My silence 8.

„Konečně doma!“ vydechl Bill, když vcházel do dveří. Mladší dvojče po schodech táhlo svoje bágly s věcmi.

„Pomůžu ti,“ Tom chytl jeho věci. Vlepil mu malý něžný polibek a ochotně jeho věci vzal do jeho pokoje. Billovi na ústech přistál úsměv.

„Amy, no čau,“ Bill hladil svého malého pejska, který štěstím skákal.

„Byla to opravdu skvělá dovolená,“ Tom se vrátil z pokoje, kleknul si vedle Billa a ohnul se k Amy, aby ji mohl pohladit. Bill se zadíval na bratrovy chutné rty a na obličeji mu zářil pocit lásky. Bill se naklonil blíže k Tomovi a svá ústa přitiskl na ústa svého bratra.

„Za co jsem si to zasloužil?“ culil se Tom.

„Za to, jak jsi skvělý,“ Bill hladil jeho tváře a navzájem se dívali do očí, „jdu si vybalit věci,“ vstal Bill a šel směrem do svého pokoje.

„Dobře, odpočiň si, já se jdu projít,“ vstal Tom, připraven jít ven.

„Teď?“ otočil se překvapeně Bill. Tom přikývnul. Mladší bratr se snažil bratrovo rozhodnutí ignorovat, a tak šel do svého pokoje.

O pár minut později, když už měl Bill vybaleno, rozhodl se jít najíst. Po schodech dolů šel do kuchyně. Z lednice podal zmraženou pizzu a nechal ji ohřát. Když se Bill náhodou podíval z okna, před domem byl Tom a nějaká dívka. Byla to Emma. Byli k sobě přituleni a líbali se. Bill nevěřil vlastním očím, viděl svého Toma s jinou dívkou, a nebylo to určitě ani pracovně, ani jen přátelsky. Mladší dvojče cítilo zklamání. Nemohl uvěřit, že se Tom s tou dívkou dále setkává, i přesto, co spolu zažili Bill s Tomem. Bill se rozhodl dělat jako nic, ale to asi půjde těžko. Za chvíli byla pizza hotová.

„Ahoj Bille,“ Tom přišel domů a hned jak si povšiml svého bratra, políbil ho zezadu na krk.

„Čau,“ odfrknul naštvaně. Tom se přesto cítil svobodně a jako by nic neudělal. V dobré náladě.

„Stalo se něco?“ starší bratr vycítil, že něco není v pořádku a že v tomto domě je napětí ve špatném slova smyslu.

„Jo!“ křikl Bill a v tónu jeho hlasu šlo poznat naštvání i zklamání, „proč se s ní dál setkáváš?“ rychle pokračoval.

„Co? Aha… Ty myslím Emmu,“ Tom se podrbal na hlavě a zapřemýšlel, co říct. „Tobě to vadí?“ spíše řečnická otázka.

„Ne, klidně s ní líbej dál a spi si s ní, kde chceš!“ řeklo ironicky mladší dvojče, „ani nevím, jestli mě podvádíš s ní, nebo jí se mnou. Upřímně ani nevím, co je lepší.“ Bill si musel sednout. Začala se mu motat hlava.

„Promiň, já nevěděl, že by ti to tolik vadilo, vždyť to, co mezi tebou a mnou je, není normální,“ starší bratr si nalil kávu z kávovaru a opřel se o linku. Bill nasadil ironický pohled.

„To myslíš vážně? Jak to můžeš říct?“ nemohl uvěřit, že tohle řekl po tom všem, co zažili. Po tom, co zažili na hotelovém pokoji a jaká vášeň mezi nimi byla.

„Jak jsem řekl, já nevěděl, že by ti to tak vadilo. Ale teď už nic prosím neříkej!“ Tom na chvilku zvedl ruku nahoru, „jestli chceš, klidně se s ní rozejdu,“ Tom se napil teplé kávy.

„Opravdu?“ Bill se otočil na svého bratra, „udělal bys to pro mě?“ Bill vstal a objal Toma, který přikývnul hlavou na souhlas.

„A víš co?“ Tom položil hrnek na linku, „půjdu tam hned teď!“ řekl odhodlaně a odešel z místnosti. Bill zůstal zticha, najednou nemohl uvěřit Tomově odhodlanosti. A teď, teď se Bill cítil šťastný.

Bill snědl polovinu pizzy a druhou polovinu nechal Tomovi – dal ji do lednice. Když už byl mladší bratr unavený, šel do své ložnice, kde po chvíli usnul. Probudil se o několik hodin později.

Dům byl prázdný, bylo zde ticho, jako by ani Tom nebyl doma. Bill procházel kolem telefonu, když začal zvonit.

„Halo?“ řekl rozespale,

„U telefonu Bill Kaulitz?“ řekl zmutovaný cizí mužský hlas.

„Ehmm… ano… Proč? A kdo jste vy?“

„Na tom nezáleží, hlavní je to, že mám tvýho brášku a jen za peníze ti ho hodláme možná vrátit.“ Bill tomu nevěřil, hlas mu řekl všechna fakta ´Kde je tvůj bráška? Myslíš, že je teď v bezpečí? Je vedle tebe? Víš vůbec, kam šel konkrétně?´. Bill si to uvědomil, několik hodin svého Toma neviděl, není doma, a kde vůbec je? Začíná mít důvod věřit tomu hlasu.

„Jak mám vašim slovům věřit?“ napadlo Billa.

„Cože?! Fajn, moment…“ naštvaně pronesl muž, „pojď pozdravit brášku,“ šlo slyšet v pozadí.

„Bille?“ unaveně řekl Tom.

„Tome?“ lekl se Bill a vypadla mu slzička z oka.

„Neboj, budeš zase doma,“ rychle křikl mladší bratr. Bill měl najednou pocit, že se mu svět ničí, Tom, aktuálně jediný člověk, s kterým chce být, je pryč. Co teď?

„Tak to stačí! Tak co, chlapečku, už věříš?“ řekl ďábelským tónem hlasu cizí muž, „hlavně neudělej žádnou blbost, které bys mohl litovat, oba víme, co tím chci říct,“ opakoval muž. Dal mu instrukce, které mu pomůžou, aby se Tom vrátil domů. Poslali mu mobil.

Bill byl stejně stále nervózní, bál se, že to celé pokazí a Toma už nikdy neuvidí. Že Tokio Hotel nebude dál pokračovat, fanoušky a celou rodinu zklamou, už nikdy žádný song, už nikdy žádné album, už nikdy žádný koncert. Bez Toma, nebo jakékoli člena, Tokio Hotel už nebude. Bál se, i přesto se rozhodl obrátit na policii. Do 24 hodin se to ukázalo na veřejnost, fanoušci byli ustrašeni. Rodina a přátelé se báli o svoji součást rodiny, ale Bill, Bill nevěděl, co dělat. Uzavíral se do sebe, stále plakal, žádný úsměv, žádná dobrá nálada.

Před dům se nahromadili novináři i fanoušci a dovnitř domu přátelé a rodina i policie.

„To ne! To ne! To ne! Novináři to neměli vědět, jak to, že to vědí?“ panikařil Bill.

„Snad budete klidnější a odpustíte, až vašeho bratra najedeme,“ řekl optimisticky jeden z policistů. Většina z nich odešla, aby šli Toma hledat, bohužel zatím neúspěšně. Nějací policisté zůstali doma u Billa, kdyby muž znovu volal.

Bill se zavřel do svého pokoje a brečel, stále brečel. Nemohl uvěřit, že Tom není v pořádku, že je ohrožen smrtí a napadením. Pokud by Tom umřel, nikdy by si to neodpustil.

„Tolik věcí jsem s ním chtěl zažít,“ Bill si utíral slzy. „Je to moje vina! Ano, to kvůli mně; chtěl jsem, aby se s tou holkou rozešel, tolik jsem chtěl, aby na tu holku zapomněl. A hned. Vždyť to mohlo počkat!“ Bill přemýšlet nahlas, a najednou vše viděl špatně. Cítil se hrozně mizerně.

Jeho slzy byly nekonečné jako vlny v moři. Oči měl rudé. Nemohl spát, nemohl se usmívat a s nikým si nechtěl povídat, také méně jedl. Bill se chtěl obrátit na alkohol, ale vzpomněl si na Toma. Od té doby, co je s Tomem šťastný, nesáhl na alkohol, tolik mu pomohl se zbavit té chuti. Tom mu prostě ve spoustu věcech pomohl. Když byli malí, byl vždy u něj, všechnu srandu zažil s ním. Byl u každé nezapomenutelném okamžiku. Spolu se smáli, spolu se hádali. Ale co teď? Jediné co zbývá, je čekat a doufat.