autor: Starling011
Vítám vás u nového překladu, který si pro vás připravila Psycho. Ozvala se mi nedávno až z Bratislavy ;-), že by si ráda trochu zlepšila angličtinu na zkoušky, a tak jsme se dohodly, že si sama vybere povídku k překladu na THF a pustí se do toho. Překládá rovnou do češtiny, a její česká kamarádka Kira dělá první betaread, takže se nedivte, že jsme tam napsané dvě, mám to tak o dost jednodušší, což mě těší 🙂
Psycho si vybrala povídku od autorky, kterou jsme tu ještě neměli, a nakonec ani tohle téma ze zahraničních zdrojů. Nejspíš svým výběrem potěší všechny úchyláky, kteří milují v povídkách násilí, takže se hezky posaďte, milé děti, vyčistěte své vzrušením zamlžené brýle, otrocká pohádka začíná… 😉 J. :o)
„Uvidíme se později,“ zavolal Bill na své kamarády. Díval se, jak Andreas zakopnul, když šel mezi dvěma děvčaty, svou sestrou a její přítelkyní, které jej vedly teď už jednadvacetiletého domů. Byl rád, že jej překecali, aby šel dnes večer ven, užili si vážně moc a moc legrace i navzdory tomu, že teď musel zůstat vzhůru celou noc, aby se stihnul naučit všechno na zítřejší zkoušky. Ale jak se říká, na to, abys něco získal, musíš něco obětovat. Přišla mu zpráva od Andreasovy sestry, která mu psala, že přijel domů v pořádku.
Vklouznul do tmavé uličky, která byla zkratkou domů, a nedával moc pozor. Bylo to klidná oblast a viděl odtud svůj byt přímo před sebou. Touto zkratkou šel nejméně milionkrát, tak si jen tak vykračoval, tašku přehozenou přes rameno, pepřák naspodu tašky. Hrál si s iPodem, když mu najednou přes hlavu někdo převlékl pytel. Upustil iPod a bitka začala.
Čeho si nevšiml bylo, že z pytle se linula mdlá sladká vůně. Jeho končetiny se stávaly těžší a nemotornější a jeho odpor byl slabší. Konečně se zhroutil a byl odtažen do bílé dodávky bez oken, když nepočítáme to přední. Dodávka začala uhánět pryč ještě dřív, než se dveře stihly pořádně zavřít. Jediný důkaz o tom, že se tady něco stalo, byl rozbitý modrý iPod mezi odpadky v uličce, který ráno odklidili.
Bill se probral do velice odlišné reality. Kolem byla tma a byla mu zima. Zkusil kolem sebe omotat ruce, ale ty se nechtěly hnout. Ztuhnul, když ucítil chladná kovová pouta kolem zápěstí. Trvalo mu nějakou tu chvilku, než si uvědomil, že důvod, proč nic nemůže vidět, je páska na jeho očích. Mnohem více děsivé však bylo, že na sobě neměl ani kousek oblečení. Ruce měl připoutány nad hlavou a nohy roztáhnuté před sebou, jasně mohl cítit lano, jak se otírá o jeho kůži.
Přemýšlel, co je za páskou, kterou měl přes oči, a kdo se na něj dívá. Zároveň ho zajímalo, co se po něm bude chtít. Nemohl křičet, protože cítil, že jeho ústa drží otevřená díky něčemu, co se zdálo být gumovou koulí. Byla stěží vecpaná pod jeho zuby. Začal se cukat se vší snahou vysvobodit se, když uslyšel hlas a kroky směrující dolů po schodech.
„Oh, jsi vzhůru,“ řekl hlas přímo před jeho obličejem. „Předpokládám, že bys rád věděl, co tady děláš,“ řekl hlas a po chvíli váhání si Bill uvědomil, že čeká na jeho odpověď, tak přikývl. „Mmm… to zjistíš velmi brzo.“ Slyšel vzdalující se kroky a měl nutkání brečet frustrací. Neměli ani tu slušnost mu říct, proč si vybrali zrovna jeho.
Dřív, než v myšlenkách zašel až příliš daleko, ucítil, jak ho něco štípe na kůži. Polekaně vzlyknul bolestí a překvapením. Někdo mu stáhl pásku a on se přistihl, jak zírá do hnědých očí orámovaných blonďatýma dredama. Jeho první myšlenka ohledně muže před ním byla, že je atraktivní, ale zapudil to v záchvatu vzteku. Uvědomil si, že byl právě bičován, soudě podle koženého biče v mužově ruce.
Místnost byla dobře osvětlená a vypadala jako nedokončený sklep, k jeho úlevě, v místnosti nebyl nikdo jiný.
„Tohle je jenom zlomek toho, co se ti stane, pokud se ti nepodaří mě potěšit,“ řekl muž a nadzvedl obočí směrem k Billovi. „Rozumíš?“ Bill pomalu přikývl, začínajíc si zvolna uvědomovat, o co jde. Muž vstal a udělal něco, co Bill nemohl vidět. „Vstaň.“ Bill se vyvaroval neuposlechnutí, a tak se pokusil splnit požadavek, zjišťujíc, že jeho ruce povolily. Okamžitě jak vstal, však byly znovu vytáhnuty nahoru.
„Myslím, že budeš perfektní otrok a taky krásnej,“ řekl muž, putujíc prstem přes Billovu tvář, a když zpozoroval, že ucukl od doteku, pousmál se a pokračoval prstem dál podél Billovy čelisti. Bill se na muže zamračil, a ten se jen znovu příjemně usmál předtím, než Billa obešel. Bill se snažil udržet si muže v dohlednu, ale znovu zacítil šlehnutí biče o kůži. „Nepohneš se, dokud ti neřeknu,“ řekl a Bill zůstal stát klidně.
Cítil jemně mozolnatý prst putující po jeho jemné kůži. Tiše zakňoural, když vklouzl mezi jeho půlky. Stáhnul se, snažíc se zbavit dotěrného prstu.
„Budeš se muset uvolnit předtím, než se do tebe budu moct dostat. Nevadí, chci si tě otestovat předtím, než se k tomu dostaneme,“ řekl muž, dávajíc ruku pryč a o moment později stáhnul pásku zpátky přes jeho oči. Zima z podlahy se mu zažírala do chodidel, přestával cítit ruce od toho, jak je měl nad hlavou, a pořád si zřetelně uvědomoval nedostatek svého oblečení.
Maličko se posunul, snažíc se zmírnit svoje nepohodlí, ale ne tak moc, aby kožený bič znovu sklouzl po jeho kůži. Hnul se však víc, než doufal, a nyní jej muž švihnul dvakrát, o trochu silněji než posledně. Bill zakňučel bolestí a cítil, jak se jeho slzy pokoušejí najít si cestu ven.
„Nechci ti ublížit, tak se jenom uvolni a buď poslušnej,“ řekl muž a naklonil se k Billovi, tisknouc své rty proti těm jeho. Bill nedbal na potrestání, uhnul před jeho dotekem. Nemohl nechat toho muže brát si jeho polibky, jak se mu zachtělo.
Obrnil se před ránou, ale ta nepřišla. Jediné, co přišlo, byl povzdech od muže, který se pak vzdálil. Bill pozorně poslouchal, snažíc se zjistit, co se bude dít dál. Neslyšel nic, ale za chvíli ucítil teplou dlaň na svém penisu. Byla jemná, a Bill byl rozhodnutý to v dohledné době nezměnit. Nicméně záměr toho doteku byl jiný, cítil, jak se mu něco těžkého a chladného zapnulo kolem kořene penisu, a pak se ruka znovu stáhla.
„Na kolena, otroku,“ řekl muž a Bill zůstal nehybně stát, odmítajíc se hnout. Ruce mu spadly podél těla, když pouta zmizela, ale on se pořád nehýbal. Na kůži ucítil ránu bičem, ale nevydal ani hlásku navzdory bolesti. „Víš, půjde to buď po dobrým, nebo po zlým. Nechci tě zlomit, ale když budu muset, udělám to.“
Bill si přál, aby mohl mluvit, ale roubík v puse mu to znemožňoval. Kdyby mohl, řekl by tomu muži, co si o něm opravdu myslí. Další švih bičem na chvíli přerušil jeho myšlenky, jediné, co mohl slyšet, byl zvuk biče narážejícího na kůži. Tom začal být čím dále tím hrubější, zjevně by nezastavil, dokud by Billa nedostal na kolena. Začal bičovat již zneužitou kůži, na které se pomalu vybarvovaly stopy po biči. Díky silným úderům a bolavé kůži Bill nakonec neudržel přidušený zvuk a trhnul sebou, když jeho kolena dopadla na tvrdou podlahu.
„Takže, bylo to tak těžký?“ zeptal se muž. Znovu upevnil Billovi ruce nad hlavu, aby se nemohl déle hýbat. Bill ucítil ruce kolem jeho krku a o chvíli později byl roubík odstraněn. „Mlč, musíme si ještě ustanovit nějaká pravidla,“ řekl a přehodil bič přes Billova ramena, aby předešel veškeré neposlušnosti. Bill zůstal zticha jenom pomocí posledních zbytků vůle. Zkusil pohnout pusou, aby se ujistil, že nepřišla k vážnému úrazu.
„Jmenuju se Tom, ale když se mnou budeš mluvit, oslovuj mě Pane nebo Mistře, a nebudeš mluvit, dokud ti nedám výslovně povolení. Rozumíš?“
Bill si nebyl jistý, zda tím dostal příkaz promluvit, tak jenom přikývnul. Cítil, jak byly jeho ruce znovu uvolněny, bolely jej kolena od klečení na tvrdé podlaze.
„Hodný kluk,“ řekl Tom a Billovi bylo na zvracení od toho, jak poslouchal toho ujetého chlápka, ale bič odpočívající na jeho rameni mu připomínal, proč vlastně poslouchal tak poddajným způsobem. „Otevři ústa,“ v tu minutu si Bill přál, aby neposlechl, protože horký a tvrdý úd zaplnil jeho ústa.
Chuť nebyla až tak nepříjemná, ale narážel až moc hluboko do hrdla, a to jej dávilo. Zkoušel Andrease kouřit jenom jednou, ale Andreas neměl potřebu jej zadusit. Byl to ale zřejmě Tomův záměr, předvést Billovu hrdlu celou jeho délku. Snažil se nevzdorovat příliš moc, ale jeho hrdlo neposlouchalo a do očí mu vyhrkly slzy. Donutil své hrdlo se uvolnit a dýchat nosem, dokud Tom šukal jeho pusu.
Zanedlouho se Tom odtáhl a klekl si dolů na Billovu úroveň, sledujíc, jak popadá dech.
„Když budeš spolupracovat, nebudu až tak hrubý,“ řekl Tom, když Bill zakašlal a jejich oči se konečně setkaly. „Pokud mi chceš něco říct, tak ti dávám svolení.“
„Je tady hodně věcí, co bych rád řekl,“ odpověděl Bill chraplavým hlasem. Tom nadzdvihl obočí a jemně pohnul bičem přehozeným přes Billovo rameno. Připomnělo mu to oslovení, které od něj bylo vyžadováno, aby se vyhnul trestu. „Pane.“
„Učíš se rychle,“ řekl Tom. Slyšel sarkastický tón v Billově hlase, ale rozhodl se nechat to být. Byl to nakonec jeho první den tady a většině právě dovezených otroků trvalo týdny, než byli vytrénováni. Všichni otroci, které vytrénoval, svoje místo potřebovali jenom zřídkakdy připomínat a pořád byli dostatečně při sobě, aby z nich nebyly jenom hadrové panenky, které poslouchaly rozkazy. Taktéž měli iniciativu a uměli lépe potěšit. Nechtěl tím říct, že byl mírný, ale věděl, až kam může otroka zatlačit za den bez toho, aby jej zlomil.
Nikdy nedotlačil otroka až ke dnu, ale znal několik trenérů, kteří to dělali. Trenéři byli vyřazeni, když jejich otroci nesplnili očekávání a potřebovali až příliš často připomínat pravidla. Pocítil krátký příliv smutku pro černovláska před sebou, který nemohl mít více než devatenáct let a vypadal a taky reagoval jako panic. Většinou unášeli feťáky a ty, kteří nebudou nikomu chybět a všechno bude lepší než jejich dosavadní život, který měli.
Tohle dítko vypadalo jako čisté, poslušné dítě, které mělo rodinu a přátele, kteří jej budou postrádat. Toma napadlo, proč unesli zrovna jeho, ale pravděpodobně byl jenom ve špatný čas na špatném místě.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Tom.
„Bill,“ odpověděl, jeho hlas byl pořád chraplavý. „Proč jsem tady?“ doufal, že povolení říci cokoliv bylo pořád platné. Myslel si, že to zpackal, když ho Tom popadl za zápěstí a trhnul jimi, ale bič pro tentokrát nedopadl na jeho kůži.
„Aby ses učil,“ odpověděl Tom jednoduše a postavil se, dávajíc najevo, že by se měli vrátit k povinnostem. „Svolení svobodně mluvit odvoláno.“ Bill kývl, prokazujíc, že rozkazu rozuměl. Tom se musel v duchu napomenout, nemohl se osobně ani emocionálně navázat na učně. „Roztáhni nohy a předkloň se nejhlouběji, jak dokážeš.“
Sledoval, jak se Bill pokoušel udělat, co mu bylo nařízeno. Těžké okovy mu překážely, ale nakonec zaujal danou pozici. Tom byl vskutku překvapen, jak flexibilní ten kluk byl. Jeho ruce byly připnuté za zády a pořád nad hlavou, kolena měl stále na zemi a nohy měl roztáhnuty dostatečně na to, aby poskytly Tomovi dráždivý výhled na jeho skrytou štěrbinku.
Tom putoval prsty dolů po jeho klenutých zádech a Bill vydával tichounký zvuk pokaždé, když se jeho prsty otřely o nějaký ze šrámů, které bič zanechal. Když se dostal do středu jeho zad, jemně zatlačil, nutíc tak Billa prohnout záda. Mělo to ulehčit následující věc, když byl prohnutý a natažený. Tahle pozice umožňovala oboje. Bill se prohnul s velmi malým odporem; zjevně nebyl moc velký fanoušek bolesti. Mohl cítit bič švihající přes jeho nejcitlivější místečka.
Tom se znovu vrátil dopředu a kleknul si na Billovu úroveň. „Otevři,“ přikázal a ťuknul do Billovy pusy, zdůrazňujíc tak, o čem mluví. Bill protentokrát vyplnil jeho požadavek bez protestu. Tom vsunul několik prstů dovnitř a přikázal Billovi lízat. Nebyl to jediný lubrikant, který mu plánoval dát, ale to Bill nemohl vědět. Když byl spokojený, vytáhl prsty, pak umístnil vodorovně rukojeť biče do Billovy pusy a Bill se automaticky zakousnul do měkké kůže obalující tvrdé plastové jádro.
„Poprvé, když to upustíš, dostaneš pět ran, a za každé další upuštění přidáme dalších pět. Rozumíš?“ zeptal se Tom a Bill kývnul. Tom šel zpátky tam, kde Billův zadek trčel do vzduchu, a natáhnul se k částečně skrytému výklenku, který ukrýval nástroje pro způsobení veškerých druhů bolesti a potěšení, věci jako biče a hole pro tresty a normální trénink. Vytáhnul malou trojúhelníkovou lahvičku a otevřel ji, než si nandal velkorysé množství na ty samé prsty, které předtím Bill lízal.
Jeden z klíčových bodů tréninku byl naučit otroky, že spolupráce a poslušnost byla odměněna a sex mohl být příjemný, když se dostali přes jejich prvotní odpor. Kleknul si mezi klukovy roztáhnuté nohy, pošťuchujíc je ještě trochu víc od sebe, pak položil svou čistou ruku na jednu z jeho půlek a roztáhnul je od sebe. Když měl krásný výhled na jeho dírku, ucítil, jak tvrdne, a zatlačil palcem proti ní. Bill byl stále stáhnutý, ale jeho prst hladce vklouznul dovnitř až po první kloub. Bill vydal tiché zakňučení, ale pořád držel bič mezi zuby. Vydržel to déle, než Tom předpokládal, že zvládne.
Nemohl říct, že se zrovna těšil na dodržení svého slibu bičování, ale věděl, že Bill bič upustí dřív, než se do něj dostane. Přešel prstem přes ten nejtěsnější úsek a snažil se najít teplé místečko, které by pomohlo Billovi se uvolnit. Když jeho prst nahmatal bod, který byl cítit o trochu jinak, a zatlačil, Bill upustil bič a vystrašeně kuňknul, když si uvědomil, co udělal. Tom se téměř zdráhal vytáhnout prsty, když cítil, že Billovy svaly se konečně uvolnily, ale věděl, že když nedodrží, co řekl, udělá to Billa těžce zvladatelného; přece jenom prsty vytáhl a přešel dopředu, aby zvedl bič. Šlehnul jím o Billova záda a slyšel nešťastné zasténání, které dostal za jeho úsilí.
„Počítej,“ přikázal Tom, nenechávajíc své zdráhání ovlivnit rozkaz.
„Jedna,“ řekl Bill a Tom mohl slyšet slzy v jeho hlase. Nechal spadnout černý kožený bič na kůži znovu. „Dvě,“ řekl Bill o moment později, když našel hlas. Zvuk biče svištící vzduchem a zasahující kůži, pak byl už jenom slyšet tichý ubolený hlásek počítající čísla, až dokud se nezastavil na pětce. Když Bill řekl číslo, Tom vložil bič mezi jeho zuby znovu a Bill se do něj zakousnul tak silně, až v něm zanechal stopy po zubech. Sevřel kolem něj i rty, ale Tom věděl, že to moc nepomůže. Bill jej upustí ještě několikrát, než se do něj dostane.
Přesunul se zpátky za Billa, znovu do něj tlačíc prst, vděčný, že se Bill úplně nestáhnul navzdory bití. Znovu zatlačil na prostatu, ale jako odpověď mu nepřišlo upadnutí, Bill se vážně snažil vyhnout se upuštění biče. Dělali pokrok. Tom začal prstem hýbat, snažíc se jej roztáhnout dostatečně pro druhý prst. Po chvíli Tom vklouznul dovnitř i druhým prstem s další hojnou dávkou lubrikantu. Překřížil a zatočil prsty, jak se to snažil neudělat Billovi tak lehké. Kdyby to udělal, Bill by nebyl připravený na to, jak by s ním jiní trenéři, stráže, mistři nebo taky jiní otroci zacházeli, kdyby se dostal do řad běžného obyvatelstva.
Byla to Tomova práce, naučit jej co očekávat, a jak se chovat. Taky bylo na něm, kdy se rozhodne, že bude Bill spolu s dalšími otroky zařazen do denní rutiny domu, kam byl on sám zařazen jenom o několik let dříve. Byl v postavení Billa asi tak před pěti lety. Bylo to díky sympatiím, otroci se zřídkakdy stávali více než jenom cennými mazlíčky, ale Tom překonal očekávání všech. Nechtěl se vrátit zpět k tomu životu, tak se vždy snažil nerozmazlit učně. Když se jednou trenér stal moc mírným, byl degradován nebo zabit.
Nikdo se z tohohle domu nedostal živý. Nespolupracující unesení byli taky zabiti, stejně jako již neužiteční otroci a trenéři.
Začal do něj tlačit i třetí prst, otírajíc se o Billovu prostatu, když uslyšel zvuk sdělující opakované upadnutí biče.
*~*
Celá Billova záda hořela, ale donutil se počítat, nechtěl dát Tomovi žádný důvod, aby jej zbil víc, protože to vypadalo, že stačila jenom maličká provokace, aby jej znovu zbil. Když dosáhli patnáctky, bylo to potřetí, co Bill upustil bič. Tom přešel před něj.
„Dobře. Pokud budeš dodržovat všechna pravidla a přijímat tresty bez stížností, jsem ochoten ti nabídnout volbu,“ řekl Tom a vytáhl Billa nahoru, čímž snížil tlak na jeho zápěstí, která začínala vážně bolet. „Můžeme zůstat u pravidla s bičem, nebo ti můžeme vrátit zpátky roubík,“ Tom zamával červeným roubíkem, který byl v Billově puse, když sem přišel. Bill věděl, co chtěl, ale jenom zíral na Toma, čekajíc na povolení vybrat si nebo mluvit. Tom si to uvědomil a usmál se. „Pamatuješ si informace překvapivě dobře na to, co právě musíš zažívat. Můžeš mluvit.“
„Upřednostním roubík, pane,“ řekl Bill, doufajíc, že přes povolení mluvit nepřestoupil hranici, když si vybral svůj způsob zkrocení. Tom položil bič na zem před Billa a naznačil mu, aby otevřel ústa. Bill tak udělal a chladná guma vklouzla do jeho úst, držíc je otevřené svým zapasováním uvnitř. Tom se ujistil, že ji tam vložil pevně za Billovy řezáky předtím, než ji utáhnul na opačné straně hlavy, dávajíc pozor na to, aby nezachytil Billovy vlasy. Tahání za vlasy bylo v plánu až pro třetí den.
Bill ucítil, jak si Tom kleknul mezi jeho nohy a tlačil ho dopředu, nutil ho tak znovu se natahovat na bolavých zápěstích. Bill vydal slabý zvuk, jak se tlak na jeho záda pořád zvyšoval. Cítil, jak mu křuplo v ramenou a Tom jej zatlačil předtím, jak jej znovu zvedl a Bill téměř padl na tvář, když mu uvolnil ruce.
„Nahoru,“ řekl Tom, přecházejíc kolem, a Bill se okamžitě postavil, nedbajíc toho, že jeho nohy byly divně nestabilní. Když stál, Tom osvobodil jeho ruce z okovů a Bill byl překvapený, jak rudou kůži měl pod nimi.
Tom vyměnil pouta za jemné řemínky, které plnily ten samý účel, ale beze škod, dotlačil Billa zpátky na kolena, než připevnil řemínky na hák, který držel jeho ruce nad hlavou.
„Ještě dopředu.“ Pořád to bolelo, ale už se to tak nezarývalo do kůže, a to mu pomáhalo nemyslet na to, co má v plánu Tom dělat mimo jeho zorné pole. Cítil zkoumavé prsty a snažil se uvolnit. Věděl, že Tom si jej vezme, ať už se stáhne nebo ne, a pokud bude spolupracovat, Tom mu ublíží méně. On a Andreas si to odkládali pro perfektní příležitost, a teď mu ta jediná věc, kterou ve svém celém životě mohl kontrolovat, byla odepřena, aniž by s tím mohl něco dělat.
Pokud by vzdoroval, byl by zbitý, až dokud by se nepodvolil, a výsledek by byl stejný, tak jenom v tichosti nadále držel a nechal Toma dělat, co uznal za vhodné. Přál si, aby si zvolil bič místo roubíku, soustředění se na neupuštění biče na zem mu poskytovalo větší rozptýlení. Všechno, na co se teď mohl zaměřit, byla bolest, a Billova mysl z bolesti šílela. Zajímalo by jej, zda tady byl nějaký způsob, jak Toma požádat o svolení mluvit bez toho, aby v něm vyvolal hněv. Jeho mysl byla prázdná. Tom vytáhl prsty a Billova první myšlenka byla
Co jsem podělal tentokrát?
„Dobrý, zvednout,“ rozkázal Tom a Bill si pomalu sedl. Tom mu vytáhl roubík. „Jsi čistej?“ Billova vystresovaná mysl si dala načas, než to pobrala a pomalu přikývnul. „Chceš, abych použil kondom?“
„Proč by ses staral o to, co chci?“ vyklouzlo Billovi dřív, než nad tím stihnul uvažovat nebo myslet na pravidla. Zavřel oči a připravoval se na to nejhorší bití, až dokud se pravidla nenaučí.
„Dobrá otázka, je to jediná pozornost, kterou našim otrokům dáváme. Prohlubuje to důvěru,“ řekl Tom a Bill překvapeně otevřel oči. „Nikdy jsem neodvolal tvé povolení mluvit a nevidím protentokrát důvod tě trestat za to, žes zapomněl na moje oslovení. Byl jsi šokován, je to pochopitelné. Ale když zapomeneš příště, tak tě potrestám.“
Bill většinou přikyvoval, aby nemusel říkat pane nebo mistře nahlas.
„Můžu prosím znovu držet bič, pane?“
„Chceš, abych tě praštil?“ zeptal se Tom. Bill okamžitě zavrtěl hlavou a chtěl vědět, jak to zpackal tentokrát. „Ne moc lidí si řekne o bič znovu.“ Tom se natáhl kolem jeho hlavy a sundal roubík z jeho krku, dal bič nazpátek. „Proč?“
„Rozptýlení, pane,“ odpověděl Bill, přemítajíc, zda jej tahle upřímná odpověď nepřiměje ho znovu zbít.
„Upřímnost je kvalita, kterou mnozí pěstují u svých otroků. Rád vidím, že tebe ji učit nebudu muset,“ řekl Tom a podržel Billovi bič, aby se do něj mohl zakousnout. Přešel znovu za Billa a vytáhnul balíček, nasadil si kondom. Bill nikdy nezodpověděl jeho otázku, ale v jeho očích si mohl jasně přečíst, že chce, aby ten kondom měl. Když zatlačil proti Billovu vstupu, oba překvapeně vydechli z toho neočekávaného kontaktu.
Tom položil uklidňující ruku na Billův bok a pomalu do něj vešel, slyšel nešťastné skučení od kluka, který však neupustil bič. Přejel rukou jemně přes jeho prohnutá záda a cítil napětí sálající z jeho těla.
„Jestli chceš, můžeš bič položit,“ řek Tom. Mnoho trenérů říkalo svým svěřencům, aby pustili bič, protože je chtěli slyšet. Tom přizpůsoboval taktiku pro každého individuálně. Bill se snažil vážně moc a byl k Tomovi přímý i navzdory tomu, že by se mu jeho odpověď nemusela líbit.
Tom si uvědomil, že když to podá jako možnost, Bill bude buď schopný udržet si rozptýlení, nebo když bič upustí, což může, nebude vyšilovat ani nebude napjatý, což způsobuje problémy. Bill přikývl, ukazujíc tak, že porozuměl, ale bič dále držel pevně mezi zuby. Tom nebyl moc překvapený, každý má svůj vlastní způsob, jak věci zvládnout. Nejdřív se začal hýbat pomalu a pak zrychlil, když cítil, že to Bill zvládne. Jedno z jejich absolutních pravidel bylo, že nikdy neublížíš otroku nebo učni až tak, že to noc plná odpočinku nespraví.
Tom neměl zájem Billa zlomit. Uslyšel tichý zvuk od Billa a sklonil se, aby si potvrdil své podezření. Bill byl plně vzrušený, z žaludu mu vycházel preejakulát, ale nemohl se udělat, díky kroužku, který pevně svíral jeho penis. Tom se přestal hýbat, ponořený až po kořen do Billa. „Dobře, jseš připravený na nové instrukce?“ zeptal se Tom a Bill jemně kývnul.
„Tady to začíná být zábava i pro tebe, tak trochu. Musíš se mě zeptat, zda se můžeš udělat. Když to poděláš, tak tě budu trestat, až dokud se to nenaučíš. Máš povolení volně mluvit, ale pamatuj, vždy, kdy mě oslovíš, musíš mě nazvat Pánem nebo Mistrem,“ řekl Tom a Bill přikývnul na znamení, že porozuměl, než se Tom začal hýbat znovu.
Bill jemně zakňučel, ale doteď Toma neoslovil a Tom si uvědomil, že dělají pokrok, když Bill upustil bič a začal si užívat každý jeho příraz.
„Můžu se udělat, Tome?“ Bill zněl absolutně zdevastovaně a Tom se téměř udělal, když uslyšel své jméno opouštět ty perfektní rty. Naklonil se dopředu, aby Billovi oznámil jeho chybu, ale sám udělal chybu, když se podíval na Billovu tvář a byl totálně ztracen. Bez rozmýšlení osvobodil Billova ptáka od kroužku a dal mu souhlas. Billovo sperma vystříklo na podlahu a Tomovu ruku. Tom se udělal o moment později. Teď měl dovoleno na něj být milý, když jeho poprvé bylo za nimi.
Tom si stáhl použitý kondom a hodil jej do koše v rohu. Pomohl Billovi posadit se a osvobodil jej předtím, než mu pomohl k matraci. Bill stráví čtyřiadvacet hodin denně v této místnosti, dokud nebude plně vytrénovaný. Posadil jej na matraci a přetočil na záda. Tohle byl vztah mezi pánem a otrokem. O otroka bylo dobře postaráno, aby důvěra mohla růst. Tohle bylo něco, co Bill potřeboval vědět, že i navzdory tomu všemu týrání a zneužívání se o něj pak vždy dobře postará. Vztah by nikdy nefungoval správně, kdyby si Bill myslel, že mu bude jenom ubližováno.
Vzal si lahvičku s uklidňujícím olejíčkem a navlhčil jím hadr, a pak s ním jemně utřel Billova záda. „Mám pořád svolení mluvit?“ zeptal se tichounce Bill.
„Většina pravidel neplatí, když tě uvolním,“ řekl Tom. Bill se naučí, která pravidla musí dodržovat pořád a která platí jenom tehdy, když je spoutaný.
„Proč jsi teď ke mně tak milej?“ zeptal se o pár chvil později, očividně rozhodnutý si jeho slova potvrdit.
„Tohle je způsob, jak to funguje. Když posloucháš a dodržuješ pravidla, jsi na konci odměněný dobrou péčí, lepšími podmínkami nebo nějakými akcemi. Někdy tresty způsobené mistry domu budou způsobené jenom proto, aby si ulevili od stresu. Když jsi dobrý a poslušný, budeš trestaný méně často, protože budeš postupovat nahoru ve svém postavení. Ocenění mazlíčci jenom zřídkakdy ucítí hněv svého mistra. Já se o tebe teď starám, protože jsi poslechl pravidla a přijal trestání bez výčitek. Neodporoval jsi moc, i když na začátku jsem myslel, že tě budu muset zbít do krve, než se dostaneme ke konci. Nepochybuj o mně, Bille, vlastním tě od momentu, když jsi byl unesen, ale postarám se o tebe, když mě uspokojíš,“ řekl Tom.
„Proč jsi ke mně tak upřímný?“ zeptal se Bill.
„Prokázal jsi upřímnost i pod tlakem a já chci, abys věděl, že mi můžeš věřit. Budeš mi muset věřit, že budu dělat pro tebe to nejlepší, ať už se ti to bude líbit, nebo ne,“ řekl Tom.
„Můžu spát?“ zeptal se Bill, znějíc, jako kdyby už napůl spal.
„Nejdřív chci, abys vypil trochu vody. Dehydratace je blbej nápad,“ řekl Tom a položil hadr na stranu předtím, než pomohl Billovi si sednout. Přidržel mu sklenici vody, ujišťujíc ho, že v tom není žádná droga, když Bill zaváhal. Vážně nebyla a Bill na základě toho, že předtím mu Tom nelhal, usoudil, že tohle lež taky nebude. Vypil sklenici a pak si lehnul zpátky. „První den je vždycky ten nejtěžší.“
autor: Starling011
překlad: Psycho
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 45
Tak musím říct, že tuhle povídku jsem četla a jaksi to pro mě nebylo to pravé ořechové, jak se říká 🙂
Ale myslím, že tady bude mít zaručeně velký úspěch 😀
Jinak, od autorky jsem četla ještě dvě jiné povídky, z úplně jiného soudku a ty se mi líbily moc 🙂
hej tak to je taky dobrý psycho! 😀 Tom takovej pošahanec… 😀 no jsem zvědavá jak se to vyvine dál! 😀
tyvole 😀 to nemám ráda
Nekdo asi moc rad nasili nema ale ja ho mam rada 🙂 vetsinou se vyklube nejaky pekny a stastny konec tak doufam ze to bude i u teto povidky :)..
Moc pekne 🙂
Ďáblící které mam v očích ukazují že se mi tahle povidka víc než líbí….. už se těším na další dílek….. moc pěkně to začíná….. stejně si myslim že to skončí jako vždycky 😀
wooow, no hustý 😀 jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet 😀
Tak uper, teď uznávám že tuhle povídku budu s radostí a očekáváním dalšího dílu číst… 🙂
Tá poviedka je bombová a Psycho skvelý preklad :3 a ešte jednu vec … vypadni prekladať druhý dieľ ^o^ inak ťa prídem osobne dokopať k tomu :3
[8]: Kyuu more šak prekladám 😀 ale dokopať ku mne by si sa tiež niekedy mohla 😀
Naprosto uzasna povidka :3 Hrozne se mi libi ten namet, jsem zvedava na dalsi dily. A dekuju za preklad ^^
Je ve mě kousek psychopata a násilí mi není vůbec cizí (teda jenom v povídkách, abyste si nemysleli, že doma mučím křečky nebo tak) 😀 Výborný překlad, skvělý námět a určitě si ráda přečtu i pokračování 🙂 líbí se mi ten způsob vychovávání, že to všechno není jen o bolesti 🙂
no teda! konečne poviedka presne podľa môjho gusta, keby ste videli ako mi svietia oči! xDD som z nej úplne nadšená a trasiem sa nedočkavosťou na pokračovanie, prosím prosím nech je rýchlo *puppy eyes* xD len dúfam že to nedopadne tak, že sa do seba rýchlo zamilujú, to by poviedku celkom pokazilo… ale teda večer mi to vylepšilo parádne, whoa! xD
Wow, no na prvni dil musim rict, ze teda sakra velky masakr 😀 ale podle nazvu to asi nebude mit moc dobry dej co? 😀
no, ale sem teda zveda, jak Bill bude snaset Tomove "hratky" 😀 Sakra uz at je druhy dil 😀
Páni. Já vůbec nevím, co říct! Jsem z toho celkem v šoku! 😀 Skoro celou povídku jsem četla se zatajeným dechem. Občas jsem se dokonce přistila, že jsem tak v šoku a tak moc se bojím, co ještě přijde, že jsem ani nedýchala. Až na konci, kde se Tom o Billa tak hezky staral jsem se trochu uklidnila. Popravdě moc drastické povídky nemusím. Už kolikrát se mi stalo, že jsem si přečetla kousek a dál jsem neměla žaludek to číst, ale tahle povídka mě něčím zaujala. Sama nedokážu říct čím, každopádně jsem u počítače seděla s vytřeštěnýma očima a musela jsem hltat řádek po řádku a absolutně nepřipadalo v úvahu, že bych aspoň tenhle díl nedočetla. Možná je to i tím férovým přítupem. Ano, Bill je hodně trestaný, ano Tom se k němu nechová hezky a rozhodně Tom nedělá to, co by Bill chtěl..ale líbí se mi to, že když Bill poslouchá, tak je za to alespoň "odměňován" a vyslouží si lepší zacházení. Sama jsem překvapená že tohle píšu, ale líbí se mi tahle povídka a opravdu se těším na další díly. I když se trošičku děsím, co s Billem bude ještě prováděno a taky nemám vůbec tušení, jestli budou kluci moci v téhle povídce vůbec tvořit pár. Ale povídka mě opravdu zaujala 🙂
Taky jsem celkem zvědavá, jestli třeba někdo nepřijde na to, co se Billovi stalo. Nebo se po něm prostě jenom slehla zem a nikdo už po něm nebude pátrat?
Já jenom doufám, že tahle povídka nakonec skončí dobře 😀 Špatný konec bych asi nesnesla, už teď je mi Billa tak strašně moc líto! Na žačátku povíkdy, kdy Bill ještě nevěděl co ho čeká a neviděl, nemohl mluvit, byl přivázaný…tak u toho jsem měla vážně slzy v očích. Jsem zvědavá, jak tuhle povídku budu zvládat 😀 🙂
Psycho mockrát děkuji, že jsi mi umožnila číst tuhle povídku 🙂 Patří Ti mé obrovské díky! :))
[9]: zapíšem si to do diáru a dám ti vedieť 😀
[9]: já chci také další díl =D prosím, prosím 🙂
Tohle bylo vážně hodně dobré. Určitě budu číst dál, protože i když tam bylo dost toho násilí už při prvním díle, tak je to i tak hodně dobré.
Doufám, že to bude mít dobrý konec a už se těším na další díly 🙂
Super povídka 🙂 něco pro naše úchylné duše:D
Začína to zajímavě,ale chudák Bill.