autor: KarlaSka
Hey leute!
Jsem tu tentokrát s jednodílnou (ale nebojte se, pilně pracuju i na všem, co vám dlužím) 😀 Myslím, že už název sám o sobě vypovídá o příběhu i mojí inspiraci 😀 Nebudu to okecávat, příjemné počteníčko 🙂
KarlaSka
P.S.: Je to jenom taková odechovka, kterou jsem si nemohla odpustit 😉
„Musím na chvíli na vzduch!“ zakřičel Tom, aby ho jeho bratr přes hlasitou hudbu vůbec slyšel. Na Tomův vkus tu bylo příliš mnoho hluku, ale on byl stejně hluchý, takže jediné, při čem mu dunící repráky vadily, byla komunikace se stejně hluchým Billem.
„Mám jít s tebou?!“ zeptalo se jeho dvojče stejně hlasitě, na čele starostlivou vrásku. Moc se mu nelíbilo, jak se Tom zpocený potácel po klubu, lapaje po vzduchu.
„Ne, zvládnu to, je tu na mě jenom moc zakouřeno!“ zakroutil Tom odmítavě hlavou. Nevadily mu zakouřené prostory, přece byl sám kuřák, ale tahle afterparty, to bylo moc. Ve vzduchu se vznášel dým z cigaret, kouř z ‚těch věcí u podia‘, jak říkal Bill, a navíc tuny a tuny levné kolínské, ze které mu bylo na zvracení.
Bill lehce přikývl a otočil se zpět na Shay, která mu něco horlivě vysvětlovala. Tom nad jejím nadšením protočil oči a radši rychle vypadl, než se ho zeptá na jeho názor, kterýžto jako takový vůbec neexistoval. Už se za ty dva roky naučil, že odporovat jí je nebezpečná věc, do které se pouštěl jenom Bill, který byl zvyklý mít vždy pravdu.
Když byl konečně venku v jedné z postranních uliček, opřel se o zeď a zhluboka dýchal, než ho pocit zvracení, závrať a neuvěřitelné vedro přešly.
***
Bill se naštvaně vyhrabal z postele. Nesnášel tu malou pitomou věc na nočním stolku, kterou dostal od Davida, když asi po sedmé přišel pozdě, protože zaspal. Tehdy mu řekl, že si nějakej blbej budík může nacpat někam, ale s postupem času zjistil, že toho aspoň stihne víc, i když je pro něj takové násilné buzení, obzvlášť po propařené noci, opravdu náročné.
„Vstávej!“ zabouchal na dveře Tomova pokoje. Neměl náladu na citlivé buzení, měl dojem, že když on byl probuzen hnusným drnčivým zvukem, tak Tom nemá právo na příjemné pohlazení a snídani do postele. Ten argument byl invalidní, ale na tom Billovi nesešlo.
„Tome?“ zarazil se Bill v chůzi a vrátil se zpět k bratrovu pokoji. Něco se mu nezdálo, bylo to nejspíš tím, že neslyšel žádnou kousavou odpověď. Bez zaklepání nebo povolení vstoupit vtrhl dovnitř v předtuše toho nejhoršího.
„Tomi?“ zeptal se Bill nervózně, ale velká hromada přikrývek na posteli se ani nepohnula. Bill přistoupil ještě o pár kroků a sehnul se k Tomovu obličeji, což byla jediná věc vykukující zpod peřiny.
‚On nedýchá,‘ pomyslel si Bill ustrašeně. ‚Ale to přece-‚
„Hepčík!“ pšíknul si Tom znenadání tak silně, že dal Billovi, který měl obličej pouze pár centimetrů od toho jeho, tvrdou hlavičku.
„Kurva!“ vyjekl Bill, jak leknutím dopadl na zadek, a chytnul se za čelo, ve kterém mu tepalo bolestí.
„Co tady děláš?“ zahuhlal Tom, aniž by se obtěžoval s omluvou, a zakutal se pod deku.
„Co tady dělám? Spíš co tady děláš ty? Měl bys vylézt, za chvíli jdeme do studia!“ zabručel Bill naštvaně, jednu ruku na čele, druhou si třel naraženou kostrč.
„Já dneska nikam nejdu, je mi špatně,“ zamumlal a přetáhl si přikrývku přes hlavu, takže jediné, co z něj v tu chvíli bylo vidět, byl chuchvalec hnědých vlasů, které měl na hlavě teprve chvíli.
„A nechceš se aspoň přesunout do obýváku?“ zeptal se Bill starostlivě a pohladil peřinu v místě, kde se pod ní schovával Tomův bok. „Aby si se mohl koukat na televizi?“ Měl o Toma opravdu starost, už včera to s ním nevypadalo dobře, a teď vypadal přímo na umření.
„Mám tu televizi, Bille,“ zahuhňal Tom přidušeně zpod deky.
„Pokud už jsi zapomněl, tak ta je rozbitá a ty jsi moc línej na to, abys zavolal opraváře,“ protočil Bill oči, ačkoliv ho jeho bratr nemohl vidět.
„Museli bychom ho dát prošetřit.“
„Nemuseli, tady jsme všem u prdele,“ protočil Bill oči podruhé, „jsi paranoidní.“
„Tak dobře, půjdu do obýváku,“ vykoukl Tom zpod peřiny a zašilhal, jak se snažil zaostřit na svoje dvojče.
„A dojdeš tam sám, nebo chceš pomoct?“ zasmál se Bill, ale rozhodně nepočítal s tím, že se mu Tom, který vycítil šanci ušetřit kousek energie, pověsí kolem krku.
„Děláš si ze mě prdel?“ zafuněl Bill, když se pokusil postavit, což nebylo s dalšími osmdesáti kily navíc zrovna nejlehčí.
„Ne, kozy,“ zaprskal Tom, který nepochopil ironii v Billově předchozí otázce a divil se, proč mu nabízel pomoc, když je teď naštvaný.
„To ti neslouží nohy nebo co?“
„Je mi opravdu špatně,“ zafňukal Tom, načež se ho Billovi zželelo a se spoustou hekání a funění ho dotáhl až na gauč, kde si ho konečně shodil z ramen a svalil se vedle něj na pohovku.
„Neměl bych tě vzít k doktorovi?“ zeptal se Bill starostlivě, ačkoli sotva popadal dech, a sáhl na Tomovo čelo, které bylo, k jeho velkému překvapení, normálně teplé, rozhodně nežhnulo horečkou.
„Ne, já to nějak zvládnu, jenom se potřebuju vyležet,“ usmál se Tom na mladší dvojče a přehodil přes sebe deku, kterou si táhl s sebou.
„Co přesně ti je, Tome?“ zeptal se Bill a podezřívavě si ho měřil.
„Jak co mi je?“ zeptal se Tom nechápavě. Copak nebylo poznat, že je mu špatně?
„Jestli tušíš, co je to za nemoc. Co přesně tě bolí?“
„Nic mě nebolí, mám rýmu,“ popotáhl Tom a Billovi se vzteky zatmělo před očima. Takže on se s ním táhl přes celý dům jenom kvůli rýmě? A navíc odmítá jít do studia, protože mu teče z nosu?
„Řekni mi, že si ze mě děláš srandu.“ Bill si promnul kořen nosu palcem a ukazováčkem, tón jeho hlasu byl překvapivě vyrovnaný.
„Proč bych měl?“ vykoukl Tom zpod peřiny a pokusil se natáhnout ke kávovému stolku pro ovladač.
„Chceš mi říct, že máš ucpanej nos, a to je ten důvod, proč nemůžeš ani z postele vylézt sám?“ Bill se opravdu snažil udržet svůj hlas v normální zvukové hladině, ale během té jedné věty mu vyletěl do závratných výšin nejméně třikrát, jak byl vytočený. Tom byl jediný člověk na světě, který ho dokázal tak rozčílit.
„Nedosáhnu na ovladač,“ zafňukal Tom a hodil na bratra výmluvný pohled ala ‚Podáš mi ho, pěkně prosím, smutně koukám?‘
„Ty mě jednou přivedeš do blázince,“ zakroutil Bill hlavou a během chvíle byl pryč. Nesnášel, jak byl jeho bratr rozmazlený, nejradši by mu fláknul, aby se vzpamatoval, ale Tom by mu to dvojnásobně vrátil, takže by se to minulo účinkem.
V rekordní době byl připraven k odchodu. Nemohl být s tím ufňukánkem už ani minutu.
„Kam jdeš?“ zakřičel Tom huhňavě k vchodovým dveřím, kde se Bill obouval do starých pohodlných kecek. Neměl potřebu se nějak fintit, když pak stejně strávil několik zbytečných hodin v tmavém studiu, kde nikoho nezajímalo, jestli nemá nějakou bundu podruhé.
„Já jdu jako každý normální člověk pracovat, víš?“ zaprskal Bill, dveře bouchly a už byl pryč. Tom se ukřivděně zakutal pod deku a hypnotizoval ovladač, který byl na jeho vkus příliš daleko. Vstávat se mu nechtělo.
***
„Kde máš Toma?“ zeptala se Ria okamžitě, jakmile Bill prošel dveřmi nahrávacího studia.
„Nejspíš teď leží zahrabanej pod horou kapesníků a lituje sám sebe,“ protočil Bill oči a sundal si bundu, kterou následně odhodil na pohovku, kde se červenovláska roztahovala.
„Takže jsem se kvůli němu táhla přes celý město a on se na mě vykašlal?“ vykulila na něj nevěřícně oči. „Já se na vás měla vysrat.“
„No tak, Riuško,“ popíchl ji Bill, „Tomík má rýmičku, nemůžeš po něm chtít, aby vylezl ven.“
„Mohl mi aspoň zavolat,“ odfrkla si uraženě a pozorovala svoje nehty, které byly nalakovány stejně křiklavou barvou, jakou měla na hlavě.
„Měl jsem zavolat já, omlouvám se,“ usmál se na ni Bill omluvně, když vedle ní dosedl, a nabídl jí cigaretu. S vděčností ji přijala a nechala si od Billa připálit.
„To sis dělal prdel, že má rýmu, že jo? Má aspoň chřipku nebo nějakou virózu?“
„Kéž by, ale opravdu takhle vyvádí kvůli rýmě,“ povzdechl si Bill a nadskočil leknutím, když mu v kapse zavibroval mobil. Přečetl si nový příspěvek svého bratra a málem rozmačkal mobil v ruce.
„Co tam zase napsal?“ Ria vytrhla Billovi mobil z prstů a zamračeně si příspěvek přečetla.
‚Dnes jsem onemocněl…
… jak jde váš víkend?‘
„To vypadá, jako by umíral,“ zasmála se a dlouze popotáhla z cigarety, kterou měla permanentně v koutku plných rtů.
„Nejspíš si to myslí,“ zavrčel Bill a už už se chystal nějak kousavě na bratrův příspěvek zareagovat, ale nakonec si to rozmyslel. Akorát by tím doma rozvířil zbytečnou hádku a udělal by nepořádek mezi Aliens, kteří by se začali dohadovat, jestli je mezi dvojčaty všechno v pořádku a jestli se Tokio Hotel náhodou nerozpadá.
„Co bys mu tam napsal?“ zeptala se Ria, které jeho vnitřní boj nemohl uniknout.
„Mám sto chutí mu odpovědět, že je opravdu velkej chlap, když ho skolí nudle u nosu,“ odfrkl si Bill, načež se Ria zvonivě zasmála a vytáhla z kapsy svůj vlastní iPhone, na kterém BTK app rozhodně nemohla chybět.
„Oh, chudáčku Tomi, smutný smajlík,“ napsala červenovláska a zároveň všechno říkala nahlas, aby ji Bill slyšel, „je mi to opravdu líto, smajlík se slzičkou, doufám, že se z té rýmy dostaneš a budeš si po sobě moct všechny ty kapesníky uklidit, protože zavináč Bill, to určitě dělat nebude.“
„Hej! Já nejsem žádnej zavináč!“ zasmál se Bill, ale vzápětí vyskočil na nohy, jako by ho do zadku píchlo péro z gauče, a začal si z bílých kalhot sklepávat popel z cigarety.
„Ty si tele,“ zasmála se Ria a odeslala komentář.
***
Tom se příšerně nudil. Na ovladač nedosáhl a máma byla na několik týdnů zpátky v Německu, takže mu ho ani ona nemohla podat. Jediné, co měl, byl mobil, který mu shodou šťastných náhod uvízl v pokrývce, kterou si táhl ráno s sebou, a tak projížděl všechny komentáře a rozmýšlel si tu nejlepší odpověď na některé z nich, ale stejně ji nikdy neposlal.
Znuděně četl přání brzkého uzdravení, ale u žádného se nepozastavil. Až jedna zpráva ho zarazila.
‚RedStar: Oh, chudáčku Tomi 🙁 je mi to opravdu líto :'( doufám, že se z té rýmy dostaneš a budeš si po sobě moct všechny ty kapesníky uklidit, protože @bill, to určitě dělat nebude‘
„Bože můj,“ zamumlal si pod vousy a vytočil dvojku. Zlatá rychlá předvolba.
***
„To ti nezávidím,“ zasmál se Frank. Byl docela v pohodě, moc neřešil, jestli kluci chodí včas a často, protože věděl, že mu z nich kápnou pěkný prachy, až bude jejich album konečně na světě.
„Proč zrovna já musím mít takovýho bratra?“ povzdychl si Bill teatrálně.
„Nezapomínej, že jste dvojčata, zase takový rozdíl mezi váma není,“ ušklíbla se Ria a provokativně na Billa vyplázla jazyk. Bill jí chtěl něco odseknout, ale přerušilo ho zvonění jejího telefonu.
„Haló?“ zvedla to s pobaveným úsměvem na rtech.
„Ahoj, ty moje červená hvězdo.“ Bylo skoro slyšet, že se Tom usilovně mračí.
„Copak, broučku?“ zacukrovala sladce, načež Bill předváděl zvracení. „Dej pokoj!“ Ohnala se po něm lehce.
„Co to bylo?“ zeptal se Tom zmateně.
„Ale, to jenom Bill zvrací,“ zasmála se, a když Frank zmizel za dveřmi záchoda, kam po něm nikdy nikdo nechtěl, dodala: „Asi mu vadí, že takhle mluvím na jeho miláčka.“
„Kterému bych někdy nejradši zakroutil krkem,“ protočil Bill oči a vytrhl Rie mobil z ruky.
„Ahoj, lásko!“ zašišlal jako na malé dítě. „Tak jak ti je?“
„Blbě! Nechápu, proč musíš Rie nakecávat takový kraviny!“ vyjel na něj Tom naštvaně, ale Bill si z toho nic nedělal. Měl díky Rie příliš dobrou náladu, než aby si ji nechal zkazit smrtelně nemocným Tomem.
„Jaký kraviny? Řekl jsem jí jen pravdu,“ odpověděl Bill nevinně.
„A ona to pak napsala na BTK. Jestli někomu dojde, že je to opravdu Ria, tak si všichni budou myslet, že jsem totální debil!“ Tom byl slušně vytočený, ale Bill moc dobře věděl, jak si ho zkrotit.
„No jo, jsem zlobivej kluk, to bych zasloužil na zadek,“ řekl Bill zastřeným hlasem, provokujíc tak Riu, která si ihned zacpala uši a začala si něco broukat. O tenhle rozhovor mohla být klidně ošizena.
„Však dostaneš hned, jak se z toho dostanu,“ zavrčel Tom a k Billovu nesmírnému překvapení hovor ukončil.
„Už je to dobrý,“ zasmál se Bill a odtáhl Rie ruce od uší, „už žádné prasácké kecy.“
„To jsem ráda, ale stejně budu muset dát ten mobil vydesinfikovat,“ zašklebila se a štítivě si mobil vzala zpátky.
„Ale jdi ty, kecko,“ zasmál se Bill a pocuchal jí vlasy, což nesnášela. Ukřivděně našpulila pusu. Čas strávený v Billově přítomnosti na ni měl celkem velký vliv.
„Můžu tu zůstat?“ zeptala se se štěněčím pohledem, na který Bill nemohl říct nic jiného než ‚ano‘.
„Ale ticho! Víš, že rád poslouchám svůj hlas,“ prohodil tím nejvíce Diva tónem, kterého byl schopný, a kroutíc zadkem se odvlnil k mikrofonu.
***
„Ne! Tohle u nás v lednici prostě nebude, rozumíš?“ vyjekl Bill a vytrhl Rie z rukou balíček brokolice. „Ani květák, ani hrášek, ani nic takového, jasný?“
Ria protočila oči na Billovým Diva módem, který se ho držel od chvíle, kdy odešli ze studia.
„Ale musíte jíst nějakou zeleninu. S vaší životosprávou umřete ve třiceti.“
„To není pravda, už teď jsme nesmrtelní.“
„Je, ale jenom váš odkaz. Aliens vám budou vděční, když bude hudbu dělat ještě dlouho.“
„Aliens by byli nejradši, kdyby nám bylo už nafurt sedmnáct a nadosmrti jsme zůstali sami,“ povzdychl si Bill a smiloval se nad sáčkem mrkve, který na tom regále byl tak osamělý.
„Ty seš magor,“ zakroutila Ria pobaveně hlavou, protože Bill si ani neuvědomil, že to řekl nahlas.
„A ty kráva,“ odsekl, načež Ria nafoukla uraženě tváře a oddupala na druhou stranu obchoďáku. Bill si tiše povzdechl, a protože nesnášel být sám, vytočil Tomovo číslo.
„Tomi?“
„Hm?“ Tom byl pořád naštvaný, ale ne tolik, aby Billovi mobil nevzal.
„Chceš něco koupit?“
„Mohl bys mi, prosím, koupit nějaký extra soft kapesníky s aloe vera? Mám úplně rozedřený nos,“ požádal Tom.
‚Asi nebyl zrovna nejlepší nápad volat jemu,‘ pomyslel si Bill zkroušeně, když si mu Tom začal stěžovat na ucpané nosní dírky a popraskané rty.
„Koupím ti kapesníky,“ protočil Bill oči a položil to dřív, než se Tom stačil rozpovídat o svých dalších problémech.
„Riuško? Rianko? Ariel?“ volal Bill, zatímco ležel na držadle nákupního vozíku. „Nezlob se na mě, Riri!“
Spousta lidí se na něj koukala jako na blázna, ale Bill jejich pohledy ignoroval. Už si zvykl, že na něj lidé čumí jako báby na telenovelu, takže vůbec neřešil, že si všichni myslí, že je sjetej nebo opilej.
„Už mi tak nikdy neříkej,“ zamračila se Ria, když ji konečně našel opřenou o regál s toaleťáky, ale moc dlouho jí vážná tvář nevydržela. Pohled na Billa ležícího na vozíku se zadkem vystrčeným do vzduchu a se smutně našpulenými rty byl prostě příliš komický.
„Nebudu,“ zakroutil Bill dětinsky hlavou. „Jé, tys našla hajzlpapír!“
„Jo, potřebujete ještě něco?“ zeptala se Ria a jako malé dítě se postavila na podvozek nákupního vozíku a nejspíš by ho svou vahou převrátila, kdyby ho Bill na druhé straně nevyvažoval.
„Ještě kapesníky, aby se měl Tom do čeho zahrabat,“ zabrblal Bill a i s Riou popojel o pár metrů dál k regálu s nejrůznějšími baleními kapesníků. „Ale který?“
„A není to jedno? Prostě pro nějaký šáhni, stejně je posmrká,“ pokrčila Ria moudře rameny.
***
„Jasně jsem říkal, že chci extra soft s aloe vera! Tohle je soft s mátou!“ rozčiloval se Tom, když mu Bill hodil balení jeho vytoužených kapesníků.
„Aby ses neposral,“ odfrknul si Bill a chtěl si vzít kapesníky zpátky.
„Ne, to mi je zase nech. Radši smrkat do tohohle než do rukávu.“
„Bože, ty seš jak přerostlý mimino. Nechápu, jak s tebou můžu chodit,“ zavrtěla Ria pobaveně hlavou, ale v hloubi duše Billa litovala, že s tímhle musí vycházet pořád.
„Sim tě, ty děláš, jak kdybysme spolu žili a ty se vo mě musela starat,“ hodil po ní Tom ošklivý pohled.
„To máš pravdu, já jsem ráda, že s tebou přežiju hodinu po obchodech,“ zasmála se a sedla si do křesílka, kde byl na to malé chuďátko výborný výhled.
„Ale netvrď mi, že se ti to poplácání po zadku nelíbilo,“ zašklebil se Tom a hlasitě se vysmrkal. Znělo to, jako když slon troubí na lesy.
„Kdyby to nebylo na charitu, tak bych ti jednu natáhla.“
„Neboj, natáhl jsem mu ji doma za tebe,“ mrkl na ni Bill, a konečně se nad Tomem smiloval a podal mu ovladač.
*o týden později*
„Dělej, Bille! Jdeme pozdě!“ zavolal Tom od vchodových dveří. Konečně se té zatracené rýmy zbavil, a to pouze za pomoci kapesníků a nějakých bylinných sajrajtů, co Bill přinesl z velkého nákupu s Riou.
„Já dneska nikam nejdu,“ ozvala se přidušená odpověď z obývacího pokoje. „Nedosáhnu na ovladač.“
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Oh nééé 😀 😀 😀
Já dostala záchvat smíchu už jenom při názvu povídky 😀 😀 Hnedka mi bylo jasné, že je to napsáno na popud Tomovy zprávy na app a musela jsem se prostě do téhle povídky okamžitě pustit 😀 A rozhodně jsem ráda, že jsem to udělala, protože tahle povídka byla prostě božíí! Vážně jsem se smála od začátku až do konce. Chudáček Tomi, nemohl dosáhnout na ovladač a aby se pro něj zvedl, to by bylo moc energie a ještě by tam mohl omdlít..že? 😀 😀 Prostě typická chlapská nemoc 😀 Já jsem zrovna teďka taky nemocná, ale rozhodně to není jenom rýmička 😀 A nikdo mi nekupuje ani soft kapesníčky s mátou! 😀 😀 Já se musím spokojit s obyčejnýma. Takže by si Toman měl přestat stěžovat 😀 😀 No chtěla bych se mít jako on a ještě aby o mě počovalo takové obětavé sexy dvojčátko 😀 To bych pak chtěla být klidně nemocná nonstop 😀 😀
Riina postava se mi tady velice líbila 🙂 Přesně takhle si ji já představuju – prostě jenom maskuje twincest 😀 😀 A stejně jako ona Billa obdivuju 😀 Já bych Tomanovi za tu jeho "nemoc" už dávno vypleskala 😀 😀
A musím říct, že ten konec to naprosto zabil 😀 😀 Jde vidět, že jsou oba chlapi a ještě k tomu dvojčata 😀 No snad bude Tom Billovi taky kupovat extra soft kapesníčky, aby neměl stejně rozedřený nosánek, jako on 😀 😀
Vážně za tuhle povídku děkuji 🙂 I Za to, jak skvěle mě pobavila :)))
Ten konec me rozsekal a hlavne kdyz slysim vetu nedosahnu na ovladac tak rikam "jo jo muzska smrtelna nemoc na sedm" :DDDD a ještě horsi je "mužska smrtelna nemoc na patnact – rymycka a kaslicek" :DDDDDDD ne tohle byla huste vtipná povídka predstavit si skuhrajícího Toma kvuli ryme je opravdu vtipny :DDD
Krásna terapia po tom ako som prečítala hororovú kapitolu Don’t touch my star. Perfektné 😀 To majú chlapi asi v génoch umrieť po každej nádche 😀
Dobře jsem se bavila,mněla jsem pocit,že je to u nás doma.
Tak tohle me maximaaalne zabilo :DD
Ale je fakt, ze bych se nedivila, kdyby to takhle fakt ve skutecnosti bylo :'D
Takhle jsem se už dlouho nezasmála! 😀 Super povídka 🙂
děkuju vám za úžasný feedback 🙂
přesně tohle sem potřebovala xDDDDDDDDDDDDD takhle sem se nezasmála už dlouho xD by si to měl přečíst můj přítel…protože to je to samé xDDDD panebože děkuju ti! ale to zabití za Don't touch my star ti to nesmaže!:DDDDDDDDDDD 😛
Úžasný, pobavilo mě to 😀 Musím říct, že bych se vůbec nedivila, kdyby to přesně takhle bylo ve skutečnosti 🙂
tak toto ma maximálne kompletne úplne dorazilo xDDDD miestami som až nedýchala od smiechu xDDDD úplne vidím Toma tváriaceho sa ako 5 minút pred smrťou ako hovorí že nedočiahne na ovládač, by som mu ho pleskla o hlavu xDDDD a inak páčilo sa mi ako si napísala Riu, prišla mi tu úplne v pohode 🙂 a to na BTK ma zabilo úplne najviac xDDD ďakujem za spríjemnenie večera xD
Tak toto bolo vážne úžasné. :DDD na tom sa nedalo nesmiať 😀
Tak z toho jsem mněla druhy vánoce paráda přesný popis chlapa když je nemocnej.
😀 😀 😀