Forced 4.

Pokrok

Když Tom další ráno přišel, klečel Bill pořád na kolenou. Tom se na něj jen rychle podíval, aby zaznamenal modřiny na kolenou a napětí z toho, že takhle seděl moc dlouho. Podlitiny se vybarvily do fialova a pulzovaly při každém úderu srdce. Tom nějak moc neřešil, že Bill usnul, očekával to. Opatrně jej pohladil po tvářích a Bill se polekaně vzbudil. Tom mohl cítit děs, který z Billa sálal v masivních vlnách, když si uvědomil, že byl přichycen při spaní bez dovolení. Tom mu to trochu usnadnil – jenom přešel kolem něj dřív, než Billa jeho strach zlomil.

Bill zůstal ve své pozici a neřekl ani slovo. Tom snědl snídani, koutkem oka sledoval Billa. Bill znovu zíral dolů na své ruce, černé vlasy byly zacuchané a celkově budil dojem porážky. Tom vzal malou misku a naplnil ji pár kousky ovoce, ne dost na to, aby ho zasytily, a položil ji vedle Billova kolena. Bill se na ni ani na něj nepodíval a Tom si po pár minutách Billova nicnedělání uvědomil, že čeká na příkazy.

Doufal, že jej nezatlačil moc daleko a nezlomil tuhle duši.

„Jez,“ řekl a Bill si misku obhlídl předtím, než si ji vzal a začal pomalu jíst, chvějíc se při každém pohybu. Tom mu dneska nedal aspirin. Bill by se měl omluvit, a kdyby to Tom nechal jen tak projít, Bill by se to nikdy nenaučil.

Položil misku na zem, kde ji Tom nechal, a pak se vrátil k rozjímání nad svýma rukama.

„Potřebuješ si odpočinout?“ zeptal se Tom, když přišel vzít misku. Bill zavrtěl hlavou a Tom přikývnul. „Máš žízeň?“ Bill pokrčil rameny a Tom mu přinesl sklenici vody. „Pij.“ Bill udělal, jak mu bylo přikázáno. „Ještě?“ zeptal se Tom, když mu ji Bill podal zpátky. Bill zavrtěl hlavou a Tom položil sklenici na stůl. „Vstaň,“ přikázal a sledoval Billa, jak se snažil postavit na nohy. Stál tam, pohled pořád sklopený dolů a Tomovo srdce zaplakalo, Bill měl všechny příznaky toho, že byl zlomen. Tom to podělal. Musel pokračovat, jako kdyby se nic nestalo.

Došel pro Billovy šaty, které byly o trochu kratší, od té doby, co Bill udělal pokrok.

„Dobře, jdeme do sprchy,“ řekl Tom a hodil Billovi roucho. Bill si jej navlékl, nepotřebujíc příkaz, a Tom si tiše oddechl – přece jenom se Bill něco naučil. Nebyl zlomený, jenom vystrašený.

Tom jej vedl ven v tichosti. Cesta do sprch se podobala té první, ale výsledek byl dost odlišný. Georg tady byl se svým třetím otrokem, mladým klukem jménem Vlad. Byl zhruba o rok mladší než Bill.

„Konečně jsi ho dostal pod kontrolu?“ zeptal se Georg. Tom jej ignoroval a přikázal Billovi se svléknout. Pak mu odepnul vodítko a nasměroval ho do sprchy.

„Přibliž se k němu blíž, než na pět stop a nahlásím tě,“ řekl Tom a Georg přikývl, zavolal si Vlada k sobě. Vlad se postavil přímo před něj, palci se dotýkajíc červené čáry.

„Hodný kluk,“ řekl Georg a zrušil vzdálenost mezi nimi, když kluka políbil a vsunul mezi ně ruku. Tom byl na tenhle způsob chování zvyklý, ale Bill na ně zíral s vykuleným očima. Tom si odkašlal a Bill nadskočil předtím, než se otočil a vzal si mýdlo. Umyl se zepředu, zatímco Georg rukou došel až dolů a stiskl Vladův penis. Vladovi unikl vzdych do Georgovy pusy, když jej ruka zkušeně dělala.

Tom sledoval napnutá varlata a Georg nepřestal ani na sekundu, ale Vlad se neudělal ani neodtáhnul svá ústa. Georg opustil jeho rty a Vlad si položil hlavu na jeho rameno.

„Prosím, mistře, můžu se udělat?“ zeptal se a Georg na chvíli zvažoval jeho otázku, pak se otočil na Toma.

„Co myslíš, Tome?“ zeptal se Georg. „Mám nechat Vlada udělat se tady, nebo mám Billovi ukázat, jak se chovají opravdoví otroci? Vlad se neudělá, dokud mu to nepovolím, takže?“

„Ne, pane,“ řekl Vlad okamžitě a Tom si uvědomil, že Georg se vysmívá Billovi, jenom pro teď jiným způsobem.

Tom mrknul na Billa, který na ně znovu okatě zíral. Všiml si, že jej Tom sleduje, a natáhl se znovu pro mýdlo, když mu Vlad vpadl do náruče. Georg k němu Vlada hodil a Bill, který byl ještě pořád slabý od bolesti, zavrčel, když spadl na studené dlaždice. Když přistál, nevydal bolestí ani hlásku, ale Tom mohl říct, že pravděpodobně viděl hvězdičky.

„Jestli mě chceš potěšit, Vlade, udělej ho,“ řekl Georg a Vlad se okamžitě pokusil Billovi přisát na rty. Bill odvrátil tvář, ale neudělal nic jiného. Tom si uvědomil, že řekl Billovi, aby se naučil akceptovat, když si ho někdo nárokuje. Bill jednal v souladu s jeho příkazy i pod náporem vody a bolesti. Nechal Vlada dostat se polibky směrem dolů po jeho těle a ovinout rty kolem jeho ptáka, který ale zůstával měkký.

„Odvolej svýho kluka dřív, než ti jednu ubalím,“ řekl Tom a Georg se zadíval na něj a následně na modré šaty. Stisknul rty, ale věděl, že Tom by to udělal. Tom se už dřív neuměl udržet, když někdo obtěžoval jeho i cizí nováčky. Georg Vlada odvolal a odešli, Vlad byl tvrdě odtáhnut a Tom měl pocit, že ho to dneska ještě bude bolet. Cítil s klukem, jenom poslouchal příkazy, ale věděl, že tohle by Billovi nepomohlo.

Bill se snažil postavit, díky bolesti a kluzkým kachličkám mu to moc nešlo. Tom k němu přišel a pomohl mu, pak jej otočil, aby mu mohl jemnými tahy umýt záda, aby zmírnil fialové značky.

*~*

Bill byl na kolenou, ale protentokrát vedle Toma, který si četl, jedl a krmil ho, v klidu se mu prohrabával vlasy, které Billovi dovolil učesat, když se vrátili. Nic neřekl, jenom připnul Billovo vodítko ke dveřím a vrátil se s kartáčem. Bill se s ním česal tak rychle a tak důkladně, jak jen to s jeho zraněními šlo. Pak kartáč položil před sebe a sednul si vyčkávavě na kolena.

Tom po krátké době přišel, vzal ho a odvedl ke své židli.

„Umíš zpívat?“ zeptal se Tom náhle a Bill na něj kouknul, zda to bylo na něj. Tom jej pravděpodobně vytrhl ze snění nebo z přemýšlení. Téměř změnil svou otázku na na cos myslel, ale zopakoval ji. „Umíš zpívat?“ Bill přikývl a Tom položil časopis.

„Pro teď můžeš mluvit. Co umíš zazpívat?“ zeptal se Tom a díval se dolů na černovlasého teenagera vedle své stoličky.

„Znám hodně písní, pane. Můžu něco navrhnout?“ zeptal se Bill tiše, ale zněl, jako by chtěl Toma potěšit.

Tom přikývl

„Pokud chcete, abych zpíval, řekněte mi písničku, a já ji zazpívám, pokud ji budu znát.“

Tohle přišlo Tomovi perfektně logické, tak navrhl píseň a usmál se, když Bill jemně svraštil čelo, než začal zpívat melodii. Tom byl překvapen, jak dobře Bill zpíval německou baladu.

„Nemyslel jsem, že tuhle budeš znát,“ řekl Tom s jasnou otázkou ve větě.

„Moje mamka se narodila v Německu. Zvykla si zpívat mi ji, když jsem nemohl usnout, pane,“ Bill se jemně zarděl a díval se dolů. „Chcete, abych vám zazpíval ještě něco?“

„Zpívej, co chceš, Bille,“ řekl Tom, předstírajíc, že si zase čte časopis, ale jeho pozornost byla zaměřena na Billův překrásný hlas. Na konci třetí písničky Bill jemně zakašlal a Tom položil časopis. „Jsi v pořádku?“

„Mám jenom žízeň,“ řekl váhavě Bill, když si uvědomil, že Tom chtěl vědět, co potřebuje na to, aby mohl pokračovat. Tom mu nalil sklenici vody. Bill začínal být zase sám sebou, ale choval se poslušně. Položil sklenici zpátky po tom, co vypil dvakrát tolik, a nepohodlně se zavrtěl na kolenou. Tom věděl, že by mu mohl nabídnout židli, ale zachování nějakého toho nepohodlí bylo v tomhle bodě akceptovatelné.

„Bille, chci, abys mi přinesl ten polštář,“ Tom ukázal na polštář na Billově posteli.

„Ano, pane,“ řekl Bill, i když vážně nechtěl, ale i tak šel. Počkal, dokud jej Tom neuvolnil ze židle a začal se plazit po kolenou.

„Bille, kdyby to šlo, mohl by ses prosím postavit a jít?“ zeptal se Tom. Sledoval Billa, jak se zkouší postavit, ale jeho nohy to vzdaly a těžce dopadl na zadek. Tom viděl, jak se celé jeho tělo napnulo, a mohl vidět, jak se Billova tvář zkřivila, když se snažil nekřičet. Tom mu nenařídil, aby se začal hýbat, když se Billovo tělo pomalu uvolňovalo a jeho tvář se vrátila do normálu, jenom na jeho dechu bylo poznat námahu. Pořád nevydal ani hlásku o bití a Tom byl v úžasu, že si zapamatoval příkaz jako tenhle i při takové bolesti. Vrátil se zpátky na kolena. „Promiňte, pane.“

„Jenom mi přines ten polštář, Bille, jakkoli chceš,“ řekl Tom a Bill přikývl a začal se hýbat dopředu po bolavých kolenou.

Bill mu přinesl polštářek, Tom ho vzal a pak Billa znovu přivázal, měkce stiskl polštářek mezi rukama, než ho položil na zem před Billa. „Klekni si na tohle.“ Bill si jej upravil tak, aby si na něj mohl kleknout, jak mu bylo přikázáno. Vypadal, že je mu o trochu pohodlněji.

„Děkuju, pane,“ řekl Bill a tentokrát začal Tom zírat na Billa.

„Co?“ zeptal se Tom. Billovo obočí okamžitě vystřelilo nahoru a střelil rychlým pohledem na rákosku, která byla pořád v jeho dosahu.

„Udělal jsem něco špatně, pane?“ zeptal se Bill se strachem vepsaným ve tváři, očích a hlase.

„Ne,“ řekl Tom.

„Včera jste mi řekl, abych ukázal vděčnost, když jste milý; já jenom…“ Bill začal vysvětlovat a Tom pochopil. Umlčel Billa a jemně jej pohladil po tváři.

„Jsi hodný kluk,“ řekl Tom. „Pokud to bude méně bolestivé, můžeš si sednout na polštář.“ Díval se na Billův úšklebek, když si sedal, ale po chvíli se jeho tvář uvolnila. Když teď seděl, vypadal o dost líp.

„Děkuju, pane,“ řekl Bill, seděl k němu blíž, protože se polštář posunul, když si sedal. Tentokrát si Tom nedovolil ukázat své překvapení, pouze přikývl a vrátil se zpátky k časopisu.

*~*

Tu noc Tom pomohl Billovi lehnout si na jeho matraci a konejšil tu pokožku, které ublížil nejvíc. Pak odvedl Billa zpátky do jeho rohu a dovolil mu lehnout si, jakkoli chtěl jen s jeho polštářkem. Věděl, že to bylo kruté, ale jenom díky poslušnosti Bill získá zpátky věci jako kartáč, polštář, olejíček a nakonec matraci. Potom mu Tom může povolit určité množství svobody v místnosti, když nebude muset být spoutaný, kromě výcvikových hodin.

„Pane?“ zeptal se Bill, opatrně sedící, když byl Tom na odchodu. Tom se k němu vrátil a kleknul si. Díval se na Billa, jak si upravil obojek, a pak se opatrně naklonil tak, aby se neudusil.

Vtisknul jemný polibek na Tomovu tvář. „Děkuji,“ zašeptal a posadil se zpátky, jako by se bál, že jej kvůli tomu udeří.

„Zůstáváš tady, Bille,“ řekl Tom a pocuchal mu vlasy, za což si vysloužil malý rozpustilý úšklebek. „Teď spi, vrátím se ráno.“

*~*

Další ráno byl Bill vzhůru dřív než Tom, ačkoli si neklekl na kolena. Seděl u stěny a kousal si nehty, když Tom vešel dovnitř. Nejdříve si ani nevšiml, že Tom přišel, dokud neucítil na boku šťouchnutí nohou. Hned, jak si uvědomil svou chybu, klekl si okamžitě na kolena. Tom jej jemně pohladil po líci a pak odvedl Billa na jeho místo vedle židle. Najedl se v tichosti a všiml si, že Bill si už učesal vlasy.

Po snídani šli do sprch. Tentokrát byly prázdné a Billovy svaly přestávaly bolet. Tom usoudil, že modřiny ještě nějakou dobu zůstanou, ale přestanou bolet tak koncem víkendu. Doufal, že do té doby Bill přestane bojovat úplně. Když se vrátili zpátky do pokoje, nechal Billa samotného znovu klečet u židle.

„Bille,“ řekl Tom, vytáhl tím Billa ze zamyšlení. „Byli jsme požádáni, abychom se zítra odpoledne zúčastnili oběda se zbytkem domu. Chci vědět, zda hodláš poslouchat. Pokud ne, můžu to odmítnout, ale budou z toho následky.“

Bill zůstal dlouho zticha, až se na něj Tom dolů podíval, a pak si uvědomil, že mu dnes ještě nedal povolení mluvit. Když mu jej poskytl, Bill odpověděl.

„Budu se snažit dostat ze sebe to nejlepší, pane, ale konečné rozhodnutí nechám na vás,“ řekl Bill, nedívajíc se nahoru. Tom si povzdechl, ale neodpověděl. Po pár chvílích ticha se Tom zvedl a opustil místnost, aniž by Billovi řekl, kam jde, nebo kdy se vrátí. Rozhodl se jít za Jorgem. Bylo brzo a Bill nebude připraven na svou uvádějící ceremonii ještě hodnou chvíli, ale bylo lepší uplatnit si své nároky již teď.

Věděl, že Bill bude poslušně čekat, až se vrátí. Byl na tom stejně, když se Georgovi podařilo přijít na to, jak na něj. Dokud byl Tom na Billa milý, ale pořád dodržoval disciplínu, neměli žádné problémy. Bill dodržoval pravidla dobře.

„Ahoj, Tome,“ řekl Jorg, když Tom vešel dovnitř.

„Jorgu, chtěl bych si uplatnit nárok na otroka, který bude pravděpodobně uveden během několika měsíců,“ řekl Tom, aniž by se uvedl.

„Oh ano, Georg mi řekl o tvém novém učni Billovi. Vypadal nezvladatelně,“ řekl Jorg, nezvedajíc pohled od nožů, které čistil.

„Jo, ale již jsem našel způsob, jak jej donutit chovat se,“ řekl Tom.

„Musíš už jenom dokončit jeho trénink a získáš status mistra, je to tak?“ zeptal se Jorg, který se na něj pořád nedíval.

„Jo,“ řekl Tom.

„Víš, že někteří majitelé strávili celý život tím, aby získali postavení mistra, ale tys začal jako pouhý otrok. Tam, kde jsi teď, ses vypracoval pouze za tři roky,“ řekl Jorg.

„Jo, díky tomu, že jsem měl dobrého trenéra a přísného mistra,“ řekl Tom. Jorg byl ten, kdo držel jeho řetězy, když byl otrok. „Po dvou letech, co jsem byl u tebe, jsi doporučil, abych byl povýšen na trenéra.“

„Ano. A jsem šťastný, že jsi byl úspěšný, když nám to zabilo tolik času,“ řekl Jorg, a konečně zvedl tvář k Tomovi. „Navzdory tomu, že jsi mi chyběl.“ Když Jorg natáhl ruku k Tomově tváři, bylo v něm pořád, i po roce, zakotvené couvnout. Jorg jej bil při různých příležitostech, i když jej Tom neprovokoval, když byl tady.

„Jo, tak sis mě měl nechat,“ řekl Tom a chtěl ustoupit, ale věděl, jak takový pohyb může být oceněn. Chtěl Billa, tak musel tolerovat pár věcí od ceremoního mistra. Jeho roucho bylo jenom o odstín světlejší než čistě černé roucho pána domu.

„Tvůj talent leží mimo uspokojování a krácení chvil ostatním. Podívám se na tvoji žádost, ale obvykle nestahuji nároky, obzvláště lidem, co jednají tak mile. Měl bys vědět, že Georg si jej chtěl vzít, ale řekl jsem ne,“ řekl Jorg.

„Díky,“ řekl Tom a Jorg stáhl ruku.

„Uvidíme se zítra, Tomíku,“ řekl Jorg. „Pamatuj, když mu ublížíš moc, nikdy tě nebude milovat. Naučil jsem se to tou nejkrutější cestou.“

„Jo,“ řekl Tom a odešel pryč. Když byl dost daleko, zapadl do tmavého výklenku a posadil se na vypolstrovanou lavici. Měl vědět, že nemá Jorga konfrontovat takhle. Jorg byl jeho mistr a některé přetrvávající problémy jej dělaly slabého a neschopného čelit Billovi kvůli strachu z toho, že by proud emocí mohl zastínit jeho úsudek.

Jorg jej odměňoval o trochu lépe než psa, který se vyválel v něčem smradlavém, ale Tom to snášel, i když nenáviděl každou sekundu. Když mu Jorg oznámil, že z něho udělají trenéra, Tom byl tak šťastný a nadšený, že si dva dny nemohl sednout po trestu, co mu dal Jorg za porušení pravidel. O týden později byl v šedém oděvu trenéra a mohl si dělat, co chtěl, když zrovna netrénoval nové otroky. Několik prvních otroků bylo pro něj vážně těžkých, dokud se nenaučil být chladný, ale po první desítce se naučil, jak vypnout své emoce. Bill mu teď naháněl hrůzu, když byl tak blízko tomu, aby jej povýšili na úroveň mistra.

Jeho oči zachytily žlutý záblesk a mladá dívka, ne o moc starší než šestnáctiletá, stála před ním. „Pane, hledáte nějakou zábavu?“ zeptala se stydlivě.

„Ne, zlatíčko,“ řekl a ona se usmála, ukazujíc ďolíčky.

„Bude vám vadit, když…“ naznačila sednutí si vedle něj. V některých směrech, ti v žlutých rouchách měli více svobody díky jejich svobodnému statusu; v dalších směrech, jí měli méně.

„Ani ne,“ odpověděl Tom a ona si sedla vedle něj. Řekl by, že si ji někdo vezme v nejbližších dnech díky tomu, že žluté roucho sotva zakrývalo její zadek. Její dlouhé hnědé vlasy lehce splývaly dolů po zádech a měla hezké, štíhlé tělo s krásnýma zelenýma očima, které se třpytily štěstím i navzdory jejímu momentálnímu postavení. „Proč nemáš mistra?“

„Nikdo mě nechtěl. Příliš odporu,“ řekla a Tom hned viděl nedostatky jejích pánů a strach, proč si ji ještě nikdo nevzal. Taky předem nepočkala na povolení mluvit. Její trenér musel být moc benevolentní, nebo ji zkazil všechen ten čas v běžné populaci. Tom mezi nimi byl jenom na týden, ale vymazalo mu to část tréninku z hlavy.

„Chce si tě v blízké době někdo vzít?“ zeptal se Tom.

„Eric o mě projevil zájem,“ odpověděla. Eric byl jeden ze starších majitelů otroků. Oceňoval více krásu než způsoby a trénink. Jeho otroci postupovali nahoru nejrychleji a vydrželi nejdéle. Taky jim dával neslýchanou svobodu pro nižší úrovně. Mistr domu si jej dost vážil, takže měl dovoleno dělat téměř, co se mu zachtělo.

„Dobře, nechtěl bych vidět tvou hezkou tvářičku zničenou,“ řekl Tom. „Omluv mě, musím jít zpátky.“ Potlapkal ji jemně po vlasech. Když odcházel, tak se jemně pousmála. Vždy se vyplácelo být na otroky milý; většinou pro tebe pak později něco udělali. Mít otroky nejen díky respektu a strachu, ale zajímat se o jejich přízeň, byl dobrý způsob, jak to tady vydržet.

Sešel zpátky dolů do suterénu, když se Bill právě vracel zpátky na své místo na kolenou vedle židle. Bill se jemně červenal a polknul, když se zadíval na své ruce.

„Kde jsi byl?“ zeptal se Tom.

Billovy tváře přímo zrudly a vypadal vyděšeně. Ukázal do rohu místnosti a Tomovi chvíli trvalo, než pochopil, že byl na toaletě.

„Promiňte, pane. Neřekl jste, že mám zůstat na kolenou. Kdybych to věděl, zůstal bych,“ řekl Bill a ucukl, když Tom přišel blíž a jemně položil ruku pod Billovu bradu. Bill se setkal s jeho pohledem, který pak klesl níž, a Bill se znovu odvrátil.

„Co je to s tebou a líbáním se?“ zeptal se Tom.

„Další zrada, pane,“ řekl Bill s tváří pořád odvrácenou. Tom rozuměl; Bill si chránil tu jedinou věc, o které mohl rozhodovat. Tom se rozhodoval, zda to z něj má vybít, ale rozhodl se proti přidání dalšího pravidla. Billovi se dařilo opravdu dobře, tak se Tom rozhodl dovolit mu nechat si jednu útěchu, ale jenom jednu. Dnes se vracejí k běžnému tréninku.

autor: Starling011

betaread: Kira & Janule

original