autor: KarlaSka & Dark Princess
„Ne, Tome, ne!“ vřískl Bill hystericky a chytil bratra za zápěstí, aby si ho k sobě mohl přitáhnout.
„Nech mě bejt, Bille!“ Tom se vytrhl z jeho sevření a zamířil ke dveřím. Musel odtamtud co nejdřív vypadnout.
„Tohle nemůžeš!“ založil si Bill ruce na hrudníku a propaloval Toma, který v tu chvíli otevíral dveře, nenávistnými pohledy.
„Kurva, Bille! Už mě nebaví dělat ti loutku! Už si konečně uvědom, že já nebudu skákat, jak ty pískáš. A dneska už mě nečekej, radši budu spát někde pod palmou, než s tebou v jednom pokoji!“ zamračil se Tom a silně za sebou třískl dveřmi.
„Tak si běž! Mně je to u prdele!“ zakřičel Bill z plných plic, když za ním vyběhl na chodbu. „Na co čumíte?“ vyjel ještě na pár zvědavců, než se vrátil zpět do pokoje. Teď nastal okamžik pravdy.
Bohlen by musel být úplně hluchý, kdyby to neslyšel. Sám pro sebe se ušklíbl. Tohle mu tak krásně vycházelo. Nevěděl, proč se dvojčata pohádala, ale znělo to vážně. A když teď Tom odešel… on bude mít volnou cestu. Počkal asi dvacet minut, než si byl jistý, že se Tom nevrátí, a šel do jejich pokoje. Bill seděl na posteli a koukal z okna. Dieter jej chvíli pozoroval. Vypadal hrozně sklíčeně a občas smutně vzdychl.
Potichu zavřel dveře a přistoupil k Billovi.
„Copak, že jsi tak smutný?“ ušklíbl se a Bill nadskočil leknutím. Prudce se otočil a vyděšeně na Dietera vytřeštil oči. „Snad jen Tom nezjistil, že jsi děvka, hm?“ slizce se usmál a pohladil jej po stehně. Bill se prudce odtáhnul, vzpomínky na tu noc se mu vracely až příliš barevně.
„Nech mě!“ vyskočil na nohy a couvl, ale zakopl o vlastní boty a upadl. Bohlen se zašklebil a přitlačil ho k zemi. Bill byl proti němu slabý, nemohl se ubránit.
***
Tom byl chvíli venku a přemýšlel. Měl trochu strach, že to nevyjde. Nebo… nebo že nestihne zasáhnout včas. A co když tam vtrhne, co udělá? Co když to nic nevyřeší a Bohlen bude Billovi dál ubližovat?
Kouknul na displej mobilu. Už tam stál asi dvacet minut, to by snad mohlo stačit. Bill se mu snad zvládne chvíli ubránit, pokud ty jeho svaly teda nejsou jenom na okrasu. Vrátil se zpět do hotelu a vyběhl do jejich patra, schody bral po třech.
„Mateo?“ zaťukal na dveře zpěvákova pokoje a modlil se, aby tam byl. Až teď si uvědomil, jak pitomé od něj bylo, že se s ním nedomluvil předem. Dveře se o kousek pootevřely a škvírou vykoukl rozcuchaný Mateo.
„Promiň, že tě ruším, ale naléhavě potřebuju tvoji pomoc,“ vyhrkl Tom a bez zeptání vytáhl zmateného zpěváka na chodbu.
„Huh?“ Mateo byl z toho všeho mimo. Měl v tu chvíli absolutně jiné plány, ale výraz v Tomově obličeji mu nedovolil se mu vysmeknout a vrátit se zpět na pokoj, kde na něj čekala Suzie, černovlasá barmanka.
„Bohlen je teď určitě u Billa,“ objasnil mu Tom a rychle vyrazil k jejich společnému pokoji, kde nechal Billa napospas osudu.
***
Ačkoliv Bill věděl, že je to všechno jenom nahrané a každou chvíli ho Tom přijde zachránit, nemohl se ubránit strachu, že si to správně nenačasuje a Bohlen mu stihne ublížit. Už si nechtěl včerejší noc prožívat znova, jednou to bylo až až.
„Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém, vyber si, Bille!“ zavrčel Dieter a jedním rychlým pohybem zbavil Billa kalhot a následně i sebe. Bill začínal panikařit.
„Ne, nech mě, prosím!“ vyjekl Bill, ale hned na to měl v puse nacpaný šátek. Začal se prudce cukat a snažil se Bohlena od sebe odstrčit, ale bez úspěchu. Cítil jeho ruku v rozkroku a pak na zadečku.
„Nemám u sebe žádný gel, snad nevadí,“ ušklíbl se Dieter a pleskl Billa přes zadek. Blonďák vyjekl tak hlasitě, že to bylo dobře slyšet i přes šátek, a rozvzlykal se. Sakra Tome, kde jsi?! řval v duchu. Bohlen mu zatím drsně procházel rukou pod tričkem a bolestivě ho štípl do bradavky.
„Necukej se, ty malej smrade!“ zavrčel, litoval, že nemá další šátek nebo něco, čím by mu svázal ruce.
Najednou se dveře rozrazily a dovnitř vlítl nasranej Tom.
„Nech Billa, ty hnusnej úchyle!“ zařval a prudce Bohlena od bráchy odtáhl. Neváhal ani vteřinu a s největší silou vrazil Dieterovi pěstí do obličeje. Mateo se zatím sklonil k Billovi a vytáhl mu z pusy šátek.
„M-mateo… on… on,“ vzlykl roztřeseně a hledal bezpečí v jeho náruči.
„Ššš,“ pohladil Mateo Billa po zádech a pevněji si ho k sobě přitiskl. Moc nechápal, čeho tím chtěl Tom dosáhnout, když si to Billa nechal prožít všechno znovu, přišlo mu to od něj nezodpovědné.
„Ty svině zkurvená!“ Tom byl rudý vzteky, který ho absolutně zbavil všeho ovládání. Jediné, co v tu chvíli chtěl, bylo ublížit Dieterovi, co nejvíce to šlo. Zasadil mu další ránu do obličeje, až Bohlenovi vylétla z pusy krvavá slina, a hned za ní další, čímž ho srazil k zemi.
„Billovi-nikdo-ubližovat-nebude!“ křičel na ležícího muže Tom a každé slovo doprovodil co nejsilnějším kopnutím.
„On… on ho zabije,“ vzlyknul Bill, když se odvážil odtrhnout tvář od Mateovy hrudi a podívat se na násilný výjev.
„Nech toho, Tome!“ okřikl starší z dvojčat Mateo, ale jeho slova se minula účinkem. Tom se do Dietera, který bezmocně ležel na zemi a jediné, čeho byl schopen, bylo krýt si rukama hlavu a obličej, pustil s ještě větší vervou. Jedním přesně mířeným kopnutím přetočil staršího muže na záda a chvíli ho nechal vydechnout, protože sám potřeboval nabrat dech.
Mateo vstal od pořád na smrt vyděšeného Billa a došel k Tomovi.
„Tome, to stačí,“ položil mu ruku na rameno.
„Jak kurva stačí?! To hovado znásilnilo mého brášku, snad to jen tak nenechám?!“ vyjekl Tom rozhořčeně.
„Dá s to řešit i jinak, Tome, nemusíš ho rovnou zabít! Chceš vyvolat nějaký mediální skandál, aby se to všichni dověděli? To chceš?!“ Mateo zvýšil hlas. Nechtěl se Dietera zastávat, to ani náhodou, ale už to zašlo dost daleko.
„Vstaň,“ poručil Tom Bohlenovi. Muž se hodně pomalu zvedl, z nosu mu tekla krev a modřiny na sebe taky určitě nenechají dlouho čekat. Vzal ze země svoje kalhoty a oblékl si je.
Bill mezitím pořád seděl na zemi a tiše poplakával. Představoval si, co by se asi mohlo stát, kdyby Tom přišel později. Srdceryvně vzlykl, Tomovi to trhalo srdce, ale musel nejdříve dořešit tohle. Chytnul Bohlena za košili a přitlačil jej ke zdi.
„Tak a teď mě dobře poslouchej. Ani jeden z nás nechce, aby se tohle dozvěděli novináři a dělalo se kolem toho haló.“
„Nic mi nemůžeš dokázat, nikdo ti neuvěří,“ přerušil ho Bohlen se samolibým úšklebkem. Tom se musel velmi ovládat, aby mu znovu nevrazil.
„Už se Billa ani nedotkneš, je ti to jasný?! Víš, že jsem schopný čehokoliv, když jde o Billa. Takže… jestli na něj co jen sáhneš, tak dopadneš mnohem, mnohem hůř,“ říkal chladně výhružným hlasem.
Bohlenovi se v očích objevil náznak něčeho, co mohl být strach, ale ihned to zamaskoval pohrdlivým úšklebkem.
„Chtěl bys, aby se celý svět dozvěděl, jak to doopravdy je mezi bratry Kaulitzovými? Chceš, aby všechny vaše fanynky věděly, že šukáš svýho bráchu? To byste přišli i o těch pár holčiček, které vám v tom vašem ubohém fanklubu ještě zbyly?“ zeptal se Dieter s co největší dávkou pohrdání.
„A kdo by ti měl věřit? Potom, co já, Bill a náš svědek potvrdíme, co jsi za odporného devianta, nikdy už si nikde ani neškrtneš,“ usmál se Tom vítězně. Bohlen, jako by si všiml Matea až teď, němě zalapal po dechu, ale nic neřekl. Sám moc dobře věděl, že pokud to Mateo všechno dosvědčí, žádné známosti už mu nepomůžou.
„Ber to takhle, teď tě pustím, ty půjdeš k sobě, nikomu se ani slůvkem nezmíníš, kdo tě tak zřídil, a na Billa už se nikdy nepodíváš jinak než jako na člena poroty, jasný?“ zeptal se Tom s pozdviženým obočím a trpělivě čekal na odpověď. Když se mu jí nedostalo, zatřásl starším mužem a mnohem autoritativněji zopakoval: „Jasný?“
„Jo, kurva!“ vyjel Bohlen, kterému došlo, že mu asi nic jiného opravdu nezbývá. „Tak už mě pusť!“
„Tak si to pamatuj,“ sykl Tom a pustil ho. Bohlen okamžitě odešel zkontrolovat škody na svém obličeji. Tom se s hlubokým nádechem obrátil ke svému dvojčeti, které se pořád krčilo u postele.
„Bille,“ šeptl a sedl si vedle něj. „Promiň. Neměl jsem tohle dovolit, málem se mu to znovu povedlo. Kdyby… kdybych přijel rychleji, nemuselo by to zajít tak daleko. Já… já nevím, co mě to napadlo, měl jsem prostě jít a dát mu do držky.
„Bez důkazů?“ opáčil Bill. Ani jedno z dvojčat si nevšimlo, že se Mateo tiše vytratil. Měl pocit, že dvojčata potřebují soukromí. On tady už stejně neměl co dělat a taky – na pokoji jej čekala Suzie.
„Důkazy-nedůkazy, neměl jsem tě tomuhle vystavit,“ odporoval Tom. Cítil se strašně, málem se tady znovu stala tragédie.
„Už o tom nemluvme, je to za námi. Budeme… budeme se prostě tvářit, že se nic nestalo. A zapomeneme na to,“ řekl tichým, nepřesvědčivým hlasem Bill. Nechtěl už o tom mluvit, ale pochyboval, že na to někdy zapomene.
„Tak jo, nebudeme o tom mluvit, pokud nebudeš chtít. Půjdeme spát, co říkáš?“ navrhnul Tom a pomohl Billovi vstát.
„Radši bych na vzduch,“ přiznal blonďák a Tom jen kývl.
Ještě dlouho se procházeli po pláži, jen oni dva, šum moře a tlumený svit měsíce. Mlčeli, za celý čas nepadlo ani slovo. Jen se drželi za ruce a vnímali vzájemnou blízkost. V tuhle chvíli byla slova zbytečná. Oba mysleli na to, co bude dál. Věděli, že společně zvládnou každou překážku, kterou jim osud nachystá.
„Tome? Miluješ mě?“ zeptal se najednou Bill tichým hlasem. Najednou měl… trochu pochybnosti. Ne vůči Tomovi. Ale vůči sobě. Má ho po tomhle všem ještě rád? Tom zastavil.
„Ovšem že tě miluju. A to žádný Bohlen nezmění,“ šeptl a něžně Billa políbil.
KONEC
autor: KarlaSka
& Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
:') Krásnej, dokonalej konec… 🙂 Konečně dal někdo Bohlenovi to, co si zasloužil.
Povídku jsem četla od začátku a vždy jsem se těšila na další díl. Doufám, že spolu chystáte spolupráci i do budoucna a že nás nenecháte dlouho čekat. 🙂
[1]:: Souhlasím. Taky jsem povídku pravidelně četla a vysloveně jsem se na tu Tomovu pomstu těšila 😀 Prostě hned jak Bohlen na Billa hrábnul tak sem si řekla: "Ku*va Bohlene, ty dostaneš přes držku!" 😀 A taky že jo! A konec je tedy krásný <3
Mimochdem chtěla jsem na téma DSDS a nenechavé ruce Dietera napsat taky nějakou tu povídku, ale pak mi kdosi řekl že už taková existuje, tak jsem se do ní pustila 😀 Chtěla bych si přečíst víc takových "aktuálních" povídek 🙂
Jupííííí!
Tak přece jenom Dieter dostal to, co si zasloužil! Tom mu nádherně zmaloval ciferník a já jsem za to neskutečně šťastná! Sice by si ten úchyl zasloužil daleko větší trest, ale aspoň něco. A je pravda, že by nebylo moc fajn, kdyby se tohle dostalo na veřejnost. Opravdu jste mě potěšily, že jste to takhle skvěle uzavřely 😉 Asi bych těžce nesla, kdyby to Dieterovi prošlo jen tak, Tom nic nevěděl a já si myslela, že obtěžování Billa nadále trvá!
Vyznání lásky na konci posledního dílu bylo prostě nádherné a já Vám chci moc za tuhle povídku poděkovat! ♥♥ Byla opravdu krásná, strašně ráda jsem ji četla, vždycky se na ni těšila a hlavně to je jedna z mála povídek, která je právě "aktuální"! A aktuální věci si já vždycky ráda čtu! 🙂 Bylo to prostě skvělý nápad tohle sepsat, všechno skvěle popsané a já si užívala každý díl téhle povídky! Je mi sice líto, že už tu tuhle povídku neuvidím, že už je konec tohoto příběhu, ale v nejlepším se má vždycky skončit 😉
Doufám, že od Vás ještě nějakou povídku uvidím, myslím, že Vaše spolupráce byla skvělá, tak se budu těšit až se tu od Vás opět něco objeví!
Ještě jednou děkuji!♥
Krásně skončila a Dieter dostal co zasloužil.
Skvely zaver, nastesti to Bohlenovi neproslo, ale ja byt Tomem, asi ho fakt zabiju, obcas se totiz neumim ovladat 😀 Super povidka, na jejim zacatku jsem pochybovala, ze by mohla skoncit dobre, ale nastesti se tak nestalo 🙂
taaaaaak jo :')))) HAPPY END <3 a Bohlen dostal na držkuuuuu!!Bohlen dostal na držkuuuuu!!Bohlen dostal na držkuuuuu!!Bohlen dostal na držkuuuuu!! :DDDD yattaaaaaaaaaaaa na tohle sem se těšila snad celou dobu nejvíc :DD přežijete máte štěstí :DD* honem něco dalšího 😛
Juchjuch. Konečně! Skončilo to vážně skvěle!!!
Myslela jsem teda, že Bohlena aspoň vyfotí a úplně to ve showbyznysu potopí, ale o tak to dopadlo dobře. Úplně mi přejel mráz po zádech, když Dieter řekl: Nemám u sebe žádný gel, snad nevadí.
Brr to bylo fakt něco, i když se sprchovým gelem to asi nebylo o nic lepší. Hrozně se mi líbí, jak Tom Billa bránil a dokázal by umlátit Dietera skoro k smrti.
Jinak já, jako fanynka, bych byla přímo nadšená, kdyby se ne veřejnosti objevilo, že spolu něco mají. Och bože, jak ja bych skákala radostí. Myslím, že doslova až ke stropu! 😀
A ten konec byl fakt sladký..to se mi líbilo ze všeho nejvíc. Nebylo to nic extra sladkého, nemám ráda, když je někde až moc přeromantizováno, ale tohle bylo boží. Fakt se vám holky ta povídka moc povedla. Dost dobrá práce. :))
jak jsem to cetla na zacatku, tak sem se musela vratit k predeslemu dilu, aby mi nejak doslo o co se jedna 😀 takze jsem ais proto zezacatku nechapal, proc to takhle je, ale pak uiz mi to doslo 😀
jsem rada, ze si to Tom s Bohlenem vyridil, ale taky by mohla byt druha rada, aby to bylo zajimavejsi 😀
Bohlena neznášam už z čias Modern Tolking, ale teraz sa na neho už nedokážem pozrieť normálne. Vždy ho vidím ako v tejto poviedke 😀 A dnes bol aj v skutočnosti v prenose na Billa odporný. Nepísali ste to podľa skutočnosti? 😀
Ďakujem za ten koniec. Tešila som sa na pomstu. Chvíľu som sa bála, že Tom príde neskoro. Som rada, že to stihol včas.
taaak dievčatá 🙂 strašne moooc moc moc vám chcem aj v Karlinom mene poďakovať za nádherné komentáre, naozaj ste nás hrozne moc potešili, písanie poviedky sme si užívali a rovnako aj čítane vašich reakcií 🙂
čo sa týka našej ďalšej spolupráce, dopisujeme posledný diel novej poviedky ktorú sme nazvali Nancy boy s pairingom Bill/Billy, vedľajší pairing vám nepoviem, nechajte sa prekvapiť 😉 a čo sa týka pokračovania tejto poviedky, ak nás niečo napadne, tak možno bude xD mali by sme niekoľko nápadov, ale je toho málo a tiež máme rozpísané vlastné poviedky, takže ďalšiu spoluprácu odkladáme na naurčito, ale určite od nás ešte niečo čítať budete, musím povedať že s Karličkou sa mi píše výborne 🙂
Skodw ze uz skoncioa…byla to jedna z mala supr dupr povidek na tomto blogu na kterou jsem se vzdycky tesila…
Super príbeh… som rada, že Dieter nakoniec dostal to, čo si zaslúžil ( i keď je pravda, že si možno zaslúžil aj viac 🙂 ).. a ten záver bol jednoducho krásny…