Forced 2.

„Oh, jsi vzhůru,“ řekl příjemný hlas. Bill potlačil zasténání; jak to, že byl Tom pořád tady? Teď když někdo věděl, že je vzhůru, a ještě k tomu to byl chlap, co jej zbil, otevřel oči.

Nejhorší překvapení však byla kůže na jeho zádech, každá modřina byla jako palčivý proužek bolesti. Uslyšel škrábavý hluk a škubnul sebou, jak zvuk projel jeho ušima, protože věděl, že ten zvuk znamená Tomův příchod. Nebyl si jistý, zda zvládne další týrání v tomhle stavu. Tom si kleknul dolů a opatrně vzal Billovu ruku. Vložil do ní dvě bílé pilulky a podal mu sklenici vody. „Aspirin. Až se na to budeš cítit, snídaně je tady. Brzy se vrátím zkontrolovat, jak jsi na tom,“ řekl Tom a čekal na Billovo přikývnutí, pak se zvedl a odešel, tiše za sebou zavírajíc dveře. Bill slyšel v nastalém tichu cvaknutí zámku.

Bylo na něm Tomovo jméno neuměle vyřezané na zadní části rukojeti. Bill se cítil, jako by se mohl dostat do problémů za to, že se dotýká věcí svého mistra, ale Tom mu neřekl, aby se ničeho nedotýkal, a taky řekl Billovi všechna pravidla, tak zrcátko nakonec otočil. Nejdřív se na svůj odraz ani nechtěl podívat, děsil se toho, jak bude vypadat. Kouknul se na druhou stranu rukojeti, ale byl to jenom plast, a plast kolem zrcadla byl taky nepoškozený. Bill se podíval do zrcadla, ale ne na svůj vlastní odraz, na ten by se koukl, až když už by neměl nic jiného, na co se dívat.

Zrcadlo mělo malou prasklinu v jednom rohu, ale jinak bylo obyčejné. Zbytek byl kompletně neposkvrněný a Bill předpokládal, že Tom na něj dával pozor, ať už to bylo z jakéhokoli důvodu. Pak svůj pohled lépe zaměřil na svůj odraz. Nebylo to tak strašné, jak se obával. Měl na tváři trošku špíny, ale jinak zůstala nezraněná. Rty měl popraskané, ale odolal náhlému nutkání si je oblíznout, někdo si dal tu námahu a odstranil mu všechen make-up, takže nebyl rozteklý a rozmazaný po celém obličeji. Jediné, co bylo tak strašné, jak předpokládal, byly jeho vlasy. I bez toho, aby se jich dotknul, mohl vidět, že to byl zacuchaný nepořádek trčící do všech stran.

Bylo by nemožné získat ten správný kartáč, i kdyby si byl jistý tím, co dělá, což si nebyl. Položil zrcadlo zpátky na stolek a pomalu se postavil. Cítil v nohách jemné bodání. Seděl tak nešikovně, že mu ztuhly. Vzal si sklenici, když přišel ke stolu, na který jej Tom upozornil. Cítil první známky hladu, když jeho tělo, které bylo doteď pod tlakem z přílišné bolesti, konečně znovu začalo zpracovávat i jiné signály.

Vzal si bobuli hroznu a vložil si ji do pusy, přitom se rozhlédl po místnosti, ve které byl držen. Byl to očividně suterén bez oken, a jediné dveře, o kterých Bill věděl, byly zamčeny. Podlaha byla betonová a zdi jenom omítnuté, ale nenamalované. Byly nepříjemně bílé, z čehož jej pálily oči navzdory tomu, jak tlumené tady bylo světlo. Ve středu místnosti bylo dost prostoru a Bill mohl vidět hák visící ze stropu a okovy visící na stěně. Jeho žaludek se nepříjemně zhoupl a jeho chuť k jídlu se trochu vytratila, když si přemítal, na co to bylo určeno.

Ve stěně byl malý výklenek a Bill viděl bič, který na něj včera Tom použil, stejně dobře jako roubík položený na jeho rohu. Nechtěl vědět, co dalšího tam bylo. Nalevo od oblasti určené pro mučení byla matrace, na které Bill spal, stůl s dalšími věcmi a kyblík v nejodlehlejším rohu. Nemohl přijít na to, na co tady ten kýbl je, tak vstal a šel to prozkoumat. Viděl v něm odtok a pochopil, na co byl určen, když se ozval jeho močák na základě toho, že za poslední hodinu vypil téměř galon vody. Byl to jeho záchod.

Doufal, že Tom se nevrátí zpátky, dokud jej bude využívat, a že Tom nebude ten typ mistra, který bude od Billa očekávat, že to bude zadržovat, až dokud on neřekne. Když skončil, trochu se prošel, cítíc, že jeho klouby přestávají být tak tuhé. Znovu se začínal cítit sám sebou, když se dveře otevřely a vešel Tom. Zamknul za sebou dveře a Bill se znovu cítil zahanbeně. Teď věděl, že je nahý, a Tom z něj může vidět každý kousíček. Jedině dva další lidi ho viděli nahého, jeho máma, když byl děcko, a Andreas.

„Je ti lépe?“ zeptal se Tom, zastavujíc na konci schodů, a Bill si stydlivě snažil schovat tvář za vlasy, ale když byly takhle rozcuchané a střapaté, tak to nešlo. „Myslel bych, že se budeš chtít učesat,“ řekl Tom a Bill mohl rozpoznat překvapení v jeho hlase.

Bill vklouznul jemně se chvějící, studenou rukou do Tomovy pevné, teplé dlaně. Cítil mozoly na Tomových prstech, kterých si sotva mohl všimnout minulou noc. Andreasovy ruce byly jako Billovy, hladké s dlouhými štíhlými prsty a téměř dívčí, díky faktu, že byly dobře hydratované a často s nalakovanými nehty, ze kterých byl teď lak důsledně odstraněn. Tomovy ruce měly dlouhé, tenké prsty, ale byly silné a opálené, s několika jizvami na stranách, nehty měl zastřižené a ztupené, byly to očividně mužské nehty. Tomovy ruce byly čisté a Bill mohl vidět šlachy pod opálenou pokožkou. Taky mohl cítit, že Tomovy dlaně byly maličko drsné a jemně suché s mozoly na bříškách prstů.

Tom zlehka odtáhl Billa od stěny a vedl jej k posteli. Bill odporoval jen natolik, aby Tom pochopil. „Dobře, proč si nesedneme za stůl?“ zeptal se Tom a Bill přikývl na souhlas, ne že by si myslel, že by to mělo nějakou váhu. Tom pustil jeho ruku a přešel ke stolu a sednul si na vypolstrovanou dřevěnou židli. Tom přešel ke stolu kolem matrace a vzal kartáč. Raději, než sedět naproti Billovi, se postavil za něj a začal mu rozčesávat vlasy.

„Když je používat nechceš, tak nemusíš, ale dávám přednost tomu, aby ses cítil co nejkomfortněji, jak je to mož… povolené,“ Tom se zakoktal při posledním slově a Bill pochopil, že mu nabízí možnost volby, ale taky se snaží zdůraznit, že Billovo pohodlí závisí na Tomově uvážení.

„Kolik ti je?“ zeptal se po chvíli Tom, kráčejíc zpět, aby vrátil kartáč zpátky na stolek.

„Chceš si zajít do sprchy?“ zeptal se jej Tom po několika momentech nelehkého ticha, když Bill jenom zíral dolů do svého klína a příležitostně přejel prsty přes podlitiny na zápěstích. Tom si měl lépe promyslet, když nechal Billovi okovy tak dlouho, jak nechal. Na první noc byla doporučena hodina, dokud jej pomalu nezasvětí do komplikovanějších forem svazování. Což by znamenalo delší dobu s jemnými řemínky a delší dobu celkově, než by ho Tom mohl poslat mezi běžnou společnost, ne že by se přistihl to chtít udělat.

Tom znovu vyšel nahoru po schodech a vrátil se zpět s malými šaty, co vypadaly jako část oděvu; byly tmavě modré a měkoučké. Byla to učňovská uniforma a měla na sobě symbol, který Billa označoval za Tomova učně, takže nebylo dovoleno, aby se jej dotýkal nějaký jiný otrok, učeň nebo mistr. Všichni z obyvatel měli oblečení, které na sobě nosilo symbol a barvu jejich mistra, když opouštěli své pokoje. Různé délky a odstíny říkaly ostatním, kolik svobody měli povoleno, kdo se jich směl dotýkat a jaké byli hodnosti.

Mezi otroky byla hierarchie. Jediná osoba, která nemusela brát ohledy na barvu, délku nebo symbol, byl mistr domu, a ten mohl mít kohokoli, koho chtěl. Obvykle se však učňům vyhýbal, nechtěl totiž zničit pokrok, který udělali. Většinou chodil za těmi s bílými krátkými rouchy oceněných mazlíčků, jestli proto, že byli nejlépe vycvičeni, nebo aby podtrhl svou autoritu, nikdo nevěděl, ale většina si myslela, že to byly oba důvody.

„Obleč si to,“ přikázal Tom, nenechávajíc tímhle tónem ani myšlenku na hádku vniknout do Billovy mysli. Bill se však nechtěl hádat, bylo to oblečení a bylo měkké. Sahalo mu to sotva pod kolena, značíc, že je nový učeň, přičemž se roucho bude zkracovat, když bude postupovat výš. Tom se natáhl dopředu, nenávidíc sám sebe, když Bill ucuknul, ale neodtáhnul se, když připínal obojek kolem Billova krku. „Venku na chodbách nemluv bez povolení od osob oděných v šedých rouchách jako v tomhle, a oslovuj je pane, madam, mistře nebo paní.“ Tom ukázal na své vlastní roucho, když jej zmínil. Bill přikývnul.

Vešli do sprch na druhém poschodí bez nehody, pravděpodobně díky tomu, že Bill na rozdíl od ostatních nových učňů, kteří se rozhlíželi kolem, nechal své oči přilepené k podlaze, nechávajíc Toma vést jej chodbami. Nebyl moc překvapený, že se Bill nechtěl rozhlédnout po jeho novém obydlí, Bill vypadal jako typ, který se lehce zlomí a byl očividně plachý. Pravděpodobně nechtěl, aby o něj ostatní mistři a učni jakkoli projevili zájem.

Když vešli do sprch, Tom nikoho nenechal všimnout si svého zklamání, když si uvědomil, že Bill se bude muset svléknout před dalšími třemi otroky a dvěma mistry, a pak se osprchovat. Nesmělo to vypadat tak, že se stará o to, zda jeho otrok chce, nebo nechce ukázat své tělo.

Bill se snažil zmírnit nasupený pohled, ale přikývnul a přešel ke sprchové hlavici. Tom si povzdechnul, tohle mohlo zvrátit jejich důvěru, ale věděl, že Bill bude vděčný za teplou vodu a mýdlo.

„Jo, Bill. Temperamentní, ale to by se brzy mělo napravit,“ řekl Tom, z jeho vlastních slov se mu dělalo zle. Vzpomněl si, že o něm Georg mluvil, jako kdyby nebyl v té samé místnosti, a říkal ty samé věci.

Bill byl napjatý a na jeho tváři byly jasně vidět známky strachu, ale neustoupil od Georga, což bylo dobře, protože by jej Georg tvrdě chytil a donutil si kleknout, pokud by to udělal.
„Velmi pěkný,“ řekl Georg a přejel rukou přes Billovy vlhké tváře a dolů přes jeho hrudník. Když jemně píchnul do bradavky, Bill kuňkl a ustoupil vzad, překvapený. Spíš než že se zlobil, se Georg pouze zasmál, a přitáhl Billa zpátky.

Tom mohl vidět Billův strach z Georga, ale věděl, že musí jednat normálně, tak vzal mýdlo, zjišťujíc, že jeho kůže už je promočená, a začal se umývat. Taky věděl, že bude muset zakročit, pokud Georg překročí nějaké hranice. Ještě se Billa nedotknul nevhodně nebo ho nepřinutil něco udělat, takže byl pořád v mezích, i když se to Billovi nelíbilo. Georg položil ruku na Billův zátylek a přitáhnul jej vpřed. Georg se naklonil pro polibek a Bill se od něj odvrátil, přesně jako v noci, když se jej pokusil políbit Tom. Když se ho snažil přinutit vrátit hlavu zpátky, Bill vycouval. Jeho oči švihly po Tomovi a Tom v nich mohl vidět něco blízkého bolestné zradě, když si Bill všimnul, že Tom pořád nereaguje, i když se už umyl.

„Dost,“ řekl Bill, snažíc se vytrhnout z Georgova pevného sevření. Tohle bylo to, čeho se Tom obával, a o chvíli později se zvuk silné facky rozlehl vydlážděnou koupelnou, následován bolestným výkřikem. Bill odvrátil tvář od Georga, když se rudý otisk ruky vybarvil na jeho líci.

„Řekl jsem ti, že se máš chovat slušně,“ řekl Tom jemně. Bill nic neříkal a přitisknul si ruku na líce. Tom doufal, že z toho nebude modřina. Ujistil se, že sem nikdo nejde. Pak přišel k Billovi a vzal mýdlo, co bylo u kohoutku, vedle kterého stál. Začal ho umývat a Bill se podřídil, ale bez odezvy. „Notak.“

„Podělal jsem to?“ zeptal se Bill, neodporujíc, když mu Tom sundal oblečení a obojek.

„Na kolena,“ řekl Tom a díval se, jak Bill krátce zapřemýšlel nad tím, že neposlechne, ale pak poslechl. Tom položil oblečení a obojek k prahu dveří. Někdo odnesl snídani, zatímco byli pryč, a slunce zapadne brzy. Přešel k výklenku a vytáhl fialová hedvábná pouta a bič. Bill se na něj ani nepodíval a zíral do podlahy. „Podej mi ruce.“

Tom si prohlédl šrámy, které zanechal v noci, ale věděl, že tohle bylo potřebné, a pokud by tomu Bill unikl, tak by se to nikdy nenaučil, a pokud by se Georg dozvěděl, že za to Tom Billa nezbil, pak by se Tom mohl vrátit k tomu, že budou trénovat jeho jako otroka a nikdy nebude schopen stát se znovu mistrem. Když první švihnutí zasáhlo Billovou kůži, Bill sklonil hlavu a zatnul zuby, nehodlal vydat ani hlásku. Tom jej mohl bít, Georg jej mohl zkusit potrestat, ale Bill jim nechtěl dát satisfakci za to, že mu to dělali.

Tom přestal Billa bičovat asi tak po hodině a půl, přičemž z něj nedostal více než tiché zasyčení. Hodil bič na zem vedle sebe a vyšel po schodech nahoru, nechávajíc Billa spoutaného, dávajíc mu tak vědět, že tímhle trest končí. Musel jít říct Georgovi, že vyřešil problém, a také mu připomenout, že Bill byl pořád jenom učeň a ještě nebyl kompletně obeznámen s pravidly. Dotýkání se jej a bití jej nebylo akceptovatelné. Sandra mu otevřela dveře a klekla si, když si uvědomila, že je to další mistr. „Mistře,“ řekla a políbila podlahu vedle Tomovy nohy.

Tom si pamatoval, že byl Georgův poslední učeň. Georg nikdy nebyl otrokem, ale na mistra se dá dopracovat více způsoby. Georg chtěl Toma, ale zapomněl to oznámit, tak si jej zabral někdo jiný. Tom si uvědomil, že Georg se přes tu porážku nikdy nepřenesl.

Bill zůstal na podlaze, neobtěžujíc se bojovat s pouty, jak čekal na Toma, až se vrátí zpět a osvobodí jej. Věděl, že by to bylo zbytečné, mohl vidět, jak uzly spolupracovaly, aby mu odepřely udělat cokoliv, o co by se pokusil. Taky věděl, že kdyby slezl z kolen, tak by jej Tom pravděpodobně zbil znovu, tak zůstal nehybný navzdory tomu, že jej kolena bolela a podlaha byla studená. Slyšel otevření dveří a Tom sešel dolů.

„Pamatuješ si pravidla?“ zeptal se Tom a Bill přikývnul. „Dobře, odteď nemáš povolení mluvit.“ Tom tohle dnes v noci vážně nechtěl dělat, ale neměl na výběr. Musel trénovat nové otroky, protože se odmítal znovu vrátit k tomu, že on sám bude otrokem. Přešel kolem Billa, putujíc prsty přes světlou pokožku kolem jeho pasu. Zlehka zatlačil proti Billovým zádům a Bill se okamžitě pohnul vpřed, zda pro to vyhnout se Tomovu doteku, protože byl naštvaný, nebo proto, že nechtěl, aby mu ublížil, to Tom nevěděl.

Bill necítil nic jiného než úlevu, když Tom vytáhl vibrátor a on se znovu udělal. „Chceš si to zopakovat ještě jednou?“ zeptal se Tom, vytahujíc bič z Billových úst, a potlapkal jej po vlasech. Dal Billovi povolení odpovědět na otázky ano nebo ne po třetím orgasmu.

„Otevři pusu.“

Netrvalo moc dlouho, když Tom ucítil pnutí v koulích a dal Billovi varování jenom půl sekundy předtím, než cítil sám sebe stříkat jeho sémě dolů Billovým hrdlem. Tom sledoval Billa, jak se to všechno pokouší polknout, ale malá kapička mu zůstala v koutku úst. Tom vytáhl ptáka z jeho pusy a palcem utřel kapičku, a pak se natáhl, aby osvobodil Billa. Pomohl mu postavit se, přestože ucukl od jeho doteku, a odvedl jej k posteli, jemně jej přidržujíc rukou na spodní části jeho zad.

„Podej mi ruce,“ řekl Tom a Bill k němu natáhl ruce, aniž by se na něj podíval. Tom si povzdechl, když Billovi sundal pouta, a ten si okamžitě založil ruce na hrudi a zíral do stropu. „Můžeš se přetočit?“

„Ne, vezmou tě ven a tam tě zabijou,“ řekl jednoduše Tom. „Nikdo se odsud nedostal, Bille, všichni se raději podřídí a budou se učit, nebo je střelí do hlavy a pohřbí. Nebo budeš žít a povýší tě jako mě, skloníš se a zůstaneš otrokem, nebo můžeš pokračovat v tomhle postoji a nechat se zabít. Já vím, jak jsi vyděšený a naštvaný, ale musíš se naučit, kde je tvé místo. Pokud se nenaučíš hrát tuhle hru správně, prohraješ. Teď mě prosím nech udělat mou práci.“

„Tak jo, vrátím se ráno. Pospi si,“ řekl Tom, usuzujíc, že Bill toho zažil moc za jeden den. Předtím než vyšel schody, slyšel tlumený vzlyk a otočil se zpátky, aby viděl, že Bill se konečně přetočil a vzlykal do polštáře. Nebylo to poprvé, že byl učeň přichycen při pláči, mnoho trenérů by se vrátilo zpátky a potrestalo Billa, ale Tom věděl, že to odplaví všechen odpor v Billovi, když dostane ven svůj vztek, ponížení a smutek.

„Je mi líto, že tě do toho zatáhli,“ řekl Tom, když skončil, a když se Bill přetočil a sednul si.

autor: Starling011

original