autor: Bitter
Bill se vrátil na pokoj a naprosto duchem mimo sebou plácnul na gaučík. Vzal si do ruky ovladač od televize, ale jen zůstal zírat před sebe.
Ani se neodstrojil, prostě jen seděl s ovladačem v ruce a zíral před sebe.
Nechápal to… co se to dělo? Co se to stalo? Co dělá tady, když má být tam? S ním…
Jenže on ho tam nechce. Má tam jeho… To o něm to tu celé bylo… Bože ,jak mohl být tak slepý a sebestředný?
Proč mu to nedošlo hned? Nic z toho, co se stalo potom, by nebylo… Tom by byl zdravý… žádná bouračka, žádná amputace…
Zvedl trochu hlavu a zadíval se na svůj odraz na černé obrazovce.
„Bože… budou koukat, Andreas i Tom!“ Zatleskal Chris už poněkolikáté a Bill kývl.
„Jsme jako dvojčata… na rozdíl od Toma, ty jsi mi teď podobný.“ Zasmál se Bill a zatřepal hlavou.
Jeho zbrusu nové dredy se mu rozlétly do stran.
Tolik byl s účesem spokojený. Část svých vlasů si nechal a dospodu si nechal zaplést tenké dredy s bílými konci stejně jako Chris.
To o Chrise šlo. Opustil Toma, a pak se začalo všechno kazit. Billovi vůbec nedocházelo, jak moc si byli podobní a co musel způsobit tím odjezdem do L.A.
Tom nemiloval jeho… ne miloval tu podobu s ním… A teď ho má zpátky. Není divu, že už ho u sebe nemůže mít.
Se slzami v očích si sbalil věci a objednal let z Berlína na noc. Chtěl se ještě rozloučit s rodiči a s Andreasem.
Na blonďáka mu ale vinou zácpy zbyla sotva hodina. Jen co mu Andreas otevřel dveře, už zase brečel. Nechápal, proč se nedokázal ovládnout, ale byl to přece Andreas… On ho zná, pochopí ho…
„Neboj se… jen co začnou prázdniny, Tom se mě nezbaví. A Chrise pohlídám taky, to si buď jistej.“
„Děkuju… já… nemůžu se mu ani ozvat… nechce to… řekl mi, že mi dá vědět, kdyby se něco stalo, ale jinak ne… On mě úplně odstřihnul.“ Bill složil hlavu do dlaní Andreas ho vzal kolem ramen.
„Billy, to nebude tak horký… neboj se, to se poddá… Tom toho má teď jen moc a nechce, abys měl starosti i ty. Ne po tom, co ti udělal.“
„Ale já mu to dávno odpustil. Vím, že to byla chyba, ale každej dělá chyby… přece to neznamená, že ho totalně vygumuju ze svýho života… a teď tuplem ne, když je…“
„Mrzák?“ Dopověděl Andreas a Bill jen zavrtěl hlavou.
„Takhle už o něm nemluv!“ Vyhrkl a odtáhl se od něj.
„Jenom jsem tě dopověděl… Bille, tys možná odpustil jemu, ale co sobě? Pořád se viníš za to, co se stalo? Že je na tom Tom tak, jak je, kvůli tobě? Že je nadosmrti zmrzačenej jen kvůli tomu, že tys utekl?“
„A ne snad?!“ Rozhodil Bill afektovaně rukama.
„No ne… a možná proto tě Tom posílá pryč. To tě nenapadlo? Že je mu mizerně, když tě vidí se tím užírat? Co když ti jen dává šanci, abys si ujasnil ten zmatek v sobě?“
„Ne, tomu nevěřím… on to ví… ví, že je to moje vina, a nenávidí mě. Trpěl mě jen do tý doby, než přišel on… má teď jeho a na mě už se nemusí dívat.“
„Bille, tak to není… Jak si něco takovýho můžeš myslet?“
„Já to vím, Andreasi… On má vztek… na mě… cítím to…“ Broukl Bill a Andreas už dál jen mlčel.
Argument na tohle neměl. Bylo mu jasné, že ten vztek na sebe cítí Bill a jen je ze všeho zmatený, ale nemělo cenu mu cokoliv říkat. Pokud byl přesvědčený, že ho Tom nechce…
Konec konců… to přece chtěli…
***
„Ty to víš, že jo… Tak co jsem udělal?“ Zeptal se Tom Andrease a trochu se uvelebil na posteli.
„Tome… tohle po mně nechtěj… je dobře, že to už nevíš, to mi věř.“
„Hele, oceňuju vaši péči, ale péče mám tady dostatek, a ještě jí mít budu, takže se vyser na nějaký ohledy a vyklop to. Máti řekne, že jsme se jen pohádali, to je konina, kvůli tomu bych se neřítil zpátky zežranej jak dobytek dvoustovkou…“
„A co ti řekl Bill?“
„Že to není důležitý… že teď je u mě a pomůže mi. Andreasi, on si myslí, že je to jeho vina, vidím to na něm, ale jsem si jistej, že on za to nemůže, tak dělej, co jsem udělal? Co jsem mu řekl?“
„Tome já fakt nevim… tohle bys neměl slyšet ode mě… a už vůbec ne takhle po telefonu. A není ti pořád dobře a já ti nehodlám přitěžovat.“ Zavrtěl blonďák hlavou, aby dodal slovům na významu, aniž by si uvědomil, že ho Tom nevidí.“
„Kurva, Andreasi… víš to, vyklop to… horší, než když jsi mi vysvětloval, jak to dělaj teplý motýlci, to nebude.“ Uchechtl se Tom i přesto, že mu do smíchu rozhodně nebylo. Bál se toho, co uslyší… Bál, ale musel to vědět.
„Kéž by… o.k… Bill mě zabije, ale ať je po tvym… Víš, nejde jen o to, cos řekl, jde víc o to, cos málem udělal, než jsi mu to řekl…“ Andreas se odmlčel a Tom si přehodil mobil do druhé ruky.
„Andy…“
„Řekl jsi mu, že ho miluješ… po tom, co jsi ho málem… znásilnil…“ Šeptl a Tom hlasitě zalapal po dechu.
„Já… proboha…“ Vydechl a celý se roztřásl.
„Je mi to líto, Tome…“ Ozvalo se z telefonu a Tom jen zavrtěl hlavou.
„Musí pryč… musí pryč ode mě…“ Vyhrkl Tom nepřítomně.
„Tome, poslouchej…“
„Ne! On musí pryč! Nemůže tady bejt… proboha, on si myslí, že může za to, že je ze mě krypl, skáče tady kolem mě a já… kurva, měl jsem se zabít, nebo se neprobrat…“
„Tome, hey… uklidni se… Jestli ti to neřekl, tak proto, že na to chce zapomenout, copak to nechápeš? Chce ti pomoct, chce začít od začátku…“
„Kurva, Andreasi, posloucháš se? Zrovna ty? Měl bys mě tady ještě dobít za to, co jsem udělal, a ne mě litovat! Copak to nechápeš… musí pryč odemě… Pryč…“
„Sakra Tome, já tě za to taky nechválim, ale přece…“
„Buď zticha! Copak to nechápeš? Jsem zrůda… já ho… já ho chtěl… kurva! A on tady pobíhá a směje se na mě, jakoby nic… to musí skončit. Musí pryč.“
„Pochybuju, že bude chtít. Vůbec jsem ti neměl tohle všechno říkat… Bože, jsem takovej idiot.“
„Když nebude, tak ho donutim… naopak, měl jsi mi to říct dřív… A jemu ani slovo, neříkej mu, žes mi to řekl. Bude tě potřebovat…“
„Tome… to není správný… ublížíš mu…“
„Ne… je to to nejlepší, co mu můžu udělat, poslat ho pryč… Já si nezasloužím, aby tady byl. Ne… bude šťastnej někde jinde… mě už neuvidí, nebude se muset bát…“
„Tome, je to hovadina… koukej se uklidnit a nech si to projít hlavou…“
„Andreasi, ani za sto let se to nezmění… musí ode mě…“ Šeptl Tom a zavěsil. Už nechtěl žádné další argumenty na jeho obhajobu.
Jak jen to mohl udělat… Jemu… jeho dvojčeti…
Chtěl vstát a jít někam, kde zapomene, chtěl se ztřískat do němoty a tentokrát by se třeba opravdu zabil… bylo by to tak lepší…
Pro něj… pro Billa, byl by před ním v bezpečí… On je zrůda…
Nezaslouží si nic… ani jediný pohled.
Telefon v jeho ruce se rozezvonil, ale on ho ignoroval. Civěl do prázdna a po tvářích mu tekly slzy.
Andreas jen Billa objal a v duchu ho prosil o odpuštění. Snad má Tom pravdu… Snad mu bude líp…
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Andreas je kretén proč se do toho montuje.
Tom aj Bill su neskutočne tvdohlavý. Oboch mi je ľúto obaja majú výčitky a myslím si, že úplne zbytočne. Dúfam, že ani jeden z nich neurobí nejaku hluposť a časom si k sebe najdu cestu.
Nevim proč, ale přála bych si, aby byl Bill zase s Andym, aspoň na chvíli 😀
Ještě jsem zapomněla připsat, že Bitter úžasně píšeš! Dneska jsem od tebe četla asi po stý Tajemství a vrhla jsem se na 1000 Meere. Kam se na tebe hrabe Seifert! 🙂
Jasne…uplne skvele…a jako ze na me tady leze horecka a mdloby to jako pani autorce vubec neprekazi!!!! Ja jsem proste uplne v haji. A ted jako natolik v haji ze vubec nevim a ci strane mam byt…Chapu Toma…proc Billa odhani a ted jeste vic, ale na druhou strau by si mel uvedomit ze to ze tam ma Chrise je omyl….nic proti nemu ale vi dobre koho miluje a stejne to takhle cely domota…A Bill…i kdyz to boli a mysli si uplne presne opak nez to je ve skutecnosti…tak by odjizdet nemel. To uz proste podruhe utece. A zase jen ze svyho sobectvi protoze ma strach a nevim co vsechno….ja bych je tam vyliskala na jednu hromadu.
Ja to takto nechcem! Bože, Andreas to Tomovi asi fakt nemal hovoriť, ale tak čo už. To, že Bill odíde podľa mňa nie je žiadne riešenie. Ách tí chlapi, makajte to do konca vyriešiť! 😀