My silence 4.

„Nepůjdeme ven s Amy?“ navrhl Bill. Obě dvojčata tedy nachystala psy na procházku a za pár minut byli už venku. Bill s Tomem a jejich psy se procházeli parkem.

„Nepustíme je chvíli na volno?“ shodli se oba. Tom se rozhlížel, jestli není někdo v okolí. Bill z něj nemohl spustit oči. Všímal si všech detailů na jeho obličeji. Všímal si, kdy se usmívá a kdy byl smutný. Vždy když na něj Tom promluvil, Billovi se rozbušilo srdce, a najednou byl nervózní. Takové věci se Billovi nikdy dříve nestávaly.

„V pohodě, Bille?“ Tom si všiml, že Bill nebyl svým, cítil z něj nejistotu.

„Co? Jasně. Proč?“ vykoktal Bill.

„Chováš se jaksi jinak.“

„Jinak? Jak to myslíš?“ snažil se zakrýt pravdu.

„Ehmm… To je jedno,“ dál neřešil Tom, ale názor nezměnil, pořád se mu Bill zdál jaksi jiný.

„A je pravda, že s někým chodíš? Já jen, že v poslední době se mnou tolik nemluvíš, od té doby, co…“ nedořekl Bill – od té doby, co se málem políbili. Pravda je, že každým dnem po Tomovi touží víc a víc, ale neví, jestli je to takhle správně. Ani si není jistý, jak tento pocit má správně popsat. Zatím se neodváží použít slovo milovat, vůči Tomovi.

„Jo, je to pravda, sice první rande skončilo v posteli, ale nakonec se v tom ukázal vztah, nezávislý vztah.“

Billa to zamrzelo. Tom má dívku, ale jaké šance má Bill? A i to, že se Tom do Billa zamiluje, stejně jako Bill do Toma, je málo pravděpodobné. Billovi se chtělo brečet, chtělo se mu křičet, chtělo se mu vyřvat to, co cítí. Slzy skrýval a zakrýval to úsměvem.

„Zavoláme už psy, ne?“ rozhlížel se Tom. Postupně se vraceli za dvojčaty.

„Ještě Amy,“ rozhlížel se Bill, „Amy? Amy? Kde jsi, Amy?“ procházeli oba parkem. „Ale ne, neměl jsem jí pouštět.“ Bill byl nervózní a na obličeji se mu tvořily kapky potu.

„Neboj, najdeme jí,“ Tom Billa objal, a Billovi se to líbilo. Cítil jeho laskavost a podporu. Jeho věčné přátelství a to, že tu bude vždy pro něj. Najednou mu Amy nechyběla, chtěl, aby tohle objetí nikdy nepřestalo. Bill si byl už jistý, že Tom je pro něj jediný člověk, co mu je nejblíž, a nejspíš vždy to tak bude.

„Díky za podporu,“ Bill poděkoval skrz úsměv.

„Amy?!“ křičel Tom a spolu hledali po parku.

Večer to vzdali a nahlásili, že se jim ztratil pes, kterého mají necelý měsíc.

„Bille, najdeme jí, neboj se.“ Tom doma Billa uklidňoval. Tom to možná bral přátelsky, ale Bill v tom viděl něco víc. Tolik Toma miluje. Stále ho vidět, vidět jak na něj mluví a jak je šťastný, to Bill prožíval mnohem více než dřív. Už dále se nedokázal dívat na něj, byl tak dokonalý, Bill vstal a šel pro flašku s vínem. Tom nic neřekl. Bill se bál, že bude opět proti, ale zdálo se, že to Tomovi nevadí. Byl to pouze jen pocit. Když si Bill naléval víno do sklenice, Tom si za něj stoupl.

„Bille, prosím, nepij to, udělej to pro mě,“ šeptl a jemně chytl jeho loket. Bill přikývnul. Cítil napětí, měl takovou chuť se s ním líbat, hladit ho, mazlit se a ležet s ním v posteli, ale tohle vše určitě Tom nechtěl. Tom chytl flašku a odnesl ji. Bill najednou znervózněl, když byl v jedné místnosti s Tomem a k tomu nesměl pít alkohol. Alkohol mu dělal přítele každým dnem.

„Cítíš se dobře?“ Tom pochopil, že nervózní je z toho, že Bill nemá svůj alkohol.

„Bille, v pohodě, já ti pomůžu, a pak alkohol nebude ten, co tě má osvobodit každý den,“ objal Billa.

„Už se cítím mnohem lépe, díky za to, co pro mě děláš. Opravdu. Bez tebe, bych to nedokázal.“ Billovi upadla slzička z oka.

„A teď běž radši spát, taky už za chvíli půjdu, jen něco dodělám.“

„Dobře, dobrou noc, Tome.“ Bill si prohlížel Toma – dobrou, má lásko, dobrou – pomyslel si.

Bill nemohl usnout, ale nejen kvůli Amy. Lačně toužil po Tomovi, chtěl ochutnat žhavou chuť jeho rtů. Chtěl ho poznat blíž. Tom byl ve stejném domě, Bill by mohl jít za ním a říct mu všechno, ale moc dobře znal Toma na to, aby věděl, že Tom by nikdy nedal vztahu s Billem, jeho dvojčetem, volný průchod. Byl tak smutný.

„Budu muset počkat na to, jestli nám to osud dopřeje,“ šeptl Bill. „Nevím, jestli se dokážu smířit s faktem, že Tom a já…“ nedořekl a rozbrečel se. Po chvíli usnul.

Pozdě večer ho probudily zvuky, nedokázal jasně rozeznat, co to je. Vylezl ze svého pokoje a viděl, že se v kuchyni svítí. Bill tam šel. Dveře byly mírně otevřené, trochu nakoukl a viděl tam polonahého Toma a dívku, též ve spodním prádle, odpovídající popisu jeho dívky. Tom i dívka se stále smáli. Byli celí od šlehačky a v kuchyni dělali nepořádek. Snažili se něco uvařit. Dívka seděla na kuchyňském pultu. Líbali se a navzájem se vzrušovali. Billovi upadla slza. Cítil veliké zklamání. Sice věděl, že se bude muset smířit s faktem, že s Tomem nikdy nebude mít vztah, ale vidět důkazy před očima ho zdrcovalo na místě. Bill nevěděl, co v tento moment dělat, ale Tom to věděl.

Dívce rozepínal podprsenku, chytil ji za stehna a zvedl. Odnesl ji do koupelny a oba si vlezli do sprchy. Byli oba nazí, stále se líbali a voda na ně stékala. Bill se už dál nedokázal dívat, stále se viděl v pozici té dívky, že to stejné bude s Tomem zažívat zrovna on. Tolik plakal, bylo to mnohem víc než jen smutek.

Hodiny jen ležel v posteli ve svém pokoji, stále se díval do stropu, byl smutný a chvilkami brečel – Co teď? Co má dělat teď? Měl chuť umřít, nedokázal žít s faktem, že Toma může vidět pouze jako bratra. Že nikdy s ním nebude, tak jak chce on.

Ráno vstal z postele, Tom nebyl doma. Bill moc dobře věděl, kde je.

„Pche… určitě je zase s tou holkou,“ byl tak naštvaný. Úplně zapomněl na Amy. Jen myslel na to, co včera viděl. Necítil žádné pozitivní myšlenky. Byl naštvaný, smutný, chtěl to celé vzdát. Měl chuť tu dívku zničit, úplně ji nesnáší.

„To nejde!“ křikl a praštil do kuchyňské linky. „Už to nevydržím. Snad mi náladu zlepší svačinka,“ šeptl, ale moc tomu nevěřil. Rozhlížel se po kuchyni. Vytáhl chleba a chtěl si ho nakrájet. Vytáhl z šuplíku nůž a… Najednou v něm blesklo. Zadíval se na ostré hrany nože. Chleba nechal ležet a nůž hodil na kuchyňskou linku. Šel rovnou do koupelny. Sedl si do vany a vzal žiletku.

Pomalu, ale jistě si řízl do žíly na levé ruce. Cítil bolest a pomalu mu docházela energie.

„Jsem doma!“ z chodby šel Tomův hlas. Bill nic neřekl, bylo mu to jedno, stejně věděl, že tak jak to chce on, to nikdy nebude.

Tom šel kolem koupelny, dveře byly plně otevřené. Tom si všiml, že Bill leží ve vaně a že mu teče krev.

„Bille?!“ zakřičel a začínal panikařit. Tom se rozbrečel, nikdy se tak necítil, jeho bratr umírá před jeho vlastníma očima.

„Brácho, no tak, neumírej,“ volal a v očích se mu dělaly slzy. „Nenechávej mě tu.“

„Tome, víš, mám k tomu důvod…“ docházela Billovi energie.

„Jaký, Bille? Jaký?“

„Promiň,“ šeptl Bill se zbytkem energie

„Za co se omlouváš? Ne, neomlouvej se,“ křičel v slzách „Proč… Proč jsi tohle udělal?“ Tom prohlížel zakrvácenou ruku.

„Vždycky jsem tě…“ Billovi se zavíraly oči. Tom hned běžel pro telefon.

autor: Mayra