*flashback*
Tom se zmoženě natáhl na svoji postel. Ani se nesvlékl, jak byl unavený. Ačkoli byl čaroděj, dřevo na zimu si štípal sám. Sice si půjčil od sedláka koně, aby mohl dotáhnout kmeny z lesa domů, ale to neznamenalo, že nebyl unavený k smrti. Will stál ve dveřích a soucitně se na svého milovaného čaroděje díval.
„Tome, říkal jsem ti, že ti pomůžu… proč jsi mě zavřel doma?“ Byla to pravda. Will chtěl Tomovi pomoct, už přeci nebyl malé dítě, ale sedmnáctiletý mladík plný života. Jenže Tom ne. Před odchodem ho zavřel doma a nikam ho nepustil.
„Už jsem ti to říkal. Dělat dřevo a kácet stromy je těžká práce. A navíc… něco by se ti mohlo stát.“ Will si povzdechl a pomalu přešel až k posteli s ležícím Tomem. Vysvlékl mu špinavé oblečení, natáhl mu čisté plátěné kalhoty a posadil se na jeho záda, aby ho mohl namasírovat, zbavit ho alespoň trochu ztuhlosti svalů.
„Tome, nemusíš se o mě pořád tak bát. Nejsem už malé dítě.“ Tom si povzdechl. Stáhl Willa ze svých zad a uvěznil ho ve svém medvědím objetí.
„Víš přece, že-„
„Se ti zdá, že’s o mě přišel. Tome, už jsme se o tom bavili. Je to jen sen… máš o mě strach, protože mě miluješ. Miluješ mě ještě, že jo?“ Pípl tiše a trochu s obavami v hlase černovlasý chlapec.
„Miluju tě. Víc než cokoli a kohokoli na světě. Jsi moje všechno… proto o tebe nechci přijít.“
„Nepřijdeš. Neboj se.“
Tom už to dál nerozebíral. Věděl, že by to stejně nemělo cenu. Will by si prostě vedl svoji. Ale on se bál. Mnohokrát se mu již zdálo, že o Willa přišel. Ráno si sice nepamatoval jak, ale věděl, že to bylo hrozné. I ve snu ho nesmírně bolelo srdce. Pevně si k sobě Willa přitiskl a zabořil mu nos do voňavých vlasů.
„Voníš jako lesní jahody a vřes.“ Špitl tiše. Will se tiše zasmál.
„Aby ne… za domem na zahrádce už nám rostou lesní jahody, tak jsem jich pár nasbíral. A vřes… ležel jsem pod stromem.“ Tom spokojeně zafuněl nosem, oči zavřené, plnými doušky nasával vše, co mu tato kouzelná chvíle poskytovala.
„Představuju si tě, jak ležíš pod tím stromem, vlasy máš rozhozené na mechovém polštáři, já se nad tebou skláním, nechávám si mezi prsty protékat tvoji černou záplavu. Ty mě držíš kolem krku a necháváš se ode mě líbat.“
Will se lehce zachichotal. Zlehka se odtáhl, aby viděl do Tomovy tváře. Miloval tyhle chvilky, kdy byl Tom unavený, vláčný a s výrazem malého medvíděte. S drobným úsměvem se k němu naklonil a nechal ho, aby lapil jeho rty mezi své. Bože, jak tyhle chvilky miloval.
„Příště půjdu s tebou.“ Špitl po chvíli do ticha Will. Tom už nic nenamítal. Přemožen silou okamžiku i únavou, spokojeně usnul v náručí své jediné lásky. Svého Willa.
*konec flashbacku*
Tom se usmíval ze spaní. Tak příjemný sen se mu nezdál už hodně, hodně dlouho. Vlastně to ani nebyl sen. Byla to vzpomínka na jeho život s Willem. Ráno se probudil s dobrou náladou. Sandra už byla ve škole a on se těšil, s jakým úspěchem přijde jeho loutka dnes.
Liz se rozloučila s Billem a šla k sobě do třídy. Když si sedala, koutkem oka spatřila Sandřin posměšný úšklebek. Připadala si najednou tak maličká a bezvýznamná. Raději se posadila a rozhodla se zkrátka si toho nevšímat. I když… stále ten pohled cítila v zádech. Cítila, že Sandra má nejspíš něco v plánu a upřímně? Bála se toho.
Po hodině chtěla jít zase za Billem, jak už bylo jejich zvykem. Jenže než se zvedla, prošla kolem její lavice Sandra a jakoby omylem jí shodila všechny věci, včetně otevřeného penálu, ze kterého se samozřejmě všechno vysypalo, z lavice na zem.
„Oops, promiň… to jsem nechtěla.“ Omluvila se rychle s notnou dávkou posměchu v hlase. Aniž by se obtěžovala Liz pomoct se sbíráním, odešla na chodbu. Liz zahnala slzičku a dala se do sbírání věcí. Nechápala to. Co Sandře udělala, že je na ni taková?
Sandra mezitím došla na chodbu. Chvíli se rozhlížela, a pak uviděla na schodech z přízemí Billa mířícího k jejich třídě. Nasadila zářivý úsměv a vykročila mu vstříc. Spoustu spolužáků i spolužaček na chodbě se za ní otočilo a jí to úžasně zvedalo sebevědomí.
„Ahoj, Bille.“ Zacukrovala, když k němu došla. Bill se zastavil v chůzi.
„Ahoj, Sandro… potřebuješ něco?“
„Ano… víš… potřebuju po škole do drogerie, ale nevím, kde tady nějaká je. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys mi nemohl ukázat, kde je.“
„Em… no… drogerie je hned na náměstí kousek od školy… jsem si jistý, že-„
„No tak… Bille, bude to jen minutka, jen mi ukážeš kudy jít, co ti to udělá?“
Bill na ni chvíli koukal jako bacil do lékárny. Dost ho zaskočila a on neměl tušení, co na to říct. Jeho čistá láska k Liz zapříčinila, že nevnímal, jak s ním Sandra flirtuje, když před ním stojí, hází na něj očka, svůdně se culí a tak dále. On to prostě nevnímal tak, jako ostatní kluci.
„Proč se nezeptáš nějaké svojí spolužačky? Určitě by ti pomohla.“
„Když já tu nejlíp znám tebe. Nikdo jiný se se mnou moc nebaví, víš?“ Sandra zkusila opačnou taktiku. Za pokus nic nedá, ne?
„Hele, omlouvám se, ale já dneska nemůžu. Slíbil jsem Liz, že jí pomůžu po škole s matikou. Nezlob se. Ahoj.“ Bill se s ní rychle rozloučil. Nechal ji stát na chodbě a pokračoval dál k Lizině třídě.
Liz se dívala od dveří na to, co se na chodbě dělo. Neušlo jí, jak se Sandra před Billem vypíná, jak ho svádí. Slzičky se jí draly do očí. Nechtěla žárlit, ale mozek jaksi nerespektoval její přání. Nenápadně se podívala na svůj hrudník. Jsou menší než Sandřiny, pomyslela si smutně Liz. Sandra je hezčí, chytřejší a postavu má, že by hned mohla fotit pro playboye, alespoň to říkali kluci ve třídě. V tuhle chvíli se Liz cítila ještě bezcennější. Rychle vyběhla ze třídy a zamířila na dívčí záchody. Zavřela se do kabinky a tiše nechávala slzy stékat po lících.
Bill došel do třídy chvíli po tom, co Liz zmizela za rohem. Nevšiml si, že vyběhla ven. Nahlédl dovnitř a nechápavě se zamračil. Kde jen Liz je? Vždycky na něj čeká u sebe ve třídě. Kam se poděla?
„Hey, Jenn…“ houkl na Lizinu kamarádku. Malá zrzka zvedla hlavu od knížky a nechápavě se na Billa podívala.
„Co je?“ Zeptala se, když k němu došla.
„Nevíš, kde je Liz?“
„Teď tu byla… nevím, kde je. Můžu se po ní jít podívat.“
„Ok… díky.“
Zrzka se rovnou vydala na záchodky. Tak nějak cítila, že Liz najde právě na tomto místě. Kupodivu tam nikdo jiný nebyl, když vešla.
„Lizie?“ Houkla do útrob místnosti. Ozvalo se lehké smrknutí. Jenn šla za zvukem, až zastavila před jednou z kabinek.
„Lizie? Jsi tam?“
Liz si honem, utřela oči.
„A-ano, jsem… co potřebuješ, Jenn?“
„Shání tě Bill.“ Při té informaci se Liz opět rozplakala.
„Pusť mě dovnitř.“ Zavelela Jenn a Liz otevřela dveře. Jenn vešla za ní a stulila si ji do náruče, i když byla o kousek menší.
„Liz, co se stalo? Proč pláčeš?“ Liz jí všechno řekla. Od toho, jak na ni Sandra koukala, až po to, jak flirtovala s Billem.
„Liz, no tak… přece se kvůli takový krávě nebudeš trápit. Asi se jí Bill líbí, no a co… líbí se hromadě holek, je to fakt pěknej kluk, ale copak tě kvůli nějaký z nich opustil? Mysli, holka… Bill tě má opravdu rád, a pokud není idiot, tak tě nevymění kvůli někomu, jako je tamta. Ona dá časem pokoj, Bill ji stopro odpálkuje jako ostatní před ní. Tak… teď přestaň brečet, opláchni si obličej, uprav stíny a tak dále a tak dále a mazej za ním, než se začne bát, co se stalo.“
Liz němě přikývla a za chvíli už s úsměvem šla za Billem. Ovšem k jejich smůle brzy zvonilo. Liz si v tu chvíli trochu nadávala, že utekla. Kdyby zůstala, měli by na sebe víc času. Ale i to málo stačilo na to, aby jí Bill řekl, co vlastně Sandra chtěla a co jí na to řekl on. Liz se spokojeně usmívala, a když ve třídě viděla Sandru, cítila se vůči ní silnější a sebevědomější.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
No, k Billovi a Liz se asi moc vyjadřovat nebudu, protože…já nevím! 😀 Já normálně té Liz toho Billa závidím! 😀 Ne proto, že je to Bill 😀 Ale on je tak hodný kluk, sakra! 😀 Takového někde najít..to je hodně těžké! 😀 Každý kluk by se po Sandře otočil, ale Bill néé..ten má svoji lásku a na všechny ostatní kašle. Prostě je to krásné 🙂 A navíc, když si tady tak o jejich vztahu čtu, tak je mi zase líto, že by měli být tihle dva rozděleni a Billova duše by prostě nebyla 🙁 A začínám zase uvažovat, jestli Tom dělá dobře. Proč to prostě nevykoumá jinak…
Ale! Ten falshback! ♥♥♥ Tak u toho mi docházela slova! Byl nádherný, okouzlující, roztomilý a plný lásky! ♥ Já toho Williho opravdu miluju, je to skutečně neuvěřitelný mladík a Tomovi se prostě nedivím. Nedivím se ani, že jej chce zpátky, taky bych Williho chtěla! Možná mě ten vztah k němu umocňuje i to, že vím, čím vším si musel protrpět. Opravdu se začínám obávat chvíle, jestli náhodou bude díky falshbacku popicováno, jak Will zemřel a jak bylo Tomovi. Protože mě si stačí jen vzpomenout na to, že se něco takového stalo, a je mi smutno a chce se mi brečet. Já jsem si tak moc oblíbila postavu Willa, že se s ní prostě nechci loučit! Sakra, Sandro! Snaž se! 😀 A nebo ty Tome, vymsli něco! Já už chci pár Toma a Willa! ♥♥
Děkuji za další skvělý díl! ♥♥
[1]: [1]: Má milovaná, zjevně jediná čtenářko Mischulko. Neboj se, prozradím že povídka bude zanedlouho končit, takže už se nebudeš dlouho trápit uvažováním nad tím, jak to vlastně všechno skončí (zbývá cca 28% povídky). Co se Billa týče, je to podle mě prototyp ideálního partnera i se svými drobnými mouchami (kdo z nás ale nějaké nemá).
P.S.: jestli plánuješ plakat, pokud se Willovi něco stane, doporučuji si co nejdříve obstarat krabici kapesníčků. Máš na to dva díly povídky. 😉
Ach jo.. Je mi Liz celkem lito, ale to je mi i Toma, takze nejak nevim, komu z nich prat uspech. Ale stejne mam porad radsi Willa s Tomem, takze asi jim budu drzet palce.
Opravdu tu Sandru nemam rada a taky celkem pochybuju o tom, ze s Billem uspeje.
Co se flashbacku tyce, znova mi vyrazil dech. Je to tak dokonale napsane, uplne citim Willovu a Tomovu lasku. Krasne 🙂 Mam fakt strach, jestli se Willovi
[3]: * neco nestane, asi budu taky brecet, jestli jo 😀 Ne asi, ale urcite, ja jsem obcas hrozna citlivka 😀
Uzasny dil, je mi lito, ze povidka uz pomalu konci, navic nemam tuseni, jak ten konec vlastne bude vypadat. Moc moc se tesim na dalsi dilek 🙂
Najradšej mám zatiaľ tie flashbacky, pretože tam mi to je úplne jasné čo chcem. Tom a Will sú spolu dokonalí. Vo Willovi si samozrejme predstavujem nášho čiernovlasého diablika, takže sa prepínam z jedného Billa na druhého.
V časti kde je súčasnosť, som v obrovských rozpakoch. Bill je tak úžasný človiečik a ja si nedokážem predstaviť niečo také že by prišiel o svoju dušu. A vtesnať doňho dve duše nejde. Tak neviem. Počkám si a uvidím :)Ďakujem za kapitolu 🙂
Teda… musím přiznat, že jste mě potěšily. Tak nějak jsem čekala, že dneska skončím jen s jedním komentářem, ale k mé radosti je jich víc. No… každopádně minimálně u pár z vás jsem docílila svého pravého záměru vás ke konci trochu rozpoltit 😀 což mě trochu škodolibě těší 😛 a jak jsem radila Mischulce, kdo bude plakat, pokud se Willovi něco stane, pořiďte si krabici kapesníčků, budete je potřebovat.