Julie 23.

„C-cože?“ zeptal se v přesvědčení, že pouze špatně slyšel. Bill jistě řekl něco jiného, ale jeho zvrácená mysl, si jeho slova přetransformovala do podoby, ve které si je přála slyšet.

Sledoval Billovu bledou tvář, jeho otevírající se rty, snažil se vnímat slova, která z nich vycházela. Jakmile však zaslechl tutéž prosbu, pomyslel si, že se musel zbláznit.

Pomiluj mě…

Sklonil hlavu. Zpocené dlaně, v nichž do té chvíle drtil okraje svého trička, se mu neovladatelně roztřásly. Stál naproti té nejkrásnější bytosti na světě a vůbec netušil, co by měl udělat. Byl ztracený a zcela lapen do sítí touhy, kterou v něm dokázal vyvolat už pouhý pohled do Billovy tváře, natož představa jeho nahého, chvějícího se těla, sténajícího jeho jméno. Zavřel oči a představil si ty krásně prokrvené rty lapající po dechu, a prosící, aby ten okamžik nikdy neskončil, aby už navždy zůstali jedním tělem a duší.

„Nemůžu to udělat,“ vydechl, ale k Billovu překvapení jednal proti svému tvrzení.

I přesto, že mu nevěnoval pohled, se přiblížil na minimální vzdálenost, jednou dlaní jej objal kolem boků, zatímco tou druhou jej držel za tvář. Pohled upíral na Billovy pootevřené rty a jeho mysl jej již opět unášela do svých sladkých představ. Díval se na ně, a i když se nehýbaly, on je v tu chvíli slyšel sténat. Cítil jejich chuť, jejich horkost na těch svých a věděl, že ať už by se tomu jakkoliv bránil, nikdy by se nedokázal ubránit.

„Bojím se, že se neovládnu,“ šeptl a opřel se tváří o tu Billovu. „Že bych ti ublížil.“

„Já ti věřím,“ozval se Bill stejně zoufalým tónem.“Jsi jedinou osobou, ze které nemám strach. Které bezmezně věřím,“ nosem se otřel o Tomovy rty, a vzápětí v nich alespoň na několik vteřin uhasil svou touhu.

Zvláštní.

Ještě před několika týdny chodil jako bez duše. Nebýt Julie, jeho tělo by střídavě požírala samota a bolest, a on by se jejich síle dobrovolně vzdal. Stranil se všech lidí. Byl natolik nesmělý, že se nedokázal nikomu ani podívat do tváře, natož na někoho promluvit. Byl prázdný, zoufalý a tápající v začarovaném kruhu, ze kterého nedokázal nalézt cestu ven.

Stačilo tak maličko, aby se všechno změnilo. Tak maličko, aby se on sám proměnil v někoho naprosto jiného. Kluk, kterým byl do té doby, byl sice pořád jeho součástí, ale Tom s ním provedl něco, na co si nedokázal odpovědět.

Už více nebyl prázdný ani zoufalý. Už více nehledal cestu ze začarovaného kruhu, protože se nevědomky ocitl v úplně jiném kruhu. Tento kruh byl vytvářen Tomovou blízkosti a on jej nikdy nechtěl opustit.

Miloval jej.

Od první chvíle jej miloval k zbláznění a nyní netoužil po ničem jiném, než aby v něm vyplnil veškeré zbytky prázdnoty, které ještě zůstaly.

„Cítím se, jako by to mělo být poprvé,“ Tom nepřemýšlel nad tím, co řekl.

Význam jeho slov mu došel teprve ve chvíli, kdy už byla vyslovena a nedala se vzít zpět. Cítil se hloupě. Pohlédl Billovi do očí a omlouval se mu, že mu tím nevědomky připomenul svůj vztah s Miou. Nechtěl, aby Bill přemýšlel nad tím, kolikrát za ty tři roky, co byli spolu, měli sex, a zdali nebude horší než ona.

Bill pouze zavrtěl hlavou a naklonil se, aby mohl Toma opět políbit. Nezlobil se na něj, dokonce ani nebyl smutný, jenom nechtěl, aby se Miina přítomnost vznášela ve vzduchu jako nepříjemná předtucha toho, co se ještě mohlo stát.

Nevěřil by, že postačí jeden Tomův polibek a Mía zmizí z jeho mysli stejně rychle a nečekaně, jako se do něj i vetřela. Vpíjel se do Tomových rtů, užíval si každého polibku, již mu byl věnován. Byl nervózní, třásl se po celém těle, ale netoužil po útěku.

Poprvé v životě, se ocitl v tak otevřené blízkosti jiné osoby a připadal si, jako by byl součástí skládačky, která náhle dávala smysl. Byl jako květ, prahnoucí po teplých slunečních paprscích. Jako anděl prokletý v kus kamene, čekající na svou spásu.

Jejich jazyky se proplétaly jako o život. Tom se už nedokázal déle ovládnout. Nečekaně prudce si přitiskl Billovo tělo na to své, jejich vzrušené rozkroky se srazily a tím zbořily poslední pochybnosti.

Oba to už věděli jistě.

Budou se milovat.

Bill do polibku bezmocně vydechl a na krátkou chvíli odvrátil tvář a začal pokrývat Tomův krk láskyplnými polibky. Silně stískal víčka, všemožně se kousal do rtu, ale bylo to k nevydržení. Jejich těla zůstala spoutána k sobě, jejich rozkroky se o sebe chtivě třely, aniž by si to uvědomovali.

Bill se opět vrátil ke své původní činnosti. Navlhčil si vyprahlé rty jazykem a opět Toma políbil, tentokrát to však bylo mnohem těžší.

Necítil se pohodlně.

Oblečení, zakrývající jeho tělo před úplnou nahotou, se proměnilo v železné okovy, bránící bližšímu tělesnému kontaktu a Tom to cítil úplně stejně. Snažil se oplácet Billovy polibky, ale bylo to opravdu náročné. Nedokázal se soustředit na nic jiného, než na bolestivou bouli ve svých kalhotách a na touhu svléknout se a sevřít Billovo nahé tělo ve svém náručí. Cítit jeho kůži na té své, tlukot jeho srdce, třes plachého těla, které se mělo poprvé odevzdat do rukou jiné osoby.

Bill se za své tělo už začínal stydět, protože si byl jist, že zbývá tak deset vteřin a plachost mu už déle nezabrání v tom, aby se svlékl donaha a o totéž poprosil i Toma.

Už byl u čísla osm, když z něj nečekaně zmizel teplý svetr, který mu darovala Sylvie k narozeninám, a vzápětí za ním následovalo i bílé tričko. Když se na něj lépe zadíval, uvědomil si jednu věc.

„Měls jej na sobě v den, kdy jsme se poznali,“ věnoval Tomovi něžný úsměv a pomohl mu se svlékáním jeho oblečení.

„Ty si na to pamatuješ?“ i když část jeho já chtěla zmizet pod peřinou a ukrýt se před Tomovým pohledem, tu druhou část, jeho oddaný, hluboký pohled přiváděl k šílenství.

„Pamatuji si na to, že jsi vypadal jako anděl. A že jsi mě naprosto okouzlil,“ měkce jej pohladil po tváři, zatímco druhou rukou pomalu rozepínal knoflíky jeho tmavých kalhot a prsty několikrát zavadil o vybouleninu, díky které působilo Billovo tělo ještě přitažlivěji, i když on sám si to nemyslel. Jeho jinak sněhově bílá pleť obsahovala prvky nachově zbarvené broskve a tenhle odstín Tomovi připadal ve svitu měsíce naprosto kouzelný.

„Když jsi mi řekl, že jsi zasnoubený, ušpinil jsem jej zmrzlinou,“ snažil se co nejvíce vzpomínat na ten okamžik a odvézt svou mysl od skutečnosti, že z něj Tom jedním pohybem svlékl kalhoty a zůstal zaraženě stát, jakmile neobjevil žádné spodní prádlo.

„Zapomněl jsem na něj,“ pípl. Odpovědí mu bylo tiché zasténání a hluboký polibek.

„Co mi to děláš, Bille?“ Tom pokrýval Billovy měkké rty drobnými polibky, dlaní jej pomalu hladil po zádech, jeho prsty klouzaly po třesoucí se kůži. Téměř bez dechu je přitiskl k pravé půlce Billova zadečku a jemně jej stiskl. Nerozuměl tomu, co se dělo kolem něj, avšak to, co se dělo s ním, pro něj bylo ještě větší záhadou. Ztrácel se v Billových panenkovských očích a nemohl se dočkat okamžiku, kde se ztratí i v hloubce jeho těla.

Billovo nahé tělo se rozvalilo v peřinách a on, sledujíc jej, věděl, že k sobě mají každou vteřinou blíž. Nemotorným pohybem ze sebe svlékl kalhoty, spodní prádlo a nejistě se posadil na kraj postele. Nesmělým pohledem prolétl Billovo tělo, krátký pohled věnoval i jeho očím, které byly stejně vyděšené a ztmavlé touhou jako ty jeho.

Neklidně se na měkké matraci zavrtěl a téměř chlapeckým způsobem natáhl dlaň k nádheře vedle sebe. Prsty se dotkl Billova bříška, malíčkem vklouzl do pupíku a s veselým úsměvem na rtech sledoval Billovu nečekanou reakci. I když byl vzrušený jako nikdy předtím, hravě si překryl rukou ústa a spokojeně se zachichotal.

„Lechtá to,“ vypískl, jakmile jej Tom opět pošimral v pupíku, vzápětí však opět zvážněl. Nebyl si jistý tím, co by měl udělat. Dokonce ani tím, zdali by měl vůbec něco udělat, a tak jenom zůstával ležet, čekajíc a doufajíc v to, že Tom udělá první krok.

„Nevěřil jsem, že bychom se my dva mohli ocitnout v takovéhle pozici.“ Tom pomalu překrýval Billovo tělo tím svým. Neustále si však připomínal, že na něj nesmí nijak tlačit, a proto se raději podepíral dlaní vedle jeho hlavy. Bill byl tak křehký, hubený a zranitelný, až měl strach, zdali by mu nemohl ublížit.

„Bál jsem se, že o tebe přijdu. Že ti nestihnu říct to, co k tobě cítím.“

„Já také,“ Bill horlivě přikyvoval, otevírajíc rty ve vášnivém polibku. Bylo tak zvláštní cítit Tomovo tělo na tom svém. Zvláštně krásný pocit, který postupně naplnil celé jeho nitro. Se zavřenýma očima vnímal jenom tři věci.

Tou první byly Tomovy rty a polibky, které jej dováděly k šílenství.

Druhou dlaně, kterými mu všemožně prolétal prameny vlasů.

Teprve třetí věc jej přiváděla do stavu, kdy byl sotva schopen vnímat okolní svět. Soustavné tření mezi jejich těly způsobovalo, že si přišel jako ve snu.

Už se nesoustředil ani na svůj strach, ani na nesmělost, která mu radila ukončit tuto vášnivou hru a počkat ještě chvíli.

Počkat?

Na co měl ještě čekat?

Dost se načekal. Byla to celá léta samoty a on už nechtěl promrhat ani jedinou minutu čekáním na něco, co nakonec nemuselo přijít.

Už nebude utíkat. Už se odmítal bát. Právě naopak. Vyjde ze svého vězení. Opustí kamenné zdi, které si kolem sebe vystavěl a poprvé za sebe nechá mluvit své srdce.

Bez jakéhokoliv zamyšlení od sebe roztáhl nohy a Tomovo tělo se tak automaticky ocitlo mezi jeho stehny.

Tom těžce polkl. Zadíval se na své vzrušené mužství, na Billův úzký otvor a na krátkou chvíli zaváhal. Opravdu mu nechtěl ublížit. Ale bolest rozkroku a touha po Billovi už byly nesnesitelné. Naposled mu pohlédl do očí. Tím pohledem se jej ptal. Ještě pořád to mohl zastavit. K jeho překvapení se nesetkal s nesouhlasem. Bill odhodlaně přikývl a věnoval mu ještě několik rychlých pusinek na čelo, než se opět položil na polštář a zavřel oči.

„Miluji tě,“ zašeptal.

Tom se pousmál, jeho žaludek byl jako na vodě. Důvěřoval mu.

„Miluji tě,“ oplatil mu vyznání.

Sklonil hlavu a rychle si naslinil prsty, aby to pro Billa nebylo tolik bolestivé. Jakmile však vklouzl dvěma prsty do jeho úzkého těla a zaslechl to zasténání, věděl, že to bude bolestivé spíš pro něj. Sledoval, jak se Billovo tělo prohnulo jako luk, jeho vlasy měly téměř modrou barvu.

Nebyl si jistý, zdali to dělá správně. Bylo to poprvé, kdy měl něco s klukem, ale Billova reakce jej pouze usvědčila v tom, že pokud i nepostupuje správně, není to nejhorší.

Zakláněl hlavu dozadu, prsty drtil okraje přikrývky, rty otevíral v němých výkřicích. Jakmile z něj Tomovy prsty vyklouzly, vyděšeně zvedl tvář a pohlédl mu do očí. Bylo to krásné. Nechtěl, aby skončil.

Tom se narovnal tak, aby měl tvář v úrovni té jeho a teprve poté se odvážil do něj proniknout špičkou.

„Bolí tě to?“ vydechl vzápětí. Křeč, která prolétla Billovou tváří, se nedala přehlédnout.

„Jenom trošku,“ procedil Bill skrz semknuté rty i přesto, že jej to bolelo. A hodně.

Nohama objal Toma kolem boků, aby měli k sobě ještě blíž.

„Pokračuj prosím,“ nacházel se ve stádiu, kdy by už nedokázal přestat. Byl ochoten podstoupit jakoukoliv bolest, protože ta měla být pouze chvilková a nahrazena něčím mnohem krásnějším.

„Panenko moje.“

Billovými rty přeběhl úsměv.

Ještě nikdo mu tak krásně neřekl.

Dotkl se Tomovy tváře právě ve chvíli, kdy do něj konečně pronikl. Síla toho spojení jej donutila usyknout. Zpočátku to bylo skutečně nepříjemné, ale on nepřerušoval jejich oční kontakt, ani když měl nutkání odsunout jej od sebe, aby se tak zbavil bolesti.

Jakmile však ve svém rozkroku ucítil Tomovy dlaně, touha se stala mnohem silnější než bolest, kterou cítil. Tom se v něm pohyboval pomalu, téměř neznatelně, a stejně opatrné byly i doteky, které mu věnoval. Výraz jeho tváře však naznačoval, jak veliké úsilí musí vynaložit na to, aby se nenechal ovládat touhou.

Billovi na tom už stejně nezáleželo. Z posledních sil zvedl tvář, naklonil se k jeho uchu.

„Miluj mě tak, jak to cítíš,“ dostal ze sebe mezi tichým sténáním.

Tom chtěl něco namítnout, ale už neměl sílu.

Miloval se s Billem.

Jeho představa, se dočkala naplnění. Jeho sny se náhle proměnily v realitu a všechno to bylo tak bláznivé, až měl nutkání usmívat se.

Poslechl Billovu prosbu a přestal v sobě potlačovat všechno to, co v něm vyvolával. Jeho přírazy se měnily z pomalých v naléhavé, jejich sténání v tlumené výkřiky.

Billovo tělo se nečekaně napjalo, a vzápětí jej opustil slastný sten. Ochabl v Tomově náručí, matně vnímající poslední prudké pohyby a následný dopad Tomova těla na jeho bříško. Poslední, co vnímal, než usnul vyčerpáním, byly polibky, které mu Tom věnoval, a slova, která mu vyklouzla z usmívajících se rtů.

„Dokázals to. Proměnil jsi mě v anděla.“

V tu noc se mu zdál zvláštní sen.

Nebyl si jistý, kde se nacházel. Viděl pouze Toma. S láskyplným úsměvem na rtech a dojetím v očích odkládal použité nářadí a ustoupil několik kroků, aby se mohl podívat na své dílo.

Místo, kam patřil.

Jejich pohledy se vnořily do sebe se stejnou intenzitou jako rty, zoufale toužící po blízkosti těch druhých.

Dílo bylo dokonáno…

autor: B-kay