autor: KarlaSka & Dark Princess
„Ne, Tomi, ovšemže ne,“ povzdechl si Bill a pevně bratra obejmul. Nejraději by takhle zůstal celý den, co mu je tam po nějakých rádoby zpěvácích, kteří to stejně nikdy nedotáhnou na víc než jeden-dva hity. Kdyby to nebylo pro ně všechny, aby měli snadnější comeback, ani by ho nenapadlo souhlasit s tím.
„Jen se necítím dobře, možná na mě něco leze, a taky… Dieter má příšerně silnou voňavku nebo co to je, a mě z toho šíleně bolí hlava,“ řekl a v duchu si gratuloval, že vymyslel tak geniální výmluvu, a třeba se mu povede vyměnit se s Tomem. Bylo by to alespoň malé zlepšení, alespoň by na něj nedosáhl. A taky si umínil, že se mu bude vyhýbat, jak to jen půjde. Už si od něj nenechá ublížit.
„A zvládneš to tam dneska? Nechceš radši zůstat doma?“ optal se Tom starostlivě. Naplno si tu chvíli užíval, jako by se vrátili zpět do dětských let, kdy pro ně nebylo nic důležitějšího než náruč toho druhého.
„Nemám na výběr, máme přece ve smlouvě, že musíme každou absenci hlásit aspoň týden dopředu,“ povzdychl si Bill. Nejraději by tu zůstal i s Tomem, ale to v tu chvíli nebylo možné.
„Máš pravdu. Tak já se s tebou aspoň vyměním, aby si nemusel čuchat ten Bohlenův smrad, ano?“
„Děkuju moc, Tome,“ usmál se vděčně Bill a zabořil obličej do jeho trika. Jeho plán skvěle vycházel, a když se ještě bude celý den Toma držet, nemůže se nic stát, ne?
***
„Co to má být?“ zeptal se Dieter zmateně, když si na Billovo místo sedl Tom. Na chvíli se lekl, že Bill Tomovi všechno prozradil, ale pak si všiml klidného výrazu v Tomově tváři, takhle by se rozhodně netvářil, kdyby někdo co jen zkřivil hlas na hlavě jeho malého brášky. Koukl na Billa, jestli mu k tomu něco neřekne, ale ten se na něj nemohl ani podívat.
„Bille?“ zeptal se směrem k blonďákovi a ten ztuhl.
„Tome, půjdu si k automatu pro kafe, potřebuju ještě jedno,“ řekl tiše a vstal. Do začátku měli ještě deset minut, takže to v pohodě stíhal. Jenže Mateovi se to jaksi nelíbilo. Zdálo se mu, že má Bill z Bohlena docela strach. Beze slova vstal a vydal se za ním. Přišel akorát, když se Bill ohnul pro kafe a tiše nadával, že je to tak nízko. Když se narovnal a otočil se, stál asi patnáct centimetrů od Matea. Leknutím ho málem polil kávou.
„Sakra! Vyděsil jsi mě!“ otřel si pomyslný pot z čela a široce se na něj zazubil. Snažil se působit na své okolí co nejvíce bezstarostně, aby se tak vyhnul všetečným otázkám, ale Tom nebyl jediný, kdo jeho falešné úsměvy prokoukl.
„Co se to děje, Bille?“ zeptal se Mateo zamračeně. „Skoro bych řekl, že máš z Dietera strach.“
Billovi po tváři přelétl stín obav. To to bylo opravdu tak poznat?
„Co blázníš? Nemám z něj strach, jenom k němu mám respekt. To víš, je to legenda a já si vedle něj připadám jako v plenkách,“ odbyl to Bill s dalším megawattovým úsměvem a usrkl si kávy. Byla odporná.
„Nechci nic říkat, ale respekt podle mě vypadá trochu jinak,“ přimhouřil holohlavý zpěvák oči a zkoumavě si druhého muže prohlížel. „Stojím si za tím, že je to strach.“
Bill polkl. Jak to, že byl tak průhledný? Vždy bez problémů maskoval únavu, deprese nebo špatnou náladu. Ale tohle na něm pozná snad každý.
„No… to víš, je o tolik starší a o tolik zkušenější v této oblasti, vlastně mám strach, abych něco nezpackal,“ mumlal Bill, snažil se přijít na něco, čím by Matea přesvědčil, že se nic neděje. Znovu si usrkl kávy, ale tahle břečka se prostě pít nedala. Zahodil kelímek do koše. Všiml si, že Mateo na něj pořád civí, a nebylo mu to vůbec příjemné.
„Opravdu, Mateo, jen jsem unavený, víš, odvykl jsem si od práce,“ křečovitě se zasmál a vydal se zpátky do studia.
„Jak myslíš, Bille. Ale… kdyby tady bylo něco, co nechceš rozebírat s bratrem, mně to říct můžeš, jo?“ řekl ještě Mateo a přidal do kroku, aby se nevrátili spolu. Bill zastavil.
„Jo,“ špitl, to už ale Mateo slyšet nemohl. Bill se trhaně nadechl, vracely se mu vzpomínky na včerejšek. Nemohl se tam vrátit, ne teď. Otočil se na podpatku a šel na záchody, Mateo si toho ale všiml a po chvilce se vrátil a vydal se tím samým směrem jako Bill.
Bill se zapřel rukama o pult v umývárně a zkroušeně pozoroval svůj vlastní odraz, který se najednou zdál tak cizí.
„To jsme to dotáhli,“ povzdechl si tiše a sklonil hlavu těsně nad umyvadlo, aby si mohl opláchnout obličej studenou vodou. Poslední dobou to potřeboval čím dál tím častěji. Ani nevěděl, kdy se to stalo, ale najednou měl na tvářích kromě vody také slané slzy a jeho tělo se otřásalo pod náporem vzlyků. Co s ním bylo špatně? Proč z něj všichni tak nezdravě šíleli? Bylo to milé, dokud to nezašlo do takovýchto krajních mezí. Co by teď dal za Bushida, který zůstal jen a pouze u slov. A to si tehdy ještě stěžoval.
„Eh-ehm,“ ozvalo se od dveří zakašlání. Bill už podruhé tento den nadskočil leknutím, ale tentokrát to bylo spíš proto, že se bál, že si pro něj opět přišel Dieter.
„Mateo?“ zeptal se zmateně. Vůbec nedokázal pochopit, proč na něm tomu muži vlastně tolik záleží, že ho musí neustále kontrolovat.
„Bille… ty brečíš?“ zeptal se muž trochu zmateně. Věděl, že je něco v nepořádku, ale až takhle? Zavřel za sebou dveře a přistoupil k Billovi. Všiml si taky, jak se lekl.
„Bille, nemůžu se na to dívat, jsi jako na jehlách, jako bys pořád čekal, až tě někdo uhodí nebo co, já… vím že mi do toho nic není, ale kdybys to viděl, jsi jak vyplašené kuře. Udělal ti něco Dieter?“ zeptal se na rovinu. Pořad začínal za pár minut, ale Bill tam v takovém stavu jít nemohl, celý se třásl, vypadal, že se každou chvíli zhroutí.
„Bille, noták,“ řekl konejšivě Mateo, když se Bill roztřásl ještě víc a položil mu ruku na rameno.
Billovi to připomnělo Josta, který se o ně taky přespříliš staral a vynahrazoval jim tak částečně otcovskou lásku. To už bylo na Billa příliš. Nevydržel to a s pláčem se zhroutil do Mateovy náruče.
„Já už nemůžu. Je toho na mě příliš,“ vzlykal zpěvákovi do ramene a bylo mu úplně jedno, že se vyznává úplně cizímu člověku. Potřeboval to ze sebe dostat.
„Ale Bille, vždyť na vás byly v minulosti kladeny mnohem větší nároky, tak proč se hroutíš z pár hodin ve studiu, kde musíš jenom poslouchat hrozný zpěv?“ zeptal se zmateně Mateo. Tahle odpověď mu nějak neseděla.
„Ne, to mi nevadí,“ zakroutil hlavou Bill, přičemž si otřel nos do Mateova trička. „To… on.“
„Kdo? Bohlen, že jo? Bille, nesmíš si tak moc brát, co říká, on je na všechny protivný, myslí si, že je bůhvíco, když je tady od začátku, noták, uklidni se,“ přitiskl si ho k sobě a jemně jej hladil po zádech. Ani on celkem nechápal, proč mu na něm tak záleží. Nejspíš to bude proto, že v něm pořád viděl toho malého chlapce, a když mu teď vzlykal v náručí, zřejmě se v něm začaly projevovat otcovské pudy, které nikdy neměly příležitost dostat se na povrch.
„Nechceš něco k jídlu? Nebo cigáro? Mohlo by ti to udělat líp,“ navrhl.
Bill chvíli uvažoval, že by mu řekl úplně všechno, ale nakonec to s myšlenkou na konec kapely radši zavrhl. Bude se s tím muset vypořádat sám.
„Potřebuju si zakouřit,“ přikývl nepřítomně a zkontroloval svůj odraz v zrcadle. Vypadal příšerně – oči zarudlé a opuchlé od pláče, tváře mokré od slz a nudli u nosu. Pláč mu rozhodně neslušel. Utřel si obličej do rukávů černé košile a bylo mu úplně jedno, že si setřel makeup, který na něj maskérka před natáčením pečlivě naplácala. „A na čerstvý vzduch.“
Mateo přikývl a počkal, než si Bill znovu opláchne obličej.
„Tak pojď,“ vzal ho kolem ramen a spolu došli ven na terasu. Tiše sledoval, jak Bill vytahuje cigaretu a roztřeseně si ji zapaluje. Přemýšlel, jestli jít pro Toma, nebo mu třeba napsat SMSku, pak to ale nechal tak.
„Bille… nezdá se mi, že by se tě tak dotklo jen to, co Bohlen řekl. Dlouhé roky jsi byl vystavován otevřené nenávisti od mnohých lidí, jeden pitomý Bohlen tě přece nemůže rozhodit. Stalo se něco, že jo?“ naléhal na něj. Byl si jistý, že to z Billa dostane.
autor: KarlaSka & Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Matea jsem tak nějak "blíže" poznala až v DSDS a musím říct, že si mě okamžitě získal reakcemi, výrazy, průpovídkami a úžasně pozitivním vyzařováním a tahle povídka moje sympatie k němu jedině potvrzuje. Těším se na další díl. Doufám, že se mu Bill svěří a on se od něj nepohne ani na krok, když u něj nebude Tom…:)
[1]: musím přiznat, že jsme na tom s Dark Princess stejně, až na to, že ona se do něj tak trochu zamilovala 😀 ale já jsem vám to neřekla 😀
[2]: no a čo, nežiarli =PP xD hey ale ako tak na to pozerám, teraz by som si netrúfla s istotou povedať kde začína a končí ktorý part xD sme super zladené 😉 xD
[3]: opravdu nežárlím, i když ten pekáč buchet bych si nechala líbit 😀 ale jinak máš pravdu, taky už to moc nepoznám, jsem schopná to určit jenom protože jsem to četla asi třicetkrát, když jsem to trochu upravovala 😀 ale máš pravdu, jsme výborně sladěné, tak snad se nám podaří takhle pěkně napsat i tu další 😉
Už jsem si myslela ,že se svěří ,měl to na krajíčku ,ach jo, chudáček, musela jsem se smát, protože jsem si říkala kdyby si alespoń s Tomem přesedli a pak se dočtu ,že máme stejné myšlenky ,prostě mu jen chceme za každou cenu pomoct no :))
zaujímave že tam ešte Tom nedoletel :D:D:D:D
Dúfam, že to z Billa Matheo nejako vytiahne (inak tiež ma očaril, hlavne jeho hlas, bolo by ho krásne počúvať na dobrú noc :)) Bill je chúďatko malé tak vyplašený, že len blbec by si nevšimol, že mu niečo je. Prosím netrápte ho veľmi dlho.
no aspoň že mateo to z něho bude chtít dostat .. ale tak uvidíme jestli se Bill otevře nebo to nechá tak ..
Těším se na další díl 🙂
Bill by mněl Matheovi řic cose mu stalo.
Ještě že je tady Mateo! 🙂 Poznala jsem ho až v DSDS a okamžitě jsem si ho oblíbila 🙂 Proto jsem ráda, že v téhle povídce zastává takovouhle roli. Takového sexy ochránce Billa 🙂 😀 Doufám, že mu to Bill řekne. On si Mateo pak na Dietra posvítí a nedovolí aby Billovi dál ubližoval! Doufám, že to bude už jenom lepší, Bill si nezaslouží trpět! 🙂
Uzasne. Na jednu stranu chci, aby to Bill Mateovi rekl, ale na druhou stranu z toho muzou byt problemy. Moc se tesim na dalsi dil 🙂
ej ej ej toto sa mi páči :D… fuu kočky neviem sa dočkať ďalej 🙂
jen ať mu to vyklopí a ten blbec starej dostane na držku! hej honem dál!:D
Holky..:) úžasný..:) už se těším na další..:)