Don’t touch my star 7.

autor: KarlaSka & Dark Princess
Bill byl v polospánku, usmíval se a myslel na večer. Už se pomalu odebíral do říše snů, když uslyšel tiché otevření dveří, ale vůbec si to nevšímal, protože to byl určitě jen Tom.

Dieter si spokojeně mnul ruce. Nečekal, že to vyjde až takhle snadno, myslel si, že bude muset Billa pod falešnou záminkou vylákávat ven z hotelu, ale namísto toho ho tu měl jako na talíři, jen se zakousnout.

Bill se ve snaze najít lepší polohu na spaní překulil, přičemž mu z boků sklouzla tenká saténová přikrývka a odhalila hladkou pokožku jeho zadečku.

„Bille, Bille,“ zakroutil Bohlen s úsměvem hlavou, „děláš mi to snazší a snazší.“
Ještě chvíli stál u dveří a pozoroval Billovo dokonalé tělo, než se rozhodl, že koukání už bylo dost a pomalu vykročil k posteli.
„Vstávej, Bille,“ zašeptal tiše a sedl si mu za záda, „máme dole informační schůzku, měl bys tam být.“ Ke konci věty trochu zvýšil hlas, aby měl jistotu, že Billa vzbudí, ale ten jenom nespokojeně nakrčil nos a frustrovaně zafuněl.
„Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém,“ usmál se Dieter zákeřně, který v tuhle možnost doufal spíš. Opatrně, aby ho neprobudil, stáhl Billovi přikrývku úplně a pomalu mu roztáhl nohy.

„Tome, já spím, nech toho,“ zamumlal Bill z polospánku a usmál se. Dieter se ušklíbl a zajel Billovi rukou do rozkroku. Bill si už ale uvědomil, že tahle ruka je mnohem drsnější než ruka jeho bratra. Prudce otevřel oči a zaječel na plné hrdlo, až ho bylo slyšet dolů, nebylo to zas tak vysoko. Dieter se lekl a rychle mu chytil pusu. Teď sem někdo určitě přijde a zkazí mu plány. A nemýlil se, za chvíli uslyšel hlasité dupání po schodech, tak od Billa couvl.

„Co se tady děje?!“ do pokoje vpálil úplně nepříčetný Tom a střelil po Bohlenovi vražedným pohledem.
„Já… já…“ zakoktal se Bill, „já se… jen hrozně lekl,“ zamumlal.

Tom k němu ihned přiskočil a přehodil přes něj přikrývku, protože to už se za nimi hnali i ostatní členové týmu a Mateo, který si teď nadával do blbců a kreténů, že mu to nedošlo. Svaloval všechnu vinu na barmanku kyprých tvarů, která do něj už před hodinou nalila několik sklenek Martini, proto jeho mozek nebyl schopen lépe posoudit situaci a uvědomit si, o co Bohlenovi ve skutečnosti jde.
„Co se děje?“ vyhrkl udýchaně, když se dostal jako první do dveří. Pohled na nahého Billa zakrývajícího se přikrývkou, rozzuřeného Toma a zdánlivě nevinného Dietera by mu v jiné situaci asi připadal nesmírně legrační, ale momentálně neměl nikdo na žerty náladu.
„Já se jenom lekl,“ zopakoval Bill už pevnějším hlasem, ale do očí se nikomu z přítomných nepodíval.

„Dobře, všichni pryč, hned! My za chvilku přijdeme,“ zavelel Tom a všichni postupně odešli.

„Jsi v pořádku? Musel to být hrozný šok, vzbudit se a vidět tenhle ksicht,“ zamumlal Tom a pohledal nějaké oblečení pro Billa.

***

Později téhož dne Tom zavolal taxík, který je měl odvézt do restaurace. V útulné a taky dost drahé restauraci se nikým nerušení v příjemné atmosféře u blikajícího světélka svíčky společně navečeřeli. Tom se jistě chtěl mazlit, tulit, nebo alespoň držet za ruce, ale tady byli na očích. Museli počkat až do čajovny.

Když vyšli z restaurace, venku bylo už znatelně chladněji než odpoledne. Tom odchytil kolemjedoucí taxík a poručil řidiči, aby je odvezl do čajovny. Zkusil ji trochu popsat, ale podle letmého pohledu z okna auta toho moc říct nemohl. Naštěstí řidič znal město moc dobře a o dvacet minut později už Tom platil vodní dýmku a dva druhy tabáku. Usadili se v hromadě polštářů na trochu vyvýšeném místě, na které se šlo po dvou schodech, a když jim mladá, usměvavá rudovláska přinesla už připravenou dýmku a tabák, Tom zatáhl závěs, aby je nikdo nerušil. Hrála uklidňující orientální hudba a tlumené světlo dodávalo intimní atmosféru. Tom se posadil vedle Billa a přitáhl si jej do náruče.

„Tak co, jak se ti tady líbí?“

„Čím dál tím víc,“ usmál se Bill, ale za jeho slovy byl kousek falše. Pořád nemohl zapomenout na dnešní odpoledne, na Dieterovy ruce na svém těle a jeho úlisný úšklebek. Ačkoliv se prakticky nic nestalo, připadal si zneužitý a ani Tomova přítomnost to všechno nemohla odvát pryč.
„Pořád na to myslíš?“ zeptal se Tom, jako by mu snad četl myšlenky. Ale to u nich vlastně nebylo nic neobvyklého, měli zvláštní druh mentálního spojení.
„Hm,“ přitakal Bill. Nemělo cenu zapírat.
„Hoď to za hlavu, buď rád, že si tam nad tebou ten páprda třeba nehonil,“ zasmál se Tom a popotáhl z vodnice. Bill se zasmál s ním, ale neviděl na tom nic vtipného. Kdyby tak Tom věděl…

Povzdechl si a taky si potáhl. Bůhvíjak mu to nechutnalo a taky se z toho hned rozkašlal, dělal to poprvé, ale alespoň mohl myslet na něco jiného. Potáhl si znovu, šlo to už líp.

Po půlhodině Bill vypustil z hlavy všechny problémy a užíval si Tomovy náruče.

„Miluju tě,“ zašeptal a opět si potáhl. Byl už hodně ospalý a téměř až ležel na Tomovi. Pomalu zavíral oči, ale pořád vnímal Tomovy doteky a něžné slovíčka.

***

„Dietere, co to mělo být?!“ zasyčel Mateo na kolegu, když byli na chvíli sami.

„Co myslíš?“ zeptal se Bohlen naoko zmateně.
„Ty moc dobře víš, co myslím!“ odsekl Mateo naštvaně. „Co si to u Billa, ksakru, dělal?“
„Nic zvláštního,“ pokrčil Dieter rameny, „přišel jsem tam, naklonil jsem se na něj, šťouchl jsem ho a on začal ječet, nic víc, nic míň.“
„Jo? A nic jiného, kvůli čemu by tak ječel, jsi náhodou neudělal?“ zeptal se Mateo podrážděně a přimhouřenýma očima sledoval vyrovnanou tvář staršího kolegy.
„Co to tu na mě zkoušíš? Já nejsem žádná zasraná buzna, aby bylo jasno!“
„Stejně ti nevěřím. Dávej si velký, velmi velký pozor na to, co děláš,“ sykl Mateo a šel do hotelového baru, kouknout se, jestli tam ještě nebude ta barmanka, co mu tehdy nalévala Martini. Doširoka se usmál, když ji tam spatřil, a šel si sednout na stejné místo jako tehdy.
„Tak co to bude?“ usmála se na něj mladá žena, které příroda nenadělila právě postavu modelky, ale na úsměvu jí to stejně neubralo. Mateovi se to dokonce líbilo, připomínala mu holčičku, se kterou se líbal v první třídě.
„Nevím, namíchej mi třeba něco, co by chutnalo tobě,“ usmál se nejsvůdnějším úsměvem, jakého byl schopný, až barmanka zrudla.

***

Asi o hodinu a půl později se za závěsem ozvalo odkašlání. Bill to ani nezaregistroval a nechápal, proč jej Tom od sebe odstrkuje.

„Můžu?“ ozvalo se na druhé straně.
„Jo, jasně,“ řekl Tom, který nebyl ani zdaleka tak zhulený jako jeho mladší bráška.
„Promiňte, že ruším, ale za patnáct minut je tohle místo rezervované, takže…“
„Jistě, stejně jsme chtěli už pomalu jít,“ usmál se Tom a strčil do brášky.
„Co jééé?“ protáhl Bill a natáhl ruku, aby se mohl znovu zavěsit na Toma.
„Bille, odcházíme, vstávej,“ usmál se Tom.
„Ale mně se ještě nechce, já jsem unavenej, nech mě spát,“ zakňučel blonďák.
„Spát budeš v hotelu, pojď,“ zasmál se Tom.
„Jo, a můžu k tobě do postele, viď,“ mumlal, červenovlasá holka tam naštěstí už nebyla.
„Bille, pojď proboha, nebo něco prokecneš,“ řekl Tom a vytáhl jej na nohy.
„Děkujeme mockrát,“ řekl ještě holce a táhl Billa pryč.

***

„Bille, nech toho, prosím tě!“ sykl Tom Billovým směrem, ale musel se hodně přemáhat, aby se nesmál.

„Říkal jsem ti, že jsem unavenej, ale ty ne, tys mě musel táhnout přes celej ostrov, protože já, Bill Kaulitz, prostě nemůžu spát v čajovně,“ zamumlal Bill téměř nesrozumitelně a zavěsil se do Toma ještě víc.
„Kurva, Bille! Jestli se na mě budeš takhle věšet, tak moc daleko nedojdeme,“ zasmál se Tom a pokusil se mladšího bratra trochu nadhodit, aby se mu lépe táhnul. Kdyby je viděl někdo nezasvěcený, myslel by si, že je Bill opilý, ale jediné, čím byl Bill zfetovaný, byly hormony štěstí, které se při nedostatku spánku projevovaly jako opilost.

„Tak budeme spát na chodníku,“ usmál se blonďák přiblble, ale pořádně se postavil na vlastní nohy a zářivě se na Toma usmál.

„Si šílenej,“ zakroutil dred pobaveně hlavou, a konečně volný se vydal ke vstupním dveřím hotelu.
„Ne, jsem zamilovanej,“ rozhodl se mu odporovat Bill, ale už normálním tónem hlasu, „do toho nejlepšího kluka na světě.“
„Tak to jsem rád, že jsi šťastnej, snad vám to spolu vyjde,“ zašklebil se Tom, když rozrazil dveře na recepci.
„Zítra bude vstávání hrozný… vlastně už dneska,“ povzdychl si Tom, když přivolal výtah, po schodech se mu nechtělo, ale až po chvíli si všimnul, že s ním Bill není.

autor: KarlaSka & Dark Princess

betaread: J. :o)

14 thoughts on “Don’t touch my star 7.

  1. MAM VAS ZABIT??!!ja vas fakt nekoho opravdu zabiju ..!! useknout to v tom nejlepsim 😀 No ja doufam, ze Bill je v poradku a neni nekde s Bohlenem!! :// Prosim at se nekde zasekl treba v baru, nebo spi nekde pod zidly na recepci nebo ja nevim co vlastne, hlavne at neni s nim .. :///
    mi ten dedek tak vzdycky hne zaludkem, az to mozne neni 😀

  2. Doufam, ze se Bill jenom nekde zapomnel, snad v tom nema prsty Bohlen. A jsem rada, ze mu to na zacatku nevyslo, ale nemyslim si, ze ho Mateova vyhruzka zastavi.
    Skvely dil, moc se tesim na dalsi 🙂

  3. Ďakujem za záchranu Billa 😀 ale čo ten koniec? Kde ten pojašený malý Billy zmizol. Teraz mám predstavy ako ho úchyl Dieter niekam zatiahol, zapchal mu pusu a Tom ho nenajde 🙁 Ako mám v zdraví prežiť to čakanie?

  4. už teď předem ste obě mrtvé !!! tohle se dělá?! tohle se sakra nedělá!:D takhle to seknout! zase nebudu spát!:D Karlasko budeš mě mít na svědomí a….VÍM KDE BYDLÍŠ!:D

  5. Bože ten Bill 😀 😀 Já z něho nemůžu 😀 Jak je chudáček hotový z dýmky 😀 No ale já mám co říkat 😀 Nejsem o nic moc lepší 😀 Mě dýmky prostě nesednou 😀 To by mě ale zajímalo, kde se zapoměl 😀 Jenom doufám, že v tom nemá prsty Dieter, ale myslím, že to by si nedovolil ho tam někde skoro Tomovi na očích, čapnout. Spíš si myslím, že si Bill vážně ustal na chodníku a nebo šel někoho obtěžovat 😀 No jsem opravdu zvědavá na další díl 🙂
    A bože, na tom začátku jsem normálně myslela, že ho tam Dieter znásilní, vážně. Ještě že se Bill vážně lekl, zaječel a hodný bráška už dupal po schodech co se děje. Ale mám strach, že pohled na Billův nahý skvostný zadeček, vyburcuje Dietra k další nějaké akci :/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics