autor: Mayra
Bill se probudil v nemocnici a Tom spal na sedačce ve stejném pokoji. Vypadal vyčerpaně a smutně.
„Kde to jsem?“ šeptl Bill a rozhlížel se po místnosti. Tom se probudil.
„Bille, ach můj bože, konečně ses probudil.“ Tom objímal Billa, „tohle mi už nikdy nedělej!“ zdůraznil a hladil ho na ruce.
„To ne, to ne, takhle to nemělo být, proč jsi mě zachránil?!“ slzely mu oči.
„Cože? To je vtip? To jsem tě měl nechat umřít?!“ naštvaně odfrknul.
„Nejspíš jo,“ otočil pohledem na druhou stranu.
„Ale no tak, ať jsi to udělal kvůli čemukoliv, teď už to bude lepší,“ zadíval se do okna.
„Hm… pochybuju,“ zamračil se Bill.
„A proč jsi to vlastně udělal?“ zamyslel se Tom.
„Opravdu to chceš vědět?!“ zadíval se na Toma se slzami v očích. Neměl chuť mu to říct, ale naopak chtěl, aby to Tom věděl.
„Jo, jasně. Chci!“ sedl si na lůžku vedle Billa. Bill přemýšlel, jak to říct.
„Kvůli nešťastné lásce,“ zadíval se opět jinam. Rozhodl se, že neřekne celou pravdu.
„Kvůli nešťastné lásce? Jako že tě nikdo nechce?“ zapřemýšlel. Bill se rozbrečel, ta věta zněla hrozně, i když Bill chtěl jenom jednoho člověka, a to Toma.
„Dobrý den, pane Kaulitzi.“ Do místnosti vešel doktor. „Tak jak se cítíte?“
„Už lépe,“ poznamenal s úsměvem.
„To je dobře, ale ještě pár dní tu budete muset zůstat,“ četl si jakési papíry. Bill na to nic neřekl, byl zklamaný, jak to dopadlo, raději by tu nebyl, vůbec nelitoval svého rozhodnutí. „Ale ještě dnes budete celý den ležet, musíte dohnat energii, zítra už pěkně budete chodit, zajdete za nemocničním psychologem.“
„Cože? Ale já nejsem blázen!“ vykřikl.
„Prosím, uklidněte se, tohle je normální běžný postup při takovém kroku,“ řekl doktor klidným tónem hlasu. Bill na to nic neřekl, už chtěl být doma.
Následující den
Bylo odpoledne a tento den ho ještě Tom nepřišel navštívit. Bill se bál – proč tu není? Proč nepřišel? Už je tolik hodin a on tu nebyl ani na chvíli.
„Tak, pane Kaulitzi, je čas jít za nemocničním psychologem,“ do nemocničního pokoje přišla sestra.
„Je to nutné?“ neodpustil si říct Bill, když vstával.
„Bohužel ano, ale věřím vám, že se na to netěšíte, ale pak se vám uleví, věřte mi,“ usmála se sestra. Bill se už necítil tak mizerně, ale stále kdyby si mohl vybrat, zůstal by v pokoji, nejlépe šel domů. Sestra tam Billa doprovodila.
MUDr. Bescheiden, nemocniční psycholog, přivítala Billa ve své ordinaci. Bill nic neřekl, sedl si do křesla a čekal, jestli něco řekne ona.
„Takže… slyšela jsem, že máte bratra Toma, dokonce dvojče, prý spolu bydlíte,“ žena si sedla do křesla naproti Billovi.
„Ano, to je pravda,“ řekl neutrálně.
„Jaký je Tom jako bratr?“
„Je hodný, milý, obětavý, pořád mi radí a pomáhá. Jsem rád, že ho mám,“ usmál se Bill a zamyslel se nad Tomem a tím, co poslední dobou prožívá. Malá slzička mu vypadla z oka.
„A co dívky? Chodíte s někým? Jste zamilovaný?“ sundala si brýle, „a nebojte se, novináři se to nedozví.“
„Myslím, že tohle je osobní,“ naštvaně dodal a zamračil se.
„Takže jste se snažil o sebevraždu kvůli lásce?“ zadívala se Billovi do očí. Bill nic neodpovídal. Bál se něco říct, byla to pravda, a až tak by se to nebál říct, kdyby to nebylo kvůli Tomovi.
„Ani ne,“ řekl nejistě.
„A co bratr? Přeci jen je to člověk vám blízký. Ublížil vám snad?“
„Ublížil? To ne,“ zamyslel se a přemýšlel, co by dál řekl. Bill dal najevo, že by rád ukončil tuto konverzaci.
„Jestli chcete, skočíme.“
„To by bylo fajn,“ zvedl se Bill a šel ke dveřím.
„Přeji vám, abyste to celé vyřešili, ať je to kvůli čemukoliv, protože vaše práce je obdivuhodná,“ žena podala Billovi ruku.
„To ta vaše také,“ zasmáli se oba a Bill se vrátil do svého pokoje. Ale ještě před tím se šel naobědvat do nemocniční jídelny.
Když dorazil do svého pokoje, Tom tam čekal.
„Tome, proč jsi nepřišel dřív?“ objal Toma. Tom byl chvíli ticho.
„Promiň, tak jaký to bylo u psychologa?“ rychle zareagoval Tom.
„No nic moc, byla to celkem nuda. Proč?“ usmíval se Bill z Tomova příchodu.
„Proč jsi to udělal?“ změnil Tom téma.
„Co?“ řekl nechápavým tónem hlasu.
„Proč ses snažil zabít? Proč? Udělal jsem snad něco špatně? Máš nějaké konkrétní důvody?“ sedli si na postel.
„No… je to těžký vysvětlit,“ zadíval se na zem se smutným pohledem na tváři.
„Víš, když jsem tě viděl umírat, uvědomil jsem si, jak by to bylo hrozné bez tebe žít. Ta představa mě tolik vyděsila. Asi, jako by v ten moment ve mně něco blesklo, uvědomil jsem si to.“ Tom se zadíval Billovi do očí. Bill zůstal ticho. Byl dojatý jeho milými slovy. Nevěděl, jakým způsobem to pochopit.
Tom se přibližoval k Billovi. Svoji ruku položil na jeho ruku. Jejich nosy byly čím dál k sobě blíž. Vypadalo to jako na polibek. A opravdu. Políbili se. Jejich jazyky byly jako v ohni. Tak vášnivé. Zdálo se to jako sen. Oba cítili vzrušení a velké napětí. Bill po tomhle toužil dlouho.
„Ahh… Tome, to bylo krásné,“ šeptl Bill do jeho ucha.
„Ano, krásné,“ opřeli si navzájem hlavy a začali se usmívat.
„Opravdu jsi to chtěl? Předtím jsi říkal, že by to bylo divný.“
„Ano, bylo a je, ale za to já přeci nemůžu, city neovlivním,“ usmál se Tom.
„Takže jsi to chtěl dlouho?“ zamyslel se Bill.
„Ano, jen jsem to zjistil, až když jsi umíral,“ smál se Tom.
„Já po tobě toužím už několik dní.“ Bill Toma objal. Poté si několik minut povídali. O tom, jak se cítili, zdálo se to být jako hloupá konverzace, ale zůstali u toho celkem dlouho, dokud je nepřerušil ten, kdo do pokoje vešel.
„Dobrý den, promiňte, že vás ruším, ale končí návštěvní hodiny,“ ve dveřích řekla sestra.
„Ano, děkuji, už půjdu, jen se rozloučíme,“ řekl neutrálně Tom a mrknul na Billa.
„Ano, klidně,“ odešla a dveře zavřela.
„Tak už budu muset jít,“ vstal Tom z postele. Bill chytl jeho ruku a přitáhl si ho k sobě. Dali si další vášnivý polibek. Bill pak také vstal. Chytli se za ruce a šli spolu ke dveřím.
„Tak ahoj, zítra tě navštívím,“ dodal u dveří a vlepil Billovi malou pusu. „Ale o nás nikomu neříkej,“ nakonec dodal.
Bill přikývnul a Tom se pustil jeho rukou a odešel z místnosti.
Bill cítil takové štěstí, byl tak rád, že to tak dopadlo. Nejspíš mu vyšlo to, co opravdu chtěl původně. Má Toma, a právě on je pro Billa ten jediný. Už teď se mu stýskalo po Tomovi a těšil se na jeho další polibky.
autor: Mayra
betaread: J. :o)
no, nevim proc, ale zda se mi to strasne uspechane .. mozna je to jen muj pocit, ale to nevim no ..
budu se to snazit docist dokonce ..
Je to moc rychli,ale nebude to tak jednoduchy.
Je to moc rychli,ale nebude to tak jednoduchy.
Na Billovom mieste by som mala teraz strach, že to Tom urobil len z ľútosti a nie z lásky.