autor: Bitter
z předchozího dílu:
„Já to nechápu? Tak mi to vysvětli! Vysvětli mi, proč se ožíráš tak, že málem… mě… bráchu?!“ Rozhodil ruce a upřel na Toma tázavý pohled.
Tom ale neodpověděl. Jen stál a ani se nedokázal na Billa podívat.
Bill jen zklamaně zavrtěl hlavou a rozešel se ke dveřím.
„Miluju tě…“ Odpověděl tiše Tom a Bill se na vteřinku zastavil. Nevěřícně se na Toma otočil, a když se mu Tom podíval do očí, prudce se otočil zpátky a utekl z bytu pryč…
„Nevěřím tomu, že by to udělal… bože…“
„Už od rána mi volá máma, Tom už tam je, ale já tam prostě nemůžu… co… co bych měl říct? Že je všechno v pohodě, že mi to nevadí?!“
„A vadí?“
„Jistěže ano! Jak se můžeš takhle ptát!“ Vyjel Bill a na chvilku se zarazil.
Jistě že mu to vadí… je to jeho dvojče… Bratři k sobě přece lásku necítí… Nesmí…
Jistě že mu to musí vadit… musí…
„Vadí ti, co udělal nebo co řekl?“ Zeptal se opatrně Andreas a Bill se na chvilku zamyslel a pak naštval…
„Jo… to je… Bille, Patrik je můj přítel.“ Dodal Andreas a Bill vytřeštil oči.
„Ježiš, měl jsi mi říct, že něco máš, nezdržoval bych tě…“ Vyhrkl a Andreas se zasmál.
„To je dobrý, nebylo to domluvené… Víte co, objednám něco k jídlu a pití…“ Navrhl a plácl Pata po zadku.
„A ty zavři pusu a sedni si.“ Šeptl mu do ucha a Pat zrudl jako rajče…
„Hey, hey… Billy, to by stačilo…“ Snažil se blonďák ukočírovat to utrápené něco na jeho křesle, ale jako by házel hrách na zeď.
Bill mu uhnul a dojel flašku vodky.
„Nestačilo… chci na to zapomenout.. úúúúúúplně… zapomenout.“ Protáhl Bill a zakvedlal s flaškou.
„Jenže tím se nic nevyřeší, a navíc ti bude zejtra zle.“
„Jenže to mně bude stejně…“ Zaargumentoval Bill a mrkl na Pata, který už dávno usnul v protějším křesle.
„Vidíš, měl by ses věnovat jemu a ne mně… já se umím ztřískat sám…“
„Bille, no tak… nic tím nevyřešíš… teď se chováš jako Tom… nic neřešit a vzít si skleničku… jenže to je nanic, dyť se podívej, jak to dopadlo. Místo abyste si vyjasnili, že si chybíte, Tom radši chlastal, a kam to dopracoval…“
„O.k… tak já budu pít jako Tom, taky se zamiluju, zavřou nás a je to vyřešený…“ Tleskl si Bill a Pat sebou trhnul.
„Co… já… já usnul…?“ Zamžoural a protáhl se. Andreas jen protočil oči a vstal.
„Tak, pro dnešek padla.“ Prohlásil rozhodně a vzal flašku z Billova dosahu.
Ignoroval jeho protesty a doslova ho odtáhnul do pokoje pro hosty, kde ho zamknul.
„Tak jo… tohle máme… Zlato, jdi spát, já to tady poklidím a jsem u tebe, jo? Zítra pořešíme, co a jak, Bill dřív jak v jednu odpoledne nevstane a do školy holt nepůjdem.“ Usmál se na zrzka a líbl ho na čelo.
„Dobře, ale pomůžu ti…“ Usmál se zrzek a k Andreasovi se přitulil.
„To nemusíš, mazej spát. Honem.“ Andreas Pata pootočil směrem k ložnici a plácnutím po zadku ho popohnal vpřed.
Jen co dveře zaklaply, vzal Andreas do ruky telefon.
„Ty debile! Ty ožralý pako! Cos to udělal?!“ Vyštěkl do telefonu hned, jak byl hovor přijat, ale namísto Toma se ozval ženský hlas.
„Dobrý večer… jmenuji se Angela Petrovová, jsem z okresní nemocnice v Lipsku…“
„Ne… nemocnice.. co… jakto nemocnice… kde jste vzala ten telefon?“ Zavrtěl Andreas nechápavě hlavou a stiskl telefon víc.
„Nerada vám to říkám… majitel tohoto telefonu měl autonehodu…“
„Autonehodu? A jak mu je? Jak je to vážný?“
„Jste rodinný příslušník?“
„Ne já… já jsem kamarád… Já…“
„Lituji, ale v tom případě vám nemůžu nic říct.“
„Ale počkejte… prosím já…“ Jenže odpovědí mu bylo jen pípání.
„Cože?! Proč jsi mě nevzbudil už v noci?“ Vyhrkl Bill a rychlostí blesku se vyškrábal z peřin.
„A co bys v noci dělal? Byls úplně namol. Zavolal jsem vašim, hned tam jeli.“
„A jak mu je?“
„Je na tom zle… hodně zle…“ Šeptl Andreas a s Billem se všechno zatočilo. Jako by mu už takhle nebylo zle z alkoholu…
„Ne… není… nemůže… já… to bych poznal…“ Šeptl zmateně a Andreas si ho k sobě přivinul.
„No tak… to bude v pořádku, neboj se… odvezu tě, ano…“
„Ne… Tomovi nic není… já… já bych to cítil… je… je v pořádku… já… necítím… nic…“
„Mami…“ Vyhrkl Bill a doslova vletěl do její náruče.
„Mami, co… co je mu?“ Šeptl a Simone ho stiskla ještě víc.
„Bude v pořádku, zlato… uvidíš… bude v pořádku…“ Zašeptala a Billovi bylo hned jasné, že to neříká jemu, ale snaží se přesvědčit samu sebe.
„Můžu za ním?“ Zeptal se po chvilce objímání, ale kladné odpovědi se mu nedostalo.
„Zatím ne… pořád ho operují…“ Broukla Simone a sklopila hlavu. Gordon ji objal kolem ramen a přivinul si ji k sobě.
„Zlato… klid… dělají, co můžou… bude v pohodě, uvidíš… až nás k němu pustí, bude si z nás dělat ještě srandu, že tady sedíme jak sudičky.“ Usmál se na ni a Bill přikývl.
„Jo… to sedí… bude z nás mít srandu…“ Zopakoval bezbarvě a rychle zamrkal.
Co to proboha udělal? Všechno zničil… Toma… sebe… zničil jejich pouto, proto nic necítil… bylo v něm prázdno… takové prázdno, až ho to děsilo…
Ani se nebál… skoro mu bylo jedno, co je s jeho dvojčetem… v jeho srdci bylo jen prázdno… díra, která vysávala všechno, co cítil… bylo mu zle… jak jen tohle mohl udělat?
Jak ho mohl opustit po tom, co ho našel? Po tom, jak bojovali za to, aby byli spolu… Sebral se a odjel, zpřetrhal všechna pouta a ani si toho nevšiml…
Spoléhal se na něco, co neexistovalo a ani si toho nevšiml…
Když jim pak po další asi hodině přišel doktor říct, co se děje, připadal si jako ve filmu. Jako kdyby tam nebyl, jako by se jen díval na to, jak jim doktor vysvětluje, jak složitý zákrok má Tom za sebou.
Jen se díval a informace šly mimo něj…
„Je nám to líto… nedokázali jsme ji zachránit a museli jsme mu levou nohu pod kolenem amputovat… Silné krvácení… prozatím stabilizovaný… na pokoj…“
Jen útržky, které mu nedávaly smysl.
„Chci ho vidět…“ Šeptl a všichni se na něj otočili.
„Je mi líto, ale to v tuto chvíli není možné…“ Zavrtěl doktor hlavou.
„Chci ho vidět…“ Zopakoval Bill, a konečně se na doktora podíval.
„Ale zlato… to teď nejde…“
„Ne! Já ho chci vidět! Chci za ním! Hned!“ Vykřikl a doktor si jen promnul čelo.
„No dobře… pojďte se mnou…“ Rezignoval a Bill se po několika minutách ocitl na pokoji. Vlasy pod čepicí, na ústech roušku, v zeleném hábitu a s návleky na botách… Ale jak to… proč to všechno… takhle to nikdy nebylo… zná pár doktorských seriálů… co je tohle za komedii… k čemu to je?
Pak konečně popošel víc do pokoje a najednou cítil… cítil všechno.
Realita a vážnost situace ho dohonily.
Už nebyl pozorovatel bez citu…
Stačil jediný pohled, aby ho srazil na kolena. Ani se neodvažoval zvednout ruku a dotknout se ho, tak jak chtěl…
Všechna ta bolest a zoufalství už teď měla podobu, a ta hrozila, že ho na místě zabije za to, co udělal.
„Tome… je… je mi to líto…“
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
No ty… Kokso! :O Nemůžu uvěřit, že je tady vážně další díl… Po takové době..!
Mrzí mě, co se stalo Tomovi, tohle jsem opravdu nečekala =(
[1]: jj uz je napsanej i konec takze dalsi pauza uz nebude 🙂 *sype si popel na hlavu*
konečněěěěě jsem myslela že už nebude 😉
Ja mam tu vihodu že ty díli čtu asi dva dní je to krásně napsane,ale teď budu netrpělivě čekat na další dil.
jo tuhle povidku jsem mela rada, ale po takove dobe jsem uz ztratila nit, ted je to uz takove divne….a ke vsemu jeste takova kapitola, chudak Tom, no a Bill vlastne taky, no jsem zvedava, jak to dopadne, neco mi rika ze uz moc kapitol nebude a kdyz uz to mas dopsane….tak snad se do toho zase vziju:)
TAk…a ja jsem taky na kolenou. A ted nevim koho vic litovat. A hlavne nevim jeslti mam Billa litovat nebo nenavidet. Nejradeji bych ho kopla do zadku za to jak se zachoval arogantne a sobecky. Jsem z toho ted cela histericka, ze nevim ani co si mam myslet. A to jako Tom vazne prisel o nohu jo??? precetla jsem to dobre jo?? ja jen jako ze bych se nedivila kdybych z tech nervů mela halucinace. No tak to je na me prilis silne kafe. Bitter se koukam nezmenila a stale je pevne rozhodnuta me zabit. MOc mile od ni teda 😀 Vubec si nedokazu predstavit jak by se to mohlo odvijet dal. Ani vlastne nevim jak bych chtela aby se to odvijelo…vsechny ty vztahy tam jsou tak spletity. no ja asi jen doufam, že Bill bude delat vsechno pro to, aby to bylo jako driv. a jestli ne…tak mu to prijdu plne vysvetlit!!!!
Milovaná autorka 🙁 asi Ťa niečo v tomto svete príliš trápilo keď si tento príbeh písala, musela si sa na niekom vyvŕšiť 🙁 Je mi strašne smutno. Začiatok vyzeral tak krásne pohodovo, dokonca som fandila Billovi s Andym tak nádherne bola ich láska napísaná a bolo mi ľúto keď sa rozišli, aj teraz mi vadí, že Andy má Patrika, ale to, že Bill odišiel a nechal Toma v srabe tak to je príliš kruté a teraz mu ešte vezmeš aj nohu:(
Čo? Čo? Čo? To je sranda však? Takto to dopadnúť nemôže! Tom bez nohy? Ja fakt neverím. Vôbec neviem čo napísať, čo si myslieť, takže len idem čítať ďalej…