadlo?“ přidal se Gustav.
„Jak by mohlo se mnou skončit rande?“ lačně se usmíval Tom.
Všichni se začali smát, Bill ne, v pozadí tam jenom seděl, tiše poslouchal.
„Dost kecání, jdeme pracovat.“ Bill přerušil jejích smích a naštvaně si stál za svým.
„Klídek, Bille. Co je? V pohodě?“ zadíval se Georg na Billa a přemýšlel co mu je, obvykle mívá dobrou náladu. Tom nic neřekl, možná, že tušil, že je to kvůli tomu, co se včera stalo. Ale nikdo z kapely by nepochopil, co teď Bill cítil. Byl na to sám.
autor: Mayra
betaread: J. :o)
Vetsinou na tohle clovek druhy ani nepomuze a nejlepsi je, kdyz se s tim vyporada sam .. No snad se Bille do tebe Tom zamiluje taky 🙂
pišme dál :-* je to moc zajímavé 🙂
Jak pak dlouho to bude trvat Tomovi.
No… Tom – citový balvan. Do kelu. Nemohol počkať nejaký čas? Veď pozná Billa, keď ho nechcel, tak mu aspoň nemusel ubližovať. Uf, som na Toma trochu naštvaná 😀