autor: Starling011
Ahojte, dnešný diel bude trošku drsnejší, ako tie predchádzajúce, Billa jeho vzpurná nálada stále neopustila, čo samozrejme vyvodzuje aj nejaké následky 🙂 Tak vám prajem pevné nervy a užite si dnešný diel 🙂 Psycho
Den třetí
Bill se vzbudil ještě předtím, než Tom sešel ze schodů, ale nehýbal se, čemuž se Tom ani nedivil. Noc byla těžká, neotočil se ani za Tomovými kroky. Kdyby Tom neviděl nadzvedající se hrudník, bál by se, že je Bill mrtvý.
„Bille,“ řekl Tom, ale nedočkal se odpovědi, kromě toho, že si Bill dlouze povzdychnul a pořád zíral na stěnu. Tom přešel blíž a pohladil Billa přes ramena, dávajíc pozor na šrámy, o kterých věděl, že budou o den později bolet.
Bill uhnul jeho doteku.
„Nejdřív snídaně, nebo chceš jít do sprchy?“ řekl Tom.
„Dnes se sprchovat nebudu,“ zamumlal Bill.
„Naneštěstí nemáš na výběr. Sprchy jsou povinností, a od doby, co jsou tam učni přivedeni poprvé, se musí sprchovat každý den,“ řekl Tom.
„Budeš mě tam muset dotáhnout. A budu kopat a křičet,“ varoval jej Bill.
„Když budu muset, tak to udělám, a nikdo do toho nebude zasahovat kvůli tobě. Pravděpodobně budeš donesen do hlavní haly, aby tě přede všemi potrestali za výtržnictví, neposlouchání přímých příkazů a taky ostatních pravidel, které porušíš,“ řekl Tom jemně.
„Nenávidím tě,“ řekl Bill, pomalu se přetáčejíc.
„Je mi líto, že to cítíš zrovna takhle,“ řekl Tom a nabídl Billovi aspirin a sklenici vody. „Půjdu pro snídani, dokud budeš čekat, než to zabere. Něco konkrétního, co bys chtěl?
„Jsem vegetarián,“ řekl Bill a Tom přikývnul.
„Tak jdu,“ řekl Tom a šel pro jídlo, zatímco Bill čekal, než začne aspirin účinkovat.
Když se Tom vrátil zpátky, Bill si česal své dlouhé černé vlasy, cukajíc sebou, šklebíc se, dokud aspirin neutišil tu největší bolest. Když skončil, přišel ke stolu a posadil se, stále se nedívajíc na Toma.
„Co by tě vrátilo ke tvému přístupu z prvního dne? Byls hodně dobrý, dokud jsme se nevrátili ze sprch,“ řekl Tom.
„Co tak vysvětlení, proč jsem byl potrestán za to, že tvůj kámoš je drzý kretén?“ bouchnul Bill, pak sklopil pohled na svůj talíř, kousajíc si ret v předtuše zbití a příkazu kleknutí si na kolena.
„Tak zaprvé, Georg není můj kámoš, je můj bývalý trenér. Za druhé, byl jsi potrestán, protože to není místo, kde bys mohl odporovat. Včera jsem to podělal a omluvil se ti. Měl jsem mu připomenout, že je mimo pravidla. Za třetí, musíš se naučit snášet to. Když si tě nikdo nevezme, až tvůj trénink skončí, dostaneš žluté roucho, což značí, že jsi nepřivlastněný otrok. Všichni se tě budou dotýkat.
Když si tě někdo vezme, budeš v zeleném rouchu, což značí, že tvůj mistr má na tebe primární právo, ale pokud se tě nebude dotýkat, kdokoli jiný se tě může a bude dotýkat. Po nějaké době, pokud potěšíš svého majitele, budeš povýšen do červeného roucha, které ti zabezpečí protekci od ostatních otroků, ale ne majitelů. Pokud budeš pokračovat v těšení svého majitele, tak dostaneš bílé roucho, což bude značit, že pouze tvůj majitel a mistr domu se tě bude moct dotýkat, ale budeš muset dělat to, co se ti řekne, jinak zůstaneš nepřivlastněný a ponížený. Domovní mazlíčci v bílých rouchách dostávají nejlepší zacházení, pokoje a jsou odměňováni. Nechci tě vidět ve žlutém nebo zeleném rouchu. Rád bych tě viděl v bílém,“ řekl Tom.
„Já nechci být ničí mazlíček,“ řekl Bill.
„Já byl,“ řekl Tom. „Když ti to půjde dobře, převlečou tě do šedého roucha; nemusíš se nabízet nikomu. Budeš si moct vybrat otroky, se kterýma si můžeš hrát, a když vytrénuješ dvacet nových, získáš status mistra a budeš si moct vzít otroky za své vlastní.“
„Takže se můžu stát hnusným a zlým jako ty a Georg,“ syknul Bill. „Ne, díky. Mluvíš o tom všem, jako kdyby mi dělali laskavost. To mě raději můžou zastřelit. Tohle není dárek, tohle je vyjebané a nechutné místo plné zvrácených prasat a ubohých duší, tak zlomených, že už ani nebojují.“
Tom se natáhl přes stůl a dřív, než Bill stihl zareagovat, mu střelil facku. Neztratil nad sebou kontrolu, ale chtěl přinutit Billa držet hubu. Nestřelil Billovi silně, ale mělo to účinek, jaký chtěl, s nechtěným postranním efektem. Bill sice zmlknul, ale nedíval se na něj. Omotal si ruce kolem hrudníku a slepě zíral do svého klína.
„Sněz něco,“ řekl Tom.
„Ne,“ odpověděl Bill.
„No tak, sakra, Bille. Líbí se ti, když ti ubližuji? Pokud ano, můžu přijít s novýma trestama. Když se ti líbí, že tě biju, prostě to řekni a budu tě bít, kolik jenom budeš chtít. Ale já vím, že nechceš, a já to taky nedělám rád. Nemůžu se vrátit zpátky k tomu, že ze mě bude otrok, chápeš? A nemůžu s tebou dělat jeden krok vpřed a tři vzad. Nikdy se nikam nedostaneme a já tě budu muset předat drábům, kteří tě zbijí do krve. Nechtěj ode mě, abych to udělal,“ Tomův vztek vzplál jasně a zářivě.
Bill se na něj překvapeně zadíval, když Tom bouchnul rukou do stolu a jeho hlas nabíral na hlasitosti. Tom na něj nikdy nekřičel. Tom se s ním párkrát dostal do úzkých, ale Bill nebyl zvyklý, aby se na něj křičelo. Jeho rodiče nikdy nekřičeli, jeho přátelé nikdy nekřičeli a Andreas nikdy nekřičel.
„Nemám rád, když mě biješ,“ odpověděl Bill do ticha, které nastalo, dokud jeho mozek nevstřebal, co Tom řekl.
„Tak mě do toho nenuť,“ řekl jemně Tom, doufajíc, že Bill začne spolupracovat. Bill vydechl trochu vzduchu a podíval se nahoru na strop.
„Já prostě nemůžu jen tak podlehnout,“ řekl Bill a podíval se na Toma, který zvedl ruce v otázce proč. „Andy je někdo, na kom mi hluboce záleží. Znám jej od školky a miluju jej. Pokud se vzdám bez boje, tak jej zradím, a to nemůžu udělat. Já vím, že mě najde a zachrání a já mu pak chci říct, že jsem po celý ten čas bojoval a nikdy jsem je nenechal vzít si mě ochotně. Navíc, nevypadá to na až tak moc změn, když dodržujem pravidla.“
„Bille, nenuť mě ubližovat ti. Co ti mám slíbit, abys začal spolupracovat?“ zeptal se Tom.
„Chci jenom jednu věc,“ řekl Bill. „Nenuť mě. Uč mě, když už musíš, ale dej mi čas. Vypadá to, jako kdybys ode mě očekával, že podlehnu po třech dnech, a to já nemůžu. Možná si jednou uvědomím, že jsem tady a budu se učit od tebe radši než od kohokoli jiného, budu ti moct dát to, co chceš. Ale právě teď nemůžu.“
„To nemůžu udělat, Bille, i kdybych si to moc přál. Budu tě trénovat každou noc a ty se naučíš snášet bití, když neuděláš, co ti říkám, tak jako kdokoli jinej,“ řekl Tom a vstal. „Tak pojď, čas na sprchu.“
„Ne,“ odpověděl Bill a Tom vstal od stolu a vzal náčiní. Odtáhnul Billa od stolu násilím a přetáhnul mu roucho přes hlavu. Ruce mu tvrdě přetáhl přes otvory a připnul mu obojek, nedávajíc pozor na Billovy vlasy. Bill se zaksichtil a natáhnul se, aby je osvobodil.
„Nech je tak,“ řekl Tom a Bill na něj upřel pohled. „Nech je, nebo tě potrestám, až se vrátíme.“ Bill svěsil ruce a Tom připnul k obojku vodítko. Jemně jím škubnul, když Bill nejevil žádné známky pohybu, a Bill trochu klopýtnul dopředu, než se rozhodl následovat Toma. Tentokrát neměl svěšenou hlavu, kráčel chodbami, nedívajíc se na nikoho a na nic, ruce založené na hrudi. Když vešli do sprch, byl tam Georg s jeho jinou otrokyní Kassie. Bill se rychle podíval na Georga, který se zašklebil, ale otočil se ke své sprše.
„Dolů,“ přikázal Tom a byl vděčný, že se Bill nehádal. „Stejné příkazy jako včera.“
Tom moc nepřemýšlel, když odepnul Billovo vodítko a odešel od něj. Bill se jen začal vysvlékat. Tom byl nahý a Bill volný. Bill stáhnul ruce zpátky a utekl k otevřeným dveřím. Tom zaklel a chytil Billa jenom kousek ode dveří.
„Nech mě jít,“ zakřičel. Tom připnul vodítko zpátky a vytáhl Billa na nohy. Naštěstí byla chodba prázdná, takže nikdo neviděl momentální kolaps disciplíny. Dotáhnul Billa zátky do sprch a Georg se jenom uchichtnul, když mu Tom stáhl modré roucho a dotlačil Billa pod sprchu, pak jej vymáchal ve studené vodě. Bill se zachvěl a natáhnul se ke kohoutku.
„Ne, nech to být,“ řekl Tom a Bill svěsil ruce dolů. Několik dalších zachvění mu přejelo páteří, ale zůstal stát bez pohybu. „Umyj se a přísahámbohu, pokud se o něco pokusíš, tak tě budu bít, až dokud nebudeš schopnej myslet, a nechám tě svázaného měsíc.“ Provlékl vodítko přes obruč z nerezavějící oceli a uvázal jej, pak přivolal stráž, aby ho odtáhl z Billova dosahu. Pak se výstražně kouknul na Billa, který se právě umyl a rychle opláchnul a zůstal stát pod studenou vodou, čekajíc. Georg odvedl Kassie pryč z místnosti, neříkajíc ani slovo, za což mu byl Tom vděčný.
Zavřel dveře a naznačil strážím, aby odešli. Když byl s Billem o samotě, vypnul vodu, ale neudělal nic jiného, aby mu zajistil větší pohodlí.
„Chtěl bys vědět, co mi tvé chování říká?“ zeptal se Tom. Bill přikývl a Tom přistoupil blíž. „Říká mi, že jsem byl moc shovívavý. Takže od teď se budeme věnovat tréninku nepřetržitě. Budeš vždy dodržovat stanovená pravidla, budeš mě vždy poslouchat, a pokud ne, trest nebude hezký. Nebudu tohle chování tolerovat. Rozumíš?“
Bill nejevil žádné známky toho, že Toma slyšel, tak Tom shrábnul jeho vlasy do pěsti a zatáhnul Billovu hlavu dozadu. „Položil jsem ti otázku, tak mi teď dej odpověď. Rozuměls?“ Tahal jej silně za vlasy a Bill sebou cuknul.
„Ano,“ Bill odpověděl.
„Ano co?“ zeptal se Tom, utahujíc sevření.
„Ano, pane,“ opravil se Bill a Tom jej pustil.
„Teď se opláchni a obleč se,“ řekl Tom a uvolnil vodítko z držáku, takže se Bill mohl pohnout, ale držel jej pevně v rukách, takže Bill nemohl utéct, ani kdyby chtěl. Tom se sám obléknul po tom, co se opláchl, a odvedl Billa zpátky do pokoje. Když došli, sundal mu oblečení, ale obojek s vodítkem ne. Zatlačil Billa na kolena a upevnil vodítko přes ocelovou obruč, která nebyla v Billovu dosahu, když byl na kolenou pod schody.
Bill se podíval dolů na své ruce. Klečel na kolenou, nevypadal ani trochu zvědavě nebo naštvaně, jenom tam byl. „Lehni si tváří dolů,“ řekl Tom a Bill vzhlédl, otevírajíc ústa v otázce. „Neřekl jsem, ptej se a nedal jsem ti povolení mluvit. Lehni si tváří dolů.“
Bill udělal, jak mu bylo řečeno. Vodítko bylo moc krátké, aby mu to dovolovalo. Jeho záda byla pořád mokrá a Tom nenáviděl, co se právě chystal udělat.
„Chci, abys počítal každé šlehnutí, a pokud jedno přeskočíš, začneme znova. Budeme to dělat, dokud nebudu spokojený a nebudu si jistý, že ses naučil lekci,“ řekl Tom a Bill přikývnul, dávajíc najevo, že pochopil. Tom nevzal kožený bič, na který byl Bill zvyklý a očekával ho. Vytáhnul dlouhou, tenkou rákosku z ohebného dřeva. Bolelo to víc a zanechávala hlubší modřiny, ale možná bude Billovi trvat kratší dobu, aby pochopil, co to znamená. „Pokud uslyším jiný zvuk, než odpočítávání, tak začneme znova taky.“
Tom švihnul rákoskou dolů přes Billův zadek a slyšel, jak se snažil zadržet bolestný výkřik a pak řekl rozechvělým hlasem „Jedna.“ Tom jí švihnul znovu, téměř dřív, než Bill stihnul dokončit slovo, a slyšel další narychlo potlačený výkřik. „Dvě.“
*~*
„Devadesát devět,“ Bill jenom stěží zadržoval vzlyky, ale nakonec, nikdy nemuseli začít počítat od začátku. Jeho záda a zadek bolely asi tak jako jeho nohy a chodidla. „Sto,“ řekl, když rákoska tvrdě dopadla na jeho záda. Zatnul se, očekávajíc další úder, ten už však nepřišel. Tom si kleknul dolů vedle jeho hlavy.
„Pro teď jsme skončili,“ řekl Tom a Bill si začal sedat. „Ne, zůstaň.“ Když Bill projevil známky neposlušnosti, zatlačil rukou dolů Billova záda, bolest a tlak jeho svaly okamžitě donutily vzdát se, a tak zůstal. Podlaha byla tvrdá a nepohodlná, potřeboval čůrat a všechno ho bolelo, ale přesně jak si myslel, tohle byla jeho lekce. Tom teď musel být hrubý, protože jiný způsob nefungoval. „Pokud chceš něco říct, můžeš.“
„Potřebuju jít, pane,“ řekl Bill, tvář mu hořela od ponížení, že se musí ptát na to, zda může použít toaletu, jako kdyby byl dítě, a Tomova tvář se nad tím zachmuřila, na minutu vypadala, že jej pustí, ale pak se zachmuřila zpátky.
„Měl jsi na to myslet dřív. Zůstaneš tady, a pokud tady uděláš bordel, vylížeš si to,“ řekl Tom. „Povolení mluvit odvoláno.“ Pak bez nějakého dalšího slova se Tom zvedl a sedl si za stůl ke čtení, přičemž se Bill zoufale snažil myslet na něco jiného. Nakonec uspěl; použil bolest proudící celým jeho tělem na to, aby mu pomohla.
Tom koutkem oka sledoval Billa, kterému bylo na podlaze očividně nepohodlně, dělal malé nevědomé pohyby, aby mu bylo pohodlněji a aby si ulevil od tlaku na močák bez toho, že by se opravdu pohnul. Tom si pamatoval krutost, kterou na něm Georg praktikoval za jeho špatné chování, a teď následoval Georgův model, když se Bill jevil nezvladatelný. Tom se Billovi příliš přiblížil a dovolil mu tak zdivočet. To bylo po třech dnech víc než jasné.
Když Bill důvěřoval Tomovi, tenhle povahový rys se vytratil, ale když si Tom začal prosazovat svou dominanci, důvěra byla zlomena a Bill si zvyknul využívat svou divokost na vzdor. Teď to vypadalo, že Tom z něj bude muset jeho divokost vymlátit, až dokud už důvěru nebude možné obnovit. Všiml si, že Bill vypadá, jako když usíná. To dělat neměl. Hned, jak Bill usnul, se Tom postavil, a nenávidíc sám sebe, shrábnul ty krásné vlasy do pěsti a zatahal, vytrhujíc Billa ze spánku. „Neřekl jsem, že můžeš spát,“ řekl přísně a Bill nespokojeně zakňučel. Byl vyřízený a krásný, ale tím neporušil pravidla, jenom polknul a podrobil se novému způsobu trestání.
Nic ale nepřicházelo a po chvíli Tom pustil jeho vlasy a odešel pryč zpátky ke své knize. Bill si vzpomněl, že když bude dodržovat pravidla, bude se s ním zacházet lépe. Tak se uložil, nehýbajíc se, navzdory tomu, že jeho močový měchýř byl tak akorát na prasknutí, ale oddal se čekání. Překvapivě, jeho trpělivost přinutila jeho močák sklapnout a už se mu nechtělo čůrat tak moc, že nemohl myslet na nic jiného.
Tom mohl vidět rezignovaný výraz na Billově tváři a jeho tělo bylo nehybné. Tohle vážně neočekával tak rychle po dvou dnech zlosti a hádek. Taktně se kouknul dolů na hodinky. Ještě hodinka a Tom nechá jít Billa na záchod, pak mu přikáže, aby se vrátil na kolena tam, kde byl. Věděl, že tahle pozice bude bolet kvůli podlitinám zdobícím Billova záda. A to stále, dokud byl Bill shrbený, ale stálo to za to. Jenom doufal, že toho kluka nezlomil.
Bill ztuhnul, když Tom položil svoji knihu a napnul se ještě víc, když vstal a zvedl rákosku z místa, kde ji nechal. Tom přešel k výklenku a položil ji tam, pak zkontroloval ještě několik dalších věcí a přešel ke dveřím a tiše řekl stážím o několik věcí, které bude potřebovat. Vypadalo to, že na Billa úplně zapomněl, když si to namířil přes pokoj. Pak přešel pozvolnějším tempem zpátky k Billovi a kleknul si k jeho hlavě. „Pořád potřebuješ čůrat?“ řekl Tom a dostal pomalé přikývnutí. Byl vděčný, že Bill se zřekl přemýšlení o reversní psychologii.
Bill si nebyl jistý, co říct. Kdyby řekl ano, Tom by jej tady mohl bezcitně nechat ležet. Kdyby řekl ne, Tom by jej tady mohl nechat ležet taktéž. Nakonec si vzpomněl, co Tom řekl o upřímnosti první noc a přikývl.
Tom pokýval hlavou a našpulil rty. „Sedni si,“ přikázal. Bill si sedl, zatínajíc rty před výkřikem bolesti a nedovolujíc si počůrat se, jak jej k tomu bolest nutila. Nová pozice mnohem více tlačila na jeho močový měchýř, a když Tom odvázal vodítko z kruhu, Bill od úlevy téměř brečel. „Zůstaň na kolenou a následuj mě na záchod. Jedna kapka a nebudeš mít pokoj celou noc. Když říkám ‚následuj mě‘, myslím to tak. Předběhneš mě a budeš toho litovat.“ Bill přikývl a Tom nasadil pozvolné tempo, dával si načas a kráčel s Billem pryč od záchodu, kolem celé velké místnosti předtím, než ho tam zavedl.
„Teď, co říkáš? Máš povolení mluvit,“ řekl Tom. Billova kolena bolela, celé jeho tělo jej bolelo, obzvláště na zádech, potřeboval čůrat tak moc, že si myslel, že jeho ledviny bouchnou každou sekundu, a teď měl vymyslet něco, co říct. Tom viděl, že se Bill snaží, tak se rozhodl dát mu nápovědu formou příkazu. „Prokaž svou vděčnost laskavému a milosrdnému mistrovi.“
„Děkuji vám, mistře,“ řekl Bill měkce a Tom mohl říct, že Billa bolelo říkat věci jako tohle.
„Komu patříš?“ zeptal se Tom a Bill k němu zvedl pohled. „Řekni to, nebo se vrátíme zpátky do rohu.“ Viděl, jak se Billovi sevřelo hrdlo a viděl prosbu v jeho očích, ale zanechal svou tvář a oči bez výrazu a studené jako led. Bill se křečovitě zachvěl a klesl pohledem na své ruce.
„Patřím vám, pane,“ Bill zamumlal sotva slyšitelně, koukajíc na své ruce. Tom věděl, že kdyby zatlačil na Billa ještě tvrději, tak by jej mohl zlomit, tak se spokojil s touhle odpovědí a vytáhl Billa na nohy.
„Jdi. Až se vrátím, budeš zpátky v koutě na kolenou, rozumíš?“ zeptal se Tom, čekajíc na Billovo tiché: „Ano, pane,“ pak vyšel po schodech nahoru zkontrolovat, jestli se už strážný vrátil zpátky. Vrátil, a Tom počkal, dokud neslyšel, že Bill skončil a vrátil se do svého koutku. Vypustil tichý bolestivý povzdech, když si klekl na kolena. Tom se po chvíli vrátil do místnosti. Položil věci do výklenku a přešel k Billovi, který znovu zkoumal své ruce. Nic neřekl, když se k němu sklonil, až dokud nebyl v úrovni jeho očí.
„Bille, podívej se na mě,“ řekl Tom a Bill tak udělal. V tváři byl úplně zničený.
„Promiňte,“ řekl a uniklo mu pár slz. „Už to znovu neudělám.“ Nepřerušil oční kontakt s Tomem, nepohnul se, aby si setřel slzy, jen tam klečel, čekajíc a doufajíc. Tom Billovi nepřipomněl, že měl za oslovení připojit ‚pane‘. Věděl, že vyhrál, Bill byl pokořen. Teď byl čas na udržení neměnného nátlaku, dokud se neobnoví jejich důvěra.
„To je hezký start, ale pořád zůstáváš tady,“ řekl Tom a Bill přikývl. Tom odešel pryč a zamknul dveře předtím, než tam Billa nechal. Věděl, že Bill tak zůstane po celou noc a Tom se nenáviděl za to, že jej tam nechal s bolavými koleny a zády, ale věděl, že musí.
autor: Starling011
překlad: Psycho
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
Achjo, je mi Billa lito, ale mohlo to byt horsi, kdyby se dostal k nekomu jinemu nez k Tomovi. Hrozne jsem si tuhle povidku oblibila, tesim se na pokracovani 🙂
Aaa .. z tohodle dilu mi presla uplne husina celym telem .. TOm je odbry tyran . .ale zase .. Bill vi, ze kdyz bdue poslouchat, bude to pro nej lepsi .. no ne,
Snad se Bill vzpamatuje a bude poslouchat ..
Chudák Bill, je mi ho veľmi ľúto, ale úplne chápem jeho postoj, že sa nechcel vzať bez boja, ale nemyslím si,že je to správna cesta. Dúfam, že Bill po tomto zážitku, nebude úpne zlomení, ale bude sa snažiť spolupracovať.
líbí se mi to, jsem proto úchyl ? 😀
[4]: miluju filmy, kde stříká krev a vyvrhují se střeva, jsem proto psychopat? 😀
Tenhle díl byl… něco 😀 Na jednu stranu Billův postoj chápu, taky bych se nenechala jenom tak zlomit, ale zase když by takhle pokračoval, mohl by dopadnout dost špatně, m štěstí, že se dostal k Tomovi, který k němu chová jistou náklonnost, protože kdyby byl třeba u Georga, tak by teď byl mnohem více zřízený. Bude to znít blbě, ale jsem ráda, že ho Tom zkrotil, je to tak pro Billa nejlepší 🙂 Už ho vidím v bílém rouchu po Tomově boku 😀
Och, tak u tohoto dilu mi behal mraz po zadech. Opravdu mi bylo Billa tak strasne lito, kdyz ho Tom bil, ze jsem mela i slzy v ocich. Sto ran? Oh boze, Bill je tak silny! Ja bych tohle opravdu nezvladla. Nemohla bych pri tom nervat bolesti. Je mi lito, ze museli unest zrovna ho. Je mi jasne, ze nechape ci se deje a proc se to deje zrovna mu. Doufam, ze se z tohoto zazitku trochu vzpamatuje a Toma uz bude poslouchat. Bude to tak mit daleko jednodussi. I kdyz i chapu jeho vzdorovitost, je jasne, ze chce bojovat a jen tak se nedat. Ale nelibi se mi, kdyz ho Tom bije. Tak snad si to uvedomi. I presto, ze nemam rada nasili, tak musim rict, ze jsem si tuhle povidku oblibila a chci strasne mic podekovat prekladatelce, ze ji pro nas preklada.:)
[4]: ….keď to prekladám, čo som potom ja?! 😀
Och je mi Billa tak ľúto 🙁 Dúfam, že už čoskoro začne poslúchať Toma, lebo to bude ešte horšie pre neho 🙁
Ten pocit keď súcitíte s Billom Q___Q ale ako to bolo fakt ,že kruté ,že sa nemohol vyčúrať :DDDD v každom prípade to chce pokračovanie 🙂
Páni, tak tenhle díl byl opravdu krutý. V některých situacích mi běhal mráz po zádech a myslela jsem si, že na těch sprchách si Georg zase něco zkusí.
Tohle musí člověk číst opravdu s čistou hlavou, ale mě se to líbí, je to dobré a kruté, mnohem lepší, než přeslazené povídky, u kterých už po pár dílech víte jak to skončí. U tohohle mě konec opravdu zajímá, doufám, že bude dobrý a už se těším na další díl 🙂
Moc mně je líto Billa.