Don’t touch my star 5.

autor: KarlaSka & Dark Princess

Nevěděl, co si o tom má myslet. Všiml si, že se k sobě dvojčata chovají jinak než ostatní sourozenci, ale připisoval to pouze silnému bratrskému poutu. Tohle bylo i na něj trochu moc.

„Miluju tě, Tome,“ slyšel o pár minut později uvolněný výdech a pak šustění kalhot a cinknutí pásku. Pak se otevřely a zavřely dveře, to se dvojčata ale jen ujišťovala, že je nikdo zvenčí neslyšel. Mateo konečně vylezl z kabinky, jaké však bylo jeho překvapení, když našel dvojčata stát u umyvadel a líbat se. Když si ho všimli, prudce od sebe odskočili a vyděšeně na něj hleděli.

„M-Mateo, to… to…“ koktal Bill.

„Ne, nic neříkej, já nic neslyšel, a teď jsem nic neviděl, v pohodě, nikomu nic neřeknu, jen příště dávejte pozor, klidně tady mohl být Bohlen nebo někdo jiný,“ řekl a vyřítil se z místnosti. Ještě několik minut se klepal, když si představil, co se tam dělo… to bylo na něj příliš silné kafe. Show měla za několik minut pokračovat, tak se vrátil do studia, kde už seděl Bohlen a prohlížel si nějaké papíry.

„Tváříš se, jako bys viděl ducha,“ poznamenal suše, ani se na Matea nepodíval, byl naštvaný že mu překazil plány.

Mateo na Dietera jenom letmo pohlédl a zasedl za stůl. Neměl ani tu nejmenší chuť se s ním teď vybavovat, ne potom, co zjistil, co provedl Billovi a co mu ještě provést chtěl. Za chvíli přišla i dvojčata rudá až za ušima a všem přítomným se vyhýbala pohledem, především druhé polovině poroty. Atmosféra byla pěkně napjatá, ale nikdo se neměl k tomu, aby se pokusil narušit tíživé ticho, které se nad nimi vznášelo, jenom Bill s Tomem si pro sebe něco tiše špitali a dávali přitom pozor, aby je nikdo neslyšel. Další kandidát byl pro ně pro všechny jako vysvobození. Tenhle dokonce i uměl zpívat, ale jeho vzhled nebyl nic moc. I přes značnou nevoli z Billovy strany, ho museli odmítnout. Bill moc dobře věděl, jaké to je, být odsuzován za vzhled, a proto se mu příliš nelíbilo, že by měl uchazeče soudit i podle image, ale musel se podřídit. Ty peníze mu za to stály, přeci jenom to nebylo málo.

Když večer odcházeli, Dieter zastavil Billa s tím, že si s ním musí promluvit.

„Já si dojdu ještě pro kafe,“ řekl Tom a odešel. „Nemysli si, že mi jen tak utečeš, počkej do Karibiku,“ zavrčel Bohlen a než Bill stihl zareagovat, bolestivě mu stiskl rozkrok.

„Au,“ usykl Bill a snažil se odtáhnout, Dieter ho ale ještě tvrdě políbil a necitlivě ho kousl do rtu.

Billovi se prudce rozbušilo srdce.

„Uvidíme se,“ ušklíbl se a dal se na odchod. Bill tam ještě skoro minutu stál a zíral před sebe. Ve rtu mu trochu pulzovalo. Trhaně se nadechl a vykročil směrem k automatům, kde stál Tom a právě odhazoval do koše kelímek s nedopitým kafem, bylo hnusné.

***

Večer si dvojčata dali společnou sprchu, Tom pak odnesl Billa do své ložnice a jemně ho položil do peřin. Pak vytáhl ze šuplíku tubu s lubrikantem a položil ji na stolek.

„Doufám, že mi tady hned neusneš,“ ušklíbl se a zhasnul světlo. Za chvíli se ozvalo škrtnutí sirky a objevil se malý plamínek vonné svíčky. Tom jich rozestavěl kolem postele asi deset, a pak na Billa zlehka nalehl. Přitiskl mu rty ke krku a postupoval pomalounku níž. Jemně obkroužil jazykem obě Billovy bradavky a jednu jemně skousl. Nechtěl se moc dlouho zdržovat, ale taky chtěl být něžný a dát Billovi největší požitek, a to bylo pro něj důležitější, než jeho vlastní vzrušení. Chtěl si hrát. Vytlačil si na prsty trochu gelu s příchutí jahody a rozetřel ho Billovi na podbřišku, kde to na rozpálené pokožce pořádně studilo. Pak ho začal jemně slízávat.

Bill se naplno oddával bratrovým láskyplným dotykům a absolutně se nestaral o nic mimo ložnici. Co byl Dieter a jeho výhrůžky v porovnání s Tomovým jazykem kroužícím mu kolem pupíku.

Tom si na té chvilce dával hodně záležet. Cítil, jak byl Bill poslední dobou nervní a tohle byl jeho způsob, jak ho uvolnit. Bill nikdy neodolal dlouhému, vášnivému, ale především láskyplnému sexu se svojí spřízněnou duší.

„Tomi,“ zavzdychal po chvíli frustrovaně Bill. Miloval tyhle hrátky, ale už se nemohl dočkat, až bude Tom v něm. Tak moc ho chtěl.

Tom vyhověl Billovu nevyslovenému přání, jednu ruku přesunul mezi jeho roztažené nohy a provokativně mu přejel prstem po vstupu.

„Ah!“ Bill málem vyjekl. V posledních dnech byl tak nervní a zaneprázdněný nebo unavený, že téměř zapomněl, jaké to je. Všechna ta frustrace a nervozita, co se v něm nahromadily, teď konečně budou moct ven tím nejkrásnějším způsobem. Když Tom viděl, jak moc to Bill už chce, vymáčkl si na prsty další dávku a začal ho pomalu roztahovat. Věděl, že nemusí být až tak opatrný a něžný, jelikož je Bill za ta léta zvyklý, ale on jednoduše chtěl. Chtěl, aby si to co nejvíc užil.

„Můžu?“ zeptal se po několika mučivě dlouhých minutách, i když podle Billova frustrovaného kňourání odpověď snadno uhodl. Tom se pousmál a na jeden dlouhý, pomalý příraz se do Billa dostal až na doraz.

Bill hlasitě zavzdychal a pevně zaťal prsty do bratrových zad. Pryč byly ty doby, kdy se Tomovi hned spustila krev, pryč byly dlouhé nehty s černobílou manikúrou, ale to Tomovi nevadilo. Bill mohl vypadat jakkoliv a nosit cokoliv, pořád to byl jeho malý bráška.

Tom se pousmál svojí sentimentalitě a zajal bratrovy rty do svých, aby ho mohl dlouze a vášnivě políbit, zatímco se v něm rytmicky pohyboval a užíval si těsného horka Billova těla, které mu i po těch letech přišlo naprosto neodolatelné.

Bill pevně objal Toma nohama kolem pasu, čímž mohl aspoň trochu kontrolovat jeho tempo, které se s každým přírazem zrychlovalo.

„Oh, bože! Tome!“ zasténal Bill a silně si skousl spodní ret.

Tom udělal ještě několik dlouhých, hlubokých přírazů, než silně stiskl Billovy boky a s táhlým zasténáním vyvrcholil do jeho těla. Pak ještě několikrát pomalu přirazil, přičemž si dal záležet, aby pořádně třel Billův penis o své bříško, které bylo taky rychle pokropeno bílou tekutinou.

„Tome… ah…“ zamumlal blonďák, když se přestal chvět. Bylo to tak silné a intenzivní, jako už dlouho ne. Tom se chtěl odtáhnout a pohledat kapesníčky, aby se mohl otřít, Bill jej ale nepustil.

„Zůstaň u mě, alespoň chvilku…“ zamumlal, chtěl se ještě mazlit, ale únava jej zmohla. Netrvalo ani dvě minuty, než se oddal spánku, chráněný Tomovou pevnou náručí. Tom ho ještě chvíli s něžným úsměvem pozoroval, než se sám vydal do říše snů.

***

Druhé ráno bylo přesně tak chaotické, jak Tom očekával. Vzbudili se o hodinu později, než měli naplánováno, a tak teď oba lítali po domě a snažili se narychlo sbalit všechno oblečení, doplňky a hygienické potřeby, které si chtěli vzít sebou.

„Kde mám to zelený tílko?“ vyjekl Bill nervózně a hodil do kufru žlutozelený šátek, který mu ladil k hledanému svršku.

„Tady,“ zamručel Tom a hodil ho po něm. Sám ještě nebyl sbalený a dělat Billovi hledače oblečení se mu v tu chvíli zrovna dvakrát nehodilo.

Bill prudce otevřel zásuvku se spodním prádlem a najednou se zarazil.

„Tome, co dělají tvoje vytahané trenky mezi mým prádlem?“ ušklíbl se a hodil je po Tomovi.

„Jdu taky balit,“ zamumlal Tom, ani nepočkal na odpověď a už ho nebylo.

***

„Za pět minut je tady auto, máš všechno?“ zeptal se Tom, když přinesl svou tašku ke dveřím. Nechápal, jak to bylo možné, že všechno stihli a ještě jim zbývalo celých pět minut.

„Ne, nemůžu najít mojí zelenou bundu, tu co jsem měl u Heidi,“ křikl Bill trochu hystericky z pokoje.

„Proboha Bille, tam bude teplo, nepotřebuješ bundu!“ vyjekl Tom frustrovaně a vyběhl po schodech do pokoje. Popadl Billovu tašku a odnesl ji dolů. Málem ho svou vahou stáhla k zemi, nechtěl raději ani vědět, co tam všechno je. O chvilku později zvenčí uslyšeli troubení auta, které je má spolu s Dieterem a Mateem odvézt na letiště.

Billovi chvíli trvalo, než mu došlo, co se vlastně stalo. Když se vzpamatoval, děkoval bohu a taky Tomovi, že ho nenechali hledat tu bundu kdoví jak dlouho. Docela rouhačské od zarytého ateisty, ale to byly jeho křížky vlastně taky.

„Tak dělej, Bille! Už na nás čekají,“ zavolal Tom do schodů, ale to už se blonďák objevil na jejich úpatí a opatrně scházel jeden schod po druhém. No, možná nebyl zase tak úplně skvělý nápad brát si boty na tak vysokém podpatku a platformě, ale Bill si tyhle svoje výstřelky nemohl odpustit, bez nich to prostě nebyl on.

„Jednou se na těch botách zabiješ,“ zakroutil Tom pobaveně hlavou a popadl obě jejich tašky, aby je odnesl do auta. Nebyl si jistý, že by se Bill na těch botách nepřevážil, kdyby si tu svoji musel nést sám.

„Ehm… čau,“ zasupěl vyčerpaně, když jejich zavazadla konečně dovlekl ke kufru, kde už se o ně naštěstí postaral řidič.

Bill nakonec chůzi na nebezpečných botách zvládl a jelikož nechtěl, aby měli zpoždění, rychle nastoupil do auta, pak ale málem vykřikl leknutím, když si uvědomil, že sedí vedle Bohlena.

„Moc ti to sluší, Bille,“ ušklíbl se a nenápadně se mu otřel rukou o stehno.

autor: KarlaSka & Dark Princess