
Pomiluj mě…
Sklonil hlavu. Zpocené dlaně, v nichž do té chvíle drtil okraje svého trička, se mu neovladatelně roztřásly. Stál naproti té nejkrásnější bytosti na světě a vůbec netušil, co by měl udělat. Byl ztracený a zcela lapen do sítí touhy, kterou v něm dokázal vyvolat už pouhý pohled do Billovy tváře, natož představa jeho nahého, chvějícího se těla, sténajícího jeho jméno. Zavřel oči a představil si ty krásně prokrvené rty lapající po dechu, a prosící, aby ten okamžik nikdy neskončil, aby už navždy zůstali jedním tělem a duší.
„Nemůžu to udělat,“ vydechl, ale k Billovu překvapení jednal proti svému tvrzení.
„Bojím se, že se neovládnu,“ šeptl a opřel se tváří o tu Billovu. „Že bych ti ublížil.“
Ještě před několika týdny chodil jako bez duše. Nebýt Julie, jeho tělo by střídavě požírala samota a bolest, a on by se jejich síle dobrovolně vzdal. Stranil se všech lidí. Byl natolik nesmělý, že se nedokázal nikomu ani podívat do tváře, natož na někoho promluvit. Byl prázdný, zoufalý a tápající v začarovaném kruhu, ze kterého nedokázal nalézt cestu ven.
Stačilo tak maličko, aby se všechno změnilo. Tak maličko, aby se on sám proměnil v někoho naprosto jiného. Kluk, kterým byl do té doby, byl sice pořád jeho součástí, ale Tom s ním provedl něco, na co si nedokázal odpovědět.
Miloval jej.
Od první chvíle jej miloval k zbláznění a nyní netoužil po ničem jiném, než aby v něm vyplnil veškeré zbytky prázdnoty, které ještě zůstaly.
„Cítím se, jako by to mělo být poprvé,“ Tom nepřemýšlel nad tím, co řekl.
Bill pouze zavrtěl hlavou a naklonil se, aby mohl Toma opět políbit. Nezlobil se na něj, dokonce ani nebyl smutný, jenom nechtěl, aby se Miina přítomnost vznášela ve vzduchu jako nepříjemná předtucha toho, co se ještě mohlo stát.
Nevěřil by, že postačí jeden Tomův polibek a Mía zmizí z jeho mysli stejně rychle a nečekaně, jako se do něj i vetřela. Vpíjel se do Tomových rtů, užíval si každého polibku, již mu byl věnován. Byl nervózní, třásl se po celém těle, ale netoužil po útěku.
Poprvé v životě, se ocitl v tak otevřené blízkosti jiné osoby a připadal si, jako by byl součástí skládačky, která náhle dávala smysl. Byl jako květ, prahnoucí po teplých slunečních paprscích. Jako anděl prokletý v kus kamene, čekající na svou spásu.
Jejich jazyky se proplétaly jako o život. Tom se už nedokázal déle ovládnout. Nečekaně prudce si přitiskl Billovo tělo na to své, jejich vzrušené rozkroky se srazily a tím zbořily poslední pochybnosti.
Oba to už věděli jistě.
Budou se milovat.
Bill do polibku bezmocně vydechl a na krátkou chvíli odvrátil tvář a začal pokrývat Tomův krk láskyplnými polibky. Silně stískal víčka, všemožně se kousal do rtu, ale bylo to k nevydržení. Jejich těla zůstala spoutána k sobě, jejich rozkroky se o sebe chtivě třely, aniž by si to uvědomovali.
Bill se za své tělo už začínal stydět, protože si byl jist, že zbývá tak deset vteřin a plachost mu už déle nezabrání v tom, aby se svlékl donaha a o totéž poprosil i Toma.
„Měls jej na sobě v den, kdy jsme se poznali,“ věnoval Tomovi něžný úsměv a pomohl mu se svlékáním jeho oblečení.
„Když jsi mi řekl, že jsi zasnoubený, ušpinil jsem jej zmrzlinou,“ snažil se co nejvíce vzpomínat na ten okamžik a odvézt svou mysl od skutečnosti, že z něj Tom jedním pohybem svlékl kalhoty a zůstal zaraženě stát, jakmile neobjevil žádné spodní prádlo.
Billovo nahé tělo se rozvalilo v peřinách a on, sledujíc jej, věděl, že k sobě mají každou vteřinou blíž. Nemotorným pohybem ze sebe svlékl kalhoty, spodní prádlo a nejistě se posadil na kraj postele. Nesmělým pohledem prolétl Billovo tělo, krátký pohled věnoval i jeho očím, které byly stejně vyděšené a ztmavlé touhou jako ty jeho.
Neklidně se na měkké matraci zavrtěl a téměř chlapeckým způsobem natáhl dlaň k nádheře vedle sebe. Prsty se dotkl Billova bříška, malíčkem vklouzl do pupíku a s veselým úsměvem na rtech sledoval Billovu nečekanou reakci. I když byl vzrušený jako nikdy předtím, hravě si překryl rukou ústa a spokojeně se zachichotal.
„Lechtá to,“ vypískl, jakmile jej Tom opět pošimral v pupíku, vzápětí však opět zvážněl. Nebyl si jistý tím, co by měl udělat. Dokonce ani tím, zdali by měl vůbec něco udělat, a tak jenom zůstával ležet, čekajíc a doufajíc v to, že Tom udělá první krok.
„Nevěřil jsem, že bychom se my dva mohli ocitnout v takovéhle pozici.“ Tom pomalu překrýval Billovo tělo tím svým. Neustále si však připomínal, že na něj nesmí nijak tlačit, a proto se raději podepíral dlaní vedle jeho hlavy. Bill byl tak křehký, hubený a zranitelný, až měl strach, zdali by mu nemohl ublížit.
„Bál jsem se, že o tebe přijdu. Že ti nestihnu říct to, co k tobě cítím.“
Už se nesoustředil ani na svůj strach, ani na nesmělost, která mu radila ukončit tuto vášnivou hru a počkat ještě chvíli.
Počkat?
Na co měl ještě čekat?
Dost se načekal. Byla to celá léta samoty a on už nechtěl promrhat ani jedinou minutu čekáním na něco, co nakonec nemuselo přijít.
Bez jakéhokoliv zamyšlení od sebe roztáhl nohy a Tomovo tělo se tak automaticky ocitlo mezi jeho stehny.
Tom těžce polkl. Zadíval se na své vzrušené mužství, na Billův úzký otvor a na krátkou chvíli zaváhal. Opravdu mu nechtěl ublížit. Ale bolest rozkroku a touha po Billovi už byly nesnesitelné. Naposled mu pohlédl do očí. Tím pohledem se jej ptal. Ještě pořád to mohl zastavit. K jeho překvapení se nesetkal s nesouhlasem. Bill odhodlaně přikývl a věnoval mu ještě několik rychlých pusinek na čelo, než se opět položil na polštář a zavřel oči.
„Miluji tě,“ zašeptal.
Tom se pousmál, jeho žaludek byl jako na vodě. Důvěřoval mu.
„Miluji tě,“ oplatil mu vyznání.
Sklonil hlavu a rychle si naslinil prsty, aby to pro Billa nebylo tolik bolestivé. Jakmile však vklouzl dvěma prsty do jeho úzkého těla a zaslechl to zasténání, věděl, že to bude bolestivé spíš pro něj. Sledoval, jak se Billovo tělo prohnulo jako luk, jeho vlasy měly téměř modrou barvu.
Tom se narovnal tak, aby měl tvář v úrovni té jeho a teprve poté se odvážil do něj proniknout špičkou.
„Panenko moje.“
Billovými rty přeběhl úsměv.
Ještě nikdo mu tak krásně neřekl.
Dotkl se Tomovy tváře právě ve chvíli, kdy do něj konečně pronikl. Síla toho spojení jej donutila usyknout. Zpočátku to bylo skutečně nepříjemné, ale on nepřerušoval jejich oční kontakt, ani když měl nutkání odsunout jej od sebe, aby se tak zbavil bolesti.
Jakmile však ve svém rozkroku ucítil Tomovy dlaně, touha se stala mnohem silnější než bolest, kterou cítil. Tom se v něm pohyboval pomalu, téměř neznatelně, a stejně opatrné byly i doteky, které mu věnoval. Výraz jeho tváře však naznačoval, jak veliké úsilí musí vynaložit na to, aby se nenechal ovládat touhou.
Miloval se s Billem.
Jeho představa, se dočkala naplnění. Jeho sny se náhle proměnily v realitu a všechno to bylo tak bláznivé, až měl nutkání usmívat se.
Poslechl Billovu prosbu a přestal v sobě potlačovat všechno to, co v něm vyvolával. Jeho přírazy se měnily z pomalých v naléhavé, jejich sténání v tlumené výkřiky.
Billovo tělo se nečekaně napjalo, a vzápětí jej opustil slastný sten. Ochabl v Tomově náručí, matně vnímající poslední prudké pohyby a následný dopad Tomova těla na jeho bříško. Poslední, co vnímal, než usnul vyčerpáním, byly polibky, které mu Tom věnoval, a slova, která mu vyklouzla z usmívajících se rtů.
„Dokázals to. Proměnil jsi mě v anděla.“
V tu noc se mu zdál zvláštní sen.
Nebyl si jistý, kde se nacházel. Viděl pouze Toma. S láskyplným úsměvem na rtech a dojetím v očích odkládal použité nářadí a ustoupil několik kroků, aby se mohl podívat na své dílo.
Jejich pohledy se vnořily do sebe se stejnou intenzitou jako rty, zoufale toužící po blízkosti těch druhých.
Dílo bylo dokonáno…autor: B-kay
Ta povídka je nádherna nemám slov.
"Jako by to bylo poprvé…"
To byla Tomova slova a on se za ně styděl a přitom měl pravdu. Ano, bylo to poprvé, poprvé mezi nimi, mezi Tomem a Billem. Jen oni dva a jejich láska, něžná a křehká a přitom tolik silná a pevná.
Jejich milování bylo podobné. Něžné jako pohlazení andělských křídel, jejich chvění ve vánku, jako podstata lásky samotné…
"Panenko moje…" Miluju tohle Tomovo oslovení Billa, asi proto, že nejlépe vystihuje city, které k němu Tom chová. Oni jsou dokonalým párem, umělec a jeho výtvor, člověk a jeho anděl…
Ten ho nejprve vysvobodil ze zajetí chladného mramoru a teď mu ještě vdechl život a řekl: "Leť!"
A já vím, že on ho neposlechne, protože jeho místo není v nebeských výšinách, je tady dole, u svého stvořitele, protože jenom s ním může být svobodný, šťastný, úplný. V Tomových očích našel svoje nebe ♥♥
Překrásný díl ♥
Stejně jako celá povídka ♥
Prekrásne. Môžem to čítať milión krát a nebudem mať dosť. Ich milovanie bolo tak krásne ako zo sna. Neskutočne nežné a láskyplné ako celá poviedka. Milujem ju strašne moc. Ďakujem, že ju píšeš a že ju píšeš takto.
Wow! Tak tenhle díl byl naprosto božský!♥
Opravdu ani nevím, co na tohle říct..protože ta krása, co jsem četla, se nedá slovy popsat. Při závěrečném odstavečku mi opět běhal příjemný mráz po zádech. Ta slova o tesaři jsou vždycky tak nádherná a já si je musím číst několikrát po sobě. Ach, dílo je dokonáno!♥ Nádhera, nádhera, nádhera!
Tomovo oslovení "Panenko moje", to vážně miluju 🙂 Snad jsem četla jenom jednu povídku, kde Tom Billa takhle oslovoval a to oslovení je i tady. Miluju to!♥ Naprosto to vystihuje Billovu krásu, nežnost, přitažlivost, křeskost a tajuplnost. A jak se Bill při tom oslovení usmíval 🙂
Opravdu jenom Ty umíš takhle procítěně a něžně popsat jejich milování 🙂 Celý díl jsem si naporsto užívala, byl prostě kouzelný 🙂 Nikdo jim krásnou chvilku nepřekazil a dokonce ani vzpomínka na Miu, za což jsem neskutečně ráda 🙂 Jsem tak šťastná, že se našly dvě spřízněné dušičky♥
Za tuhle povídku Ti opravdu patří obrovské DÍKY! Takhle nežně a procítěně už dnes nepíše snad nikdo, kromě Tebe 🙂 A myslím, že je to škoda, že takhle krásně napsaných povídek není víc. Ale o to víc si zase vážně Tebe a tohohle skvostu!♥