Forced 2.

autor: Starling011
Den druhý
Bill se vzbudil a pokoušel se znovu usnout. Bolelo jej celé tělo a jeho mysl jej nechtěla nechat utéct z kruté reality tohoto místa. Matrace se mu zarývala do zad, byla mu zima a polštář pod jeho tváří vůbec nezmírňoval bolest hlavy pulzující jeho spánky.

„Oh, jsi vzhůru,“ řekl příjemný hlas. Bill potlačil zasténání; jak to, že byl Tom pořád tady? Teď když někdo věděl, že je vzhůru, a ještě k tomu to byl chlap, co jej zbil, otevřel oči.

Přinutil je zůstat otevřené navzdory faktu, že při pohledu na všechno, co viděl kolem, si uvědomil, že neměl jenom zvlášť živý sen, navíc to zhoršovalo jeho bolest hlavy. Po tom, co přestal vidět před očima hvězdičky, se posadil, ale zatnul zuby, aby nevydal bolestiplný zvuk, který se mu dral přes rty. Byl celý ztuhlý, ale když se nehýbal moc rychle, tak to tolik nebolelo. Rychle pohlédl dolů a viděl modřiny rozeseté po svém těle. Nejhůř na tom byla jeho zápěstí, díky skvrnám na nich byla téměř černá kůže. Barva byla výrazná a celistvá, bez nějakých mezer, vypadalo to téměř vulgárně oproti bílé kůži kolem.

Nejhorší překvapení však byla kůže na jeho zádech, každá modřina byla jako palčivý proužek bolesti. Uslyšel škrábavý hluk a škubnul sebou, jak zvuk projel jeho ušima, protože věděl, že ten zvuk znamená Tomův příchod. Nebyl si jistý, zda zvládne další týrání v tomhle stavu. Tom si kleknul dolů a opatrně vzal Billovu ruku. Vložil do ní dvě bílé pilulky a podal mu sklenici vody. „Aspirin. Až se na to budeš cítit, snídaně je tady. Brzy se vrátím zkontrolovat, jak jsi na tom,“ řekl Tom a čekal na Billovo přikývnutí, pak se zvedl a odešel, tiše za sebou zavírajíc dveře. Bill slyšel v nastalém tichu cvaknutí zámku.


Vážně si nechtěl vzít ty bílé pilulky, které mohly být cokoli, ale věděl, že má zaprvé rychlý metabolismus, takže účinek všech drog se vytratí rychle, zadruhé, drogy dělají lidi necitlivé a on chtěl být znecitlivělý, a zatřetí, Tom mu doteď nikdy nelhal. Tahle tři fakta jej donutila hodit tabletky do úst a zapít vodou, zjišťujíc přitom, jakou měl žízeň, když vypil celou sklenici. Aspirin ale nezabíral natolik, aby měl Bill chuť přejít k malému stolku vedle úpatí schodů.
Vypadalo to, že Tom na to myslel a nechal džbán vody na malém stolku vedle postele. Bill viděl flaštičku něčeho, co Tom v noci použil na jeho záda, s hadříčkem, kartáčem na vlasy a zrcadlem. Nalil si další sklenici a vypil ji, po třetí zpomalil. Jeho hlava a tělo se začínaly cítit lépe a Bill zaváhal předtím, než si vzal zrcadlo. Pohlédl na jeho zadní stranu, bylo to mdlé kosmetické zrcátko vsazené do černého plastu.

Bylo na něm Tomovo jméno neuměle vyřezané na zadní části rukojeti. Bill se cítil, jako by se mohl dostat do problémů za to, že se dotýká věcí svého mistra, ale Tom mu neřekl, aby se ničeho nedotýkal, a taky řekl Billovi všechna pravidla, tak zrcátko nakonec otočil. Nejdřív se na svůj odraz ani nechtěl podívat, děsil se toho, jak bude vypadat. Kouknul se na druhou stranu rukojeti, ale byl to jenom plast, a plast kolem zrcadla byl taky nepoškozený. Bill se podíval do zrcadla, ale ne na svůj vlastní odraz, na ten by se koukl, až když už by neměl nic jiného, na co se dívat.

Zrcadlo mělo malou prasklinu v jednom rohu, ale jinak bylo obyčejné. Zbytek byl kompletně neposkvrněný a Bill předpokládal, že Tom na něj dával pozor, ať už to bylo z jakéhokoli důvodu. Pak svůj pohled lépe zaměřil na svůj odraz. Nebylo to tak strašné, jak se obával. Měl na tváři trošku špíny, ale jinak zůstala nezraněná. Rty měl popraskané, ale odolal náhlému nutkání si je oblíznout, někdo si dal tu námahu a odstranil mu všechen make-up, takže nebyl rozteklý a rozmazaný po celém obličeji. Jediné, co bylo tak strašné, jak předpokládal, byly jeho vlasy. I bez toho, aby se jich dotknul, mohl vidět, že to byl zacuchaný nepořádek trčící do všech stran.

Bylo by nemožné získat ten správný kartáč, i kdyby si byl jistý tím, co dělá, což si nebyl. Položil zrcadlo zpátky na stolek a pomalu se postavil. Cítil v nohách jemné bodání. Seděl tak nešikovně, že mu ztuhly. Vzal si sklenici, když přišel ke stolu, na který jej Tom upozornil. Cítil první známky hladu, když jeho tělo, které bylo doteď pod tlakem z přílišné bolesti, konečně znovu začalo zpracovávat i jiné signály.

Vzal si bobuli hroznu a vložil si ji do pusy, přitom se rozhlédl po místnosti, ve které byl držen. Byl to očividně suterén bez oken, a jediné dveře, o kterých Bill věděl, byly zamčeny. Podlaha byla betonová a zdi jenom omítnuté, ale nenamalované. Byly nepříjemně bílé, z čehož jej pálily oči navzdory tomu, jak tlumené tady bylo světlo. Ve středu místnosti bylo dost prostoru a Bill mohl vidět hák visící ze stropu a okovy visící na stěně. Jeho žaludek se nepříjemně zhoupl a jeho chuť k jídlu se trochu vytratila, když si přemítal, na co to bylo určeno.

Ve stěně byl malý výklenek a Bill viděl bič, který na něj včera Tom použil, stejně dobře jako roubík položený na jeho rohu. Nechtěl vědět, co dalšího tam bylo. Nalevo od oblasti určené pro mučení byla matrace, na které Bill spal, stůl s dalšími věcmi a kyblík v nejodlehlejším rohu. Nemohl přijít na to, na co tady ten kýbl je, tak vstal a šel to prozkoumat. Viděl v něm odtok a pochopil, na co byl určen, když se ozval jeho močák na základě toho, že za poslední hodinu vypil téměř galon vody. Byl to jeho záchod.

Doufal, že Tom se nevrátí zpátky, dokud jej bude využívat, a že Tom nebude ten typ mistra, který bude od Billa očekávat, že to bude zadržovat, až dokud on neřekne. Když skončil, trochu se prošel, cítíc, že jeho klouby přestávají být tak tuhé. Znovu se začínal cítit sám sebou, když se dveře otevřely a vešel Tom. Zamknul za sebou dveře a Bill se znovu cítil zahanbeně. Teď věděl, že je nahý, a Tom z něj může vidět každý kousíček. Jedině dva další lidi ho viděli nahého, jeho máma, když byl děcko, a Andreas.

„Je ti lépe?“ zeptal se Tom, zastavujíc na konci schodů, a Bill si stydlivě snažil schovat tvář za vlasy, ale když byly takhle rozcuchané a střapaté, tak to nešlo. „Myslel bych, že se budeš chtít učesat,“ řekl Tom a Bill mohl rozpoznat překvapení v jeho hlase.

„Nevěděl jsem, zda je mi to povoleno,“ řekl tiše Bill, znějíc trochu ochraptěle, a tak si odkašlal. Tom se jemně pousmál, jako by jej to, co Bill řekl, potěšilo.
„Na základě tvého přístupu včera bych si nemyslel, že by ses staral,“ řekl Tom a pohnul se směrem k Billovi, který bez rozmýšlení udělal krok vzad a cítil, jak jeho záda narazila na tvrdou stěnu. „Nemám v plánu ti teď ublížit.“ Bill se přinutil neucuknout, když k němu Tom natáhl ruku a povytáhl obočí. Nebyl si jistý, jestli je to nabídka se Toma chytnout nebo ne, ale vzal ho za ni, nemajíc zájem o potrestání, které by přišlo, kdyby odmítl spolupracovat. Vážně neprahnul po tom být znovu svázaný.

Bill vklouznul jemně se chvějící, studenou rukou do Tomovy pevné, teplé dlaně. Cítil mozoly na Tomových prstech, kterých si sotva mohl všimnout minulou noc. Andreasovy ruce byly jako Billovy, hladké s dlouhými štíhlými prsty a téměř dívčí, díky faktu, že byly dobře hydratované a často s nalakovanými nehty, ze kterých byl teď lak důsledně odstraněn. Tomovy ruce měly dlouhé, tenké prsty, ale byly silné a opálené, s několika jizvami na stranách, nehty měl zastřižené a ztupené, byly to očividně mužské nehty. Tomovy ruce byly čisté a Bill mohl vidět šlachy pod opálenou pokožkou. Taky mohl cítit, že Tomovy dlaně byly maličko drsné a jemně suché s mozoly na bříškách prstů.

Tom zlehka odtáhl Billa od stěny a vedl jej k posteli. Bill odporoval jen natolik, aby Tom pochopil. „Dobře, proč si nesedneme za stůl?“ zeptal se Tom a Bill přikývl na souhlas, ne že by si myslel, že by to mělo nějakou váhu. Tom pustil jeho ruku a přešel ke stolu a sednul si na vypolstrovanou dřevěnou židli. Tom přešel ke stolu kolem matrace a vzal kartáč. Raději, než sedět naproti Billovi, se postavil za něj a začal mu rozčesávat vlasy.

Byl opatrný, ale efektivní, když vyčesával chumáče a uzly s lehkostí, která svědčila o jeho praxi. „Když nechám věci pro osobní péči vedle postele, znamená to, že chci, abys je použil,“ řekl Tom jemně, když téměř skončil.
„Ok,“ řekl Bill, protože věděl, že kdyby přikývl, tak by to vedlo jenom k tomu, že by se kartáč zamotal do jeho vlasů a Tom by mu musel ublížit, aby ho dostal ven.

„Když je používat nechceš, tak nemusíš, ale dávám přednost tomu, aby ses cítil co nejkomfortněji, jak je to mož… povolené,“ Tom se zakoktal při posledním slově a Bill pochopil, že mu nabízí možnost volby, ale taky se snaží zdůraznit, že Billovo pohodlí závisí na Tomově uvážení.

„Rozumím,“ odpověděl Bill a vzal si další bobulku hroznu, především aby měl co dělat, dokud Tom neskončí s jeho vlasy.

„Kolik ti je?“ zeptal se po chvíli Tom, kráčejíc zpět, aby vrátil kartáč zpátky na stolek.

„Devatenáct,“ řekl Bill. „Smím se zeptat, kolik je tobě?“
„Dvacet,“ řekl Tom. Chtěl Billovi říci, že před třemi lety byl na Billově místě, ale věděl, že osobní vztahy nejsou povoleny.
„Proč jsi na mě tak milej? Asi jsem to včera v noci moc nepochopil, ale teď…“ Bill zmlknul ve strachu, že kdyby začal kecat nesmysly, tak by mu Tom ublížil znova.
„Jak jsem už řekl, mistři se o své svěřence starají,“ řekl Tom, opírajíc se o stěnu. Mohl vidět, jak se Bill znovu stahuje a uzavírá, když jim Tom připomněl jejich postavení. „Navíc, trénink začíná po západu slunce. Je teprve časné odpoledne.“ Viděl malé zamrazení, které proběhlo Billovou páteří, když připomněl trénink. Tom jej z ničeho nevinil, po poslední noci měl Bill všechny důvody světa se děsit západu slunce.

„Chceš si zajít do sprchy?“ zeptal se jej Tom po několika momentech nelehkého ticha, když Bill jenom zíral dolů do svého klína a příležitostně přejel prsty přes podlitiny na zápěstích. Tom si měl lépe promyslet, když nechal Billovi okovy tak dlouho, jak nechal. Na první noc byla doporučena hodina, dokud jej pomalu nezasvětí do komplikovanějších forem svazování. Což by znamenalo delší dobu s jemnými řemínky a delší dobu celkově, než by ho Tom mohl poslat mezi běžnou společnost, ne že by se přistihl to chtít udělat.

„Huh?“ zeptal se Bill, který zřejmě usnul.
„Sprcha, chceš tam jít?“ zeptal se Tom bez toho, aby Billa káral, i když by měl. Stále byl otřesen ze setkání včera v noci, a to ho přimělo ztratit svou chladnou hlavu. Bill se rozhlédl po místnosti, očividně hledajíc vodovodní kohoutek, a když žádný nezpozoroval, tak pokrčil rameny.
„Jasně,“ řekl.

Tom znovu vyšel nahoru po schodech a vrátil se zpět s malými šaty, co vypadaly jako část oděvu; byly tmavě modré a měkoučké. Byla to učňovská uniforma a měla na sobě symbol, který Billa označoval za Tomova učně, takže nebylo dovoleno, aby se jej dotýkal nějaký jiný otrok, učeň nebo mistr. Všichni z obyvatel měli oblečení, které na sobě nosilo symbol a barvu jejich mistra, když opouštěli své pokoje. Různé délky a odstíny říkaly ostatním, kolik svobody měli povoleno, kdo se jich směl dotýkat a jaké byli hodnosti.

Mezi otroky byla hierarchie. Jediná osoba, která nemusela brát ohledy na barvu, délku nebo symbol, byl mistr domu, a ten mohl mít kohokoli, koho chtěl. Obvykle se však učňům vyhýbal, nechtěl totiž zničit pokrok, který udělali. Většinou chodil za těmi s bílými krátkými rouchy oceněných mazlíčků, jestli proto, že byli nejlépe vycvičeni, nebo aby podtrhl svou autoritu, nikdo nevěděl, ale většina si myslela, že to byly oba důvody.

„Obleč si to,“ přikázal Tom, nenechávajíc tímhle tónem ani myšlenku na hádku vniknout do Billovy mysli. Bill se však nechtěl hádat, bylo to oblečení a bylo měkké. Sahalo mu to sotva pod kolena, značíc, že je nový učeň, přičemž se roucho bude zkracovat, když bude postupovat výš. Tom se natáhl dopředu, nenávidíc sám sebe, když Bill ucuknul, ale neodtáhnul se, když připínal obojek kolem Billova krku. „Venku na chodbách nemluv bez povolení od osob oděných v šedých rouchách jako v tomhle, a oslovuj je pane, madam, mistře nebo paní.“ Tom ukázal na své vlastní roucho, když jej zmínil. Bill přikývnul.

„Nemluv se mnou, dokud ti neřeknu, a ujisti se, že mě oslovuješ pane. Poslouchej příkazy od kohokoli v šedém rouchu bez otázek nebo zaváhání. Nebudou se tě dotýkat, ale mohli by se na tebe chtít podívat,“ Tom nechtěl vidět, jak někdo Billovi ubližuje jenom proto, že trošku pozměnil pravidla. Bill znovu přikývl a Tom jej vedl nahoru po schodech pomocí řetězu navlečeného skrz nerezovou obruč, připevněnou zepředu k těžkému obojku kolem Billova krku.

*~*

Vešli do sprch na druhém poschodí bez nehody, pravděpodobně díky tomu, že Bill na rozdíl od ostatních nových učňů, kteří se rozhlíželi kolem, nechal své oči přilepené k podlaze, nechávajíc Toma vést jej chodbami. Nebyl moc překvapený, že se Bill nechtěl rozhlédnout po jeho novém obydlí, Bill vypadal jako typ, který se lehce zlomí a byl očividně plachý. Pravděpodobně nechtěl, aby o něj ostatní mistři a učni jakkoli projevili zájem.

Když vešli do sprch, Tom nikoho nenechal všimnout si svého zklamání, když si uvědomil, že Bill se bude muset svléknout před dalšími třemi otroky a dvěma mistry, a pak se osprchovat. Nesmělo to vypadat tak, že se stará o to, zda jeho otrok chce, nebo nechce ukázat své tělo.

„Svlékni se,“ řekl Tom a Bill po něm střelil pohledem. Pak se rozhlédl po místnosti, ale sevřel rty a udělal, jak mu bylo řečeno. Tom za to byl vděčný, protože se na ně všichni ostatní mistři dívali. Odpojil vodítko a pošťouchl Billa přes modrou čáru na stranu sprch, která byla určena pro otroky. „Nepřekračuj červenou čáru a počkej na mě za tou modrou, až budeš hotovej. Oblečení nech dole, dokud nebudeme odcházet.

Bill se snažil zmírnit nasupený pohled, ale přikývnul a přešel ke sprchové hlavici. Tom si povzdechnul, tohle mohlo zvrátit jejich důvěru, ale věděl, že Bill bude vděčný za teplou vodu a mýdlo.

„Tome, tohle je tvůj nový učeň?“ jeden z mužů se zeptal, když Tom zvedl modré roucho a hodil jej na lavičku. Pak si svléknul své vlastní šedé a svázal si dredy, aby se nezamokřily.
Muž, který se zeptal, měl dlouhé hnědé vlasy a měl tři otroky v domě jenom pro sebe. Jeden z dalších otroků ve sprchách byl jeho oceněný mazlíček Sandra. Jméno tohoto muže bylo Georg; býval Tomův trenér a pořád s ním někdy zacházel jako s poskokem. Starých zvyků se těžko zbavuje, pomyslel si Tom, když překročil červenou čáru, směřujíc k nim.

„Jo, Bill. Temperamentní, ale to by se brzy mělo napravit,“ řekl Tom, z jeho vlastních slov se mu dělalo zle. Vzpomněl si, že o něm Georg mluvil, jako kdyby nebyl v té samé místnosti, a říkal ty samé věci.

Neměl rád trénování otroků tímhle způsobem, bylo to kruté, ale věděl, že se to pravděpodobně stane, už když Billovi nabízel sprchu.
„Pamatuju si tě, když jsi byl taky tak živý, stále nemůžu uvěřit, že ses vyšvihnul na trenéra,“ řekl Georg a přešel přes čáru tam, kde stál Bill. Tom musel vynaložit veškeré úsilí na to, aby se obrátil čelem k prázdným sprchám a otočil kohoutky v tu chvíli, kdy se Georg díval na Billa. „Podívej se na mě,“ přikázal a Tom se otočil přesně včas, aby viděl, jak Bill upřel své hnědé oči do Georgových zelených.

Bill byl napjatý a na jeho tváři byly jasně vidět známky strachu, ale neustoupil od Georga, což bylo dobře, protože by jej Georg tvrdě chytil a donutil si kleknout, pokud by to udělal.
„Velmi pěkný,“ řekl Georg a přejel rukou přes Billovy vlhké tváře a dolů přes jeho hrudník. Když jemně píchnul do bradavky, Bill kuňkl a ustoupil vzad, překvapený. Spíš než že se zlobil, se Georg pouze zasmál, a přitáhl Billa zpátky.

Tom mohl vidět Billův strach z Georga, ale věděl, že musí jednat normálně, tak vzal mýdlo, zjišťujíc, že jeho kůže už je promočená, a začal se umývat. Taky věděl, že bude muset zakročit, pokud Georg překročí nějaké hranice. Ještě se Billa nedotknul nevhodně nebo ho nepřinutil něco udělat, takže byl pořád v mezích, i když se to Billovi nelíbilo. Georg položil ruku na Billův zátylek a přitáhnul jej vpřed. Georg se naklonil pro polibek a Bill se od něj odvrátil, přesně jako v noci, když se jej pokusil políbit Tom. Když se ho snažil přinutit vrátit hlavu zpátky, Bill vycouval. Jeho oči švihly po Tomovi a Tom v nich mohl vidět něco blízkého bolestné zradě, když si Bill všimnul, že Tom pořád nereaguje, i když se už umyl.

„Dost,“ řekl Bill, snažíc se vytrhnout z Georgova pevného sevření. Tohle bylo to, čeho se Tom obával, a o chvíli později se zvuk silné facky rozlehl vydlážděnou koupelnou, následován bolestným výkřikem. Bill odvrátil tvář od Georga, když se rudý otisk ruky vybarvil na jeho líci.

„Musíš jej vytrénovat lépe, Tome. Sandro, pojď,“ řekl Georg a blondýnka rychle vyskočila z vody, zavírajíc kohoutky a urychleně odcházejíc pryč. Georg po ní hodil její roucho, aniž by si všímal její mokré pokožky. Oblékla se a bílé roucho se jí přilepilo k pokožce, stávajíc se průsvitným. Georg připevnil řetěz na její obojek a vedl ji pryč. Bill stál pod vodou, zatímco druhý muž posbíral své dva otroky a odešel co nejdříve.

„Řekl jsem ti, že se máš chovat slušně,“ řekl Tom jemně. Bill nic neříkal a přitisknul si ruku na líce. Tom doufal, že z toho nebude modřina. Ujistil se, že sem nikdo nejde. Pak přišel k Billovi a vzal mýdlo, co bylo u kohoutku, vedle kterého stál. Začal ho umývat a Bill se podřídil, ale bez odezvy. „Notak.“

Hodil Billovi ručník, když překročili modrou čáru, a Bill se v tichosti utíral. Natáhl na sebe roucho, když mu jej Tom podal, a zapnul řetěz zpátky k obojku. Bill byl ještě zamlklejší, když vešli do místnosti v suterénu, ve které teď Bill přebýval.
Tom vážně chtěl nechat Billa oblečeného, ale tohle opravdu nebylo na něm. Pravidla domu říkala, že každý otrok s hodností nižší, než ti osobní, musel zůstat nahý ve svém pokoji. Byla to další tréninková technika, Bill si měl zvyknout na to, že bude nahý a jeho tělo se bude vystavovat, když bude jeho roucho kratší.

„Podělal jsem to?“ zeptal se Bill, neodporujíc, když mu Tom sundal oblečení a obojek.

„Trochu. Řeknu ti něco, co bych pravděpodobně neměl,“ řekl Tom, ale Bill se mu nedíval do očí. Tohle je posunulo o pár kroků zpět, ale možná, že to tak bylo lepší. Bill se musel naučit, kde je jeho místo, jinak ho to bude bolet. „Když se ukáže, že tě není možné vytrénovat, tak budeš odepsán a já jsem pravděpodobně ten nejmírnější trenér, jakého kdy poznáš. Lidi tady od tebe očekávají, že budeš přístupný všem jejich přáním, a ten kousek ve sprše je ten nejmenší trest, jaký můžeš očekávat. Kdybys patřil Georgovi a udělal tohle, skončil bys na zemi zbitý do krve. On teď očekává, že tě zbiju, a já budu muset.“ Billovy oči vystřelily nahoru k němu po těchhle slovech, ale Tom se ujistil, že v jeho pohledu nenajde ani špetku slitování.

„Na kolena,“ řekl Tom a díval se, jak Bill krátce zapřemýšlel nad tím, že neposlechne, ale pak poslechl. Tom položil oblečení a obojek k prahu dveří. Někdo odnesl snídani, zatímco byli pryč, a slunce zapadne brzy. Přešel k výklenku a vytáhl fialová hedvábná pouta a bič. Bill se na něj ani nepodíval a zíral do podlahy. „Podej mi ruce.“

Bill k němu natáhl ruce a Tom mu na ně uvázal pouta, ne tak těsně, aby Billa bolely jeho modřiny, ale dostatečně na to, aby se z nich nemohl vysmeknout. Vždycky tady byl způsob, jak provést vázání. Tom si kleknul a přivázal Billovi zápěstí ke stehnům. Tom musel zajistit, aby se Bill biči nevyhnul.

Tom si prohlédl šrámy, které zanechal v noci, ale věděl, že tohle bylo potřebné, a pokud by tomu Bill unikl, tak by se to nikdy nenaučil, a pokud by se Georg dozvěděl, že za to Tom Billa nezbil, pak by se Tom mohl vrátit k tomu, že budou trénovat jeho jako otroka a nikdy nebude schopen stát se znovu mistrem. Když první švihnutí zasáhlo Billovou kůži, Bill sklonil hlavu a zatnul zuby, nehodlal vydat ani hlásku. Tom jej mohl bít, Georg jej mohl zkusit potrestat, ale Bill jim nechtěl dát satisfakci za to, že mu to dělali.

Tenhle život nevypadal, že bude o něco lepší, ať už bude poslouchat pravidla, nebo ne. Bill se mohl uchýlit k tomu, že bude dodržovat pravidla, když mu to zajistí, že to bude stát za to, ale pokud ne, odmítal poslouchat. Možná, že když donutí sám sebe nespolupracovat, vrátí jej zpátky do jeho starého života s Andreasem, jeho sladkým a milujícím přítelem. Bič šlehal do jeho zad a jemu to připadalo jako hodiny, cítil horké slzy kanoucí po tváři, ale pořád držel jazyk za zuby.

*~*

Tom přestal Billa bičovat asi tak po hodině a půl, přičemž z něj nedostal více než tiché zasyčení. Hodil bič na zem vedle sebe a vyšel po schodech nahoru, nechávajíc Billa spoutaného, dávajíc mu tak vědět, že tímhle trest končí. Musel jít říct Georgovi, že vyřešil problém, a také mu připomenout, že Bill byl pořád jenom učeň a ještě nebyl kompletně obeznámen s pravidly. Dotýkání se jej a bití jej nebylo akceptovatelné. Sandra mu otevřela dveře a klekla si, když si uvědomila, že je to další mistr. „Mistře,“ řekla a políbila podlahu vedle Tomovy nohy.

„Tome, byl jsem zvědav, jestli mě přijdeš navšítivit,“ řekl Georg a Tom přešel kolem Sandry poklepajíc ji po hlavě, jako by byla pes. Zavřela za ním dveře a pak přešla a klekla si vedle stoličky, na které seděl Georg. Bylo zřejmé, že byli zrovna uprostřed večeře, Georg krmil Sandru čímkoliv, co uznal jako přijatelné z jeho talíře, pravděpodobně jenom zbytky, když ho Bill dnes tak rozčílil.
„Nebudu to protahovat. Bill byl potrestán za své chování ve sprše,“ řekl Tom.
„Dobře, dobře,“ řekl Georg roztržitě, tlapkajíc Sandru po hlavě, přičemž ji krmil několika kůrkami.
„Taky tě chci informovat o tom, že učni se pořád učí a ostatní se do toho nemají plést. Když narušíš můj trénink Billa znovu, tak tě nahlásím,“ řekl Tom. Georg trochu zvedl pohled.
„Je krásnej a já jsem ztratil hlavu. Už se to znovu nezopakuje, ačkoli se uvidí, jestli jej budu moci získat na jeho uvádějící ceremonii,“ řekl Georg beze studu. „Teda pokud jej nebudeš chtít ty.“
„Co tím myslíš? Trenéři nemají povoleno mít otroky,“ odpověděl Tom.
„Tobě už stačí vytrénovat jenom jednoho otroka a budeš povýšen na status mistra. Trenéři si obvykle brávají své poslední učně. Pokud jej chceš, tak po něm nepůjdu, ačkoli by sis měl popovídat s Jorgem, aby ses ujistil, že jej máš ve vlastnictví. Ostatní nemusí být tak… ohleduplní ke tvým přáním. Tady jsem s tebou chyboval,“ řekl Georg.

Tom si pamatoval, že byl Georgův poslední učeň. Georg nikdy nebyl otrokem, ale na mistra se dá dopracovat více způsoby. Georg chtěl Toma, ale zapomněl to oznámit, tak si jej zabral někdo jiný. Tom si uvědomil, že Georg se přes tu porážku nikdy nepřenesl.

„Budu na to myslet, ale je pořád ještě brzy přemýšlet nad tím, jestli toho malýho fakana chci nebo ne.“
„Dobře, takže Sandra a já jdeme spát, tak tě chci požádat, abys odešel; navíc myslím, že trénink začíná za pár minut,“ řekl Georg a Tom se mrknul na hodinky.
„Uvidíme se později,“ řekl Tom a Georg přikývnul, když Tom odcházel.

*~*

Bill zůstal na podlaze, neobtěžujíc se bojovat s pouty, jak čekal na Toma, až se vrátí zpět a osvobodí jej. Věděl, že by to bylo zbytečné, mohl vidět, jak uzly spolupracovaly, aby mu odepřely udělat cokoliv, o co by se pokusil. Taky věděl, že kdyby slezl z kolen, tak by jej Tom pravděpodobně zbil znovu, tak zůstal nehybný navzdory tomu, že jej kolena bolela a podlaha byla studená. Slyšel otevření dveří a Tom sešel dolů.

Viděl škodu napáchanou na Billových zádech a doufal, že Bill si nepřivodí dnes v noci moc trestů. Nerad by mu ublížil více. Přešel k němu, a aniž by cokoli řekl, uvolnil Billova zápěstí od stehen, ale nechal mu na zápěstích módní hedvábná pouta, když mu pomohl na nohy a vedl jej do středu místnosti. Prostrčil je přes hák a podíval se na chvíli na Billa, četl z naštvaného sevření rtů a chybějících emocí ve zbytku jeho obličeje, ačkoli Bill udržoval oči bezpečně od Tomova zkoumavého pohledu.

„Pamatuješ si pravidla?“ zeptal se Tom a Bill přikývnul. „Dobře, odteď nemáš povolení mluvit.“ Tom tohle dnes v noci vážně nechtěl dělat, ale neměl na výběr. Musel trénovat nové otroky, protože se odmítal znovu vrátit k tomu, že on sám bude otrokem. Přešel kolem Billa, putujíc prsty přes světlou pokožku kolem jeho pasu. Zlehka zatlačil proti Billovým zádům a Bill se okamžitě pohnul vpřed, zda pro to vyhnout se Tomovu doteku, protože byl naštvaný, nebo proto, že nechtěl, aby mu ublížil, to Tom nevěděl.

Zvedl bič a přešel k Billovi. „Otevři,“ přikázal a Bill okamžitě otevřel pusu a Tom do ní vložil bič. „Neupusť jej.“ Znovu přešel za Billa a vzal vibrátor, dnes chtěl Billa otestovat. Jako první však vytáhnul pásku přes oči a uvázal ji kolem Billových očí.

*~*

Bill necítil nic jiného než úlevu, když Tom vytáhl vibrátor a on se znovu udělal. „Chceš si to zopakovat ještě jednou?“ zeptal se Tom, vytahujíc bič z Billových úst, a potlapkal jej po vlasech. Dal Billovi povolení odpovědět na otázky ano nebo ne po třetím orgasmu.

„Prosím ne, pane,“ vydechl Bill, znějíc, jako by měl každou chvíli omdlít. Tom vytáhl Billa zpátky do vzpřímené polohy.
„Na kolena,“ řekl, když jej odvazoval. Bill okamžitě udělal, co mu bylo přikázáno. Tom zatáhl za řetěz, na kterém byl zavěšený hák, takže Billovy ruce byly opět nad jeho hlavou. Tom zatlačil svého ptáka proti Billovým ústům s tichým příkazem. Bill neotevřel pusu, byl vzpurný celou noc a Tom si myslel, že to mělo co dělat s příhodou ve sprchách a následujícím trestem, ale Tom se nevzdal snadno, pokud Bill odmítal poslouchat, tresty se postupně stávaly agresivnějšími.

„Otevři pusu.“

„Ne,“ řekl Bill, neoddalujíc zuby od sebe, takže pořád držel Toma venku. Tom pozvedl obočí.
„Dvě pravidla v jednom, jseš si jistý, že si chceš hrát tímto způsobem? Naštvi mě moc a můžu tě nechat svázaného po celou noc,“ řekl Tom a Billova ústa se otevřela v šoku, že by Tom udělal něco takového. Tom si uvědomil, že Bill dnes v noci ničemu tak nepodlehl, a tak se rozhodl jenom potrestat ta krásná ústa za mluvení bez povolení a zapomenutí titulu v jeho oslovení. Tak moc, jak nenáviděl ubližování Billovi, miloval ten pocit, když byla Billova pusa kolem něj, obzvláště když se do nich zasunul a cítil, jak se Bill pokouší přes něj polykat.

Netrvalo moc dlouho, když Tom ucítil pnutí v koulích a dal Billovi varování jenom půl sekundy předtím, než cítil sám sebe stříkat jeho sémě dolů Billovým hrdlem. Tom sledoval Billa, jak se to všechno pokouší polknout, ale malá kapička mu zůstala v koutku úst. Tom vytáhl ptáka z jeho pusy a palcem utřel kapičku, a pak se natáhl, aby osvobodil Billa. Pomohl mu postavit se, přestože ucukl od jeho doteku, a odvedl jej k posteli, jemně jej přidržujíc rukou na spodní části jeho zad.

„Podej mi ruce,“ řekl Tom a Bill k němu natáhl ruce, aniž by se na něj podíval. Tom si povzdechl, když Billovi sundal pouta, a ten si okamžitě založil ruce na hrudi a zíral do stropu. „Můžeš se přetočit?“

„Ne,“ řekl Bill a Tom si povzdechl znovu.
„Bille, prosím, chci ti jenom ošetřit záda,“ řekl Tom a Bill se mu konečně podíval do očí. Tom se téměř zmenšil pod hloubkou zlosti a bolesti, která v nich byla.
„V první řadě jsi to ty, kdo je zranil. Když ošetříš něco, co jsi hlavně zapříčinil ty sám, není to soucit, jsou to choré, zvrácené psychické hry. Já je nechci hrát, takže tě nenechám zahrávat si se mnou. Chci jít domů zpátky k mé rodině a k Andymu a budu ztracený, když tě nechám držet mě tady. Nebudu hrát a oni mě pak pošlou domů.“

„Ne, vezmou tě ven a tam tě zabijou,“ řekl jednoduše Tom. „Nikdo se odsud nedostal, Bille, všichni se raději podřídí a budou se učit, nebo je střelí do hlavy a pohřbí. Nebo budeš žít a povýší tě jako mě, skloníš se a zůstaneš otrokem, nebo můžeš pokračovat v tomhle postoji a nechat se zabít. Já vím, jak jsi vyděšený a naštvaný, ale musíš se naučit, kde je tvé místo. Pokud se nenaučíš hrát tuhle hru správně, prohraješ. Teď mě prosím nech udělat mou práci.“

„Ne,“ řekl Bill a otočil se zpátky ke stropu. Již tady déle nebyla zlost v jeho očích, byla nahrazena slzami a jeho brada se chvěla, dokud nezatnul zuby, aby to zastavil. Chyběla mu jeho máma a Andreas, nevěřil Tomovu předpokladu, že jej zabijí.

„Tak jo, vrátím se ráno. Pospi si,“ řekl Tom, usuzujíc, že Bill toho zažil moc za jeden den. Předtím než vyšel schody, slyšel tlumený vzlyk a otočil se zpátky, aby viděl, že Bill se konečně přetočil a vzlykal do polštáře. Nebylo to poprvé, že byl učeň přichycen při pláči, mnoho trenérů by se vrátilo zpátky a potrestalo Billa, ale Tom věděl, že to odplaví všechen odpor v Billovi, když dostane ven svůj vztek, ponížení a smutek.

Tomovi pořád chyběla jeho rodina, když si na ně při vzácné příležitosti vzpomněl, ale přestal plakat tak před rokem. Viděl podlitiny na Billových zádech a pomalu se vrátil do místnosti. Nemohl je nechat bez ošetření, jinak by mohly otéct a krvácet. Bill jej nechal pečovat o svá záda, zatímco plakal.

„Je mi líto, že tě do toho zatáhli,“ řekl Tom, když skončil, a když se Bill přetočil a sednul si.

„O tom pochybuji,“ řekl tiše Bill, znovu se vyhýbajíc Tomovým očím. Tom odložil flašku s dezinfekcí na stolek a spojil svůj pohled s Billovým.“
„Vážně je. Vypadáš jako dobrý člověk a jsem si jistej, že má o tebe tvoje rodina velké starosti. Hledají tě a pravděpodobně tě nenajdou, ale v případě, že by našli, nech je najít člověka a ne jenom pytlík kostí. Nepřinuť mě dát tě někomu jinému, prosím?“ řekl Tom a Bill se mu ještě chvíli díval do očí a pak jimi uhnul.
„Můžeš prosím odejít?“ zeptal se Bill a Tom pustil jeho bradu a tentokrát odešel doopravdy.

autor: Starling011

překlad: Psycho
betaread: Kira & Janule

original

8 thoughts on “Forced 2.

  1. Wow, to jsem teda nečekala že ta výchova je až tak krutá .. a georgu? si prase .. Bill je pokud vím učeň Toma a né tvůj, takže na něj nesahej .. :/
    Já se ani nedivím, že Bill ztratil v Tomovi tu malou důvěru kterou měl .. když ho potrestal prakticky za to, že se chtělo vyhnout polibku někoho jiného .. :/
    Snad Billa najdou ..

  2. wow, tak tohle je fakt skvělý 🙂
    mrzí mě, že Bill zase začal vzdorovat, copak nevidí, že to nemá cenu? Já chápu, že by se chtěl vrátit domů, ale možná by mu měl být život milejší…
    líbí se mi Tomova starostlivost, která je umocněna tím, že kdysi prožíval to samé, co on
    Georg je podle mě zlý člověk, ještě že se Bill dostal k Tomovi a ne k němu, protože to by nejspíš byla opravdu velká muka
    No, už se moc těším na další díl 🙂 a tobě děkuju a úžasný překlad Psycho 🙂

  3. Uz ted se mi Georg nelibi, doufam, ze si Billa potom vezme Tom a ne on. Hrozne moc se tesim na dalsi dil 🙂 A dekuju za skvely preklad.

  4. Natala,pakuj na ďalšie pokračovanie inak môžeš očakávať moju návštevu :DDDD a inak.. *___* toto je pre mňa ďalšia citovka <3 :3

  5. boha Tomane hlavne nezapomen o nej zazadat nebo… sakrys jeste neni po desaty, nemuzu nadavat 🙁

  6. Jeto teda pěkně krutá výchova a dost drsná povídka, ale líbí se mi to. A Georg? Ten se mi opravdu nelíbí, je to šmejd, ale už se nemůžu dočkat, jak to bude pokračovat 😉

  7. Na konci mi bylo vážně do breku 🙁 Stále si nejsem jistá, jak budu tuhle povídku zvládat, Billa je mi tak neskutečně moc líto! Nedokážu si představit, jak se musí cítit. Chudáček, jak si myslel, že když nebude poslouchat, tak ho pustí pryč a on tak bude moct jít zpátky za Andym. Taky dokážu pochopit to jeho vzpurné chování. Jasně že člověk ze začátku neví, co je pro něj nejelpší. Jestli vážně poslouchat nebo ne. Musí být celý zmatený. Jak z celé té situace kde se ocitl, tak z Toma. Vážně je mi líto, že se mu to děje, ale zase..nepotkal by Toma! I když..no nedokážu si představit, jak by v tomto prostředí k sobě mohli cítit nějaké city. A když by – tak by to asi museli skrývat, ne? Celá tahle situace je pěkně naprd. Tomovi rozumím, že musí plnit to, jak to běžně chodí, ikdyž mu to je proti srsti. Taky bych se z pozice trenéra nechtěla vrátit zpátky k otrokovi. To je jasné. A jsem ráda, že se Bill dostal právě k němu. Být u někoho jiného, tak by byl Bill jinak bit. 🙁 Díky bohu za Toma! Snad si postupem času Bill uvědomí, že to s ním Tom mysl celkem dobře a snaží se mu způsobit co nejmíň bolesti a utrpení. Tak přeju billovi pevné nervy! Má to těžké, ale musí bojovat!
    Psycho, mockrát děkuji za překlad! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics