autor: MajKy
O 3 roky později
„
Ahoj lásko,“ zahlaholil Andy, když uslyšel bouchnutí dveří, „jak ses dneska měl?“ políbil svého přítele na tvář a dal mu ochutnat jídlo, které se snažil celé odpoledne pro něj uvařit.
„No co myslíš, Miller mě nenechá ani na chvíli vydechnout, pořád jenom Bille tohle, Bille tamhleto, už mi začíná lízt krkem. Slizoun jeden,“ oklepal se nad představou svého šéfa.
„Mmm, co to máme dobrého?“ neodpustil si a musel ochutnat.
Byly to už tři roky, co odešel z domova a potkal Andyho, který ho, jak rád říkal, zachránil. Staré rány se už zahojily, ale jizvy zůstaly. Nerad mluvil o domově a o své minulosti. Teď měl přátele, domov, měl práci, a co víc i lásku. Žil si bezstarostně a dalo by se říct, že byl i šťastný. Občas si sice vzpomněl na otce, jak se asi má a co dělá, ale vždy tu myšlenku rychle zahnal. Žil přítomností. Nedokázal by si nikdy představit, jaké by to bylo bez Andyho, miloval ho.
Samozřejmě, i jejich vztah prošel sem tam nějakou krizí, ale díky Andyho klidné povaze to vždy nějak přešli. Bill nedokázal pochopit, že zrovna on měl to štěstí potkat tak úžasného člověka. Kdyby byl stejně výbušné povahy jako on, tak by už nejspíš dávno nebyli spolu.
Žili v centru Berlína a Bill pracoval v jedné firmě zabývající se investicemi do ropy. Byl asistentem ředitele. Což bylo oproti ostatním dost dobře placené místo. Tuhle práci mu pomohl sehnat Andyho dobrý známý. Billovi se ta práce líbila, bavilo ho to, i když jeho šéf ho celkem sral.
Majk se usadil a čekal se svou přítelkyní, kterou znal od školky, malé miminko. Kdo by to do něj řekl. Byl zamilovaný až po uši. A ten starý sukničkář, kterým byl, se dnes za žádnou sebehezčí dívkou neotočil.
Sebastian se však nezměnil, pořád kouřil trávu a užíval si svobody. Věřil, že se jednou Majk vzpamatuje a bude to všechno jako dřív.
Žili si jako v pohádce, ale vážně tomu tak mělo být napořád?
„Vrátím se kolem čtvrté, dělám přesčas,“ oznámil Andymu a vášnivě ho políbil.
„A nechceš se vrátit dřív? Nevím, jestli to tady bez tebe tak dlouho vydržím,“ zaprosil blonďák a ukázal na svůj ztopořený klín.
Černovlásek na něj jen šibalsky mrkl a olízl si rty. „Myslím, že si budeš muset vystačit sám, miluju tě,“ znovu ho políbil. „Až se večer vrátím tak… mm ještě si promyslím, co s tebou udělám,“ řekl smyslně a Andymu se málem podlomila kolena, když ucítil jeho kolínskou. Než se vzpamatoval, už uslyšel jenom zaklapnutí dveří.
Andy měl zrovna dovolenou, takže byl doma. Rozhodl se, že pro Billa aspoň něco uvaří, dřív než se vrátí z práce, ale prvně musel udělat něco se svým malým kamarádem, který vyžadoval pozornost.
*
Grr ještě dvě hodiny?!
Bill už se viděl doma, hezky s Andym v posteli, jak dělají…
Ze zamyšlení ho vytrhl telefon. Znechuceně ho zvedl.
„Ano? Kancelář pana Millera,“ dřív než stačil doříct tu naučenou frázi, kterou měl v hlavě, začal na něj z druhého konce drátu ječet hlas jeho šéfa.
„Bille, okamžitě přijď do mé kanceláře,“ dřív než stačil něco namítnout, už se ze sluchátka ozývalo jen monotónní pípání. Aby náhodou nezhubl, kdyby musel ujít těch deset kroků ke dveřím. Pomyslel si.
Kancelář byla hned vedle Billovy recepce. Zaklepal a vstoupil.
„Potřebujete něco, pane Millere,“ otázal se ho se vší slušností, i když by ho nejradši vykopl z okna, ze kterého se zrovna koukal ven a popíjel skotskou.
„Posaď se, Bille,“ řekl, když se konečně otočil. Ne kvůli tomu, že někdo přišel, ale spíš kvůli tomu, že mu došla skotská. Bill se posadil k obřímu mahagonovému stolu a čekal na verdikt.
„Dáš si taky?“ zeptal se spíš ze slušnosti.
„Ne, děkuji,“ odmítl a zašklebil se. S alkoholem nebyl moc dobrý kamarád. Od Octoberfestu byl abstinent.
Ta kocovina mi za to nestojí. Říkal si vždycky.
Pan Miller se jen povýšeně zašklebil a začal obcházet místnost se sklenkou v ruce.
„Víš, Bille, jsi strašně atraktivní muž! No, i když předpokládám, že to víš.“ Pomalu se připlížil ke dveřím a jedním pohybem je zamknul a schoval klíč.
„To si ze mě děláte pr… srandu?“ řekl znechuceně Bill a prudce se postavil. Ruce jeho šéfa ho však zatlačily zpět do židle. Černovlásek by se nejradši sbalil a odešel. Nesnášel všechny sexistické narážky na svou osobu. A že jich bylo hodně.
Pan Miller byl nechutně zazobaným podnikatelem, jeho manželka byla o 20let mladší, a všichni o ní věděli, že je s ním jenom kvůli jeho penězům. Millerovi to však nevadilo, stačil mu jenom ten pocit, že ji může mít, kdykoliv se mu zachce.
Byl už prostě takový, že mu nezáleželo na ostatních, ale jenom na sobě, úspěchu a moci. Zrovna teď se mu však zachtělo Billa.
Miller si konečně odložil skotskou a posadil se, se svými tučnými hýžděmi na stůl před Billa.
„Bille, mám pro tebe návrh,“ odmlčel se, aby se mohl nadechnout, „za jednu noc se mnou dostaneš 10 000 €! Co říkáš na takovou nabídku,“ slizce se usmál a pohladil černovláska, který na něj koukal jako na šílence.
„Cože?“ zeptal se nechápavě a pořád doufal, že jde jen o hloupý vtip.
„Ano, slyšel jsi dobře! Víš, já jsem zvyklý, že dostanu vždycky všechno, co chci!“ ušklíbl se. „A je jen na tobě, jestli to dostanu po zlým anebo po dobrým,“ vycenil své zažloutlé zuby, a svou upocenou dlaní se snažil Billa znovu pohladit… ten se však konečně vzpamatoval z prvotního šoku a pomalu začínal zuřit. Jeho výbušná povaha se začínala drát na povrch.
„To nemyslíte vážně, že ne?“ zařval na něj a odstrčil jeho nechutnou ruku, která se k němu nebezpečně přibližovala. „Já mám přítele! A i kdybych neměl, tak bych na vás šáhl maximálně tak dvoumetrovou tyčí a ve skafandru! Já nejsem žádná vaše kurva!“ začínal být nepříčetný. Tohle byla jeho slabá stránka. Od toho incidentu s otcem…
Zvedl se a byl na odchodu. Miller ho však zadržel a namáčkl ho na zeď.
„Tak hele, chlapečku, moc dobře mě teď poslouchej,“ byl v Billově bezprostřední blízkosti a on tak mohl ucítit zápach z jeho úst . „Já mám peníze a za ty si můžu koupit všechno, co chci, takže i tebe! Rozumíš? Takže bejt tebou, tak udělám přesně to, co chci, jinak se budeš potýkat se spoustou nepříjemností!“ slizce se usmál a začal ho osahávat. Bill se chtěl bránit, ale něco mu v tom bránilo…
FLASHBACK
„Svlíkej se, budeš moje kurva!“ slizce se usmál a znovu Billa praštil.
„Prosím ne.“ Vzlykal a snažil se ho ze sebe shodit. Nešlo to, neměl dost síly.
„Tak ty prosíš?“ pohrdavě se na něj zadíval a strhl z něj tričko na spaní. Billova nahá hruď na něj působila jako afrodiziakum.
Bill ležel zamáčknutý do matrace, nemohl se hýbat. Jediné, na co se zmohl, byl zoufalý pláč. Víčka držel křečovitě sevřené. Sem tam mu z nich vyklouzla hořká slza s příchutí strachu a obřího zklamání. Modlil se, aby bylo co nejdřív po všem. Stále doufal, že je to jen nějaký zlý sen, ze kterého se co nejdřív probudí.
KONEC FLASHBACKU
Bill a tahle příšerná vzpomínka totálně odzbrojila a on nabyl schopen pohybu. Jeho již zahojené rány na duši se znovu otevřely. Bolelo to.
Začal pociťovat příšernou zoufalost, když ucítil cizí ruce na svém podbřišku. Nedokázal se bránit. Byl paralyzovaný vlastními vzpomínkami. Pořád dokola se mu v hlavě přehrávala ta osudná noc. Přišlo mu, že to prožívá znovu. Snažil se potlačit tu hroznou realitu. Měl v sobě jakýsi blok, který mu nedovolil klást jakýkoli odpor.
Měl zavřené oči a čekal, co se bude dít dál. Vzdal to. Před očima mu probíhaly chvíle, kdy byl šťastný. Millerovi se líbila jeho bezbrannost a jedním prudkým pohybem z něj strhl tričko. Bill na něj jen vyděšeně koukal…
Nejednou se v něm však cosi hnulo, a to když uviděl ve své mysli pár čokoládových očí, které ho jakoby prosily, aby se konečně probral. Ten jediný pohled mu dal sílu. Byl to pohled toho kluka před třemi lety na Octoberfestu. Strach a beznaděj najednou vystřídala vlna obrovské odvahy a vzteku, který v sobě strašně dlouho potlačoval.
Konečně se začal bránit, ale to už byl Miller do půl těla nahý a snažil se z Billa strhnout poslední kousky oblečení, co na něm zůstávaly. Černovlásek nečekal ani vteřinu a prudce ho kopl, kupodivu se trefil přesně tam, kam se chtěl trefit. Miller klesl na kolena a držel se za své intimní partie.
„Ty parchante,“ zařval naštvaně, když se Bill natahoval pro svoje natržené tričko.
Odešel ke dveřím a snažil se je otevřít, nešlo to. Byly zamčené.
„Nehledáš náhodou tohle?“ zeptal se Miller a mával mu s klíči před obličejem.
Bill byl oproti němu párátko, ale to, co udělala, by ani on sám do sebe neřekl. Prostě se napřáhl a jednu mu vrazil.
Tlusťoch se chytl za nos, ze kterého mu vytryskl proud krve, a klesl k zemi.
„Počkej, tohle si spolu ještě vyřídíme,“ sykl zlostně, když mu Bill vytrhl klíče z ruky.
„To asi těžko, protože já tady končím,“ zařval na něj a plivl mu do tváře. Byl nadopovaný adrenalinem a klidně by mu ještě jednu vrazil. Lomcoval jím vztek.
Avšak pohled na takhle už dost zuboženého člověka ho od toho odradil, a on konečně odemkl dveře, vzal si bundu a vyběhl co nejdál od téhle strašné budovy.
Nechtěl jít domů nedovolil by, aby ho takhle Andy viděl, potřeboval se uklidnit. Byl typický listopadový podvečer a byla zima. Rozhodl se, že si zajde na panáka, možná na dva. I když moc dobře věděl, co s ním alkohol dělá.
Is there anybody out there
Walking alone
Is there anybody out there
Out in cold
One heartbeat, lost in the crowd
Is there anybody shoutin
What no one can hear
Is there anybody drolin
Pulled down by the fear
I feel you
Don’t look away
autor: MajKy
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Páni! S nějaký posuvem času jsem teda vůbec nepočítala 😀 Oh, mě je tak líto, že se Tom s Billem nenašli. Já vím, neměli na sebe kontakt, ani nevěděli svoje jména (teda pokud si to dobře pamatuju 😀 ), takže je těžko někoho někde hledat..ale je mi to jenom líto. Ale jsem ráda, že nakoec Bill skončil s Andym. Byl to úžasný a strašně hodný kluk a já jsem ráda, že to nakonec dopadlo takhle. Rozhodně lepší, že kdyby Bill sám někde bloudil a neměl ani kamarády ani přítele 🙂 Vypadá to, že spolu mají doopravdy krásný vztah a já jsem za to ráda 🙂 Jenom se musíšm přiznat, že se moc těším, až se Tom potká s Billem 🙂 Prostě naše dvojčátka patří k sobě a hotovo! 😀
A teda ten Miller je pěkný hnusák! Jsem ráda, že se Bill naposlední chvíli vzpamatoval a ochránil se. Přesně jak jsi napsala – adrenalin dělá hodně a i člověk jako Bill se dokáže vzepřít. Jsem zvědavá, jestli to Bill řekne Andymu..
Moc se těším na další díl :))
A ted potka Toma, ze jo? Dobre udelal, ze se zacal branit. Honem dalsi dil, je to dost napinavy. Super 🙂
Wow, tak az takovyhle obrat bych rozhodne necekala, to je super, ze se to tak pohlo. mrzi me, ze si to Bill musi vsechno prozit znovu, snad se mu povede opet najit ztracenou rovnovahu
Skvělý díl! Moc se těšim na další snad bude brzo :))
Chudák Bill..som zvedava čo vyvedie po par pohárikoch 🙂 určite sa tam zjavy Tom 🙂
Ja som si pamätala, že Bill otcovi ušiel, neznásilnil ho nie? A posun tri roky? To je škoda, dúfala som, že sa Bill s Tomom stretne skôr. Čo bude teraz s Andym, keď sa zamiloval? Bude mi ho strašne ľúto. Andreas je zlatíčko. Billa mi je ľúto.
Ďakujem za kapitolu.