autor: Wind
Ahoj všichni. Předem se chci omluvit za délku tohoto dílu. Přece jen je o kousek kratší než ostatní. Jak se říká, hodilo se mi to do krámu. Příští už bude zase delší, slibuju.
Příjemné počtení a hlavně komentujte 😉
~*~
„Bille, co se děje? Přijdeš mi tak nějak… zamyšlený.“ Ptala se Liz. Bill už ležel v nemocnici přes týden a byl čím dál tím víc zadumanější.
„Nic, neboj se… jen…“
„Jen?“
„Mám poslední dobou divné sny. Je to… až moc živé. Vidím sebe jako malé dítě, ale úplně jinde, s jinými lidmi, a navíc v úplně jiné době. Po probuzení si nic moc nepamatuju, o čem ten sen byl a tak… jen vím, že je to divné. Není to jako normální sen. Jen to spíš jako… vzpomínka. Jo. To je ono. Vzpomínka. Jen… jako by byla moje a nebyla. Je to divný. Jsem tam já, ale nejsem. Je to můj život, ale není… i vzpomínky jsou i nejsou moje. Je to složitý.“ Bill bezradně složil hlavu do dlaní. Byl si jistý, že se teď Liz začne smát, že má šílený sny. Ale nic takového se nestalo. Liz ho pozorně poslouchala, ale nesmála se. Vůbec. Spíš se zamyšleně mračila.
„Co si třeba pamatuješ?“ Zeptala se po chvíli z ničeho nic.
„Hm… ženu. Nejspíš moje matka. Nevím, ale zdála se vážně hodná. A pak… oheň. Křik a horko. Je to, jako bych tam byl a mohl to všechno cítit na vlastní kůži. Je to deprimující. Pak ještě… asi sestry. A nejspíš obě starší. Z prvního snu si pamatuju, že mě ta nejstarší nesla na zádech. Nevím, moc si toho vážně nepamatuju. Moc bych si přál, aby tyhle sny skončily. Mám z nich divný pocit. Probouzím se s totálně promočeným trikem a divným pocitem. Nelíbí se mi to.“
„Tak to neřeš, lásko. Nech to být, je to jen zlý sen. Teď se běž prospat, zítra za tebou zase přijdu, jo? Miluju tě.“ Liz se k Billovi naklonila pro polibek. On jí ho mile rád opětoval.
„Taky tě miluju.“
Chvíli na to už se za Liz zavíraly dveře Billova pokoje. Jemu se sice spát nechtělo, ale jeho mozek měl jiný názor, a tak není divu, že do pěti minut usnul jako do vody hozený.
*flashback*
„Co si to dovolujete?! Tohle nemůžete!“ Křičela sedlačka na vojáky, kteří jí vtrhli do domu.
„Hledáme čarodějnici. Někde se skrývá, je nebezpečná.“ Starší žena ihned věděla, o koho jde. Určitě už zjistili, kam děti utekly. Nesmí je najít. Nedovolí to!
„Agnes… co se děje?“ Ptal se vystrašeně šestiletý Willy. Obě děti se krčily na seníku mezi hromadou čerstvého sena a schovávaly se před nenadálou návštěvou. Inke tu s nimi nebyla a to jim právě dělalo starosti. Jejich starší sestra se před nějakou dobou vytratila a ještě se nevrátila.
„Wille, musíme najít Inke a pryč… oni odvedli mámu a tátu… a teď chtějí nás. Musíme pryč.“ I když Agnes byla o šest let mladší než Inke, dobře si uvědomovala, co se děje. Našli je, a pokud je dostanou, dopadnou je jako jejich rodiče. Kde jen ta Inke vězí?!
„Když nám ji nechcete dát dobrovolně!!“ Zakřičel jeden z vojáků, a než se kdokoli nadál, stodola byla v plamenech. Stodola, nad níž se nacházel seník s dvěma dětmi.
„Wille! Agnes!“ Zakřičela stará sedlačka a chtěla běžet dětem na pomoc, ale vojáci ji zabili dřív, než stačila udělat krok. Sedlák byl bohužel právě ve městě, jel nakoupit, takže neměl ani ponětí, co se doma děje. Čekalo ho strašlivé uvítání.
„Agnes!“ Křičel zoufale malý chlapec, když se pod jeho sestrou prolomilo prkno a ona se zřítila do plamenů pod nimi. Hustý kouř mu nedovoloval dýchat, pomalu začínal ztrácet vědomí, oheň ho pálil a zatarasil mu jedinou cestu ven. Všude kolem šlehaly plameny, kouř ho štípal do očí a stále častěji ho nutil kašlat. Odevšad se ozývalo zlověstné praskání a ještě něco… poslední věc, kterou malý Will slyšel před pádem do temného ničeho, byl zoufalý, srdcervoucí křik jeho sestřičky Agnes.
*konec flashbacku*
Bill sebou nepříčetně házel na posteli a křičel ze spaní. Zoufalé sestry kolem něj běhaly, snažily se ho probudit, ale marně. Nakonec zavolaly primáře, který měl zrovna u Billa službu. Tom doběhl do jeho pokoje, jak nejrychleji to šlo.
„Rychle! Pusťte mě k němu!“ Sestry se rychle rozestoupily a nechaly Toma projít.
„Doneste tlumící injekci a sklenici vody! Honem!“ Zavelel Tom. Potřeboval se jich nějak zbavit a taky tušil, že se mu ty věci budou hodit.
Jen co sestry zmizely, naklonil se k Billovu uchu a tiše špital.
„Willy… klid. Už je to v pořádku. To jsem já. Tom. Nic se ti nestane, přísahám. Teď se prosím uklidni, ať si neublížíš.“ A jako zázrakem se Willova duše v Billově těle uklidnila. Tom se spokojeně usmál a ještě pohladil spícího chlapce po vlasech, než přišly sestry. Jen co Bill dostal injekci, uklidnil se docela, a když se konečně probudil, přišla vhod i ta voda.
Když už Toma nebylo potřeba, vrátil se k sobě do kanceláře. Ztěžka se posadil na svoji černou koženou židli a odemkl vrchní šuplík u stolu. Vytáhl malou hadrovou panenku.
„Dneska. Pokusím se tě sjednotit. A tentokrát se to nesmí pokazit.“
*o několik hodin později*
Tom se potichu vkradl do pokoje se spícím Billem. Byly asi tři hodiny ráno a většina personálu byla unavená, i když stále v bdělém stavu. Dneska byl perný den. Přivezli jim na oddělení zraněné z dopravní nehody dvou autobusů, takže zraněných bylo opravdu hodně.
Tom došel až k posteli spícího chlapce. Položil mu dlaň na čelo a začal potichu odříkávat nové kouzlo. Měl v plánu vyjmout Billovu duši a vložit do těla zbytky Willovy. Byla to věc, která se obešla bez jakýchkoli komplikací, takže Tom rozhodně nepočítal s tím, co se stane.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
To je dosť kruté, kam dá Billovu dušu? Asi sa bránil, že? Som strašne zvedavá ako to dopadne. Je to smutný príbeh. Tie flashbacky sú úplne hororové.
Ten flashback! Boze, me je maleho Williho tak lito! Nedokazu si ani predstavit, jak se musel citit. Asi prisel o obe sestricky, ze? O Ince tady nebyla zminka..ale asi ji dostali jako prvni, ze? Achjo 🙁 Musim se priznat, ze jak Agnes spadla dolu, tak jsem tomu ani nechtela verit 🙁 Opravdu mi vhrkly slzy do oci a pri zmince toho, ze Willi slysel jeji krik, se mi sevrelo hrdlo. Tohle byly opravdu zle casy a nikdo nemel s nikym slitovani. Je mi to strasne lito, ale proste to tak bylo. Willi je mi cim dal vic sympatictejsi. Asi tim, cim vsim si musel projit a co vsechno musel ve svem zivote vytrpet. Vlastne de ani nedivim, ze do nej je Tom tak zamilovany. Popravde ja sama mam radsi Williho nez Billa. Ale to je jen tim, ze o Willim vim tolik a o Billovi prakticky nic. Coz je ale asi dobre, jinak by mi bylo Billa jeste vic lito nez ted. Ovsem musim rict, ze Willi byl opravdu silny a sikovny chlapec. Tesim se, az si prectu o jeho dalsim zivotnim pribehu a opravdu jsem zvedava, jak se s Tomem potkali. Jen mam strach, ze probrecim jeho smrt. Uz jako maly zazil strasne veci a ja si nechci ani predstavit, jak zemrel. Uz jenom proto, jak moc mam Williho rada, doufam, ze se Tomovi podari dat jeho dusi do Billova tela. Zaroven musim ale rict, ze mi dnes bylo Billa velice lito, kdyz vypravel o jeho snech a o tom, jak mu prislo, ze to prozil. Musi se citit opravdu zmatene a ja jsem rada, ze ma pri sobe Liz, ktera mu pomuze to prekonat. Opravdu jsem zvedava, jak a kdy se Tomovi podari premistit duse a co se deje. Taky si myslim, ze se Bill asi brani. A co chce Tom s Billovou dusi delat? Oh, tohle je mi moc lito. I kdyz dokazu Toma pochopit, ze po tak dlouhe dobe je mu vsechni jedno, jenom uz konecne chce byt stastny a s Willem.
Opravdu moc dekuji za celou tuhle povidku, protoze jsem si ji zamilovala. Je originalni, skvele napsana a takova tajemna. Tesim se a zaroven se trochu bojim dalsiho dilu. Mam strach, co vsechno se jeste stane.
[1]: Je fakt, že na flashbacku jsem se většinou doslova vyřádila. Jejich psaní mě bavilo víc než zbytek 😀 a co se Billovy duše týče, kdyby ji Tom vypudil z těla, zůstala by tu jako bloudící duše, bez nároku na klid. Trochu krutý osud… no uvidíš, jak to bude pokračovat 😀
[2]: Je fakt, že nemůžu dopodrobna popsat i Billův život (jednak by byla povídka o hoooodně delší a jednak Bill je sice klíčová postava, ale nechci na ni strhávat větší pozornost než na Willa) Liz je v téhle povídce dost důležitá osoba, hlavně pro Billa. V podstatě s ním prožívá jeho muka a pomáhá mu je ustát, což určitě taky není lehké. Mimojiné jsem moc ráda, že je někdo schopný pochopit i Toma. Nemá to chudák taky lehký.
A na závěr bych Ti taky moc ráda poděkovala. Moc mě potěšilo a dojalo vědomí, že si moji povídku někdo zamiloval. A jsem ráda za to, že se mi podařilo slátat i něco relativně originálního (snažila jsems e 😀 )a autora vždy potěší chvála ze strany čtenářů. Moc si toho vážím. Na příští díl se určitě těš, protože do flashbacku mi přibyde nová postava 😉
A ještě jedna věc, kterou jsem zapomněla zmínit. Co se Inky týče, nechala jsem to trochu na vaší fantazii, co se s ní asi stalo. Můžete si myslet, že ji dostali jako první nebo se těšit nadějí, že unikla. Každopádně se v povídce už nikde neobjeví (ačkoli to byla taky celkem dost důležitá postava)
Ja ani nevim, jestli chci, aby se to Tomovi podarilo.. Moc se tesim na dalsi dil 🙂 Uzasne ^^
Taky se mi to moc nelíbi že Bill přijde o duší a bude nekdo jinej.