autor: GossipGirl
Omlouvám se, omlouvám se. Ale naši učitelé se rozhodli, že pár dní po pololetí máme málo známek a já, i když mám dopředu předepsaný díly, to prostě nestíhám naposledy číst a posílat :-/. Polepším se. (Vážně.)
Díky všem komentátorkám, které vydržely a podporují mě v psaní :). A všem čtenářům přeju příjemný počtení. GG
Osaměli v pokoji. Tom přecházel kolem jako šelma, měl chuť něco pořádně nakopnout. Bylo to jako nechutné nutkání něco udělat, cokoliv. Josh. Vždycky musel všechno zkazit. Věděl to… ne, měl to aspoň tušit. Že to neskončilo tím náhlým odjezdem minulý rok. To nebyl Joshův styl. Možná nevěděl, kde celé léto byli… ale teď… Povzdechnul si. Přešel k Billovi, sedícímu na posteli a pevně ho objal. Ruku mu zabořil do vlasů, nechal jeho hlavu spočinout na svém rameni.
„To je dobrý, zvládnu to,“ ozvalo se z hlubin jeho mikiny. Hned nato se Bill narovnal a usadil se mu na klíně. Zamrkal, aby zaplašil poslední zbytky šoku a upřel na Toma omluvný pohled. „Nepustil bys ho ke mně, že ne?“ Ta naléhavost v Billově hlase Toma skoro odrovnala. Zhluboka vydechl a zakroutil hlavou.
„Ne. Už ne, nikdy,“ řekl pevně a prohrábl Billovy uhlově černé vlasy. Všechny vzpomínky, které si znovu vybavil… nedokázal by je znovu potlačit. Nezvládnul by… ztratit ho.
Bill místo poděkování sklonil hlavu a našel Tomovy rty. Věnoval mu líný polibek, jemně propletl jejich jazyky. Nikam nespěchal. Když se na pár centimetrů oddálil, pousmál se. „Nechci na něj myslet.“
Tom ho s povzdechem objal kolem pasu a položil hlavu na jeho rameno. „Já taky ne. Minimálně do zítřejšího oběda nemusíme.“
Bill pokýval hlavou a teplými rty přejížděl po Tomově krku, jediném místě, kam měl teď přístup. Být s Tomem sám v pokoji podněcovalo jeho stránku provokatéra. Chtěl hodit za hlavu minulost i budoucnost a žít jen tímhle okamžikem. Štěstí, které cítil, když byl s Tomem. Přejel jazykem přes Tomův ušní boltec a donutil ho zdvihnout hlavu. Vyhledal jeho rty a provokoval je k hlubšímu polibku.
Tom pochopil. Probojoval se jazykem do Billových úst, rukama sjel na jeho boky. V mozku mu vybuchovaly ohňostroje štěstí. Takhle to mělo být, takhle to muselo být. Obavy ustupovaly touze. Bill zatahal za jeho spodní ret, jazykem obkroužil piercing v koutku. Zrovna chtěl ten jazyk potrestat svým, když…
„Tome?“ Odtáhli se od sebe, podívali se za hlasem. Ve futrech stál pobavený Andreas, ruce založené přes prsa a prohlížel si jejich mírně zarudlé tváře a provinilé výrazy. „Je ještě šance že se dostanete na večeři?“
Tom otráveně protočil oči a ruce nechal tam, kde je měl. „Kolik je?“ Bill se s malým nevinným úsměvem pohnul v jeho klíně. Zatnul zuby.
Andreasův úsměv se ještě rozšířil. „Půl šestý.“
„Tak co tu… otravuješ?“ vydechl s dalším skoro neviditelným pohybem. Dveře se zaklaply a blonďákův smích se rozléhal celým apartmánem. Tom padl zády do peřin a ukázal na Billa. „Tak tohle… tohle byla podpásovka!“
Bill blýsknul úsměvem a na Tomově klíně se uvelebil pohodlněji. Usyknutí mu znělo jak rajská hudba. Znovu se sklonil k těm rtům, které ho tak vábily, a zastavil se pár milimetrů od nich. „Půlhodina je dlouhá doba.“
Tom zavrátil hlavu a rozesmál se. „Vůbec ses nezměnil.“
„A jak to můžeš vědět?“
Sklonil se k Tomovu krku a s milimetrovou přesností hledal jeho citlivá místa. Přes látku trika přejel nosem a zastavil se až u kovového pásku na riflích. Jedním pohybem ho rozepnul.
Tom vydechl, když ho chladná dlaň pohladila přes boxerky. Jeho touha se stupňovala s každým dotykem, už tak dlouho… „Není zamčeno,“ vypravil ze sebe přiškrceně.
Bill vzhlédl. „A my to někdy dělali bez nebezpečí odhalení?“
Tom to vzdal. Nevěděl, jestli se má smát, nebo sténat. Stačilo pět minut a už měl jasno. Kousal se do ruky, aby byl potichu, zhluboka dýchal… ale Bill jeho snahy naprosto ignoroval. Svými rty vysílal do jeho těla vlny neuvěřitelné slasti. Napínal svaly, chtěl to oddálit, vážně. Ale Billův jazyk, přejíždějící po celé délce jeho penisu, byl osmým hříchem. Propletl prsty s prameny černých vlasů a celý zbytek příčetnosti soustředil na to, aby příliš netahal. Před očima mu zajiskřilo. S tichým stenem, který nedokázal potlačit, se napjal, vyvrcholil a jeho tělo ochablo v bělostných peřinách.
Bill se s úsměvem vytáhl nahoru a stočil se mu na rameni. Jeho klidný dech ovíval Tomův zpocený krk.
Jakmile se trochu vzpamatoval, přetočil se na bok a pohladil Billa po tváři. „Jsem rád, že ses nezměnil.“
V opojení okamžiku Toma napadlo, že vlastně ještě nikdy neměli skutečné rande. Umínil si, že něco vymyslí. Hned, jak dořeší vztahy v jejich ponuře naladěné skupině.
Tom ležel natažený na svojí posteli a snažil se nemyslet. Byl si moc dobře vědom, že padá do něčeho, co mu může způsobit pěkné problémy. Josh byl jeho učitel, kamarád… a hlavně u něj bydlel. Takže… dívat se na jeho kluka jako na svatý obrázek asi nebude žádoucí. Jenže si nemohl pomoct. Ten úsměv, ty rty… Když si je Josh přitáhl do tvrdého, majetnického polibku, svíraly se mu vnitřnosti žárlivostí. On by je jemně laskal… celé tělo… aby se nerozbilo. Vynadal si za tyhle myšlenky. Nemohl ho mít. A měl by s tím zíráním přestat, protože Bill si už párkrát jeho pohledů všiml. Kdyby to řekl Joshovi…
Ozvalo se zaklepání na dveře. S povzdechem se zvedl a došel otevřít. Už si v hlavě dokonce sestavil seznam všech věcí, které jsou ještě v použitelném stavu na lyžování. Čekal kohokoli, jen ne… Zmateně zamrkal.
Bill si nervózně propletl prsty a nejistě se usmál. „Můžu dál?“
„Jasně, ale… Josh…“
„Odjel. Pohádali jsme se.“
„Aha… Tak… pojď,“ zaváhal Tom naposledy a ustoupil ze dveří. Usadil se na opěrce jednoho z černých křesel a máchnutím ruky naznačil Billovi, ať si něco vybere. Vyčkával, s čím přijde, ale pohledem mimoděk hltal jemné rysy jeho bledého obličeje.
„Chtěl jsem si promluvit s někým… normálním…“ začal Bill potichu a posadil se se složenýma rukama do druhého křesla.
Tom se pousmál. „Máš o mně vysoký mínění. Ve svý podstatě jsem skoro stejnej cvok jako všichni tady.“ K jeho radosti zaškubaly Billovy koutky.
„Proč tu vlastně pořád jsi?“ zeptal se Bill a zkroutil nohy pod zadek.
Tom skrčil ramena. „Nemám kam jinam jít.“
„To jsme na tom stejně.“
„Takže idylka se nekoná?“
Bill zakroutil hlavou. „Idylka se konala možná první měsíc.“
„Jak dlouho jste spolu?“
„Skoro rok.“ Dostalo se mu pravdivé odpovědi. „Ale to je… jedno. Nechci o něm mluvit. Co ty? Nikdo na obzoru?“
Tom přemýšlel. Nutkání udělat něco, cokoli, v něm stoupalo neuvěřitelnou rychlostí. Musel… prostě musel. „Někdo by byl. Ale mimo můj dosah.“
„To nemůžeš vědět.“
„To teda vím,“ odfrknul si. Snažil se na Billa příliš nezírat a potlačit tu myšlenku, jaké by bylo ty rty políbit. „Nebo spíš tuším.“ O čem to mluvili?
„A zkusils to aspoň?“ Bill se očividně ponořil do nového problému, snažíc se zapomenout na ten svůj. Rty mu zdobil nevědomý poloúsměv.
„No… ne,“ připustil Tom a zvedl se. Pomalým krokem přešel celý pokoj a zůstal stát kousek od sedícího Billa. „Protože to nechci zkazit.“
Bill k němu vzhlédl. „Aspoň bys měl jistotu. Takhle si budeš jen říkat coby kdyby a věř mi, to je pěkně odporný. Dodneška si říkám, jak by to bylo, kdybych si nikdy… nezačal s Joshem,“ dořekl už tišeji. Nípal si kůžičku kolem nehtu na palci. Pohled měl pořád upřený na Toma.
Ten si kousal propíchnutý ret a sbíral odvahu. Přinejhorším dostanu facku… a Josh se dozví… nedokázal odolat. Dva kroky stačily, aby stanul přímo před Billem. Natáhl ruku, aby mu zastrčil pramen uhlových vlasů za ucho a sehnul se.
„Máš pravdu. Musím to zkusit,“ zamumlal a otřel se jemně o ty rty, které ho tak lákaly. Pootevřely se. Vydechl překvapením a polibek prohloubil. Jazykem poprvé prozkoumal Billova ústa. Ucítil dvě chladné dlaně, jednu na tváři, druhou na krku. Nemohl se odtrhnout, zaplavil ho pocit štěstí. Ty rty… políbit je bylo dokonalé. Tušil to. S malým úsměvem se odtáhnul a upřel na Billa oči naplněné tichou obavou, ale zároveň nekonečnou záplavou úlevy a radosti.
Bill mu přejel konečky prstů přes propíchnutý koutek. „Ještě, žes to zkusil.“
„Kde je Kay?“
Andreas pokrčil rameny. „Zmizel do lyžárny.“
„Dospěl k názoru, že si zasloužím jet semifinále se ztupenýma hranama?“
„Obávám se, že je to spíš poslední místo, kde může bejt sám.“
Tom sklopil hlavu mezi ramena a povzdechnul si. „Tohle je strašný. Nechci tu žádný dramata.“
„To nikdo z nás.“ Andreas si objednal další pivo a pohled upřel na televizi, kde právě běželo počasí. „Zejtra bude azuro.“
„Je to moje vina…“ ozval se najednou Bill a odsunul salát, ve kterém se doteď nimral.
Tom mu stisknul ruku a lehce zakroutil hlavou.
Andreas pomalu vzhlédnul. „Nemůžeš se omlouvat za vlastní štěstí.“
Jedli v tichu. Bill usilovně přemýšlel o tom, co Andreas řekl. Tom bojoval s chutí do něčeho praštit. Chtěl zpátky svého kamaráda! Ale nemohl kvůli tomu odkopnout Billa. Jak se měl rozhodnout? Jak se dá vybírat mezi dvěma, kteří ve vašem srdci dobyli stejně velká území?
„A co se týče toho kreténa, asi bysme měli sepsat petici,“ nechal se slyšet Andreas.
Bill odložil příbor a pomalu přikývnul. „Nevím, co tu dělá.“
„Je to jednoduchý…“ prohlásil Tom. „Rok nám nemohl kazit život, protože nevěděl, kde jsme. Teď…“
„Teď tu hodlá zase otravovat vzduch.“
„Přesně. Hele, Andy… jedna věc je, že k tomu má možná důvod, ale… stejně se nám nemusí kompletně vyhýbat. A navíc… měl by něco jíst.“
Andreas škubnul rameny. „Já mu nepomůžu. S tímhle ne.“
I když bych rád. Andreas vlastně už od svého příjezdu přemýšlel, jak by tohle mohl vyřešit. Nesnesl pohled na nikoho, kdo se trápil… a tahle situace vypadala bezvýchodně. I když to tu přežijí… vrátí se do Berlína… nevyřeší se nic. Povzdechnul si.
Bill pustil Tomovu ruku, oba naráz otočili hlavu. Hleděli na sebe a Tom se snažil Billa celou vahou svého pohledu ujistit, že je tu vítaný. Že se nesmí vinit za situaci, ve které se Tom ocitnul. Že ho potřebuje, aby vykopal všechny vzpomínky, o kterých si myslel, že jsou nadobro pohřbené. Billovy oči hřály. Záblesk minulosti ho skoro odrovnal.
Výkřik proříznul ruch na sjezdovce. Tom se nezmohl na jedinou myšlenku, nesoustředil se od doby, co Bill… náraz na tvrdý sníh mu vzal i tuhle vzpomínku. Cítil bolest v zádech, dvě lupnutí prozradila vyhozené lyže. Na chvilku se mu zatmělo před očima, zůstal ležet zkroucený na boku.
Ucítil ruce, které ho jemně přetočily. Zamrkal do slunce, čekal Jima, Franka, nebo dokonce Joshe. Překvapením pootevřel rty. Skláněl se nad ním Bill, ve tváři vepsaný vyděšený výraz.
„Panebože, jsi v pohodě?“
Pousmál se a kývnul. „Teď už jo.“ Sledoval jeho čokoládové, šokem rozšířené zorničky.
Bill se usmál. Tohle bylo jejich první setkání od toho polibku. „Pomůžu ti…“ zamumlal, až příliš blízko u Tomových rtů. Ale nedotkl se jich. Josh byl příliš blízko. Jen se zvednul a jal se sbírat rozhozené lyže.
Tom klesnul zpátky do sněhu a vydechl. Asi jsem se zbláznil, pomyslel si. Ale je mi to jedno.
„Kayi? Kayi?!“ Vešel do tmavé lyžárny, chlad se mu i přes teplou mikinu zakousnul do těla. Světlo z parkoviště pronikalo jedním oknem dovnitř a ozařovalo matným světlem prázdný prostor. Zavěšené lyže všude okolo vrhaly dlouhé stíny.
„Kayi?“
Nevěděl, proč to ještě zkouší. Nebyl tu. Nikdo tu nebyl. S povzdechem vyšel na parkoviště a chtěl se vydat zpátky na večeři. Možná se minuli, třeba už zamířil na pokoj.
„Tady jsem.“
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Musím říct, že ty flashbacky mě odrovnaly! Tak moc se mi líbilo, jak Tom vzpomínal, jak po Billovi toužil, jak se mu líbil. To bylo prostě kouzelné! A o jejich prvním polibku nemluvě ♥ Úplně jsem to hltala očima a usmívala se u toho, jak krásné to bylo 🙂 Nebo když šel Bill Tomovi pomoct. Prostě krása! Miluju okamžiky, kdy jsou ti dva spolu sami.
A dnešní okamžik, kdy byli spolu konečně!! sami, byl prostě nádherný! Sice je Andy musel vyrušit 😀 a já myslela, že se už nevrátí k původní činnosti, ale nakonec přece jen 🙂 A Tomova myšlenka, že spolu vlastně ještě ani neměli pořádné rande a že to chce napravit se mi moc líbila! A hrozně moc se na to těším, až to bude ♥♥ Oni dva prostě patří k sobě 🙂
No a takhle to utnout? 😀 Já jsem úplně napnutá, jestli si Tom s Kayem konečně pořádně promluví nebo co se bude dít. Ta situace není snadní ani pro jednoho z nich a věřím, že i Andy s Billem se díky tomu necítí úplně skvěle. Ráda bych, aby si to kluci pořádně vyřešili, ale nevím, jestli tenhle "problém" vůbec vyřešit jde.
Josh mě pořád pěkně štve, i když se v tomhle díle neobjevil 😀 Štve mě jen myšlenka, že zase přijel a chce jim otravovat životy. Doufám, že si Tom dá na Billa pozor, protože mám strach, čeho všeho je Josh schopný!
Mockrát děkuji za další díl!!♥♥ Je mi jasné, že toho máš prostě moc, ale já si na tuhle povídku vždycky ráda počkám! 🙂
Děkuji, že ji pro nás píšeš ♥♥♥
Hrozne me mrzi to s Kayem. Snad se to nejak urovna, az si ti dva promluvi.
Skvely dil, ty Tomovy vzpominky jsou uzasne 🙂
Takhle to utnout doufám že Kay najde někoho kdo mu pomůže zapomenout.
Tohle je naprosto úžasný díl 🙂 i když není všeobecná nálada nic moc, ti dva mě prostě pořád dostávají, nikdy jich nebudu mít dost… Kay mě štve… Určitě je to těžký, ale tak sakra… Tímhle se nic nezlepší…
moc moc skvělý, děkuju <3
Úplne strašne pekná kapitola. Flashbacky brali dych. A Andyho myšlienka ktorú povedal Billovi bola nádherná. Je mi ľúto Kaya ale Tomi patrí k Billovi. Dúfam, že sa s tým nejaké zmieri. A hlavne, že Tom z ľútosti neublíži Billovi. Táto poviedka je veľmi krásna. Ďakujem za kapitolu 🙂
jeeej:) konečne ďalšia časť:)skvelé:)
Tak to byla úžasná kapitola ♥
Zbožňuju flashbacky, protože díky nim můžu trochu víc nahlédnout do vztahu, který spolu Tom a Bill měli. Jak okolo sebe kroužili, jak se vzájemně oťukávali, snili o sobě a bránili se jeden druhému, až nakonec té vzájemné neodolatelné přitažlivosti podlehli.
Strašně se mi líbí, jaká láskyplná něha mezi nima teď je, jak jim na sobě záleží a jak si váží toho, že spolu konečně můžou být ♥
Andy je skvělý kluk a kamarád, Billa úžasně podržel větou, že se přece nemůže omlouvat za štěstí 🙂 A má svatosvatou pravdu, Bill neudělal nic zlého, jenom miluje a je milován…
Myslím, že v příštím dílu se odehraje rozhodující rozhovor mezi Tomem a Kayem, všechno k tomu směřuje. Kay je hodně nešťastný, ale podle mě už je s celou věcí smířený a snad ho alespoň maličko těší Tomův šťastný úsměv. I když patří někomu jinému…
Skvělý příběh ♥♥♥