autor: Starling011
Oběd
Bill křičel, když jej drsné ruce vytáhly do vzpřímené pozice a zamaskované tváře na něj pošilhávaly v šeru. Cítil pach vlhka a plísně nedokončeného suterénu a chtěl zakřičet znovu, ale to už měl kolem pusy uvázanou látku. Drsná bavlna mu vysušovala pusu a škrábala ho na pokožce.
„Je hezký,“ řekl hluboký hlas.
„Taky bojovník,“ řekl další, když bojoval s Billovými mávajícíma nohama.
„Tohle to vyřeší,“ řekl třetí muž a přišel blíž. Zahlédl záblesk stříkačky a začal bojovat tvrději. Moc mu to však nepomohlo. Jehla se zapíchla do jeho ramene a píst byl stlačen. Účinek drogy byl téměř okamžitý. Billovy končetiny zeslábly a rozmazal se mu pohled. Svázali mu ruce i nohy, a pak se do něj pustili biči, rákoskami a taky rukama. Silou se natlačili do jeho úst a pak do těla.
Bolest jím procházela přímo rozžhavená do běla i přes drogový opar. Pak ho nechali upoceného a obaleného ve spermatu, zatímco vzlykal po Tomovi. Proč jej Tom neochránil před strážemi, říkal přece, že to udělá. Bill znovu zabojoval s pouty nejsilněji, jak dokázal ve zdrogovaném stavu. Bál se jejich návratu a věděl, že jej Tom opustil v běžném obyvatelstvu…
Tom se prudce probudil z hlubokého spánku, Billovy vzlyky se mu pořád ozývaly v hlavě. Ihned vyskočil na nohy a navlékl na sebe svoje roucho. Pak zamířil do pokoje v suterénu, věděl, že znovu nebude schopen usnout, dokud neuvidí Billa v bezpečí a nezraněného. Vklouznul do místnosti a uviděl Billa sedícího u okna.
Bill se ohlédl, když vešel, a okamžitě seskočil dolů. „O nic jsem se nepokoušel, jenom jsem nemohl spát a chtěl jsem vidět hvězdy,“ řekl a zachvěl se.
„To je v pohodě, nebyl bys schopný tím oknem utéct, je z nerozbitného skla. Zlomil by sis ruku, kdybys to zkusil. Jsem překvapený, žes ho našel,“ řekl Tom, dívajíc se, jak Bill vzhlédl.
„Trochu jsem to tady prolézal a našel jsem něco, co nevypadalo jako cihla. Tak jsem to dal pryč a našel okno. Mohl jsem si sednout na parapet a dívat se na hvězdy,“ řekl Bill.
„Byl jsem na tom stejně, když jsem sem přišel. Rád jsem se díval na otevřené prostranství,“ řekl Tom a Bill znovu vzhlédl.
„Chceš se ke mně přidat?“ zeptal se Bill, a i když nemusel čekat na Billovu žádost, ale bylo hezké, že se zeptal. To, že Bill měl zájem o jeho společnost, bylo něco, co si vychutnával. Přišel k Billovi, který si sedl naproti němu a své dlouhé nohy skrčil pod sebe, dívajíc se znovu na oblohu. Měsíc vybělil jeho pokožku na ještě světlejší, než byla normálně, a díky kontrastu dělala jeho vlasy ještě tmavší.
„Co děláte vzhůru takhle pozdě, pane?“ zeptal se Bill.
„Nemohl jsem spát. Tak jsem tě přišel zkontrolovat,“ řekl Tom.
„Jsi dobrý v tom, co děláš, že jo?“ zeptal se Bill a pořád se na něj nedíval.
„Myslíš?“ zeptal se Tom zvědavě. Bill se na něj podíval a skousnul si spodní ret.
„Na tohle nemám názor,“ řekl Bill a povzdychl si, když se znovu podíval z okna. „Říkal jsi, žes byl otrok, co sis teda myslel o svém trenérovi?“
„Georg byl na mě hodný. Myslel si, že jsem hezký, tak byl na mě milý, i když mě musel zbít. Naučil jsem se od něj hodně,“ řekl Tom.
„Stejně, jako ty se mnou,“ řekl Bill tiše. Tom věděl, že tahle noc se mu nemusí vyplatit kvůli zjevnému porušení disciplíny, ale doufal, že si Bill uvědomí, že tyhle momenty přijdou častěji, pokud se bude dobře chovat.
„Snažím se, Bille, nechci ti ublížit,“ řekl jemně Tom a pohladil Billovu tvář. Bill se do pohlazení opřel a otočil se, aby se mohl podívat na Toma.
„Záleží ti na mně?“ Bill se zeptal a Tom přikývl. „Proč?“
„Nevím, prostě záleží,“ řekl Tom a Bill se jemně usmál.
„Jsem rád, že tě mám,“ řekl Bill a přiblížil se. Jemně přitisknul své rty na Tomovy. Tom to nijak nezneužil, jenom nechal Billovy rty jemně dýchat na ty jeho, dokud se Bill znovu neodtáhl a nevrátil se zpátky k dívání se z okna.
*~*
Tom se probral brzy ráno a cítil něčí teplý dech na krku. Podíval se dolů na Billa spícího na jeho rameni. Část tváře mu zakrývaly tmavé vlasy, ale ta část, kterou viděl, vypadala odpočatě. Billovy ruce byly jemně zamotány do šedé látky. Tom jej nechtěl budit, ale věděl, že se musí vrátit zpátky do reality. Plus jim zůstávalo pouze několik hodin do oběda se zbytkem domu.
Tom ze sebe Billa opatrně sundal, věděl, že pro něj bude lehčí vrátit se k nesporné poslušnosti, pokud nebude vědět, jak usnuli. Tom řekl strážím, aby jim přinesli snídani, pak šel probudit Billa. Ty medově hnědé oči na něj rozespale zamhouřily, a pak se podívaly na východ slunce za fialovými horami v dálce.
„Samozřejmě, pane,“ řekl a vstal, protahoval se.
Tom slyšel, jak jeho ramena křupla díky ztuhlosti za brzkého rána, ale mohl říct, že Bill byl zraněný každým dnem méně a méně. Modřiny na jeho zádech byly světle červené, očividně stále podrážděné, ale ne tak moc jako předtím. Jeho zápěstí rychle bledly zpátky do jejich původní barvy. Jak se Billova zranění hojila, blížil se čas návratu k pravidelnému tréninku. Tom se návratu k němu děsil, ale musel to udělat, pokud se chtěl někdy stát mistrem, a pokud by se měl Bill někdy dostat pryč od krutosti tohohle místa.
Bill si klekl vedle jeho stoličky jako obvykle, a snídaně proběhla bez incidentu. Vypadalo to, že se Bill pořád chce vrátit zpátky ke vztahu pán/otrok i po tom selhání disciplíny dnes v noci. Tom vítal fakt, že Billa za ni nebude muset potrestat.
Sprchy byly přeplněné, protože se všichni chystali na oběd a množství lidí taky zajišťovalo jistou anonymitu pro otroky a mistry, co tady byli. To Tomovi umožňovalo vyhnout se Georgovi, a Billovi zase Georgovým otrokům, všichni tři sdíleli sprchovací hlavici.
„Jsou tady i ostatní učni. Je to tvoje nejlepší příležitost, jak na sebe nestrhnout pozornost,“ řekl Tom, ukazujíc na skupinku dívek a kluků mezi čtrnácti a jednadvaceti lety.
Byly to jenom ojedinělé případy, kdy byl otrok unesen po tom, co dovršil jedenadvacet let. Po jednadvaceti bylo dost těžké zlomit člověka. Nejžádanější věk byl mezi čtrnácti a šestnácti, výsledkem čehož bylo, že mnoho otroků bylo slabých a bezmocných. Tom ve skutečnosti odmítl trénovat několik dětí, které mu přišly pod ruce. Vždy se dostaly mezi běžné obyvatelstvo a Tom jenom zuřil nad tím, jak nechutné to bylo.
Viděl Billa stydlivě stát se skupinkou učňů. Zvědavě se na něj dívali a něco si mezi sebou šuškali. Otroci měli dovoleno od svých mistrů mezi sebou beztrestně mluvit, ale jenom pokud kvůli tomu neporuší nějaká pravidla. Tom věděl, že tady byl soubor pravidel ohledně komunikace mezi otroky. Když byl otrok, tak nikdy neměl šanci je prozkoumat, protože byl Jorgův jediný otrok, a ten jej držel izolovaného.
Viděl, jak Billovi ubíhal pohled jeho směrem, když se ho jedna z dívek zeptala na jméno. Tom mu naznačil, že smí a otočil se zpátky k ženě vedle něj, která se ho na něco ptala.
„Bill,“ odpověděl dívce a hodil další obezřetný pohled přes celé sprchy na Toma, který byl zabraný do konverzace s blondýnkou s vyvinutým poprsím.
„Sarah,“ řekla a natáhla k němu ruku. „Kolik ti je?“
„Devatenáct, a tobě?“ řekl Bill, když si uvědomil, že bylo v pořádku s ní mluvit tak dlouho, dokud si hlídal, kdy Tom bude chtít odejít.
„Osmnáct před týdnem, ne, že by moje trenérka vůbec brala odhled na to, že mám narozky,“ řekla a jemně se zahihňala. „Budu tady už téměř měsíc.“
„Já jenom týden,“ opověděl Bill a vzal si mýdlo, které mu nabídla.
„Je těžké se tady tomu přizpůsobit, ale dá se to,“ řekla, když si šamponovala své dlouhé, červené vlasy. „Vidíš tu ženu, která teď mluví s tvým trenérem?“
„Jo,“ odpověděl Bill, vstupujíc pod teplou vodu, aby ze sebe smyl bublinky.
„To je má Paní, Leah,“ řekla Sarah. „Většinu času je na mě hodná, ale musí to být pro ni stresující, být jediná žena mezi trenéry. Většinou si svou frustraci vybíjí na mně.“ Ukázala na své tělo, její prsa byla celá od modřin, stejně tak jako záda.
„Zjistil jsem, že Tom, můj trenér, umí být krutý taky,“ řekl Bill a ukázal jí značky, které pořád pokrývaly celou zadní část jeho těla, a modřiny na kolenou a zápěstích.
„Chovej se dobře a bude to lepší,“ řekla a jemně mu položila ruku na rameno, když někdo zapískal a bylo zavoláno její jméno. „Uvidíme se později. Sprchuju se v deset, tak zkus přesvědčit svého mistra, aby tě sem v deset přivedl.“
„Ahoj Sarah, zkusím,“ řekl. „Já se sprchuju kolem oběda, takže bys to mohla zkusit ty, pokud by mi to nevyšlo.“ Dříve si všiml času na Tomových hodinkách. Přikývla a vypařila se. Tom zavolal Billa zpátky, když si vymyl kondicionér z vlasů.
„Kdo byla tvoje kamarádka?“ zeptal se Tom cestou zpátky do pokoje.
„Sarah, pane,“ odpověděl Bill a pořád cítil teplo její ruky na svém rameni. „Proč jsi nám dovolil spolu mluvit?“
„Otroci mají povoleno spolu mluvit volně, obzvlášť když jsou ve stejném postavení v domovní hierarchii,“ řekl Tom, když konečně došli do pokoje v suterénu. „Zůstaň oblečený, nezůstaneme tady moc dlouho.“ Billovy ruce se zastavily na knoflíčcích modrých šatů a Tom mu nabídl hřeben na vlasy a pro něj neznámý zubní kartáček, který byl jablíčkově zelený.
„Další privilegium,“ řekl Tom, když se na něj Bill podíval s otázkou. Skončili rychle, a Tom jej vyvedl nahoru po schodech. Houf lidí se zhušťoval s každým poschodím, ale Bill ucítil teplou ruku jemně se otřít o jeho zápěstí a vzhlédl. Sarah se jemně pousmála a nepohodlně zatahala za obojek, dělajíc grimasy. Bill musel zadržet uchechtnutí a podívat se jinam, aby zabránil smíchu. Pořád si pravidly nebyl tak úplně jistý. Viděl Toma, jak se na něj zaujatě dívá a okamžitě sklopil pohled a viděl, jak Sarah dělá to samé
Mrkla, když si všimla, že se na ni dívá koutkem oka. Když znovu vzhlédl, viděl Toma znovu zabraného do konverzace s Leah.
„Tak, jsi vzrušený?“ zeptala se Sarah a kontrolovala, jestli jsou jejich trenéři dostatečně zabraní do debaty.
„Kvůli čemu?“ zeptal se Bill.
„Kvůli tvému prvnímu jídlu se zbytkem domu,“ řekla.
„Ani ne. Jak tady můžeš být kvůli něčemu vzrušená?“ zeptal se Bill.
„Odmítám nechat tohle místo zdeptat mě. Taky můžeš být úplně mizerný a mít špatnou povahu, což vede jen k potrestání, nebo můžeš akceptovat svůj osud a užívat si ty malé svobody, které přijdou s dobrým chováním,“ odpověděla a jemně se zatočila, zručně přitom manévrujíc s obojkem.
„Jsi divná,“ řekl Bill a cítil, jak se usmívá, i když se tomu bránil.
„Bille, jsme tady uvězněni, a ty s tím musíš žít. Nechci, aby ses mi tady vytratil,“ řekla s jemným úsměvem.
„Zkusím,“ řekl Bill a ona se usmála dřív, než si oba všimli, že se na ně Tom dívá, a rychle sklopili pohledy.
„Je vážně hezkej,“ řekla Leah, když se s Tomem vrátili ke svým učňům. Vzala Billovu bradu mezi své silné prsty a on se podíval do jejích ledově modrých očí. „Má zajímavé oči.“
„Jo, je tak trochu poklad,“ řekl Tom a Leah ho pustila. Přešli velkými dřevěnými dveřmi do velké klenuté místnosti, do které proudilo přes velká okna sluneční světlo. Tom ho vzal stranou a odvázal z jeho obojku vodítko. „Máš dovoleno bavit se s těmi v modrých a žlutých rouchách. Sklo je silné, a pokud se pokusíš utéct, stráže tě chytí. Sarah ti vysvětlí všechno ostatní.“
„Díky, pane,“ řekl Bill a cítil, že ho Sarah tahá pryč.
„Jenom dělej, co ti řeknu,“ řekla Sarah a sedli si na červené saténové podušky vedle velkého okna. Bill cítil sluníčko na pokožce poprvé za pět dní. Zahřívalo jeho ramena a vlasy. „Je to hezký, ne? Vždy se snažím najít si místo vedle oken.“
„To znamená, že to zítra budu jenom víc postrádat,“ odpověděl Bill a ona si povzdychla, ale dřív, než stihla odpovědět, někdo vešel zpoza stolu. Sarah ho vytáhla na nohy a pak dolů na jedno koleno, všechno, co viděl, byla vířící černá roucha a muž s krátkými blond vlasy se usadil do židle, která připomínala trůn ve středu lesklého tmavého stolu ze dřeva.
Když jim všem naznačil, aby si sedli, Sarah jej stáhla zpátky na podušku.
„To je pán domu, Gustav. Ta dáma po jeho pravici je jeho žena a ten malý kluk v jejím klíně je jeho syn. Bude z něho nový pán domu, když bude jeho otec moc starý na to, aby si sjednal respekt před celým domem,“ šeptla mu Sarah do ucha.
„Má nějaké dcery?“ zeptal se Bill.
„Jo, dvě. Všechny dívky, co se tady narodí, jsou poslány do kuchyně a budou služky až do smrti. Všichni další synové, které by měl, se stanou mistry na nejvyšších úrovních, nikdy nebudou otroci nebo trenéři,“ odpověděla Sarah.
„Co, když nějaký jiný trenér otěhotní svou otrokyni?“ zeptal se Bill.
„Všechny dívky jsou poslány do kuchyně. A všichni kluci jsou zabiti, Gustav si myslí, že by se mohli proti němu vzbouřit a pokusit se ukrást dům. To se dříve stalo. Gustav se postaral o to, aby se to nestalo jemu,“ řekla Sarah.
„To zní, jako další pravidla,“ řekl Bill.
„Tenhle dům se už víc než sto let zdokonaluje ve způsobech bolesti, trestání a potěšení. Za celý ten čas ani jediná osoba neutekla,“ řekla Sarah.
„Jak tohle všechno víš?“ zeptal se Bill.
„Moje paní má ráda, když jí čtu, a chce, abych byla dobře obeznámena s historií domu, tak mi přinesla z knihovny knihy, které napsali lidé, co tady žili,“ řekla Sarah.
„Já jenom zpívám,“ řekl Bill a ona se usmála.
„Každý mistr má rád něco jiného,“ řekla a Bill pokrčil rameny.
„To je jedno,“ řekl Bill. Jídlo bylo dobré a on zjistil, že začíná mít Sarah vážně rád. Trvala na dodržování pravidel, i když Leah a Tom nebyli v dosahu, a Bill se přistihl, že se chová lépe, než by od sebe očekával.
Když slunce začalo zapadat, tři nahé postavy byly dovlečeny dovnitř a dotáhnuty k začátku stolu, kde byly sraženy na kolena před pánem domu a jeho rodinou.
„Co má tohle znamenat?“ dožadoval se odpovědi Gustav.
„Našel jsem tyhle, když se snažili utéct, jejich mistr jim pomáhal,“ řekl jeden ze strážných a tvrdě chytil za vlasy toho, co u něj stál nejblíž.
„Ah, chápu. Kevine, proč nerozhodneš o jejich trestu?“ Gustav se otočil na svého syna. Zvednul ho z matčina klína a položil na stůl.
„Co bych měl vybrat, tati?“ zeptal se Kevin.
„Pokusili se utéct,“ řekl Gustav a Kevin přikývl.
„Dobře tati,“ řekl velmi vážně. „Zbičuj je.“
„Slyšeli jste ho,“ řekl Gustav, když se stráže neměly k tomu, aby splnily rozkazy.
„Ano, pane,“ řek strážný a vytáhli je na nohy a připoutali ke stěně. Jeden ze strážných vyndal rákosku, takovou, jakou Tom používal na Billa, a ten se zachvěl. „Pane, chcete mít tu čest?“
„Jo, myslím, že bych mohl,“ Gustav vstal ze své stoličky, podal malého kluka zpátky jeho matce a šel vpřed pro rákosku. Jiný strážný ji smočil ve vodě a Gustav začal.
Bill sebou cuknul pokaždé, když křik prosvištěl vzduchem, a Sarah na tom byla stejně. Mnoho z otroků v místnosti odvracelo pohled. Když Gustav skončil, vrátil se zpátky ke své židli a začal si hrát se svým synem, jako by se nic nestalo, přičemž zlomení lidé byli odnášeni z místnosti třemi strážemi.
Aktivita a hovor se vrátil, mezi mistry o dost bouřlivěji než mezi otroky. Tom se vrátil a Sarah okamžitě vyskočila na nohy, přičemž vytáhla i Billa. „Pojď,“ řekl Tom a připnul vodítko k jeho obojku. Bill jemně kývl Sarah, když odcházeli.
„O čem to všechno bylo?“ zeptal se Bill.
„Neposlušnost se trestá tady, to bys měl odteď vědět,“ řekl Tom. Rozuměl, že Bill se naučí pravidla postupně, tak jej nepokáral za zapomenutí titulu.
„Bylo nezbytné to dělat přede všemi?“ zeptal se Bill.
„Jo, byla to výstraha pro všechny a bude tady na pár dní pochmurno,“ řekl Tom. „Jenom se nikdy nedostaň to té pozice. Viděls, jak byl Gustav nemilosrdný.“
„Před pár dny jste nebyl o moc lepší,“ řekl Bill. Když se na něj Tom otočil, Bill sklopil pohled do podlahy a polknul.
„Udělal jsem, co jsem musel, abych tě dostal pod kontrolu. Nijak jinak by ses to nenaučil,“ řekl Tom a Bill pořád pohled nezvedl. Tom jemně pohladil jeho líce a pokračoval vpřed, až dokud nedošli do suterénu. Tom začínal litovat, že Billa vůbec bral, vypadalo to, že to nadělalo více škody než užitku.
autor: Starling011
překlad: Psycho
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
ouu toje ujeté 😀 už se těším na trénink
Ale verim tomu, ze se Bill nauci chovat .. a nakonec sam se stane necim, co bude mit jen Tom a treba se i odtamtud dostane 🙂 prala bych mu to, aby se mohl vratit za rodinou .. ale i s Tomem..
Wow! Ten začátek byl tak nádherný! Já jsem nemohla uvěřit vlastním očím, že si čtu o tom, jak Tom s Billem sledují na parapetu hvězdy. Bylo to opravdu nádherné a já jsem začala mít pocit, že všechno bude v pořádku. 🙂 Musím říct, že mě to mile překvapilo a jak pro mě, tak i pro Billa to byla nádherná změna 🙂
Taky jsem ráda, že si Bill našel kamarádku 🙂 A ještě k tomu takovou hodnou a pozitivně naladěnou 🙂 Myslím, že to je přesně to, co potřeboval. Líbilo se mi, jak Billovi vyprávěla o historii domu, protože se musím přiznat, že i mě to velice zajímalo 🙂 To, jak se snažila Billa povzbudit a poradit mu, aby byl hodný a užíval si každé maličkosti, kdy je odměněn, se mi taky líbilo. Celkově si myslím, že by na Billa mohla mít skvělý dopad. Navíc člověk potřebuje kamaráda a Tom je pro Billa prostě a jenom jeho pán. Vlastně celkově mě tento díl potěšil 🙂 Byl takový pozitivní a skoro se to obešlo i bez násilí. No hlavní je, že to násilí nebylo spácháno na Billovi 🙂 Takže jsem šťastná 🙂
Gustav byl teda pěkně krutý a nějak se mi nelíbí myšlenka, že malý kluk musí rozhodovat o tom, jaký trest dostanou ti, co zhřešili. Já vím, ten malý kluk v tom žije a asi to tak i musí být, aby byl připravený na to, jak krutý jednou bude muset být. A nebo že dcery Gustava jdou do kuchyně a celý život budou služky? No teda! To se mi teda vůbec nelíbí 😀 Ale tak zase všechno lepší, než kdyby musely dělat otrokyně. No nemá to tam nikdo lehké 🙁 Opravdu doufám, že se Billovi jednou podaří se vypracovat na vysokou pozici. Ono nejelepší by bylo, kdyby z tama i s Tomem utekli 😀 Ale já budu vlastně spokojená i když budou tam, ale šťastní 🙂
Povídka se mi líbí čím dál víc, děkuji autorce a samozřejmě děkuji ještě víc překladatelce, že mi umožnily si tohle číst! Děkuji!♥♥♥
Uzasny dil. Bill se konecne chova dobre, snad to jeho chovani vydrzi. Moc se tesim na pokracovani <3
Nádherné, nejkrásnější bylo, jak se společně dívali na hvězdy, to jsem si snad říkala, že to ani není možné, ale bylo to opravdu krásné.
Docela mě překvapila ta pravidla ohledně Gustavovy rodiny, že jeho dcery musí dělat celý život služky, to je dost kruté, stejně jako když ten malý kluk rozhodoval o trestu. Do tohohle by se děti neměly zatahovat, ale pokud má být jednou nástupce, tak asi musí.
Tahle povídka je dost krutá, ale líbí se mi, má to takové svoje kouzlo a všechny ty maličkosti, jako třeba právě s těmi hvězdami jsou pak mnohem hezčí 🙂
Jeeej to bolo tak sladké na tom okne,ako dal Bill Tomovy pusu jeeeeeeeeeeeeeeeeeejjjj